Moře
ustoupilo z Čech ještě před koncem křídy a souší zůstal Český masiv i v
třetihorách. Jen na jeho jihovýchodním okraji do něj zasahovalo moře z
karpatské předhlubně. Reliéf našeho území byl postupně zarovnáván v parovinu, jejíž nadmořská výška pravděpodobně nepřesahovala
V
sedimentární výplni podkrušnohorských pánví (chebské, sokolovské a mostecké
pánve) je možno rozlišit tři etapy, od kterých se odvozuje i historie jižněji
položených oblastí Čech. V první etapě ve středním a svrchním eocénu (před
zhruba 40-
Vrstevní
sled ve výplni hnědouhelných jezerních pánví v severních a západních Čechách
máme dobře zachován. Ve zbývajících částech Českého masivu jsou však terciérní
sedimenty omezeny jen na relikty původně rozsáhlejšího pokryvu. Jedná se o výplně říčních
koryt, průtočných jezer, vzácně i o výplně krasových dutin. Je nesnadné z nich
věrohodně rekonstruovat průběh říční sítě ve starších obdobích terciéru.
Nejstarší říční štěrky na nejvyšších terasách Berounky a dolního toku Vltavy
však patří pliocénní až staropleistocénní
říční síti, která se již blíží dnešnímu stavu.
Severně
i jižně od Plzně jsou horniny třetihorního stáří zachovány na četných místech,
jedná se však o denudační zbytky původně mnohem rozsáhlejších pokryvů. Stáří
uloženin je převážně miocénní až pliocénní. Jsou
považovány za uloženiny sedmi toků (označovaných A1, A2, A3, B1, B2, C a D1) a
průtočných jezer směřujících k severovýchodu do podkrušnohorských pánví.
Sedimenty tvoří vodorovně uložené štěrky
a písky, v jezerech a místech s klidnějším tokem vznikaly jíly, někdy
dokonce slabě prouhelněné.
Kromě
usazenin máme na mnoha místech Českého masivu vulkanické horniny, dokládající
aktivní třetihorní sopečnou činnost. Vulkanity jsou soustředěny do Českého
středohoří, Doupovských hor a do četných jižněji
ležících menších výlevů. Výlevy mají často podpovrchový charakter. Podle svého
chemismu patří k vyvřelinám platformního typu, s
převahou bazických bazaltových láv. První projevy vulkanismu známe již z
rozhraní křídy a paleogénu, sopečná činnost dosahuje maxima ve svrchním eocénu
a oligocénu. V této době se tvoří i mohutný stratovulkán Doupovských
hor. S vulkanismem při severozápadním okraji Českého masivu souvisejí i projevy
sopečné činnosti v jeho jižněji položených částech. V západních Čechách je
vulkanismus Doupovských hor doprovázen povrchovými
bazaltovými výlevy a tufovými výplněmi diatrem na
mnoha místech mezi Karlovými Vary a Plzní. Z těles ležících blíže Plzně je
nápadná Vlčí hora u Černošína, která překrývá
neogenní sedimenty, Chlumská hora, Kozelka
a Špičák u Manětína, Hradišťský
vrch u Konstantinových Lázní a řada menších těles, dříve často otevřených kamenolomy.
Lokální erupce na Homolce u Příšova nedaleko Plzně je
patrně nejjižnějším projevem vulkanismu Doupovských
hor.
Klima
bylo v třetihorách na našem území teplejší nežli dnes. V eocénu bylo v Čechách
velmi teplé subtropické podnebí, v průběhu mladších třetihor pak dochází k
postupnému ochlazování. S četnými výkyvy tento trend pokračuje do pliocénu a
kulminuje výrazným ochlazením a nástupem ledových dob na rozhraní třetihor a
čtvrtohor.
Klimatické
změny jsou patrné zejména ve složení flóry a fauny ve střední Evropy. Eocenní
flóra obsahuje četné teplomilné subtropické prvky - palmy, sekvoje, magnólie,
skořicovníky aj. Mnoho listnatých stromů má kožovité, neopadavé listy, které
dokládají, že ani v zimním období teplota neklesala pod bod mrazu. V miocénu se
objevují ve větší míře prvky mírného klimatu s převahou borovic a listnatých
stromů. Běžně se vyskytují vrby, platany, javory, habry, jilmy, duby, jasany,
buky a olše. Přetrvávají však ještě mnohé typy subtropické, zejména zástupci
čeledi vavřínovitých a palmy. Flóra měla bližší vztahy k rostlinám Severní
Ameriky a Asie nežli k flóře současné střední Evropy. V pliocénu se objevují i
další, dnes běžné rody mírného pásu, např. bříza.
V
okolí Plzně je flóra známa jen ojediněle a je velmi nepříznivě zachovalá.
Stejně jako v severních Čechách však obsahuje mnohé teplomilné prvky.
Nejbohatší nálezy
oligomiocénní flóry jsou známy od Jarova a Horní Břízy severně od Plzně, odkud jsou známé
rody ořešákovce, topoly, javory,
jinany a další rostliny (Glyptostrobus, Salix, Populus, Alnus, Acer, Ginkgo, Pinus) a mnohé další druhy, dokonce i palmy rodu Flabellaria.
Zvířena
na souši je význačná rozvojem některých skupin savců, zejména chobotnatců, nosorožcovitých lichokopytníků, tapírů, antilop i
předchůdců koní. V neogénu dochází k rozvoji malých savců, zejména hmyzožravců
a drobných hlodavců - plchů, křečků, veverek. Nechybí však ani primáti. O
teplém klimatu svědčí přítomnost želv a krokodýlů v jezerních sedimentech
severních Čech. V Čech jsou světově proslulé
nálezy žab, místy jsou v sedimentech jezer hojné nálezy ryb. Z bezobratlých
jsou pro jezerní uloženiny třetihor charakteristické nálezy ulit plžů a
některých členovců - hmyzu, sladkovodních garnátů a lasturnatek. Faunu z
třetihorních lesů a jezer však neznáme v okolí Plzně vůbec, nepočítáme-li
vzácné nálezy otisků hmyzu (vodních ploštic) a lasturnatek u Jarova severně od Plzně.
Literatura
Kopecký (1978), Němejc
(1959, 1968), Pešek (1972a, 1972b), Pešek - Spudil (1986), Pouba
- Špinar (1954, 1955)