Dosti hojný druh rostoucí zejména na podzim na písčitých vyhřátých místech na okrajích lesa, na lesních cestách, mítinách, ale i v parcích či sadech. Poznatelná podle jasně oranžové barvy. Jedlá.
Amanita citrina (Schff.) S. F. Gray muchomůrka citronová
V létě a na podzim v lesích všeho druhu hojná. Typická mladá plodnice s jakoby oříznutou volvou na spodku třeně.
K jídlu se nedoporučuje pro možnou záměnu s muchomůrkou zelenou.
Oproti následující klobouk víceméně masově zbarvený a výrazně hlízovitě ztloustlá báze třeně. V trsech i jednotlivě na pařezech, kořenech, kmenech především listnáčů. Jedlá.
Roste hojně od léta do podzimu pod jehličnany (smrk), ale i pod listnáči, nejčastěji pod lípou či dubem. Za syrova jedovatý (obsahuje látky rozkládající červené krvinky), vařený patří mezi nejlepší houby své kategorie.
Staré pařezy a kořeny jehličnanů, zejména Picea. Plodnice je lepkavá a na rozdíl od žlutě zbarvených „kuřátek“ ohebná – neláme se.
Nejedlý – možno použít jako ozdobu kupř. na saláty.
Vytvářející se plodnice hlenky (myxomycet), zpočátku žlutohnědé, pak až tmavohnědé pokrývají padlé větve, pařezy, ale i okolní trávu a zelené rostliny. Vnitřek je po dozrání plodnice vyplněn černou masou spór.
Nejedlá.
Poměrně častá podzimní houba hlavně mechatých lesů, zejména borů. Pokožka klobouku je hygrofánní, vysycháním vybledá až do skoro bílé – bělavé barvy.
Jedlá.
V některých oblastech roste dosti hojně, vyžaduje zejména starší vzrostlé duby. Roste na živých, ale zejména na poraněných kmenech či pařezech dubů. Jedlá výborná houba, zvláště chutný je upravený jako houbový guláš.
Gloeophyllum sepiarium (Wulf.: Fr.) P. Karst. trámovka plotní
Celoročně na opracovaném dřevu jehličnanů (Pinus, Picea) i na odumřelých padlých kmenech a pařezech. V lese i mimo les (ploty, můstky, lavice apod.)
Nejedlá.
Jehličnaté lesy koncem léta a na podzim. V mládí nápadný slizovitým průhledným závojem a později též vždy žlutou barvou spodní části třeně.
Jedlý, výtečný.
Nepříliš hojný druh rostoucí v létě a na podzim na travnatých lesních cestách a písčitých půdách v borových lesech. Velmi často roste ve společnosti klouzku kravského. Jedlý.
Hirneola auricula-judae (Bull.: St. Am.) Wettst. ucho Jidášovo
Jednotlivě i ve skupinách v létě a na podzim především na mrtvém dřevu (případně i na živém) listnáčů, zejména na Sambucus nigra, dosti často i na Robinia pseudoacacia.
Jedlé, součást čínských pokrmů.
Hojně skoro celý rok trsnatě na pařezech, eventuelně kořenech listnáčů i jehličnanů. V lupenech vždy zelenkavý odstín, chuť odporně hořká.
Slabě jedovatá.
Celá plodnice za vlhka fialová, silně hygrofánní. Nepříliš často v jehličnatých i listnatých lesích, obvykle ve skupinách.
Jedlá, tužší (lépe sbírat jen kloboučky).
V létě a na podzim zejména pod Quercus. Slabá ploštičná vůně, mléko nažloutle krémové, po chvíli škrablavé. Nejedlý (i když někteří považují za jedlý).
Častá podzimní houba všech typů lesa, ale i hájů, zahrad, trávníků, křovin, parků apod. silně aromatická – někomu chutná, jiný ji nesnáší.
V zásadě jedlá, pokud její aroma vyhovuje.
Houba patřící mezi hlenky se objevuje od léta do podzimu. Aethalia (plodničky) jsou zprvu červená, později tmavnou až šednou a uvolňují se z nich výtrusy. Běžná na nejrůznějších částech odumřelých listnáčů. Nejedlá.
Teplá místa lesů všeho druhu, sady, trávníky, parky. Dužnina otlakem nejprve šafránově žloutne, pak přes červenou přechází do hnědé barvy. Jedlá, ale ze sadů se ku sběru nedoporučuje.
Jedna z nejčastějších hub pozdního jara – pozdního podzimu v regionu. Růst ve všech typech lesa, parcích, alejích, sadech, zahradách apod. dlouhodobou konzumací až smrtelně jedovatá (jedy se v organismu kumulují).
Russula cf. sardonia Fr. em Romm. holubinka jízlivá
V létě a na podzim místy hojná (pro náš region to platí) v jehličnatých, hlavně borových lesích. Dužnina čpavkem purpurově červená. Chuť ostře palčivá. Nejedlá.
Schizophyllum commune (Fr.: Fr.) klanolístka obecná
Velmi hojný druh rostoucí od léta do podzimu na živých i mrtvých listnáčích (zejména buk). Staré plodnice vytrvávají i přes zimu. Spóry této houby mohou napadnout i lidskou tkáň. Nejedlá.
Stereum hirsutum (Wild.: Fr.) S. F. Gray pevník chlupatý
Vytváří semiresupinátní případně resupinátní plodnice na dřevu různých listnáčů. Roste po celý rok – plodnice jsou ale i jednoleté. Alespoň okraj hymenia má vždy žlutou či žlutavou barvu.
Nejedlý.
V létě a na podzim hojně na zemi nebo na jehličí, zejména v borových lesích. Plodnice rozlité, polorozlité, kloboučkaté nejrůznějšího tvaru. Hymenium šedohnědé, jemně bradavčité. Nejedlý.
Tylopilus felleus (Bull.: Fr.) P. Karst. hřib žlučník
Roste hojně v létě, zejména ve smrkových, ale i borových lesích. Velmi často ve větším množství. V mládí zaměnitelný s hřibem smrkovým, od kterého se liší nápadnou síťkou a růžovými póry. Pro svou hořkost je nejedlý.
Jednotlivě, ale často hustě vedle sebe. Celoročně na opadaných větvích, mrtvém dřevu a pařezech listnáčů. Bílé vrcholy plodnic jsou stromata zbarvena konidiemi.
Nejedlá.