Mediteránní druh. V antice posvátná rostlina, ve stylizované podobě jako ozdoba hlavic korintských sloupů. Foto: Pompei, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Kanárský endemický druh, vyskytující se v subalpínském stupni společně se Spartocytisus supranubius, ale také v lesích borovice kanárské (Pinus canariensis). Foto: Teide, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Vodní masožravá rostlina, která má lapací pasti podobné mucholapce (Dionea). Vzácná – u nás patrně vyhubená. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Bazifilní druh rostoucí ve skalních štěrbinách, ale často i v lidských sídlech v narušeném pojivu zídek. Kaňon Berounky © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Drobná kapradinka skalních štěrbin na zásaditých substrátech. © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Kapradinka skalních štěrbin na kyselém substrátu. Kaňon Berounky. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Kapradina skalních štěrbin s červenohnědým středním žebrem lichozpeřeného listu. Kaňon Berounky. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Kapradinka skalních štěrbin s červeným středním žebrem. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Kalcikolní chasmofyt. Foto: Chočské vrchy, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Tropická vodní kapradinka. BÚ AVČR Třeboň. © Zdeňka Chocholoušková

Rostlina řepy s bulvou. Liškov, pole. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Extenzívně využívané políčko řepy. Česká Bříza. © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Přízemní trofofyly, které pouze asimilují a ve středu růžice trofosporofyly, které jsou zelené (asimilují) a na spodní straně nesou výtrusy. Horský a podhorský druh. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Přehlížená kapradinka, častější na vápnitých půdách, se sterilní a fertilní částí listu. České středohoří, Boreč. © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Druh stojatých vod, obvykle s dostatkem živin. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Detail květenství. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Mediteránní halofilní druh, rostoucí na píscích. Foto: Stromboli, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Typický druh pobřežních dun v celém mediteránu. Foto: Vulcano, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Liána v oblastech vavřínového lesa. Endemit Kanárských ostrovů. Foto: Anaga, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Sukulentní druh, původem z Kapské oblasti, v současnosti hojný v celém mediteránu. Foto: Vulcano, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Sukulentní druh, původem z Kapské oblasti, v současnosti hojný v celém mediteránu. Foto: Vulcano, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Cedry jsou dlouhověké stromy rostoucí zejména v oblastech s mediteránním klimatem. Areály blízce příbuzných druhů (C. brevifolia, C. libani a C. deodora) jsou příkladem disjunktivního rozšíření. Foto: Azrou, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Detail fertilní větévky. Foto: Azrou, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Sukulentní zástupce čeledi, endemit Kanárských ostrovů. Výskyt v sukuletovém buši, zejména na jihu Tenerife. Foto: U letiště Reina Sofia, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera

Typická součást macchií v západním mediteránu. Až 1,5 m vysoký keř. Foto: Lipari, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Aromatický keř, který je častou součástí středomořských macchií. Výskyt též na Kanárech. Na kořenech někdy parazituje Cytinus hypocistis (viz Fotoatlas). Foto: La Fortalezza, La Gomera, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Druh slatinných mokřadů (hygrofyt). Foto: Plitvička jazera, CRO, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Druh svlačce běžný v mediteránních oblastech jako segetál a na okrajích cest. Foto: Lipari, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Příklad halosukulentní rostliny. Foto: Rijeka, CRO, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Příklad halosukulentní rostliny (detail). Foto: Rijeka, CRO, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Kalcifilní druh humóznějších stanovišť v teplejších oblastech Evropy. Foto: Plitvička jazera, CRO, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Běžná kapradinka kyselých substrátů, zídek, či skalních štěrbin. Kaňon Berounky u Plzně. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Parazit na kořenech bíle kvetoucích cistů, nejčastěji Cistus monspeliensis. Foto: Lipari, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Obligátní parazit na kořenech růžově kvetoucích cistů. Foto: Vulcano, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Psamofytní druh. Foto: NP Kiskunszág, HUN, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Chladnomilný vysokohorský hvozdík. Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Běžný lesní kyselomilný mech. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Detail tentakulí – lepkavých emergencí. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Chamaefyt subalpínského až alpínského stupně, též boreální prvek. Kalcifyt, heliofyt. Foto: Chočské vrchy, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Nízký keřovitý druh hadince; Kanárské ostrovy – endemit. Foto: San Sebastian de la Gomera, La Gomera, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Endemický druh hadince ostrova Tenerife je jako mnoho dalších kanárských hadinců dřevina keřového vzrůstu. Foto: Vilaflor, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Až 3 m vysoký endemit Tenerife a La Palma, vyskytující se zejména na štěrcích v subalpínském stupni, ale také až v borových lesích. Foto: Teide, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Detail květenství. Foto: Teide, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

V tropech invazní vodní rostlina, původem z Jižní Ameriky. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Sivě ojíněná tráva, vyskytující se na pobřežních dunách. Foto: ??? Pobřeží Baltského moře, LAT, září 2001 © T.Č. Kučera 2003

Chvojníky patří mezi rostliny suchých stanovišť, často písků (psamofyt). Systematicky jsou řazeny k nahosemenným rostlinám. Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Běžný druh osidlující mokřady. Šumava,Hornovltavické pastviny. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Výtrusnicový klas tvořený z jednotlivých štítků nesoucích na spodní straně sporangia. Zubatý límeček. Šumava, PP Hornovltavické pastviny. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Výtrusnicový klas, který vyrůstá přímo na zelené lodyze. Běžný lesní druh. Šumava, PP Hornovltavické pastviny. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Až 6 m vysoký keř, který je součástí vavřínových lesů. Endemický poddruh – Kanárské ostrovy. Foto: Anaga, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Halofil, vyskytující se zejména na písečném pobřeží v celém mediteránu. Foto: Vulcano, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Strom, původem v australském mediteránu; v současné době pěstován v celé mediteránní Evropě – původně pro vysoušení bažin v malarických oblastech (díky intenzivní transpiraci). Obsahuje silice, zejména eucalyptol. Foto: Vulcano, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Keřový druh pryšce, vyskytující se na skalách a skalnatých pobřežích v celém mediteránu. Na obr. je pryšec zachycený na konci mediteránního jara, kdy se vlivem sucha zbarvují listy do červena a opadávají. Foto: Stromboli, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Xerotermofil. Foto: NP Kiskunszág, HUN, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Kalcifyt. Foto: Julijske Alpe, SLO, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Kalcikolní druh. Foto: Chočské vrchy, SK červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Vysokohorský hořec, vázaný na silikátové podklady. Heliofyt. Foto: Roháče, SK, 2001 © T.Č. Kučera 2003

Subendemit Makaronesie a Portugalska; vlhké lesy – liána. Foto: Anaga, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Žluté jazykovité a hnědé trubkovité květy v úboru, běžně pěstovaný druh, pův. v Americe. © Z. Chocholoušková, 2006

Rozkvetlý úbor. Horský lesní druh. PP Hornovltavické pastviny. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Drobný druh třezalky, vyskytující se na místech s dostatkem humusu (humifyt) – lesy, dna letněných rybníků. Pískovna u Veselí/Lužnicí, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Často pěstovaná parková dřeviny s kulatými malými šišticemi. Kostelec nad Černými lesy. © Zdeňka Chocholoušková, 2004

Vzácná ponořená plavuňovitá rostlina. BÚ AV ČR, Třeboň. © Zdeňka Chocholoušková

Listové růžice vzácné šídlatky rostoucí v ČR pouze v jezerních karech na Šumavě. BÚ AVČR Třeboň. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Častá mediteránní tráva; na písčitých a vysychavých půdách. Foto: Pompei, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Druh suchých stanovišť, na kamenitých a písčitých půdách. Rostliny mohou být celé utrženy a přesunuty na jiné místo – „pouštní běžci“. Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Submerzní druh okřehku. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Větší plovoucí lístky patří druhu Lemna minor (okřehek menší), menší patří nejmenšímu zástupci této čeledi u nás a patrně nejmenší kvetoucí rostlině vůbec – druhu Wollfia arrhiza (drobnička bezkořenná). Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Ruderál a segetál, heliofyt. Foto: Manětínsko, Plzeň-sever, CZ, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Listy plavuně pučivé nejsou zakončeny chlupem, jako je tomu u L. clavatum. Roste v lesích. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Lesní druh. Střední žebro listu je zakončeno dlouhým chlupem. Výtrusnicové klasy jsou na dlouhých stopkách. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Plavuň s výtrusnými klasy na stopkách ve vřesovišti. © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Vodní tropická kapradina rostoucí v mělkých sladkovodních tůních a při okraji mělkých jezer a rybníků. Srí Lanka © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Často pěstován, volně v aluviích potoků. Český les. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Patří mezi makrofyta s natantními listy. Vnější podobnost se stulíkem žlutým (Nuphar lutea) je důsledkem vývojové konvergence nepříbuzných skupin. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Holoparazit na Artemisia campestris. Na výslunných stráních. Foto: Český kras, Beroun, CZ, červen 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Jedna z mnoha mediteránních záraz. Obligátní parazité, většinou druhově specifializovaní. Foto: Pompei, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Druh silikátových sutí. Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Kalcikolní druh alpínského stupně. Foto: Triglavski NP, SLO, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Běžný lesní druh. Spodní jařmo listků v lichozpeřeném listu má tvar písmene V. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Datlovník je v pouštních oblastech důležitá hospodářská rostlina. Foto: Erg Chebbi, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera

Kalcikolní chasmofyt, sciofyt. Foto: Chočské vrchy, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Smrčina na Pancíři na Šumavě. Smrk je v ČR běžně vysazován jako hospodářská dřeviny i do nižších poloh, než přirozeně roste. Šumava, Pancíř. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Pistácie jsou běžnou součástí macchií. Foto: Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Mech rostoucí na vlhkých místech, v olšinách, podél potoků, apod. © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Psamofytní druh. Foto: NP Kiskunszág, HUN, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Epifytická kapradina s dvojím typem listů (trofosporofyly a trofofyly). Často pěstovaná jako pokojová rostlina. © Zdeňka Chocholoušková

Druh alpínských trávníků. Pseudoviviparie. Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

V ČR běžná kapradina kyselých substrátů. Oddenek má sladkou chuť. © Zdeňka Chocholoušková, 2005

Vyšší lesní polohy (při horní hranici lesa), stínomilný druh (sciofyt). Foto: Chočské vrchy, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Obecně rozšířený mech v kyselých lesích. © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Proteovité jsou často k řezu pěstované rostliny, které pocházejí z Kapské fytogeografické oblasti. Foto: San Sebastian de la Gomera, La Gomera, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

3x lichozpeřené listy, acidofyt, rozšířena kosmopolitně © Z. Chocholoušková, 2006

Obligátní halofyt, častý na slaniscích, ale také podél solených komunikací. Foto: Kařízek (nádraží ČD), CZ, červenec 2003 © T.Č. Kučera 2003

Druh sutí v alpínském stupni, na silikátových horninách. Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Plazivá keříkovitá vrba alpínského stupně. Chionofil. Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Plazivá keříkovitá vrba alpínského stupně. Chionofil. Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Psamofyt, halofil. Foto: NP Kiskunszág, HUN, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Natantní kapradina, s přeslenem tří listů, z nichž jeden je metamorfován v kořenovité výběžky. Viz detail. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Kořenové výběžky nepukalky jsou původně metamorfovaným listem. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Trichomy nepukalky umožňují udržení se listů na hladině díky své nesmáčivosti Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Chasmofyt, petrofyt, kalcifilní. Foto: Triglavski NP, SLO, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Sukulentní xerotermofil, heliofyt. Foto: Rabštejn nad Střelou, CZ, 2002 © T.Č. Kučera 2003

Vraneček s poléhavými lodyhami, v ČR nyní nezvěstný. Slovinsko, skalka na vyhlídce u jezera Bled. © Zdeňka Chocholoušková, 2003

Liána vavřínových lesů na Kanárech a Madeiře. Podobně jako u rodu Ruscus plní asimilační funkci fylokládia, tak nahrazují záhy opadávající drobné listy. Proto květy a plody zdánlivě vyrůstají z plochy "listové čepele". Foto: NP Garajonay, La Gomera, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Vysokohorská "kobercovitá" rostlina. Petrofyt, heliofyt. Foto: Roháče, SK, 1999 © T.Č. Kučera 2003

Eridaceae: Tvorí rozsáhlé porosty na suchých místech, na stepích (chaco) az vysoko do hor. Kvete jen krátce. Hojny druh v jizní Argentine a v Chile. Esquen, Argentina. © Michal Mergl, 2015

Součást macchií v celém mediteránu. Foto: Lipari, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Endemit subalpínského stupně na Kanárech (Tenerife, La Palma). Foto: Teide, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Největší z našich okřehků, roste v eutrofních stojatých vodách. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Běžný synantropní mech na zídkách, střechách, kamenech. © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Vzácná rybniční rostlina s natantními listy. Plodem je oříšek. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Pohled na nezralý oříšek. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Horský lesní druh. Velký Javor. © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Druh klimaxových smrčin. Velký Javor, Šumava. © Zdeňka Chocholoušková, 2006

Liliaceae: Tvorí samostatne ridke porosty na slunnych a kamenitych mistech, casty je na hrebenech piscitých dun patagonskeho pobrezi.Její cibulky jsou jedle. Polostrov Valdez, Argentina. © Michal Mergl, 2015

Masožravá vodní rostlina. Loví planktonní korýše do měchýřků, v nichž je podtlak a živočich je do nich nasát. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Detail květu bublinatky. Foto: BÚ AV ČR Třeboň, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Endemit vrcholových partií a bezprostředního okolí Pico del Teide v tzv. orokanárském stupni (výšky kolem 3000 m n. m.). Foto: Pico Viejo, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Suchomilný keř, který je možné nalézt v mediteránu, ale také v pouštních oázách. Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003