Kambrium na Radnicku

Jižně od Skryjí leží několik polozapomenutých nalezišť s faunou středního kambria. Celá trasa exkurze měří asi 14 km a nejlepší ji absolvovat pozdě na podzim nebo brzy na jaře.

V Hlohovicích odbočíme na silnici do Hlohoviček a za posledním domkem zabočíme vpravo na polní cestu. Po asi 250 metrech nás cesta dovede až k cípu pole zprava zaříznutého mezi neudržovanou křovinatou plochu a dále k jihu ležící lesíkem. Zahneme podél okraje pole vpravo a vejdeme asi 100 m do pole, od polní cesty přímo k západu (A) (49°53´12,5´´N; 13°38´58,0´´E). Na poli najdeme různé horniny středního kambria i svrchního proterozoika. Na poměrně malé ploše pole jsou v oranici velmi hojné jemné až velmi hrubozrnné droby, které obsahují na jedince mimořádně bohatou a poměrně dobře zachovalou faunu týřovických drob a pískovců. V nezřetelně vrstevnatých drobách s hojnými útržky prekambrických fylitických břidlic bývají vrstevní plochy pokryté miskami (většinou však neúplnými) orthidního ramenonožce Pompeckium kuthani. Vzácnější jsou úlomky trilobitů především druhů Ptychoparia striata, Ellipsocephalus vetustus i některých vzácných, z nichž za zmínku stojí Ptychoparioides torifrons a Lobocephalina emmrichi. Mezi vzácnosti patří i drobné kuželovité schránky měkkýšů blízkých plžům, tzv. helcionellidů. Smetana již v roce 1918 odtud popsal několik nových druhů rodů Helcionella a Pelagiella, velmi vzácní jsou lingulátní ramenonožci rodu Lingulella. Kromě uvedených druhů je možno nalézt některé problematické fosilie nejistého systematického postavení. Lokalita je jedna z těch mála s hojnou, bohatou a dobře zachovalou faunou týřovických pískovců a slepenců. Tvoří bázi usazenin středního kambria na tomto místě. Lokalita u Hlohovic byla mnoho let považována za zaniklou. Podle literárních údajů zde byly horniny s bohatou faunou vyneseny na povrch při marném kutání na černé uhlí.

Vrátíme se na silnici na konci obce a vydáme se po ní k Hlohovičkám. Pokud jsou pole zoraná, asi v polovině cesty se vydáme vpravo až na mírný svah jižně ležícího hřbetu. V ornici můžeme nalézt drobné úlomky skryjských břidlic (B) (49°53´25,0´´N; 13°39´35´´E). Faunu obsahují vzácněji a neliší se ničím od fauny běžné v okolí Skryjí.

Projdeme Hlohovičkami a na konci obce odbočíme vpravo na silnici, která nás dovede do menší obce Bílá Skála. Projdeme ji a kousek za obcí odbočíme na polní cestu vpravo, která nás dovede k okraji lesa. Po jeho okraji pokračuje dále k západu, obejdeme cíp pole a pokračujeme dále k jihu až na nejvyšší část pole s nevýrazným pahorkem uprostřed pole, který má místní název Na Homolce. Zde zahneme vpravo do lesa a asi po 100 metrech přijdeme na hranu prudkého svahu pokrytého drobnou střípkovitou sutí.

Jsme na další méně známé lokalitě skryjsko-týřovického kambria, na místě přírodní památky Biskoupky (C) (49°52´41,5´´N; 13°40´17,4´´E). Reprezentuje malou tektonicky zakleslou kru skryjských břidlic jineckého souvrství asi 800 m sz. od obce Biskoupky. Poměrně malé území leží na prudkém západním svahu pahorku Na Homolce nad potokem Škaredá, asi 500 m severně od můstku silnice s Vejvanova na Biskoupky přes stejnojmenný potok.

V prudkém svahu pokrytém drobnou střípkovitou sutí a s menšími jámami po sběratelské činnosti vystupují tektonicky slabě deformované skryjské břidlice. Obsahují hojnou trilobitovou faunu, reprezentovanou zejména Skrejaspis spinosa, Conocoryphe gerlinda, Eccaparadoxides pusillus a orthidním ramenonožcem Bohemiella romingeri.

Lokalita je cenná především hojným výskytem vápnitých konkrecí, ve kterých je výborně zachovaná fauna. Konkrece jsou porůznu roztroušeny v břidlicích. Jejich velikost kolísá od několika cm do cca 10 cm. Některé jsou doslova přeplněny fosiliemi, většinou však rozlámanými. Přesto ani nálezy celých trilobitů nejsou vzácné. V odvápněných konkrecích jsou hojné různé druhy hyolitů rodů Buchavalites, Oboedalites, Parentilites, Slapylites a Maxilites. Vzácnější jsou lingulátní ramenonožci, zejména Redlichella bohemica a Luhotreta pompeckji. Z ostnokožců jsou hojné izolované destičky karpoida Ceratocystis perneri. Zajímavostí jsou nálezy miniaturních, jen asi 1 mm velkých terčovců, kteří přidedali na povrchu misek ramenonožců a schránek hyolitů. K raritám patří nálezy drobných spirálních ulit měkkýšů Cambretina mareki a Costipelagiella zazvorkai. Konkrece se vyskytují spíše ve vyšších polohách, dnes jsou však nalézány ojediněle. Ale pozor, návštěvník této lokality by si měl uvědomit, že lokalita je chráněná a bez povolení je zde sběr fosilií zakázán!

Skryjské břidlice patří střední části jineckého souvrství na Skryjsku. Faunistické složení je blízké skryjským břidlicím z údolí Zbirožského potoka u Podmokel (lokalita Buchava).

K další polozapomenuté lokalitě se dostaneme přes Biskoupky, Terešov a Terešovskou huť. Asi 500 m za Terešovskou hutí, na místech, kde se silnice stáčí k severu na Mlečice, byly v rýze a výkopech ve svahu nad silnicí zachyceny prachovce a pískovce skryjských břidlic jineckého souvrství (D) (49°54´47,7´´N; 13°41´46,9´´E). Ve fauně, sbírané zde v letech 1997 až 2000, převládá ramenonožec Bohemiella romingeri, hojný je i lingulátní ramenonožec Redlichella granulata. Z trilobitů jsou hojní Germaropyge germari, Eccaparadoxides pusillus a Ptychoparia dubinka. Kromě dalších trilobitů zde byli Vokáčem (1997) a Vokáčem a Mickou (2004) nalezeni i ostnokožci včetně terčovce Stromatocystites pentangularis. Stratigrafická pozice fauna zřejmě odpovídá spodní části biozóny Eccaparadoxides pusillus.

Fauna je pozoruhodná i z historických důvodů. Hojný výskyt druhu Germaropyge germari ukazuje na to, že výchozy u silnice jsou pravděpodobně původní dávno zapomenutou Barrandovou lokalitou „Mleschitz“. V době Barranda totiž nebyla známa lokalita „Pod Trním“ u Týřovic, odkud pochází většina jedinců Germaropyge germari vystavených v muzejních sbírkách. Z lokality u Mlečic také pochází originální jedinec ramenonožce Redlichella bohemica, v současnosti uložený ve sbírkách ve Vídni.

Nad silnicí je však mnohem nápadnější lom ve svrchnokambrických porfyritech, patřících křivoklátsko-rokycanskému vulkanickému komplexu (E) (49°54´46,8´´N; 13°41´51,7´´E). Porfyrity mají nápadně nepravidelný rozpad daný rozpukáním. Některé pukliny vytváří velké rovné plochy a mohou připomínat i vrstevnatost usazených hornin.