Doplňte
chybějící slova tak, aby věty dávaly smysl.
Zemské magnetické pole vzniká rozdílnou (1) zemského (2) a (3). Odchylka zemského magnetického pólu od pólu (4) se označuje (5). Vertikální složku zemského magnetického pólu označujeme (6). V horninách zůstává záznam o směru a intenzitě zemského magnetického pole jako tzv. (7). Ten využívá (8) vlastností některých nerostů, např. (9). Tento (viz 7) umožňuje měřit zeměpisnou (10) daného místa v geologické minulosti. Magnetické pole kolísá v čase a v intervalu asi (11) let dochází ke změně (12). To je výborně zachováno v pruzích hornin stejného stáří na (13) jako důsledek jeho (14) v místech zvaných (15). Lokální odchylky v zemském magnetickém poli využívá obor (16), který umožňuje nalézt ložiska (17) pod zemským povrchem. Teorie (18) předpokládá, že bloky zemské kůry jsou v (19) se vztlakem zemského pláště. Pokud je blok zabořený více, dochází k jeho (20). Mocnost zemské kůry je proto pod mladými pásemnými pohořími (21) nežli v územích geologicky starých a zarovnaných. Průměrná mocnost zemské kůry je asi (22) km, pod pohořími (23) km. Klasickou oblastí, která v současnosti vystupuje je (24), kde výstup je způsoben odstraněním (25) před asi 10 tis. Lety.
TEST
2 - nerosty
Průměrné % zastoupení prvků v zemské kůře je tzv. (1). Krystal je definován jako (2), (3) a (4) těleso. Růst krystalu se děje tzv. (5). Podle symetrie jsou tzv. nižší soustavy charakterizované osami označovanými písmeny (6). Do této skupiny patří soustavy zvané (7), (8) a (9). Popsat pozici ploch na krystalu umožňuje tzv. (10). V (11) stupnici tvrdosti nerostů jsou druhým a šestým členem stupnice nerosty (12) a (13). Vlastnost, kdy vlivem tepla se indikují opačné náboje na protilehlých koncích krystalu je (14). Lom podle krystalografických ploch je tzv. (15). Polymorfními nerosty se vzorcem CaCO3 jsou (16) a (17). Albit patří do skupiny silikátů zvaných (18). Vzorec CaAl2Si2O8 má nerost (19). Nerost se vzorcem CuFeS2 je (20). Halit se česky řekne (21). Safír je (22 = barva) odrůdou nerostu (23). Rozdíl v chemickém složení mezi achátem a opálem je v přítomnosti (24) u jednoho z nich. Alabastr je odrůdou nerostu (25).
TEST 3 – fyzikální vlastnosti nerostů
Tvrdost nerostů se měří tzv. (1) stupnicí. Ta začíná (2) a končí (3). Tvrdost 7 v této stupnici má (4). Tvrdost nerostů se prakticky využívá i v netechnických oborech; jedním z nich je výroba (5). Vzniká-li vlivem deformace elektrický náboj na koncích krystalů hovoříme o (6); tuto vlastnost má např. (7); stejný efekt lze dosáhnout i (8). Hustota nerostu je číslo, které udává (9) je stejně (10) vody těžší nežli stejně (viz. 10) nerostu. Běžná hustota horninotvorných nerostů je v rozmezí (11) g/cm3. Např. křemen má (12) g/cm3. Naproti tomu zlato má (13) g/cm3. Takové těžké nerosty se výhodně získávají z náplavů metodou (14). Lom podle krystalografických ploch je (15). Látky, které jsou v magnetickém poli slabě přitahovány jsou nerosty (16); jsou-li přitahovány silně, jsou (17); jejich příkladem je např. (18). Je-li barva nerostu dána příměsí, je to nerost (19), je-li barva samotnou vlastností nerostu, je to nerost (20). Příkladem barvy dané příměsí je např. korund, jehož rudá odrůda je nazývaná (21) a sytě modrá odrůda (22). U nerostů soustavy krychlové je(jsou) (23; počet) index(y) lomu; index lomu vyjadřuje poměr (24). U nerostů s nižší symetrií mohou být až (25) hlavní indexy lomu.
TEST 4 – přehled minerálů
Galenit má vzorec (1), sfalerit (2) a nerost (3) má vzorec FeS2. Ametyst má barvu (4) a citrín (5), bezbarvá odrůda křemene je (6). Baryt má vzorec (7). Jeho vznik je vázán na (8) paragenezi. Pyrop je odrůdou nerostu (9). Chalkantit a melanterit patří do skupiny (10). Stavební jednotkou křemičitanů je tetraedr; vzorcem se dá tento tetraedr vyjádřit jako (11). Uspořádání tetraedrů ve vrstvách mají tzv. (12), v kruzích (13). Pokud jsou tetraedry v řetězcích, jsou to (14). Typickými nerostem této skupiny (viz 14) jsou dva hnědočerné nerosty, resp. celé skupiny nerostů: (15) a (16). U korundu se odrůda modré barvy označuje jako (17), rudá jako (18). Černý turmalín je zvaný (19). Světlá slída je (20), tzv. tmavá (21). Ortoklas má vzorec (22), zatímco plagioklas se liší prvkem (23) ve vzorci. Plagioklasem s An60 je (24). Odmísení nerostu z taveniny ve formě prvních novotvořených krystalků se označuje jako (25).
Hlavní horninotvorné nerosty zemské kůry patří do skupiny nerostů označované (1). Převládající nerosty v hornině jsou označované jako nerosty (2), ty které se vyskytují vždy v podružném množství jsou nerosty zvané (3). Horniny se dělí do tří hlavních skupin podle původu a to na (4), (5), a (6). Vzájemný vztah součástech hornin je (7), prostorové uspořádání, patrné většinou makroskopicky je (8). Vyvřelé horniny utuhlé na zemském povrchu jsou označovány jako (9). Ke světlým nerostům vyvřelých hornin patří především (10) a křemen. Mezi nejvýznamnější horninotvorné tmavé nerosty patří(11), (12) a (13), kromě těchto je v některých významný i olivín. Má-li hornina 44-53 % SiO2 podle chemické analýzy, je to hornina (14). Typickou hlubinnou horninou s převahou alkalických živců a křemenem je (15); na povrchu se stejného magmatu vzniká hornina zvaná (16). Posloupnost vylučování nerostů z magmatu vyjadřuje (17). V něm je posledním členem nerost (18). Pokud je v magmatu málo oxidu křemičitého, namísto živců vznikají z alkalických prvků nerosty označované jako (19); do nich patří např. analcim, leucit a nefelinit. Jsou často výlevné; v Českém středohoří je pro jeden takový typ i český název (20), který je odvozen od zvuku této horniny při úderu. Vyvřelé horniny s převahou tmavých nerostů a konkrétně olivínu jsou tzv. (21). Gabro je hornina hlubinná; na povrchu magma stejného složení utuhne jako (22). Jsou-li v hornině krystaly jednoho nerosty mnohem větší nežli zbývajících nerostů označujeme je jako (23). Výlevným ekvivalentem syenitu je (24), hlubinným ekvivalentem andezitu pak (25).
TEST 6 – sopečná činnost
Sopečnou činnost označuje cizím slovem jako činnost (1). Tavenina v nitru země je tzv. (2), na povrchu se označuje jako láva. Sypký nezpevněný sopečný materiál nejrůznější velikosti je tzv. (3), jeho zpevněním vzniká (4). Podle materiálu vytvářejícího sopečný kužel se rozlišují kužely (5), kužely (6) a složené kužely zvané (7). Sopka má přívodní kanál, tzv. (8), který je otevřen na vrcholu sopky (9 = čím?). Po propadnutí vrcholu sopky vzniká deprese s plochým dnem, tzv. (10). Jícen sopky bývá někdy uzavřen utuhlým materiálem, který vytváří bochníkovitý (11). Při jeho explozi pak vznikají (12) mračna díky velkému obsahu plynu nahromaděného v lávě. Plošně velmi rozsáhlé výlevy čedičových láv se označují jako (13). Podpovrchové deskovité těleso, které diskordantně proráží vrstvy je (14). Sopky jsou ve světě koncentrovány do dvou oblastí: jednak v tzv. (15), kde dochází k pohybu litosférických desek od sebe, nebo do (16 ) či na tzv. (17) okraji kontinentu, kde dochází k podsouvání jedné desky pod jinou, tedy k tzv. (18). Sopka Hekla leží v (19: kontinent?). V Čechách je sopečného původu pohoří (20). Chladné výrony oxidu uhličitého jsou označovány (21). Naproti tomu horkým výronům plynů na svazích sopek se říká (22). Běžná teplota bazických láv je asi (23) °C. Posloupnost vylučování nerostů z magmatu uvádí tzv. (24) schéma. Na Sicílii leží sopka (25).
TEST
7 – činnost větru
Činnost větru se také označuje jako (1) činnost. Je typická pro (2) a (3) a na pobřeží moře v blízkosti (4) plošin. Materiál, tj. prach a písek je nesen plynule, to je v (5) nebo nikoliv plynule; pak děla (6), tomuto pohybu se říká (7). Větrná eroze, tzv. (8) vytváří v krajině skalní (9) a skalní (10). Izolované hory se označují (11), nebo mají-li vodorovné plošiny na vrcholech, říká se jim (12). Písečné pouště se označují (13), kamenité (14); odvátím, tzv. (15) vzniká pouštní (16). Srpkovité duny se označují (17), když se spojí, tedy je-li více písku vytváří (18). Pohyblivá návěj písku se označuje (19). Sklon prudší, tzv. (20) strany může být až (21) stupňů. Eroze pískem způsobuje, že z oblázků vznikají kameny s facetovými ploškami, tzv. (22). U nás tyto kameny nacházíme v (23), které vznikaly v glaciálech. Ukládáním prachu z dobách ledových vznikaly návěje tzv. (24). Pro písek nesený větrem je charakteristické dokonalé (25) písečných zrnek.
Ledovce se dělí na (1) a (2). Led vzniká na tzv. (3) z prašanu, který se postupně mění na (4) a posléze na led. Pod (5) pak ledovec vytváří (6) Na povrchu ledovec odtává, tomu se říká (7) Na dne ledovce je materiál odtrháván, tomu se říká (8) a jeho pohybem na skalním dně pod ledovce vznikají erozí tímto materiálem (9). Ledovec neteče všude stejnou rychlostí, nejvyšší je v (10). Sypký materiál vynesený ledovce je označovaný (11). Z něj se vytváří před ledovcem (12), pod ledovcem (13) a na stranách (14). Údolí vzniklé ledovcem je tzv. (15) má tvar písmene (16) a když do hlavního údolí ústí údolí boční stejného původu,bývají boční údolí označována jako (17) údolí. Materiál přinesený ledovcem z velké dálky je označován jako (18) materiál, česky se označuje slovem (19). Pokud se jedná o velké bloky, bývají zvány 20). Ledová doba se označuje cizím slovem (21), teplá období mezi nimi (22). Ve čtvrtohorách byly celkem (počet = 23) hlavní doby ledové, které byly v pořadí günz, (24). Konec poslední doby ledové byl před (25) tis. lety.
TEST
9 - činnost řeky
Tok řeky se dělí na (1), (2) a (3). V prvním úseku převládá eroze (4) a (5), v úseku následujícím pak eroze (6). Proto údolí mají nejprve tvar písmene (7) a nížeji písmene(8). Řeka vytváří zákruty, tzv. (9), jako důsledek (10). Okolo koryta řeky se pak vytváří plochá (11), které je nejvýše nad hladinou u samotného koryta, neboť při (12) se zde tvoří (13). Geologicky starší a výše položené (viz 11) vytváří stupňovité (14). Když se řeka hluboce zařízne do skalního podloží, původní zákruty nemohou přeložit svůj směr; pak hovoříme o (15). Ve volné krajině z opuštěných (viz 9) vznikají nejprve (16) a posléze po oddělení od koryta (17) ramena. Ústí do řeky do moře vytváří buď (18,) když hladině relativně poklesá nebo (19). když hladina stoupá. Klasickým případem prvního typu je má řeka (20). Svede-li řeka vody jiné řeky do svého koryta, mluvíme o (21). Je-li současný průběh toku podmíněn odlišnou geologickou situací v minulosti, mluvíme o (22). Materiál ukládaný v korytu řeky se liší; na (viz1) se ukládá (23), na (viz 2) se ukládá (24) a na (viz3) se ukládá (25).
TEST 10 – činnost gravitace a krasové jevy
V horách vede činnost gravitace ke skalnímu (1) a skalním (2); z materiálu odpadlého se skal při úpatí skalních stěn vznikají plošné (3) nebo vějířovité (4) proudy. Zvětralinový plášť, tj. půda, vytváří při prosycení vodou buď (5) sesuvy, je-li odlučné místo více vzdáleno od výnosového vějíře, mluvíme o sesuvech (6). Pomalý pohyb materiálu na svazích je tzv. (7). Činnost deště, tzv. (8), vede v nezpevněném materiálu ke vzniku (9) rýh a jeho činností pod kousky odolného materiálu, tzv. (10) vznikají kuželovité tvary zvané (11). Ostrohranné kameny v sutích se označují hranáče, zatímco kameny zaoblené válením v říčním proudu se označují (12). Krápníkovou výzdobu v jeskyních tvoří se stropu visící dutá (13). Z nich posléze vznikají silnější krápníky visící se stropu, tzv. (14), nebo spojením s dnem jeskyně vznikají sloupovité útvary, tzv. (15). Vápencové oblasti se označují jako (16). Jejich trosky vytváří v krajině izolované vápencové hory, tzv. (17). Místo, kde se povrchový potok ztrácí do podzemních prostor je (18), jeho výtok z podzemí je (19). Svislé, spíše menší podzemní dutiny jsou označovány (20), většinou propadnutím stropu jeskyní vznikají i velmi hluboké (21). Hrazená jezírka v jeskyních se označují jako jezírka (22). Menší štěrbinové tvary vznikající chemickým leptáním vápenců na zemském povrchu jsou (23). Bezodtokové, obvykle suché trychtýřovité prohlubně na povrchu krasových planin se označují jako (24). Velké vysoké podzemní dutiny v jeskyních bývají zvané (25).
TEST 11 - stratigrafie
Absolutního datování jezerních sedimentů z ledovcových jezer využívá páskovaných usazenin, tzv. (1). Metoda absolutního datování využívá znalost (2) rozpadu (3) izotopů a poměr (4) a (5) izotopů vyjadřuje v rocích. Přítomnost hiátu mezi soubory vrstev se projevuje (6); ta se označuje jako (7), je-li mezi celky různý úklon vrstev, nebo jako (8), jsou –li celky uloženy souhlasně. Teorii kataklyzmat zavrhuje (9), který předpokládá, že procesy v (10) probíhaly se stejnou (11) jako v současnosti. Odlišnosti jsou však v (12), (13) a také v (14) organismů. Také intenzita eroze byla v minulosti odlišná vlivem nepřítomnosti (15). Za autora zákona superpozice je považován (16), zatímco W. Smith je autorem zákona (17). Ten využívá (18) pro určení relativního stáří usazených hornin. Proces porovnání jejich stáří je tzv. (20), která umožňuje tvorbu geologických map. Celoplanetární transgrese je často podmíněna (21), tj. vázáním vody do ledovců. Ústup moře z pevniny je tzv. (22). Vlastnosti tělesa sedimentů a současně charakteristika prostředí zahrnujeme pod pojem (23). Opakováním (24) cyklů vzniká (25) sledu usazených hornin.