Moldanubikum u Velhartic

Krátká exkurze vede do silně metamorfovaných hornin pestré série moldanubika v blízkém okolí Velhartic. Je dlouhá asi 2 km.

Exkurzi začneme na u můstku přes říčku Pstružnou (Ostružnou) na jz. konci obce. Můstek přejdeme a vydáme se vlevo po turistické cestě. U zastávky naučné stezky je ve strmém svahu menší lom se dnem nevysoko nad údolní nivou říčky. Vylezeme po krátké pěšině k lomu. V několik metrů vysoké stěně je patrné ústí štoly za malým jezírkem. Jsme na místě, kde ústí štola, která odvodňovala staré stříbrné doly (A). Jezírko je zatopená šachtice, které je podle historických údajů hluboká asi 30 m.

Velhartické doly jsou známy již ze 13. století, největšího rozvoje dosáhly v 16. století. Nikdy však nebyly na stříbro příliš bohaté a brzy se od těžby upustilo. Poslední pokusy se uskutečnily v roce 1911 a v roce 1940. Hlavní rudou stříbra zde byl argentit a stříbronosný galenit. Z hald a ze šachty samotné byly popsány baryt, chalkopyrit, kalcit, vzácně též sfalerit a harmotom. Z druhotných nerostů je znám cerusit a sádrovec.

Štola je ražená v lavicovitých kvarcitech pestré série moldanubika, ukloněné pod 20° k JZ. Kvarcity jsou velmi pevné metamorfované horniny, tvořené z převážné části křemenem. Vznikly z mořských usazenin bohatých na křemen jakými byly pískovce a prachovce. Kvarcity jsou za čerstva jsou bělavé, podél puklin mají povlaky oxihydrátů železa, které vznikají z rozkládajícího se pyritu a pyrhotinu jemně rozptýleného v hornině. Významnou složkou je sillimanit v jehlicích a plstnatých agregátech. Je to dobře patrné na výchozech u ústí štoly.

Šachta, dnes zatopená, sledovala 7-20 cm mocnou, dle historických zpráv až půl metru mocnou žílu křemene a kusového a lupenitého barytu s galenitem, dobývaným jako hlavní ruda. Méně častý je pyrit a chalkopyrit. Galenit byl stříbronosný, z obsahem 270 g stříbra a 4 g zlata na tunu žiloviny. Žíly mají prudký sklon 75-80° k JZ.

Průzkumná štola za zatopenou šachticí sledovala křemenné žíly s vtroušeným arzenopyritem a pyritem. Tyto žíly mají mocnost 5-10 cm a byly sledovány dvěma krátkými chodbicemi. I křemenné žíly s arzenopyritem a pyritem obsahují nepatrné množství zlata a stříbra.

Od stoly vystoupáme na plošinku s vyhlídkou nad lomem a pokračujeme šikmo do svahu. V lese je nápadně nerovný terén, který je pozůstatkem dávné hornické činnosti (B). V suti můžeme najít do žlutava rozvětrávající masivní kvarcity a také mléčný křemen, který zůstává jako odolný materiál z rudonosných žil.

Vyjdeme na lesní cestu, která sleduje vrstevnici. Po cestě zabočíme vlevo. Zavede nás do bočního údolí v přírodní rezervaci Borek. Zde odbočíme na pěšinu po dne údolí a pustíme se svahu podél potůčku. Bystřina tekoucí údolím má prudký spád a její koryto je plné velkých a menších kamenů. Pěšina nás dovede k ústí bystřiny do říčky Pstružné. Vpravo od bystřiny je možno si všimnout rozsáhlých osypů a suťových polí, které jen pomalu zarůstají vegetací (C) (49°15´40,8´´N; 13°24´10.6´´E).

Vznik takových sutí je vysvětlován mrazovým zvětráváním. Skalní stěny se vlivem zamrzání vody v puklinách postupně rozdrolují a pokud materiál není odnášen vodním tokem, vznikají sutě, někdy označované jako droliny nebo, pokud jsou rozsáhlejší, označované i jako kamenná moře. Suť postupně, opět vlivem promrzání, slézá po svahu dolů. Kombinací slézání suti, gravitace a proudící vody vznikl při ústí bystřiny výnosový kužel.

Odbočíme na širokou turistickou cestu. Ve strmých skalních stěnách údolí Pstružné vystupují prokřemenělé ruly moldanubika.

Jsou to masivní, pevné, světle šedé horniny. Na rozdíl od kvarcitů osahují více živců, na foliačních plochách jsou přítomné drobné šupinky biotitu a pod vyšším zvětšením jsou patrné paprsčité a snopcovité agregáty průsvitného sillimanitu. Přítomnost sillimanitu dokládá vysokou intenzitu metamorfózy. Foliační plochy rul jsou většinou ukloněny k sv. a jsou slabě svraštělé. Oddělují od sebe jednotlivé, 5-10 cm mocné lavice rul. Dalším nápadným znakem je blokový až kostkový rozpad hornin. Pukliny v rulách jsou vyhojeny mléčným křemenem. Ruly obtížně chemicky větrají a proto se při úpatí skal vytváří kamenité sutě.

Na stejných horninách stojí zřícenina hradu Velhartic (D). Říčka Pstružná vytváří širší kaňonovité údolí. Dno údolí je vyplněno štěrkovými náplavy řeky. Tok si doposud zachovává víceméně přirozený ráz. Říčka vytváří oblouky, tzv. meandry. Vnějším obloukem meandrů, tzv. výsepním břehem, se řeka zařezává pod svahy a skalní stěny a údolí rozšiřuje. Příčinou je silnější proud při vnější straně oblouku, který odnáší štěrk. Proud se postupně zařezává dál a dál do boku údolů tzv. boční erozí. Při vnitřním oblouku meandru je proud pomalejší a materiál erodovaný a přinášený proudem se zde ukládá. Tento tzv. jesepní břeh je proto tvořen čerstvými náplavy a nebývá zarostlý starší vegetací na rozdíl od zbývající části údolní nivy.

Vznik hlubokého údolí je podmíněn postupným vyzdvihováním jižní části Čech v posledních několika milionech let. Původně plochá třetihorní krajina začala ke konci pliocénu vystupovat. Řeky a potoky kompenzovaly tento výstup zvýšenou erozní činností. Toky se začaly zařezávat do skalního podloží a po určité době ztratily možnost změnit směr toku bez ohledu odolnost hornin skalní podloží. V odolných horninách se vytvořila hluboká údolí a v pruzích velmi odolných hornin vznikaly soutěsky a kaňonovité úseky. Kratší boční přítoky získaly prudký spád a dostaly tak bystřinný charakter.