1 Klasifikace minerálů

Současný ustálený mineralogický systém, navržený H. Strunzem (1982) je založen na chemické příbuznosti minerálů, vyjádřenou izomorfními řadami. Aniontová část vzorce je většinou shodná a zastupují se kationtové (kovové) prvky. Příbuznost je vyjádřena i podobnými tvarovými a fyzikálními vlastnostmi. Mnohem méně je zastupována kationtová složka.

Minerály jsou setříděny do deseti velkých tříd, dále do oddělení a skupin (řad).

1. Pvky

2. Sulfidy

3. Halogenidy

4. Oxidy a hydroxidy

5. Nitráty, karbonáty, sulfity

6. Boráty

7. Sulfáty, molybdáty a wolframáty

8. Fosfáty

9. Silikáty

10. Organogenní minerály

2. Přehled minerálů

2.1 Prvky

Prvky jsou v přírodě poměrně málo rozšířené skupinou minerálů. Je to způsobeno vysokou slučivostí většiny prvků; proto je např. Fe mnohem častěji ve sloučeninách nežli v ryzí formě. Prvky vznikají většinou rozkladem sloučenin v redukčních podmínkách. Jen malá část vzniká přímým utuhnutím z magmatu. Do skupiny bývají řazeny i amalgamy, přirozené slitiny kovů a některé méně běžné karbidy, silicidy, nidridy aj.

2.1.1 Oddělení kovů

Měď

Cu. Kubická soustava. Krystaly jsou izometrické, často zploštělé oktaedry nebo dodekaedry, většinou však plíšky, mechovité, dendritické, celistvé nebo práškovité agregáty. Barva světle růžová až měděně červená, na povrchu bývají pestré náběhové barvy (zelený malachit, modrý azurit). Má kovový lesk, je výborným elektrickým a tepelným vodičem, je kujná. T = 2,5 - 3; h = 9.0.

Vznik: Měď není vzácná, větší ukázky pochází jen z menšího počtu lokalit. Ke krystalizaci mědi dochází na kontaktech bazických efuziv s okolními horninami, z horkých roztoků, častěji však vzniká jako produkt zvětrávání sulfidů v cementační zóně. Primární výskyt mědi vázán na bazická efuziva (čediče, gabra).

Výskyt: U ČR je ryzí měď vzácná. V podkrkonošských paleobazaltech (melafyrech) se vyskytla ve Studenci. Cementační původ má v asociaci se sulfidy u Pernštejna, Horním Slavkově a Vrančicích u Příbrami. Cementační původ má rovněž měď ve Zlatých Horách v Jeseníkách.

Ve světě: Zcela anomální je ložisko Keweenaw u Hořejšího jezera v Michiganu (USA) v dutinách paleobazaltů, kdy měď vytváří polohy a až metrové agregáty.

Stříbro

Ag, někdy má vyšší obsahy Au (do 20%), Bi (do 10%), Hg (do 13%) a málo Cu. Kubická soustava. Krystaly jsou protažené, vzácné, oktaedry nebo dodekaedry. Častěji tvoří zkroucené drátky (i propletené), plechy a kostrovité a kusové agregáty. Barva je stříbřitě bílá, na povrchu rychle šedě až černě nabíhá. Má kovový lesk, výbornou elektrickou a tepelnou vodivost, výbornou kujnost. T = 2,5- 3; h = 10,1-11,1

Vznik: Ryzí stříbro je typický minerál hydrotermálních žil bohatých na Ag nebo vzniká jako produkt rozkladu sulfidických rud v cementační zóně. Nejlepší vzorky poskytuje asociace Ag-Co-Ni, u nás pochází pěkné ukázky z asociace Ag-As-Bi-Co-Ni (as-coni).

Výskyt: V ČR se ryzí měď vyskytovala často na místech historického výskytu Ag rud: Jáchymov a Abertamy (as-coni) a Příbram (pol). Novější nálezy pochází ze žiltzv. pětiprvkové formace na Měděnci, ve Vrančicích u Příprami a u Třebska.

Ve světě: Nejlepší ukázky pochází z Kongsbergu u Osla v Norsku, kde tvoří až 40 cm dlouhé dráty a plechy v kalcitu a křemeni; masy stříbra zde dosáhly až 1 tuny.

Zlato

Au, výjimečně ryzí, většinou s Ag (do 20%) jako tzv. elektrum. Kubická soustava. Většinou má mikroskopickou velikost, makroskopické krystaly jsou vzácné, oktaedry, krychle a dodekaedry. Většinou tvoří plíšky, zrna a drátky, někdy menší kusové agregáty (nugety). Na plíšcích bývají trojúhelníkové kresby (trigony). Barva je zlatá. Je výbojně kujné a tažné. Má výbornou tepelnou a elektrickou vodivost a vysokou chemickou odolnost. T = 2,5-3; h = 15, 5-19,3 (závisí na příměsi).

Vznik: Primárně je zlato přítomno v různých hydrotermálních žilách a žilnících s křemenem nebo jako mikroskopická zrna v bazických vyvřelinách. Raně variské výskyty jsou mineralogicky chudší (tzv. „stará zlatonosná formace“), zatímco výskyty terciérního stáří ve vulkanicko-plutonických komplexech jsou mineralogicky bohatší, se sulfidy a teluridy („tzv. mladá zlatonosná formace“). Často je zlato remobilizované z původní příměsi v pyritu, arzenopyritu a antimonitu nebo dochází k jeho koncentraci při metamorfóze. Neoxiduje, přechází do náplavů a vytváří rýžoviska v recentních i fosilních náplavech. V náplavech dochází ke zvyšování ryzosti jako důsledek oxidace a vyplavování příměsí.

Výskyt: V ČR je řada primárních ložisek i rýžovisek. Primárně je v křemenných zlatonosných žilách v Jílovém u Prahy, vytvářelo plechy (elektrum) v křemenné žilovině v Křepicích u Vodňan, v žilnících v Roudném u Vlašimi. Historické výskyty zlata jsou v Kašperských Horách, okolí Štěchovic, Kasejovic i jinde, největší valounky (do 1 kg) jsou u nás v okolí Zlatých Hor v Jeseníkách. V říčních sedimentech jsou rýžoviska zlata na Otavě, Volyňce, Blanici a Sázavě. Na Manětínsku, Radnicku a Bezdružicku byla zlato rýžováno z málo zpevněných říčních usazenin řek karbonského stáří. Většina zlata v náplavech je prachové velikosti. Odhady hovoří o asi 95 t zlata vytěženého na našem území za poslední 3. tisíciletí.

Ve světě jsou   významná ložiska zlata prekambrických sedimentech (2,8 mld. let starých) v Jižní Africe (Witwatersrand), dále v Kalifornii (Sacramento) a Yukonu na Aljašce, Sibiři (Aldanská oblast) a na řadě dalších míst. V Evropě významná žilná ložiska terciérního stáří leží v Karpatech (Kremnice na Slovensku, Cavnic a Baia Mare v Rumunsku).

Využití: Elektrotechnický průmysl, výroba šperků; přestavuje směnnou hodnotu světové ekonomiky.

Platina

Pt, s podílem Fe, vzácněji i Ir a Pd (do 7%). Kubická soustava. Nejčastěji tvoří drobná zrna nebo drobné valounky do velikosti hrachu v náplavech. Barva je ocelově šedobílá. h = 15-19.

Vznik: Primární výskyt platiny je v zrnech společně s chromem v bazických horninách.

Výskyt: V ČR se platina vyskytla vzácně jako mikroskopická zrnka v gabrech. Ve světě jsou nejvýznamnější výskyty v náplavech řek na Urale, Kanadě a v Kolumbii.

Využití: Na výroku tavných kelímků, do šperků.

Železo

Fe. Kubická soustava. Obyčejně se vyskytuje jen v drobných zrnech až kusech. Barva je černá, má kovový lesk a kujnost. Nápadný je feromagnetismus. T = 4; h =7,3-7,9.

Vznik: Vzniká za redukčních podmínek, nejčastěji jako zrna a drobné vtroušeniny v bazaltech a serpentinitech. Meteoritické železo má vždy vysokou příměs niklu (až 30-45%).

Výskyt: U nás vzácně v tufech Komorní Hůrky u Chebu. Ve světě významné ložisko v z. Grónsku.

Rtuť

Hg. Tekutý nerost, vytváří kapičky. Má cínově bílou barvu, kovový lesk a je jedovatá. H = 13,6.

Vznik: Je produktem rozkladu Hg rud, především rumělky nebo Hg bohatého tetraedritu, ze kterých vzniká kondenzací rtuťových par. Často vytváří přirozené slitiny (amalgámy) se Ag.

Výskyt: U nás se vyskytovala vzácně na ložiscích rtuťnatých rud u Hořovic (Dědova hora) a na Příbramsku.

2.1.2 Oddělení polokovů a nekovů

Arsen

As. Trigonální soustava. Obyčejně tvoří celistvé, ledvinité nebo miskovité agregáty. Čerstvý je cínově šedý, rychle tmavě nabíhající. Vryp má šedý. T = 3,5; h = 5,6-5,8.

Vznik: Má hydrotermální původ, nejčastěji na žilách se Ag, Co a Ni. (asociace as-coni) nebo vzniká sublimací na hořících uhelných haldách.

Výskyt: Vyskytl se  rudních žilách Jáchymova, v Krušných horách na více místech a na Příbramsku (Třebsko).

Antimon

Sb, často s obsahem Ag nebo Bi. Trigonální soustava. Krystaly jsou vzácné, nejčastěji tvoří zrnité až celistvé agregáty. Barva je cínově bílá s nažloutlým odstínem.

Vznik: Většinou má hydrotermální původ v rudních žilách, často s antimonitem.

Výskyt: V ČR v žilách na Sedlčansku (Milešov a Krásná Hora) a na Příbramsku (Bytíz). Na Příbramsku je znám také v přirozené slitině s As jako stibarsen, uváděný dříve jako allemontit; stibarzén je význačný ledvinitými a miskovitými, vrstevnatými, cínově bílými agregáty.

Grafit (tuha)

C. Hexagonální soustava. Krystaly jsou jemně šupinkaté. Obyčejně vytváří lupenité, celistvé až zemité agregáty. Barva je černá s černým vrypem a polokovovým leskem. Je elektricky vodivý, bot tání je velmi vysoký (2 800°C). T = 1; h = 2,1-2,2.

Vznik: Grafit je typický nerost metamorfovaných hornin, většinou v čočkovitých ložiskách v souborech grafitických rul a krystalických vápenců. Tlaky může být vytlačen těles podobných žilám. Často je i rovnoměrně rozptýlen v regionálně metamorfovaných horninách.

Výskyt: Metamorfní výskyty jsou v okolí Českého Krumlova, Netolic a Prachatic a Týna nad Vltavou.

Využití: Do tužek, na tavicí kelímky v ocelárnách a mincovnách, výroba vodivých nátěrů aj. Čistý grafit se získává drcením a plavením hornin.

Diamant

C. Kubická soustava. Krystaly jsou jednoduché oktaedry, nebo spojky tvorů {111}, {110} a {100}, častý je zdvojčatělý srůst tetraedrů. Vytváří i polokrystalické agregáty.Běžné jsou úlomky krystalů v matečné hronině. Velikost je obvykle malá, jen do 1 g. Většinou je bezbarvý nebo slabě zbarvený žlutavě, do červena, modra, bývá i černý. Diamant má silný diamantový lesk, vysoký index lomu (2,5) a je doprovázen silným rozkladem bílého světla. T = 10 h = 3,5.

Vznik: Primární výskyt je v kimberlitových trubkách. Jsou to serpentitizované peridotity vyššího geologického stáří. Vznik diamantu se předpokládá při teplotách vyšších než 300°C, avšak za vysokého tlaku (až 9 GPa), odpovídající hloubkám 40-100 km. V kimberlitech jsou diamanty vázány na bloky xenolitických granátických peridotitů a eklogitů. Obsah diamantů v hornině je nízký (0,1 g/t).

Výskyt: U nás byly nalezeny dva úlomky o velikost do 4 mm u Chrášťan v pyropových štěrcích Českého Středohoří. Ve světě jsou primární diamantonosné horniny známé z jižní Afriky (Kimberly) a dalších místech (Namibie), v Rusku na Sibiři je diamant těžen na ložisko Mirnyj.V USA je kimberlit s diamanty znám z Arkansasu, další četné lokality leží v Austrálii. Největší diamanty jsou známé z rýžovisek v Indii, Brazílii (Minas Gerais), Zairu, Angole a na pobřeží Namibie.

Využití: Pro technické účely (dnes se většinou vyrábí synteticky) a pro klenotnický průmysl.

Síra

S. Rombická soustava. Krystaly jsou dipyramidální, tabulkovité nebo disfenoidické, často je síra kusová, celistvá, krápníkovitá až práškovitá. Barva je sírově žlutá, lesk diamantový, krystaly jsou průsvitná. Je velmi křehká, význačná je hořlavost. T = 1,5 - 2; h = 2,1.

Vznik: Síra je typický nerost fumarol a solfatar na činných sopkách. Vzniká sublimací z oxidů síry nebo rozkladem H₂S. Podobný je vznik sublimací oxidů síry ze sulfidů rozložených při hoření uhelných hald. Druhý významný vznik je rozkladem sulfátů, hlavně sádrovce. Vznikají dutiny vyplněné krystalovanou sírou doprovázené sádrovcem, kalcitem, aragonitem a dalšími nerosty.

Výskyt: U nás se ryzí síra vyskytla jako produkt rozkladu organických látek v rašelinách (Soos u Františkových Lázní). Síra vulkanického původu je známa z činných vulkánů na mnoha místech Evropy a světa, např. Vesuvu a Liparských ostrovech, na Santorinu a Naxosu v egejské oblasti aj. Nálety sublimované ryzí síry jsou u nás známy z uhelných hald (Kladno, Radnice, Žacléř). Významná ložiska vzniklá rozkladem sádrovce jsou v Polsku (Tarnobrzeg) a zejména Agrigente na Sicílii, proslulé krásnými ukázkami krystalů ryzí síry.

Využití: Pro chemický průmysl (výroba kyseliny sírové).

2.2 Sulfidy

Sulfidy jsou sloučeniny síry a kovu. Do stejné skupiny jsou řazeny i sloučeniny As, Sb, Te a Se, neboť mohou vystupovat podobně jako síra. Jsou to nerosty většinou kovového nebo polokového vzhledu a vyšších hustot. Převážná část vzniká z horkých roztoků a vytváří hydrotermální (žilná) ložiska.

Chalkozín

Cu₂S. Řídce krystalovaný; pokud ano, pak tvoří pseudohexagonální tabulky. Častěji je kusový, celistvý nebo jemně rozptýlený. Barvu má černavě modrou, na čerstvých plochách je kovově lesklý, rychle nabíhá. Je křehký bez štěpnosti. T = 2,5-3; h = 6.0.

Vznik a výskyt: Chalkozín je význačným nerostem rudních žil s vyšším obsahem mědi, u nás se vyskytl ve Vrančicích u Příbrami, kde tvořil až 6 cm mocné výplně. Jako významná součástka sedimentárních ložisek mědi permského stáří je chalkozín těžen v Zairu a Zambii (tzv. „Copper Belt“. Historicky byl dobýván v tzv. mansfeldských břidlicích permského stáří v Německu.

Bornit

Cu₅FeS_4. Vytváří tři polymorfní modifikace, za normálních podmínek je pseudotetragonální. Vzácně je krystalovaný, většinou vytváří celistvé masy. Čerstvý má hnědě červenou barvu, velmi rychle nabíhá pestrými barvami. T = 3; h = 4,9-5,3.

Vznik a výskyt: Bornit může vznikat za vysokých teplot, nejčastěji na žilách Sn-W a Sn-Cu v greizenech (u nás v Horním Slavkově), nebo v hydrotermálních křemenných žilách s mineralizací Cu. U nás je znám ve Vrančicích u Příbrami. Bornit je přítomen i jako jemně rozptýlený minerál v sedimentárních horninách, v tzv. mansfeldských břidlicích permského stáří v Německu společně s dalšími nerostu mědi.

Argentit

Ag₂S. Zevně kubický, většinou v oktaedrech a krychlích. Je černošedý, na čerstvých plochách se silným kovovým leskem. Je kujný a řezný. T = 2-2,5; h = 7,3.

Vznik a výskyt: Vznik za nižších teplot z hydrotermálních roztoků. V asociaci as-coni tvořil v Jáchymově velmi bohaté skupiny černých krystalů o hmotnosti až několika kg. Je hojnou Ag- rudou z epitermálních žil v mladých pásemných pohořích v Mexiku, Bolivii a Chile.

Pentlandit

(Fe,Ni)₉S_8. Kubická soustava. Většinou tvoří nepravidelná zrna a kusové agregáty. Má žlutě bronzovou barvu a kovový lesk. T = 3,5-4; h = 4,6. Je nejdůležitější rudou Ni.

Vznik a výskyt: Je typickým magmaticko-likvačním minerálem, u nás ve výskytu v gabrech ve Starém Ransku.

Sfalerit

ZnS, obvykle s vysokým obsahem Fe, Mn, Hg a Cd. Kubická soustava. Krystaly jsou nejčastěji tetraedrické {111}, okraedrické {111}, nebo dodekaedrické {110}, často nepravidelně vyvinuté. Časté je zdvojčatění. Agregáty jsou hrubě zrnité až celistvé. Barva sfaleritu je dána příměsemi. Čirý je vzácný, většinou je hnědý (příměs Fe), narudlý nebo nažloutlý, může být téměř černý. Štěpnost je dokonalá podle 110. Lesk je matný až diamantový. Jeví piezoelektrické vlastnosti. T = 3,5-4; h = 4,0. Sfalerit je nejvýznamnější rudou zinku. Polymorfní modifikací je wurtzit, většinou vytvářející koncentricky vrstevnaté a paprsčité agregáty; je znám v krásných ukázkách v Příbrami.

Vznik: Vzniká za velmi rozličných podmínek. Je v likvačních segregacích, zejména je však rozšířen v katatermálních (vysokoteplotních) polymetalických ložiskách, ve kterých převládá nad galenitem. V méně temperovaných (mezotermálních) ložiscích (k-pol, pol) doprovází řadu dalších sulfidů. Velmi významná jsou ložiska stratiformní, ve kterých sfalerit vznikal ze solanek v okolí podpovrchových plutonických těles. Sfalerit impregnuje porézní horniny nebo tvoří hnízda v dutinách vápenců a dolomitů. Sfalerit rovněž vytváří akumulace vznikající hydrotermálně v mořských sedimentech.

Výskyt: U nás je sfalerit hojný v mineralizaci Sn-W v Horním Slavkově, Cínovci a Krupce. Nejrozšířenější je však polymetalických žilách asociace k-pol a pol v Příbrami, Vrančicích, Rudolfově, Jihlavě, Stříbře a na mnoha dalších místech. Hydrotermální sedimentární ložiska jsou u nás v oblasti u Horního Benešova na severní Moravě. Metamorfovoná ložiska stejného původu leží ve Zlatých Horách v Jesenících. Mineralogicky zajímavé jsou výskyty sfaleritu v dutinách pelosideritových konkrecí na Kladensku.

Chalkopyrit

CuFeS₂. Rombická soustava. Vytváří klínovité (disfenoidické) krystaly, často je zdvojčatělý, často vytváří kusové agregáty a vtroušeniny. Barva je sytě žlutá, na povrchu mívá pestré náběhové barvy. Je silně kovově lesklý, neprůhledný, neštěpný. T = 3,5-4; h = 4,1-4,3.

Vznik: Chalkopyrit je všudypřítomný rudní minerál. Vyskytuje se jako akcesorie v magmatických horninách, kde může tvořit akumulace s pyrhotinem. V greizenech v paragenezích s Sn-Cu tvoří hnízda. Je běžný i ve skarnech. Velmi rozšířen je v hydrotermálních žilách, zejména v asociaci polymetalické (k-pol) a v asociaci siderito-sulfidických žil. Přítomen bývá i v sedimentárních ložiskách. Jeho výskyty bývají nápadné druhotnými nerosty, zejména malachitem a azuritem.

Výskyt: U nás je chalkopyrit v polymetalických žilách v Kutné Hoře, Příbrami a na mnoha dalších místech. V greisenech jsou krystaly chalkopyritu známé z Horního Slavkova, Cínovce a Krupky. Metamorfózou původně stratiformních ložisek vzniklo chalkopyritové zrudnění na ložisku Zlaté Hory v Jesenících.

Využití: Ruda mědi.

Stanin

Cu₂FeSnS_4. Tetragonální soustava. Krystaly jsou vzácné, většinou je kusový či vtroušený. Má ocelově šedou barvu s olivově zeleným odstínem.

Vznik a výskyt: Je vysokoteplotním sulfidem, nejčastěji v žilách Sn-W a Sn-Cu s greiseny. U nás je hojný v Cínovci a Horním Slavkově a v kyzové polymetalické formaci (k-pol) v Kutné Hoře.

Nikelín

NiAs. Tvoří celistvé až jemnozrnné agregáty světle měděně červené barvy, kovově lesklé. T= 5-5,5; h = 7,8. Je využíván jako ruda Ni.

Vznik a výskyt: Objevuje se v polymetalických žilách na místech průniku bazickými vyvřelými horninami, např. v malém množství v Příbrami, a v žilách s (co-ni) v Jáchymově a Abertamech, odkud pochází pěkné ukázky.

Pyrhotin

FeS, často s příměsí Ni. Hexagonální soustava. Většinou tvoří celistvé agregáty, často prorostlé s ostatními sulfidy. Krystalky, nejčastěji tabulkovité v růžicích, jsou vzácné. Je světlě až tmavě bronzově hnědý, kovově lesklý s šedočerným vrypem. Je velmi křehký, s nerovným lomem a silně feromagnetický. T = 3,5 -4,5; h = 4,6.

Vznik: Všeobecně vzniká za vysokých teplot. Je častou akcesorií dioritů a gaber, ve kterých může akumulovat při diferenciaci a likvaci. Je charakteristický rovněž pro kyzovou polymetalickou formaci (k-pol). Pěkné ukázky jsou z polymetalických žil mladých pásemných pohoří. Vyskytuje se i ve stratiformních, zejména následně metamorfovaných ložiscích i na dalších typech rudních žil. Zajímavý výskyt je ve fumarolách na Vesuvu.

Výskyt: U nás je znám jako rozptýlené masy gabrech ve Starém Ransku. Žilný, v drobných tabulkovitých krystalcích, je u nás v Kutné hoře, kde doprovází sfalerit a chalkopyrit. V Sudbury v Kanadě významnou rudou železa.

Millerit

NiS. Krystaly jsou jehlicovité až vláskovité, agregáty bývají snopkovité nebo radiálně paprsčité. Barva je mosazně až bronzově žlutá.

Vznik a výskyt: Millerit je nízkoteplotní minerál. Kromě ojedinělých výskytů v hydrotermálních žilách je význačný, v krásných a světově proslulých ukázkách, v dutinách pelosideritových konkrecí na Kladensku, ve kterých je doprovázen ankeritem, sfaleritem, barytem, whewellitem a dalšími atraktivními nerosty.

Galenit

PbS, se mnoha stopovými prvky, zejména Bi, Ag, As, Cd aj. Kubická soustava. Krystaly tvoří oktaedry {111} nebo krychle {100}, velmi časté jsou kombinace obou tvarů. Často vytváří zrnité až celistvé agregáty, v Příbrami tzv. krušek. Barva je olověně šedá, s vysokým namodralým leskem na štěpných plochách. Vryp je nelesklý, černošedý. Galenit je výtečně štěpný podle {100}, poměrně křehký. T = 2-3; h = 7,4-7,6.

Vznik: Galenit je význačným nerostem katatermálních a mezotermálních polymetalických žil (asociace k-pol a pol), kde společně se sfaleritem tvoří hlavní rudní nerosty. Přítomen je i v metasomatických ložiscích mladých pásemných pohoří. Snadno větrá v druhotné nerosty, zejména v cerusit, anglesit, wulfenit aj. Vyskytuje se, i když méně často, i jako minerál Sn-W a Sn-Cu mineralizace v greizenech.

Výskyt: Galenit je význačný nerost našich rudních žil. V Příbrami se vyskytuje jako zrnité agregáty až 10-20 cm mocné, v dutinách s krystaly. Další výskyty na Příbramsku zahrnují Vrančice a Bohutín. Ve Stříbře galenit vytvářel krychle až 10 cm velké, obvykle přerostlé mladší generací křemene. Pěkné krystaly galenitu jsou známé z Jihlavy, Staré Vožice, Rudolfova, Oloví, z Abertam a na mnoha dalších místech. Z mineralizace Sn-W je znám z Cínovce.

Cinabarit

HgS. Trigonální soustava. Tzv. rumělka. Krystaly jsou drobné, často zdvojčatělé, obvykle vytváří impregnace ze zrnitých až celistvých agregátů. Barva je červená. Krystaly mají diamantový lesk a jsou průsvitné. T = 2-2,5; h = 8,1.

Vznik: Cinabarit je nízkoteplotní (teletermální) žilný nerost, vznikající při teplotách okolo 100°C. Často je přítomen v žilkách prorážejících usazeniny ordovického stáří nebo impregnuje porézní horniny subvulkanických těles v mladých pásemných pohořích. Doprovázen bývá kalcitem a barytem.

Výskyt: U nás je znám ze žil s ankeritem a barytem na Hořovicku (Dědova Hora) a ze žilek prorážejících železné rudy u Hudlic na Berounsku. Vyskytuje se také ve fylitech ordovického stáří v Krušných Horách. Slabé nálety rumělky jsou známé z ryolitů kambrického stáří z Těškova u Rokycan.

Antimonit

Sb₂S₃. Rombická soustava. Krystaly sloupcovité, podélně rýhované často vytváří shluky. Agregáty bývají stébelnaté až jehlicovité. Barva je olověná až ocelově šedá s namodralým odstínem. Je dokonalé štěpný podle (010). Taje v plameni svíčky (546°C). T = 2; h = 4,5-4,7.

Vznik: Antimonit je charakteristický sulfid nízkoteplotních žilných ložisek, převažuje v samostatných žilách často s křemenem. Je hlavní rudou antimonu.

Výskyt: U nás v žilách v Boněnově u Mariánských Lázních a menších výskytech na Rakovnicku (Chříč). Spolu se zlatem se vyskytuje v žilách na Sedlčansku (Krásná Hora).

Molybdenit

MoS₂. Hexagonální soustava. Krystaly jsou tabulkovité až soudečkovité, šestibokého obrysu. Barva je olověně modravě šedá, má vysoký lesk. Je ohebný, velmi měkký, je vodičem elektřiny. T = 1-1,5; h = 4,7.

Vznik a výskyt: Vzniká hlavně za vyšších teplot. Vyskytuje se v žulových pegmatitech a na puklinách žulových těles. U nás nejvýznamnější vznik je na klasických žilách Sn-W a Sn-Cu mineralizace s greizeny, kde patří k běžným minerálům. U nás tvoří pěkné lupeny v Horním Slavkově, Cínovci a Krupce. Je jedinou rudou molybdenu.

Pyrit

FeS₂, často s malými až stopovými podíly As, Co, Ni, Ag a dalších prvků. Tzv. kyz železný Kubická soustava. Krystaly jsou časté, většinou krychle nebo ve spojkách s tetraedrem a dále pentagondodekaedr {210} ( tzv. pyritotvar). Často je zdvojčatělý (železný kříž). Na plochách krychle mívá charakteristické rýhování. Tvoří agregáty celistvé, dendritické, zatlačuje uhličitany ve schránkách a kostech ve fosiliích aj. Je světle mosazně žlutý, někdy pestře naběhlý. Má silný kovový lesk, není magnetický a je špatným vodičem elektřiny. Vryp je černý. Je neštěpný, T= 6; h = 5,0. Je hlavní rudou pro výrobu kyseliny sírové. Místy je i zlatonosný.

Vznik: Pyrit je nejobvyklejším sulfidem, který vzniká za velmi rozličných podmínek. Bývá vtroušen v magmaticko-likvačních paragenezích. V pegmatitech je málo rozšířený stejně jako na ložiscích Sn-Cu,a Sn-W. Je však velmi hojný v katatermálních žilných ložiscích, kde je doprovázený arzenopyritem a místy i zlatem (asociace s-au). Pyrit je velmi hojný na žilách polymetalické formace. Největší akumulace pyritu jsou v sedimentárních horninách, v nichž pyrit bývá jemně rozptýlený, zejména v tzv. černých břidlicích a v uhlí. Předpokládá se silná spoluúčast sirných bakterií. U některých výskytů v sedimentech se předpokládá vliv hydroterm pronikajících sedimenty (tzv. vulkanicko-sedimentární akumulace).

Výskyt: U nás na mnoha místech v rudních žilách (Kutná Hora, Havlíčkobrodsko, Příbram). V usazených horninách prekambrického stáří je pyrit jemně rozptýlený (kyzové břidlice), např. v Hromnicích u Plzně a ve Chvaleticích u Pardubic. Hojně je pyrit přítomen břidlicích a vápencích ordoviku, siluru a devonu, běžně jako fosilizační minerál nebo v nich vytváří drobné konkrece a hnízda. Často bývá rozvětralý na limonit a jeho rozkladem vznikají sádrovec a další sírany (melanterit aj.). Ve světě jsou mimořádně krásné krychle pyritu z naleziště Huelva ve Španělsku.

Využití: U nás byl těžen jako surovina na výroku kyseliny sírové.

Markazit

FeS₂, polymorfní k pyritu. Rombická soustava. Tzv. kyz kopinatý vytváří krystaly tabulkovité nebo kopinaté, časté jsou hřebenovitě prorostlé agregáty. Běžně vytváří konkrece, koule a ledvinité agregáty. Je bledší nežli pyrit, snadno se rozkládá. T = 6-6,5; h = 4,9.

Vznik: Je nízkoteplotním nerostem, který vzniká v hydrotermálních žilách v pozdních fázích mineralizace. Nejlepší krystaly a agregáty jsou známé z uhlí a jílů, ve kterých vytváří až 15 cm velké skupiny krystalů.

Výskyt: U nás je markazit známý v krásných ukázkách z uhlí na Sokolovsku (Vintířov) . Diskovité konkrece jsou známé z jílů ze Sparty (USA, Illinois).

Arzenopyrit

FeAsS. Monoklinická soustava, pseudorombický. Nejčastěji tvoří zrnité až celistvé agregáty. Barva je ocelově šedá, s kovovým leskem, je neprůhledný a rychle ztrácí kovový lesk. Je jedovatý a větrá za vzniku druhotných nerostů s As. T = 5,5; h = 6,1.

Vznika a výskyt: Převládá ve výše temperovaných žilných ložiscích, zejména asociace Sn-W a Cu-Sn s greizeny a v žilách asociace k-pol.

Výskyt: U nás se vyskytuje zejména v Kutné Hoře, v Jáchymově v žilách a v greizenech v horním Slavkově a Cínovci.

Proustit (vysl. prústyt)

Ag₃SbS₃. Trigonální soustava. Tzv. jasnorudek tvoří sloupcovité krystaly nebo vytváří zrnité masy a kusové agregáty. Má purpurovou barvu, větráním rychle tmavne. Čerstvý má vysoký lesk. T = 2-2,5; h = 5,6. Je významným, avšak vzácnějším epitermálním minerálem na žilách s Ag a v polymetalických žilách. U nás se vyskytl jako typický nerost v asociaci as-coni v Jáchymově, Měděnci. Překrásné ukázky pochází z asociace k-pol z Příbrami.

Pyrargyrit

Ag₃SbS₃. Trigonální soustava. Tzv. temnorudek tvoří drobné, temně červené průsvitné krystaly. Je typickým, vzácnějším minerálem epitermálním žil se Ag a žil polymetalických. U nás býval v asociaci as-coni v Jáchymově a v okolí Příbrami (Třebsko, Vrančice). Byl vyhledávanou rudou Ag.

Tetraedrit

Cu₁₂Sb₄S₁₃, Cu bývá často zastupováno As, Ag, Hg a dalšími prvky. Krystaly jsou tetraedrické, běžně zdvojčatělé, agregáty jsou kusové, zrnité až celistvé. Čestvý teraedrit je kovově lesklý, šedý, rychle větrá, někdy s pestrými náběhovými barvami. Je neštěpný. T = 3,5-34,5; h = 4,6-5,1. Je rudou mnoha kovů, zejména mědi, rtuti a stříbra.

Vznik: Je hojným nerostem různých hydrotermálních mineralizací, zejména v polymetalických ložiscích (k-pol a pol). Hg-tetraedrit je významný v sideritových žilách.

Výskyt: U nás byl tetraedrit významný sulfid v Příbrami a v Kutné Hoře, znám je z mnoha dalších míst (Ratibořské Hory), jinde však chybí (např. Stříbro). V sideritových žílách je význačný pro Rudňany na Slovensku a v okolí Schwatzu a Brixxlegu v Rakousku.

Jamesonit (vysl. džemsnyt)

Pb₄FeSb₆S₁₄. Jednoklonná soustava. Krystaly sloupcovité, agregáty jsou obvykle celistvé, stébelnaté nebo jehličkovité. Barva je ocelově až temně šedá, má kovový lesk. Vryp má zelenočerný. Je významný pro pozdní polymetalickou asociaci (k-pol). U nás je poměrně vzácný v Kutné Hoře, ve Vrančicích a u Kasejovic.

Boulangerit (vysl. bulanžerit)

Pb₅Sb₄S₁₁. Vytváří stébelnaté až jehlicovité agregáty. Barvu má tmavě olověně šedou s kovovým leskem. Je typickým středně až nízkoteplotním nerostem různých rudních mineralizací. U nás se vyskytl v tzv. krušku a ve velmi pěkných ukázkách v dutinách rudních žil asociace (k-pol) v Příbrami. Býval označován jako tzv. „plstnatá ruda“.

Bournonit (vysl. burnonyt)

CuPbSbS_3. Vytváří pseudotetragonální krystaly_, často cyklicky srostlé (odtud název „kolečková ruda“). Má tmavě ocelově šedou barvu a silný kovový lesk. Vyskytuje se ojediněle na polymetalických ložiscích (k-pol) v Kutné Hoře, Příbrami a ve Vrančicích.

2.3 Halogenidy

Halit

NaCl. Kubická soustava. Sůl kamenná tvoří hlavně krychle o velikosti až 10 cm, v salinách vytváří kostrovité agregáty („lodičky“). Halit je bezbarvý, od příměsí načervenalý (sloučeniny Fe), namodralý (od kovového Na) nebo šedý od příměsi organických látek. Je dokonale štěpný podle ploch krychle. Při dlouhotrvajícím tlaku je plastický. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě. T = 2; h = 2,16. Taje při 800°C.

Vznik: Je častým nerostech plynných sopečných výronů. Většina kamenné soli však vzniká evaporací z mořské vody v zálivech a sebchách, při kterých bývá doprovázena dolomitem, anhydritem a dalšími solemi. Začíná krystalizovat při 10% původního objemu vody. Zatížením nadložními horninami a horotvornými tlaky se halit z původních vrstevnatých těles přemísťuje do dómovitých tvarů (solných dómů) v místech odlehčených. Takové dómy často protínají nadložní horniny a dosahují značných mocností, až v desítkách metrů.

Výskyt: U nás se nevyskytuje. Je však hojným nerosten na solných ložiscích v Evropě. Ložiska permského stáří jsou u Stassfurtu v pohoří Harz v Německu. Triasová ložiska leží v Rakousku (Salzkammer). Ložiska alpinská jsou v okolí Krakova (Wielicszka).

Využití: Halit je významný pro potravinářský a chemický průmysl.

Sylvín

KCl. Kubická soustava. Soutvarý s halitem s podobnými vlastnostmi. Barví plamen do fialova.

Vznik a výskyt: Vzniká stejně jako halit, je však jen akcesorický. Výjimkou jsou ložiska ve Stassfurtu v Německu, kde se těží pro potřeby chemického průmyslu.

Fluorit

CaF₂. Kubická soustava. Tzv. kazivec, krystalizuje v krychlích, nebo vzácněji v oktaedrech. Dvojčatný srůst podle {111} je penetrační. Často vytváří hrubozrnné agregáty. Velmi dobrá štěpnost je podle osmistěnu {111}. Barva je velmi rozmanitá; je bezbarvý, bílý, žlutý, nejčastěji však temně fialový a zelený. Zbarvení je často zonální. T = 4; h = 3,18. Jeví fluorescenci, kdy v procházejím světle je zelený, v odraženém fialový V UV záření modrobíle nebo zelenavě září.

Vznik: Fluorit bývá častým nerostem v greizenech na ložiskách Sn-W. Daleko významnější je fluorit hydrotermálního původu. V vytváří samostastná žilná ložiska nesulfidického rázu. Bývá v nich doprovázen křemenem, barytem, kalcitem aj. Tato ložiska jsou mezozoického stáří (asociace fba). Vyskytuje se však i dalších paragenezích, např. v alpských žilách nebo v metasomatických ložiscích, nejčastěji ve vápencích.

Výskyt: U nás se fluorit vyskytuje v greizenech v Horním Slavkově a Cínovci. Větší význam mají výskytu s barytem. Fluorit-barytové žíly jsou u nás v Harrachově, Krásné Lípě, Kožlí u Ledče nad Sázavou a v Moldavě. Krásné fialové krychle fluoritu jsou známy ze severní Anglie (Durham, Castleton).

Využití: Fluorit se používá v hutnictví, ve sklářském a keramickém průmyslu.

2.4 Oxidy a hydroxidy

Oxidy jsou sloučeniny kyslíku s kovovými i nekovovými prvky. Dělíme je na oxidy a hydroxidy. Jsou to nerosty nekovového vzhledu, často o vysoké tvrdosti a vyšší hustotě.

Spinel

MgAl₂O_4. Kubická soustava. Nejčastěji je v oktaedrech, bývá zdvojčatělý, často tvoří zrna a celistvé agregáty. Je obvykle hnědý, černý a modrý, vzácněji růžový až červený, zelený aj., se skelným leskem. T = 7,5-8; h = 3,58. Některé barevné odrůdy se využívají jako drahokamy; černý je pleonast.

Vznik: Nejlepší nálezy spinelu pochází s metamorfovaných vápenců a erlanů. Akcesoricky je přítomen v bazických magmatitech. Často se hromadí v náplavech.

Výskyt: U nás není hojný. Nejlepší ukázky jsou v koncentrátu těžkých minerálů, tzv. „zadním kaménku“ po vybrání pyropů (Třebívlice v Českém Středohoří). Drahokamové kvality dosahuje na Srí Lance (Ratnapura) a v Barmě (Mogok), odkud pochází sytě červenorůžové a modré spinely.

Magnetit

Fe₃O₄. Kubická soustava. Krystaly jsou často dobře omezené oktaedry, běžně zdvojčatělé. Většinou se vyskytuje jako hrubě zrnité až celistvé agregáty. Barva je černá, lesk kovový, vryp je černý. Není štěpný, je poměrně křehký. Je silně feromagnetický. T = 5,5-6,5; h = 5,1. Je významnou rudou železa.

Vznik: Magnetit je významný akcesorický nerost bazických intruzív a efuziv, ve kterých vytváří segregace. Významné akumulace jsou vázána na skarny. Rovněž se vyskytuje jako nerost v žilách alpského typu. Mineralogicky zajímavé jsou výskyty v chloritických a mastkových břidlicích. Je rovněž častým nerostem aluvií, společně s ilmenitem, monazitem a zirkonem.

Výskyt: U nás je magnetit jako významná ruda železa přítomen ve skarnech. Dříve byl magnetit těžen v Měděnci v Krušných horách, ve Vlastějovicích a v Posázaví. Známé jsou ukázky dokonalých krystalů magnetitu z chloritických břidlic v Sobotíně a v Tyrolsku (Zillertal).

Využití: Rozsáhlé magnetitové segregace v magmatitech jsou dobývány jako železná ruda ve Švédsku (Kiruna).

Chromit

FeCr₂O₄ . Kubická soustava. Krystaly jsou vzácné, většinou tvoří kusové zrnité až celistvé agregáty. Je černý, opakní, s hnědým vrypem. T = 5; h = 4,5-4,8. Je významnou rudou chromu.

Vznik a výskyt: Je typickým akcesorickým minerálem peridotitů a dalších bazických hornin, ve kterých se koncentroval gravitační segregací. U nás je chromit znám jen jako akcesorie v hadcích u Tišnova. Ve světě tvoří ložiskové akumulace v Turecku, Iránu, Pákistánu, na Urale a v jižní Africe.

Chryzoberyl

BeAl₂O_4. Rombická soustava. Krystaly tvoří tabulky nebo sloupce, často podélně rýhované a zdvojčatělé. Má žlutou nebo žlutozelenou barvu, je průhledný nebo průsvitný. T = 8,5; h = 3,7. Drahokamovou odrůdou (s TiO₂ a Cr₂O₃) je alexandrit, který má v denním světle zelenou barvu, v umělém osvětlení je tmavočervený až červenofialový.

Vznik a výskyt: Primární výskytu chryzoberylu jsou v pegmatitech (Maršíkov u Sobotína v Hrubém Jeseníku). Většina drahokamových chryzoberylů (alexandritu) pochází z Ratnapury na Srí Lance a z náplavů na jižním Urale.

Korund

Al₂O₃. Trigonální soustava. Krystaly jsou soudečkovité, zpravidla hrubé a zaoblené, hojnoploché. Obecný korund je šedý až hnědavý. Drahokamová odrůda rubín má červenou barvu (příměs chromu), modrý je safír. Odstíny mohou být i do fialova, zelena, žluta a zlatava (zlatý safír). Zrnitý šedý korund je smirek. Je neštěpný, jeví zřetelný pleochroismus. T = 9; h = 4,0.

Vznik: Korund je typický minerál pegmatitů a různých typů kontaktně vzniklých hornin. Zejména při kontaktní metamorfóze vápenců a dolomitů bohatých na Al vznikají barevné a někdy i drahokamové odrůdy. Nejlepší kvalitu dosahují korundy z náplavů řek.

Výskyt: U nás se vyskytují drahokamové safíry v pyropových štěrcích u Měrunic a z náplavů Jizerské louky. Obecný korund je u nás znám z Milevska. Nejlepší safíry a rubíny pocházejí z Mogoku a přilehlé oblasti v Barmě a ze Srí Lanky. Největší světovou těžbu safírů má dnes Austrálie.

Využití: Rubíny se využívají v technice (lasery, ložiska) a klenotnickém průmyslu. Většina korundu je dnes vyráběna synteticky.

Hematit

Fe₂O₃. Trigonální soustava. Krystalizuje v tabulkovitých až lístkovitých tvarech, často hojnoplochých. Vyskytuje se také jako vláknitý, celistvý, zrnitý až zemitý. Podle stavby se rozlišují šupinatý itabirit (spekularit), vláknitý, na povrchu ledvinitý lebník, sedimentární oolitický hematit a zemité odrůdy (tzv. červené okry). Celistvé odrůdy jsou křehké, s nerovným lomem. Černé až ocelově šedé odrůdy mají silný lesk, zemité jsou matné, hnědočervené. Vryp je vždy hnědočervený. T = 6-6,5; h = 5,3.

Vznik: Vzniká za nejrůznějších podmínek středních a nízkých teplot. Je široce rozšířeným červeným pigmentem nejrůznějších hornin. Vyskytuje se hydrotermální v rudních žilách (bez praktického významu), je rovněž význačným nerostem sideriticko-sulfidických žil. Nejkrásnější krystaly tvoří hematit v alpských žilách. Největší praktický význam mají sedimentární hematity, oolitické, páskované i celistvé, dobývané jako železné rudy.

Výskyt: U nás je hematit častým minerálem sedimentárních železných rud v Barrandienu, kde vytváří ložiska oolitického hematitu (Ejpovice, Krušná Hora u Hudlic, Mníšek) nebo menší ložiska celistvých hematitů (Holoubkov). Hydrotermální hematity jsou známé z Krušných hor (Horní Blatná, Horní Halže) v asociaci femn nebo jako impregnace ve fluorito-barytových žilách.

Velmi ceněné jsou výskyty v alpských žilách (Švýcarsko). Největší praktický význam mají tzv. páskovité hematity v jaspilitech. Tyto horniny prekambrického stáří jsou dobývány u Krivého Rogu (Ukrajina), Hořejšího jezera v Kanadě a v Austrálii.

Křemen

SiO₂. Trigonální soustava. Je stálou modifikací oxidu křemičitého do teploty 573°C. Je také označován jako „nižší“, protože zahřátím na vyšší teplotu se mění na křemen „vyšší“ s hexagonální strukturou. Křemenem se tedy označuje „nižší“ křemen. Vytváří krystaly charakteristického vzhledu, ze šestibokého hranolu zakončeného většími a lesklými plochami kladného klence (1011) často v kombinaci s menšími a matnými plochami klence záporného (0111). Plochy hranolu jsou vodorovně rýhované. Vytváří několik typů penetračních dvojčatných srůstů podle tří zákonů: dauphinéského, brazilského a japonského. Křemen bývá často kusový, zrnitý až celistvý. Barva a průhlednost silně kolísá. Lesk je skelný, štěpnost chybí, lom je často lasturnatý až tříšťnatý. T = 7; h = 2,65. Je výborně propustný pro UV záření, je lepším vodičem tepla nežli sklo (na dotek je chladný). Bod tání je 1713°C. Je rozpustný v kyselině fluorovodíkové. Vytváří četné barevně odlišené odrůdy: křištál je čirý a bezbarvý, záhněda je nahnědlá, morion je černý. Růženín je růžový, většinou jen kusový. Citrín je žlutý. Ametyst je fialový; je významný pro výplně efuzívních hornin. Křemen železitý je kusový křemen probarvený červeně a žlutě oxidy Fe. Nejčastější je bělavý mléčný křemen, zakalený od drobný uzavřených vzduchových bublinek. Vláknitý křemen vytváří tzv. chalcedon, který je velmi houževnatý a nikdy nevytváří krystaly. Ostatními vlastnostmi se shoduje s křemenem. Vytváří ledvinité a krápníkovité tvary, často vyplňuje dutiny a má pak koncentrickou stavbu. Barevné různé odrůdy chalcedonu jsou jaspisy (barevné kusové výplně dutin), karneoly (červený), chryzopras (zelený od příměsi Ni), plazma (tmavě zelený chalcedon). Heliotrop je zelený jaspis s červenými skvrnami. Achát má koncentrickou stavbu, neboť vzniká postupným vyplňováním dutin po plynech u vulkanitů. Onyx je černý nebo černobíle proužkovaný achát. Pazourek je šedý chalcedon vytvářející konkrece v psací křídě.

Vznik: Křemen je jedním ze základních nerostů zemské kůry. Kromě výskytu v granitoidech, ve kterých vytváří nejmladší generaci nerostů, má křemen významné výskyty v pegmatitech. Je významný na žilách rud Sn-W a Sn-Cu s greizeny a v hydrotermálních žilách a žilnících patří k nejčastějším nerudním nerostům. Chalcedon vzniká za podmínek nižších teplot a tvoří proto výplně puklin a dutin v efuzívních horninách. Chalcedon tvoří konkrece v sedimentárních horninách, zejména ve vápencích. Křemen je hlavním nerostech sedimentárních hornin klastických. Nejkrásnější ukázky čirých křemenů (křišťálů) pochází z alpských žil (Švýcarské Alpy).

Výskyt: Křišťály a zejména záhnědy jsou od nás v pěkných ukázkách z pegmatitů Písecka a z Dolních Borů, kde dosahovaly velikosti až 60 cm. Bývají doprovázeny kusovým růženínem. V dutinách greizenů jsou křišťály o velikosti 10 cm z Cínovce a Krupky. V hydrotermálních žilách jsou u nás pěkné krystalované křemeny známé z Vrančic a ze Staré Vožice. Na Stříbrsku jsou krátce sloupcovité křišťály nejmladší žilnou výplní. Z dutin čedičových hornin pochází ukázky ametystu, křišťálu a různých odrůd chalcedonu (jaspisu, achátů) z Podkrkonoší; pěkné ametysty jsou z paleoryolitů z Těškova u Rokycan. Acháty a železité křemeny kambrického a ordovického stáří jsou známé z okolí Zaječova na Hořovicku. Ze sedimentárních hornin jsou známé karneoly z u Železnice a Nové Paky. Petrifikací dřev vznikají tzv. araukarity a psaronie známé z permu Podkrkonoší, Chrášťan u Rakovníka a ze svrchního karbonu Plzeňska (Líně). Chryzopras je znám z Křemže u Českých Budějovic.

Proslulé ametysty ve velkých dutinách triasových čedičů pochází z Brazilie a Uruguaye. Dutiny vystlané temně fialovými ametysty zde dosahují velikosti až několika metrů.

Využití: Křemen má průmyslové využití pro optickou a radiotechnickou výrobu a v hodinářském průmyslu. Mnohé křemenné a chalcedonové hmoty se využívají pro výrobu šperků nebo ozdobných předmětů. Chalcedony se využívají jako otěruvzdorný materiál do kulových mlýnu. Jemnozrnných křemenců se využívá jako žáruvzdorného materiálu. Syntetické monokrystaly křišťálu jsou základem mnoha moderních technologií.

Opál

SiO₂.nH₂O. Opál je amorfní nerost s obsahem vody 3-12%. Tvoří hroznovité, kulovité a hlízovité agregáty a ledvinité povlaky, žilky apod. Je hmotou schránek některých organismů (rozsivek, mřížovců). Jeví charakteristický lasturnatý lom, lesk je skelný až matný. T = 5,5-6,5, může silně kolísat, h = 1,9-2,2. Tvoří četné odrůdy. Hyalit je čirý a průhledný. Drahý opál je význačný měnou barev. Tvz. obecné opály obsahují větší příměsi cristobalitu a tridymitu. Podle vzhledu se obecné opály označují jako mléčné, dřevité, ohnivé apod.

Vznik: Opály vznikají z nízkoteplotních roztoků nebo povrchových vod. Také vznikají srážením u gejzírů (gejzírity). Nejčastější jsou v dutinách a puklinách efuzívních hornin (čedičů) a v trhlinách a pórech usazených hornin. Opál někdy impregnuje rostlinné fosilie.

Výskyt: U nás se hyalit vyskytuje v třetihorních tufech Doupovských hor u Valče, odkud pochází ukázky světové kvality. Drahý opál u nás znám není, od starověku byl těžen na Slovensku v Merníku u Prešova. Opály jsou známé z Podkrkonoší (Nová Paka, Kozákov) z dutin paleozoických čedičů. U Křemže v jižních Čechách se vyskytují dendritické, voskové a mléčné opály v reziduálních horninách serpentinitů. Proslulé jsou opály ohnivé z Mexika (Zimapan). Drahé opály dnes pochází zejména z východní Austrálie (Queensland).

Rutil

TiO₂. Tetragonální soustava. Vytváří rýhované protažené krystaly, někdy jehlicovité a zpravidla zdvojčatělé podle (101). Je nejčastěji červenohnědý až černý, s kovovým až diamantovým leskem. Je štěpný podle 110. T = 6-6,5; h = 4,2. Je významnou rudou titanu.

Vznik: Rutil je typický vysokoteplotní minerál, většinou akcesorický v magmatických horninách. Je častý v žulových pegmatitech a ve všech hlavních typech metamorfovaných hornin. Nejkrásnější ukázky pocházejí z alpských žil, ve kterých někdy vytváří jehlicovité zlatavé krystaly zarostlé v křišťálu (tzv. sagenit).

Výskyt: U nás je rutil znám zejména v sekrečních čočkách křemene a rulách, ze kterých vyvětrává (Ledeč nad Sázavou). Jako odolný nerost zůstává v aluviích (Soběslav, Veselí nad Lužnicí). Z žil alpského typu je znám na Kutnohorsku a Čáslavsku.

Kasiterit

SnO₂. Tetragonální soustava. Tzv. cínovec vytváří nízce sloupcovité, téměř vždy zdvojčatělé krystaly (srůst podle {101}. Barva je nejčastěji hnědá až černá, obvykle s vysokým diamantovým leskem. Agregáty jsou hrubě zrnité. Vryp je světle hnědý až bílý. T = 6-7; h = 6,3 – 7,2. Je významnou rudou cínu.

Vznik: Kasiterit je významným nerostem kyselých žul a jejich pegmatitů ale zejména greisenů. Je charakteristickým nerostem Sn-W mineralizace mladovariského stáří, často s doprovodem Li-slíd. Bývá doprovázen wolframitem, molybdenitem, arzenopyritem, Li-slídami a dalšími nerosty. Jako odolný nerost se koncentruje v náplavech, ze kterých pochází jeho největší produkce. Zcela odlišné parageneze terciérního stáří jsou známé z Bolivie, na kterých se kasiterit vyskytuje v subvulkanických hydrotermálních žilných paragenezích.

Výskyt: U nás tvoří významné ložiskové akumulace v greizenech v Horním Slavkově, v Cínovci a Krupce. Méně významné výskyty jsou na dalších místech Krušných hor (Přebuz, Rotava, Horní Blatná).

Pyroluzit

MnO₂. Tetragonální soustava. Tvoří podélně rýhované štíhlé sloupečky až jehlice. Agregáty jsou celistvé, vláknité a zrnité. Má černou barvu, kovový lesk, černý vryp a je dokonale štěpný podle {110}. T = 6-6,5; h = 5.

Vznik: Vzniká hydrotermálně nebo jako produkt rozkladu rodonitu a rodochrozitu.

Výskyt: U nás je znám v krystalických agregátech z křemenných žil u Horní Blatné v Krušných Horách. Z tohoto naleziště byl i poprvé popsán (1827; Haidinger).

Uraninin

UO₂ s obsahem řady prvků, zejména Pb, Th. Zr aj. Kubická soustava. Krystaly jsou vzácné, krychlové a štěpný podle oktaedru {111}. Většinou tvoří výplně a ledvinité agregáty se skrytě krystalickou strukturou (tzv. smolinec) nebo je zemitý (uranová čerň). Má černou barvu, silný lesk. Je silně radioaktivní. T = 4-6; h = 6,5-6,9. Je významnou rudou uranu. Byl popsán v roce 1727 (Brückmann) podle vzorků z Jáchymova.

Vznik: Uraninin bývá obsažen jako akcesorie v řadě granitoidů a syenitoidů nebo pegmatitů. Smolinec je významný nerostem více asociací hydrotermálních žil, zejména se vyskytuje v blízkosti asociace as-coni.

Výskyt: U nás se vyskytuje jako smolinec na Příbramsku, Jáchymovsku, Abertamech a v Horním Slavkově v mladovariských žilách o mocnosti až 1 m, ve kterých bývá doprovázen karbonáty (nejčastěji červeným dolomitem). V Krušných horách se překrývá s mnohem mladší mineralizací Bi-Co-Ni.

Goethit

FeO(OH). Vytváří jehličkovité, celistvé, jemnozrnné a stébelnaté agregáty s kulovitým až krápníkovitým povrchem. Je černohnědý, se žlutohnědým vrypem. T = 5-5,5; h = 3,3-4,3.

Vznik: Je významnou, často převládající složkou limonitu. Vzniká při normální teplotě v oxidační zóně rudních, zejména sideritových ložisek.

Výskyt: U nás v krásných jehlicovitých ukázkách v Příbrami (tzv. sametka), kde vznik jako produkt rozkladu pyritu.

Limonit

Je směsí hydroxidů Fe, zpravidla s převahou goethitu a lepidokrokitu. Obsahuje 50-60% Fe a příměs Mn, Al aj. Tvoří ledvinité, kulovité a krápníkovité agregáty, může být i celistvý či vláknitý. Barva je hnědá až skoro černá, zemitý je hnědý až okrově žlutý. T = 4-5; h = 2,7-4,3.

Vznik: Je nejhojnějším nerostem v gosanech hydrotermálních ložisek všech typů, zejména s obsahem pyritu, sideritu, pyrhotinu, chalkopyritu a jiných nerostů obsahujících Fe.

Výskyt: U nás ve Vrančicích, u Rýmařova, ve Chvaleticích a mnoha dalších místech. Významné jsou zemité formy limonitu ve zvětralinových ložiscích z proterozoických hornin v západních Čechách (Tachov, Svojšín, Nepomuk) a z ordovických sedimentárních železných rud mezi Prahou a Plzní (Nučice, Ejpovice). Významné ložisko oolitických limonitových rud je známé z Kerče na Krymu.

2.5 Karbonáty

Karbonáty (uhličitany) jsou významnou skupinou nerostů. Obvykle mají nižší tvrdosti, jsou chemicky méně odolné a mají i nižší hustoty. Vznikají různými způsoby spíše za nižších teplot a tlaků. Často jsou biogenního původu. Některé obsahují krystalovou vodu.

Kalcit

CaCO₃. Trigonální soustava. Vytváří mnoho krystalových tvarů. Nejběžnějšími jsou šestiboké sloupce {1010} zakončené {0001}, nízké klence {0112}, skalenoedry {2131}. Základní klenec {1011} je poměrně vzácný. Často bývá zdvojčatělý. Kalcit tvoří převážně kusové, zrnité, stébelnaté a vláknité agregáty, často oolitické a pisolitické. Hojně vytváří konkrece a krápníky. Je bezbarvý, bílý, šedý, nažloutlý i v různých dalších odstínech podmíněných příměsemi. Lesk je skelný. Čistý je průhledný, většinou je průsvitný. Od příměsí bývá i neprůhledný. Je dokonale štěpný podle klence {1011} . T = 3, h = 2,71. Některé odrůdy svítí v UV záření, zpravidla červeně (tzv. děsivec z Příbrami). Je snadno rozpustný v kyselinách, se kterými (zejména HCl a CH₃COOH) reaguje za vývinu CO₂.

Vznik: Kalcit vzniká mnoha různými způsoby. Většinou je biogenního původu, vzniklý absorpcí CO₂ za přítomnosti Ca,²⁺ ve vodě. Vytváří monominerální horniny (vápence, mramory) v jejichž dutinách a puklinách druhotně krystalizuje. Druhotně, jako stabilnější modifikace CaCO₃, nahrazuje aragonit, sádrovec a další minerály. Je velmi význačným nerostem mezo- a epitermálních rudních ložisek. V dutinách rudních žil vytváří četné krystalové tvary. Rovněž je velmi hojný v dutinách vulkanitů, ve kterých vzniká jako jeden z pozdních nerostů.

Výskyt: U nás se kalcit vyskytuje na mnoha místech. V dutinách silurských a devonských vápenců v Českém krasu vytváří krystaly až 15 velké. Proslulé jsou výskytu kalcitu na rudních žilách v Příbrami, odkud pochází řada pozoruhodných srůstů čirých nebo bílých kalcitových krystalů, např. cvočkovec. Pěkné kalcity jsou známé i ze Stříbra, Vrančic a Jáchymova. V dutinách paleovulkanitů jsou krystaly kalcitu známé z metabazaltů proterozoika (Koterov), z doleritů Barrandienu (Komárov, Velké Chuchle u Prahy) a z dutin melafyrů v Podkrkonoší. Z dutin neovulkanitů jsou pěkné krystaly z Mostecka (Korozluky) a u Ústí n/Labem. Proslulý je čirý „islandský vápenec“ z dutin čedičů na Islandu (Helgustadir) o velikosti krystalů až 2 x 6 metrů. Podobnou kvalitu mají kalcity z Nového Mexika, Kalifornie a Mexika. Velmi významný je kalcit ve schránkách organizmů, především ostnokožců, měkkýšů, některých prvoků (dírkonošci) a ramenonožců, která pak vytváří rozsáhlé horninové celky, tzv. krasy (Český kras, Moravský kras).

Využití: Kalcit je surovinou pro výrobu vápna a cementu, využívá se jako saturační vápenec v cukrovarnickém průmyslu, pro bělení papíru (křída) apod. Celistvé odrůdy vápence a krystalických vápenců se využívají jako sochařský a dekorační kámen (mramor).

Rodochrozit

MnCO₃. Trigonální soustava. Řídce tvoří klencové krystaly, častěji je hrubě zrnitý až celistvý. Je bílý, narůžovělý až červený. T = 3,3; h = 3,6.

Výskyt: Je nejčastější na mezo- a epitermálních rudních žilách mladých pásemných pohoří. Bohatými nálezy jsou proslulé i komplexy sedimentů bohatých na mangan.

Výskyt: U nás je znám v červenorůžových zrnech a masách ze sedimentárního ložiska manganových rud ve Chvaleticích u Pardubic, kde je doprovázen dalšími nerosty. Krásné klencové krystaly sytě růžové barvy pocházejí Karpat v Transylvánii (Cavnic) a z Colorada v USA.

Magnezit

MgCO₃. Trigonální soustava. Řídce tvoří klencové nebo sloupcovité krystaly, častěji vytváří hrubozrnné až celistvé agregáty bílé až hnědé barvy. T = 3,3; h = 3,6.

Výskyt: Vytváří nepravidelná, obvykle hrubě krystalická tělesa v karbonatických horninách, nejspíše metasomatického původu. Druhým typem výskytu je vznik rozkladem serpentinitu, na kterém je doprovázen opálem; zde bývá magnezit celistvý.

Výskyt: Magnezity tvoří ohromná tělesa na Slovensku u Košic, v Alpách ve Štýrsku a Korutansku. Celistvé magnezity vzniklé rozpadem hadců jsou u nás v jižních Čechách (Křemže) a u Oslavan (Nová Ves).

Využití: Magnezit je významnou surovinou pro výrobu ohnivzdorných vyzdívek.

Siderit

FeCO₃. Trigonální soustava. Obyčejně vytváří klencovité krystaly se zakřivenými hranami. Bývá i kusový, hrubozrnný až celistvý, nebo tvoří ledvinité a hroznovité agregáty, tzv. sférosiderit. Bývá rovněž oolitický, pisolitický a tvoří konkrece (tzv. pelosiderity) v usazeninách. Je výborně štěpný podle klence. Je žlutavý, větráním tmavne do temně hnědé barvy. Je silně lesklý na štěpných plochách. T = 4; h = 3,9.

Vznik: Je minerálem mezo- a epitermálních ložisek. Vzácně doprovází asociaci Sn-W v greisenech. Nejčastěji tvoří samostatné sideritové žíly nebo je významnou složkou tzv. jaloviny na sulfidických žilách. V usazených horninách vytváří mocná ložiska oolitických sideritů. V malé míře se vykytuje v jílovcích a prachovcích jezerního původu, kde vytváří tenké polohy a konkrece.

Výskyt. U nás je siderit významnou složkou rudních žil v Bohutíně a Březových Horách v Příbrami, kde vytváří nejstarší výplň žil asociace k-pol. V dutinách se zde nacházely až 2 cm velké lesklé klence. Významný je na žilách v Kutné Hoře. Mohutné sideritové žíly leží v Karpatech (Rudňany) a Alpách (Rakousko, Francie). Sedimentární oolitické siderity jsou v ordoviku Barrandienu (Zdice). Pelosideritové konkrece jsou významné pro všechny jezerní sedimenty svrchnokarbonského stáří ve středních a západních Čechách; velké konkrece na Kladensku hostí pozoruhodnou paragenezi nerostů s ankeritem, sfaleritem, milleritem, barytem, whewellitem a dalšími nerosty.

Význam: Siderit má význam jako železná ruda.

Dolomit

CaMg(CO₃)₂. Trigonální soustava. Tvoří klencové, šedobílé, růžové i jinak zbarvené klence. Ostatní vlastnosti jsou blízké kalcitu. T = 3,5; h = 2,85. V chladné HCl se spatně rozpouští.

Vznik: Je významný pro hydrotermální a metasomatická ložiska. Buduje mohutné vrstvy v karbonatických komplexem a vytváří celá pohoří (např. Dolomity v Itálii). Vznikl dolomitizací vápenců v původním mořském prostoru nebo hydrotermálně metasomatózou. Dolomit vzniká jako jeden z prvních nerostů evaporací z mořské vody.

Výskyt: U nás je dolomit nerudní složkou na sulfidických hydrotermálních žilách s k-pol asociací v Příbrami a Kutné Hoře. Je charakteristickým nerostem jaloviny v Jáchymově, kde v růžové odrůdě doprovází smolinec.

Ankerit

CaFe(CO₃)₂. Trigonální soustava. Krystaly jsou klencové. Čerstvý je bílý až nažloutlý, větrání se stává hnědožlutý. T = 3,5- 4; h = 2,97.

Vznik a výskyt: Ankerit je jalovinový nerost na hydrotermálních žilách (Příbram, Jáchymov, Dědova hora). Mineralogicky zajímavé jsou výskyty hojných, za čerstva bílých krystalků ankeritu v dutinách pelosideritových konkrecí na Kladensku.

Aragonit

CaCO_3. Kosočtverečná soustava. Krystaly jsou sloupcovité a jehlicovité. Časté jsou cyklické srůsty vytvářející pseudohexagonální hranolovité individua. Agregáty jsou různého vzhledu, stébelnaté, paprsčité, keříčkovité i celistvé. Je bezbarvý, bílý nebo zbarven příměsemi žlutě, vínově aj. Je v postatě neštěpný. Vryp má bílý. T = 3,5-4; h = 2.9. Při teplotě 400°C se mění na kalcit. V UV záření některé aragonity světélkují zelenobíle. Z odrůd je významný vrstevnatý vřídlovec a jeho pisolitická odrůda hrachovec. Oba vznikají z karlovarské hydrotermy – Vřídla.

Vznik: Aragonit vzniká za nízkoteplotních a připovrchových podmínek. Je méně stabilní nežli kalcit. Je primárním nerostem výše temperovaných hydrotermálních ložisek, vzniklý za vyluhování okolních hornin. Častěji vzniká jako produkt zvětrávacích pochodů při oxidaci sideritu a pyritu. Je velmi hojným produktem termálních vod (gejzírů a termálních pramenů). Vzniká často v dutinách neovulkanitů a v solných a sádrovcových jílovcích.

Výskyt: U nás nejvýznačnější výskyt aragonitu je v karlovarském Vřídle, kde vzniká jako vrstevnatý vřídlovec probarvený oxidy Fe do hnědavých odstínů. Obalováním aragonitu okolo žulových zrn zde v minulosti vznikal hrachovec s pisolitickou strukturou. V dutinách terciérních neovulkanitů severních a sz. Čech tvoří jehlicovité a sloupcovité krystaly (Rotava, Bílina, Valeč). Z hydrotermálních žil je aragonit znám z Příbrami. Ve formě keříčkovitých agregátů je aragonit proslulý ze sideritového ložiska v Štýrsku (Erzberg), v podobných menších ukázkách také z Příbrami. Keříčkovitý aragonit vytváří výzdobu Ochtinských aragonitových jeskyní na Slovensku a Zbrašovských jeskyní na Moravě. Z jílovců jsou známá zejména pseudohexagonální trojčata (Maroko, Španělské Pyreneje v Molina de Aragon – odtud jméno nerostu). Aragonit vzniká i biochemicky ve schránkách organismů, zejména jako perleťová vrstva a perly u měkkýšů a tvoří karbonátový skelet korálnatců; je však nestabilní a ve fosilních schránkách je nahrazen kalcitem nebo je rozpuštěn.

Smithsonit

ZnCO₃. Klencový, řídce krystalovaný smithsonit vytváří nejčastěji kůry a krápníkovité agregáty. Většinou je bílý, šedý a nažloutlý, od příměsí bývá nazelenalý, růžový či modravý. T = 4-5; h = 4,4.

Vznik a výskyt: Smithsonit je významný sekundární nerost na ložiskách zinku. U nás se vyskytly korovité agregáty smithsonitu u Merklína v oxidační zóně polymetalických žil.

Cerusit

PbCO₃. Kosočtverečná soustava. Krystaly jsou nejčastěji sloupcovité, často podélně rýhované. Je bezbarvý, bílý nebo nažloutlý, silně až diamantově lesklý. Je křehký a neštěpný. T = 3-3,5; h = 6,5.

Vznik: Cerusit je typický nerost vzniklý oxidací galenitu a jiných primárních nerostů Pb v oxidační zóně polymetalických ložisek a ložisek Pb ve vápencích.

Výskyt: U nás je cerusit na řadě míst v krásných ukázkách. Nekrásnější, až 2 cm velké krystaly, pochází ze Stříbra. Četné tabulkovité a sloupcovité krystaly jsou známy z Příbrami, Harrachova (zde ve fluoritové žilovině) a ze Zlatých Hor. Vynikající, až 5 cm velké krystaly cerusitu pochází z ložiska ve vápencích v Mibladenu v Maroku.

Malachit

Cu₂(CO₃)(OH)₂. Monoklinická soustava. Tvoří jen menší krystaly, většinou je vláknitý a jehlicovitý a vytváří masy, kůry, ledvinité a krápníkovité agregáty. Barva je světle až černě zelená, vryp je bledě zelený. Je dokonale štěpný podle báze. T = 3,5-4; h = 4,05.

Vznik: Je nejobvyklejší produkt zvětrávání Cu rud, většinou vytváří tenké povlaky společně s azuritem.

Výskyt: U nás je znám z menších mineralogických výskytů z oxidační zóny na Příbramsku a v permských sedimentech v Podkrkonoší. Ve světě vytváří mohutné kusové agregáty na Urale (Tagil), krásné ukázky společně s dalšími nerosty Cu pochází z Tsumebu v Namibii a z provincie Shaba v Zairu. Na Slovensku pochází pěkné ukázky z gosanů v Rožňavě, Rudňanech a ze Španí Doliny.

Azurit

Cu₃(CO₃)(OH)₂. Monoklinická soustava. Tvoří sloupcovité krystaly nebo kůry a práškovité agregáty. Barva je sytě modrá, lesk je skelný. Vryp je modrý. Je štěpný podle {100}. T = 3,5; h = 3.8.

Vznik: Je typickým produktem oxidace Cu sulfidů.

Výskyt: U nás se vyskytuje ojediněle v horním Slavkově jako produkt rozkladu chalkopyritu. Doprovází malachit v Podkrkonoší. Chybí ve stratiformních ložiscích v Zairu. Nejkrásnější ukázky jsou z Tsumebu v Namibii, kde krystaly dosahují velikosti až 20 cm.

2.6 Sulfáty

Sulfáty a obdobné sloučeny jsou mají zpravidla nekovový vzhled a nižší tvrdost. Vznikají usazováním z mořské vody, sublimací ze sopečných plynů nebo působením kyseliny sírové uvolněné ze sulfidů při zvětrávání (tzv. kyzové větrání). Do skupiny se řadí analogické sloučeniny Cr, Mo a W.

Anhydrit

CaSO₄. Rombická soustava. Tvoří zřídka sloupcovité krystaly, většinou je zrnitý až celistvý. Je bezbarvý, často namodralý nebo nafialovělý. Je průsvitný i průhledný, s perleťovým a skelným leskem. T = 3-3,5; h = 2,8-3,0.

Vznik: Je typickým nerostem mořských evaporitů. Často je hydratován na sádrovec nebo naopak ze sádrovce vzniká. Vzácnější výskyty jsou v dutinách neovulkanitů.

Výskyt: U nás je znám z dutin znělců v Českých Hamrech. V Německu (Stassfurt), na řadě míst v Rakousku i v dalších zemích je význačným nerostem solných ložisek.

Baryt

BaSO₄, někdy s příměsí Sr. Rombická soustava. Krystaly jsou nejčastěji tabulkovité a rakvičkovité (protažené podle osy a); vytváří řadu krystalových tvarů. Krystalové plochy jsou hladké, rovné a silně lesklé. Agregáty jsou jehličkovité, hrubě zrnité až celistvé. Je bezbarvý, čirý, šedobílý, hnědý až zcela černý. T = 3,5; h = 4,3-4,7. Jen nápadný vysokou hustotou při nízké tvrdosti a nekovovém vzhledu. V UV záření některé baryty fosforeskují.

Vznik: Baryt je velmi hojný minerál středních a nízkých teplot. Vyskytuje se v hydrotermálních žilách, ve kterých bývá běžně doprovázen fluoritem nebo cinabaritem. Vyskytuje se i ve stratiformních ložiscích v karbonatických sedimentech.

Výskyt: U nás jsou krásné baryty známé z ložisek cinabaritu u Hořovic (Dědova hora) a ze sulfidických polymetalických žil z Příbrami (asociace k-pol) a ze Stříbra (asociace p-pol). Krásné žlutohnědé tabulky radioaktivního barytu jsou známé z Teplic. Čistě barytové žíly jsou vyvinuty v Pernarci u Stříbra.

Využití: Baryt je využívám při těžbě ropy k hlubinným výplachům, menší část spotřebuje chemický průmysl (výroba barev). Využívá se i ve stavebnictví a papírenském průmyslu.

Celestin

SrSO₄. Rombická soustava. Vytváří sloupcovité a jehličkovité krystaly. Je bezbarvý, bílý, nažloutlý a vzácně i namodralý. Je různě průhledný. T =3-3,5; h = 4,0.

Vznik: Je nehojný minerál rudních žil. Velmi hojný je v mořských lagunárních usazeninách, ve kterých doprovází halit, anhydrit, sádrovec a síru. Zde vzniká buď přímo z vody nebo vzniká v průběhu diageneze původu. Je vytvářen jako oporný skelet ve formě mikroskopických jehlic některými mořskými prvoky (strontnatci).

Výskyt: U nás byl vzácný u České Lípy a v puklinách vápenců u Českého Těšína. Pěkné ukázky sloupovitých celestinů pochází z ložisek síry v Tarnobrzegu v Polsku. Na Slovensku je znám v krásných modrých krystalech na aragonitu ze Španí Doliny.

Melanterit

FeSO₄.7H₂O. Monoklinická soustava. Vytváří ledvinité agregáty a kůry. Na povrchu mívá černé kůry (odtud název), čerstvý je světle zelený, rychle větráním žloutne. Je rozpustný ve vodě. T = 2; h = 1,90.

Vznik: Je velmi hojným produktem oxidace sulfidů, zejména pyritu. Je nestálý a udrží se jen za aridních podmínek nebo v důlních chodbách.

Výskyt: U nás je znám jako produkt rozkladu pyritu na mnoha místech, zejména na ložiscích kyzových břidlic proterozoického stáří (Hromnice, Chvaletice, Plzeň-Koterov); většinou tvoří kůry a krápníkovité útvary v důlních chodbách a v materiálu na haldách.

Chalkantit

CuSO₄.7H₂O. Triklinická soustava. Vytváří průsvitné kůry, výkvěty a krápníkovité útvary modré barvy. Vryp je bílý. Je jedovatý, dobře rozpustný ve vodě. T = 2,5; h = 2,3.

Vznik: Je velmi hojným meziproduktem oxidace Cu-sulfidů. Krystalovaný se udrží jen za aridních podmínek v trhlinách hornin. Bývá rozpuštěn ve vodě důlních chodeb.

Výskyt: U nás je znám ze sporadických výskytů na haldách u Nové Vsi u Rýmařova a v Horním Slavkově.

Sádrovec

CaSO₄.2H₂O, Monoklinická soustava. Vytváří množství různých krystalových tvarů, tabulkovitých i sloupcovitých. Často je zdvojčatělý podle {100} (tzv. vlaštovčí ocasy) nebo podle 001 (tzv. pařížská dvojčata). Agregáty jsou zrnitá, celistvé, vláknité nebo lupenité. Často vytváří pseudomorfózy po jiných nerostech. Je bezbarvý, čirý, bílý, šedý, nažloutlý aj. Lesk má skelný, na štěpných plochách často perleťový Je dokonale štěpný podle {010}. T = 1,5-2; h = 2,32. Vytváří řadu odrůd. Kompaktní, průsvitný sádrovec pleťové barvy je alabastr, vláknitý s hedvábným leskem je selenit. Tabulkovitý se označuje jako mariánské sklo. Tzv. pouštní růže jsou drúzy prorostlých krystalů sádrovce probarvené přimíseným pouštním pískem; vznikají krystalizací z kapilární vody v pouštních dunách.

Vznik: Je typickým produktem sedimentogenních a zvětrávacích procesů. Je velmi hojným produktem zvětrávání kyzů (pyritu, markazitu) v jílovitých horninách. Nejvýznamnější jsou akumulace sádrovce v evaporitech permského a triasového stáří. Vzniká před krystalizací anhydritu a halitu, nebo vzniká z anhydritu i druhotně jeho hydratací. Vzniká také ve všech solných jezerech v aridních oblastech spolu s halitem, karbonáty, sulfáty Na a Ca a boráty.

Výskyt: U nás je sádrovec hojně rozšířený v jílovitých a kyzových proterozoických břidlicích v Hromnicích, Čižicích, Chvaleticích aj. V ordovických jílovitých břidlicích jsou pěkné ukázky známé z jejich rozvětralých partií v Malešicích, Košířích a jinde v okolí Prahy. Velké krystaly se vyskytují v jílech ve Strkovicích u Loun, u Kadaně, na jižní Moravě (Kyjovsko) v terciérních jílech aj. Z terciérních evaporitových výskytů je sádrovec znám v Opavě-Kateřinkách a v Kobeřicích (až 1 m velké krystaly). Lokality velkých štěpných mas sádrovce jsou v rakouské Solné komoře, ve Francii v okolí Paříže, ve Španělsku u Zaragozy aj. Z oxidačních zón rudních ložisek jsou pěkné sádrovce známé z Příbrami, Jílovém u Prahy, Kutné Hory aj.

Wolframit

(Fe,Mn)WO₄, často s obsahy Nb a Ta. Monoklinická soustava. Krystaly jsou tabulkovité, protažené podle osy b a c, často jsou zdvojčatělé. Agregáty jsou lupenité, paprsčité a nebo tvoří kusové výplně. Má kovový vzhled, je černý s hnědavým odstínem a silným leskem. Je křehký, dokonale štěpný podle {010}. T = 5-5,5; h = 7.2. Je významnou rudou wolframu.

Vznik: Je význačným vysokoteplotní nerostem mineralizace Sn-W v greizenech a v některých okrajových pegmatitech. Jako odolný a těžký nerost se akumuluje v náplavech.

Výskyt: U nás je wolframit významným nerostem asociace li-snw v Krušných horách. Vyskytuje se především v křemenných žilách v greizenech, především v Cínovci, Horním Slavkově a Krupce. Velké krystaly jsou známy i z Rotavy a z Jihlavska.

Scheelit

CaWO₄ někdy s vyšším podílem Mo. Tetragonální soustava. Krystaly jsou drobné, dipyramidální. Je dobře štěpný podle {101]. Je bezbarvý nebo žlutý až žlutohnědý. Lesk je mastný až diamantový. T = 4,5-5; h = 6,1. Je významnou rudou wolframu.

Vznik a výskyt: Je význačným vysokoteplotní nerostem pegmatitů, mineralizace Sn-W v greizenech a ve skarnech. U nás je v mineralogických ukázkách z křemenných žil v Obřím dole v Krkonoších (až 4 cm velké krystaly) a v dutinách žil asociace li-snw v Cínovci.

Wulfenit

PbMoO_4. Tetragonální soustava. Tabulkovité krystaly wulfenitu jsou žluté, oranžové až šedé barvy, silně až diamantově lesklé. T = 3; h = 6,5-7,5.

Vznik a výskyt: Wulfenit je významný supergenní nerost vznikající zvětráváním rud Pb. U nás je vzácný v Příbrami a drobných krystalcích i z jiných míst. Krásné ukázky wulfenitu pocházejí z Mibladenu v Maroku Nejznámější jsou wulfenity z aridních oblastí USA a Mexika (např. až 10 cm velké krystaly z dolů Glove v Arizoně).

2.7 Fosfáty

Do skupiny patří oxidické sloučeniny P⁵⁺, a podobné sloučeniny AS⁵⁺ (arsenáty) a V⁵⁺ (vanadáty). Jsou význačné pro pegmatity nebo jako produkty zvětrávání primárních nerostů, tj. jsou typickými sekundárními nerosty. Mají nekovový vhled, pestré zbarvení, většinou však tvoří jen malé krystaly nebo jehlicovité agregáty.

Apatit

Ca₅(PO₄)₃(F,Cl) Hexagonální soustava. Je izomorfní směsí fluorapatitu a chlorapatitu. Krystaly, jsou tlustě tabulkovité až jehličkovité, z šestibokého hranolu {1010} a plochy spodové {0001}, případně dalších tvarů. Kusový apatit je zrnitý až celistvý, v sedimentech oolitický nebo radiálně paprsčitý. Je čirý, bílý, zelený, modrý, fialový i hnědý. Lesk má skelný, je neštěpný. T =5; h =3,2.

Vznik: Je nejrozšířenějším fosfátem v přírodě a je někdy i horninotvorný. Je význačnou akcesorií žul až gaber a jejich výlevných ekvivalentů. Je častým nerostem pegmatitů. Mineralogicky nejlepší ukázky apatitu pocházejí ze žil Sn-W v greizenech a z alpských žil. V sedimentech je hlavní složkou fosforitů mořského původu, ve kterých vytváří oolity, konkrece nebo fosilizuje kosti a schránky organismů. Je využíván některými skupinami živočichů pro tvorbu skeletů a schránek; v zubní tkáni a kostech obratlovců a schránkách některých ramenonožců.

Výskyt: U nás nejkrásnější ukázky apatitu pochází z křemenných žil v Horním Slavkově, pěkné krystaly jsou i z Krupky a Cínovce. V draselných a litných pegmatitech je znám z Písku, Přibyslavic, Rožné, ve Velkém Meziříčí aj. s mnoha dalšími fosfáty. Z alpských žil jsou pěkné ukázky apatitu ze Šumperka. Fosfority tvořené miskami ramenonožců jsou u nás ojedinělé v ordoviku Barrandienu v okolí Rokycan. Fosfority stejného stáří tvoří hlízky v různých sedimentech, zejména v blízkosti ložisek sedimentárních železných rud. Velká ložiska stratiformních fosforitů třetihorního stáří jsou v Maroku, Tunisku a Sýrii.

Pyromorfit

Pb₃(PO₄)₃Cl. Hexagonální soustava. Vytváří menší hexagonální sloupečky a jehlice, v agregátech tvoří kůry a ledvinité povlaky. Je buď zelený nebo hnědý, případně v dalších odstínech. Je křehký. T = 3,5; h = 6,7.

Vznik: Je charakteristickým produktem oxidace galenitu.

Výskyt: U nás na mnohých lokalitách v krásných ukázkách. Významné jsou nálezy z Příbramska (Bohutín), dále z Horního Benešova, ze Stříbra a Oloví.

Tyrkys

Chemicky složitý vodnatý fosforečnan Al a Cu. Vytváří celistvé agregáty s ledvinitým povrchem. Má pomněnkově modrou barvu, bílý vryp a lasturnatý lom. Je neprůhledný a voskově lesklý. T = 5,5.; h = 2,6-2,8.

Vznik a výskyt: Vzniká nejčastěji infiltrací povrchových vod do hornin se zvýšeným obsahem apatitu za přítomnosti nerostů Cu, především v aridních oblastech. V Evropě je nevýznamný. Jako drahý kámen se odedávna dobývá v Iránu, Uzbekistánu a Egyptě.

Wavellit

Al₃(OH) ₃(PO₄)₂ . 5H₂O. Rombická soustava. Drobné krystaly jsou jehlicovité, obvykle vytváří polokulovité agregáty z jemných jehliček nebo radiálně paprsčité výplně. Je bezbarvý, čirý, bílý nebo nazelenalý. Vryp má bílý. T = 3,5-4; h = 2,36.

Vznik a výskyt: Vzniká zejména v připovrchových podmínkách v horninách bohatých na Al v průběhu diageneze. U nás je běžný v bělavých nebo slabě nazelenalých radiálně paprsčitých agregátech a výplních puklin v drobách ordovického stáří na Komárovsku a Cerhovicku (Jivina, Milina). Zde se předpokládá uvolněné fosforu z misek ramenonožců. Vzácněji tvoří tmavě zelené agregáty na puklinách kvarcitů (Černovice u Tábora).

Variscit

AlPO₄ . 2H₂O. Rombická soustava. Vytváří polokulovité agregáty a povlaky. Je bezbarvý nebo nazelenalý, průsvitný, voskově až matně lesklý. T = 3,5-4,5; h = 2,6.

Vznik a výskyt: Vzniká v připovrchových podmínkách v horninách bohatých na Al. U nás v cca 2-5 mm polokulovitých agregátech běžně doprovází wavellit na puklinách drob ordovického stáří na Komárovsku a Cerhovicku (Jivina, Milina).

Kakoxen

Fe₄(OH)₃(PO₄)₃ . 12H₂O. Hexagonální soustava. Vytváří jehličky a paprsčité agregáty zlatožluté barvy nebo tvoří ledvinité kůry a jemné povlaky na puklinách hornin.. T = 3-4; h = 2,26.

Vznik a výskyt: Je typickým fosfátem sedimentárních železných rud. U nás se vyskytl na dnes zaniklém dolu Hrbek v dutinách železných rud ordovického stáří a je znám na puklinách drob v okolí u Komárova. Krásné agregáty jsou z dutin křemenných žil v ryolitech kambrického stáří v Těškově u Rokycan.

Torbernit

Cu(UO₂)₂(PO₄)₂.8-12H₂O. Tzv. uranová slída je tetragonální. Vytváří tenké tabulky čtvercového obrysu a zrnité masy. Má smaragdově až trávově zelenou barvu. Je silně radioaktivní. T = 2-2,5; h = 3,22.

Vznik a výskyt: Je hojným produktem oxidace uraninitu za přítomnost Cu sulfidů, zejména v oxidační zóně žil smolince v Jáchymově a v Zálesí. U nás se vyskytl také na ložiscích pegmatitů v Otově a Dolních Borech.

Autunit

Ca(UO₂)₂(PO₄) ₂ . 10H₂O. Tvoří tabulky čtvercového obrysu do velikosti 3 cm. Má zářivě žlutozelenou barvu,a dokonalou štěpnost podle {001}. Je silně radioaktivní T = 2-2,5; h = 3,1. V UV silně žlutozeleně fluoreskuje.

Vznik a výskyt: Je hojným produktem oxidace uranových nerostů. U nás byl nalazen v Přebuzi, a Jáchymově v Krušných Horách, v lomu Vysoký Kámen u Krásna ve Slavkovském lese, u Horažďovic (Damětice) a na dalších místech

Erytrín

Co₃(AsO₄) ₂ . 8H₂O. Zřídka je vyvinut v krystalech, většinou vytváří práškovité růžové povlaky na povrchu kobaltových rud.

Vznik a výskyt: Je hojným produktem zvětrávání Co-arsenidů (chloantitu, nikelínu, smaltinu)

zejména v důlních chodbách a na haldách. U nás je běžný v Jáchymově, Abertamech aj.

Annabergit

Ni₃(AsO₄)₂ . 8H₂O. Většinou se vykytuje v práškovitých a zemitých agregátech jablečně zelené až bělozelené barvy.

Vznik a výskyt: Je průvodním, sekundárním nerostem Ni-arsenidů (chloantitu, nikelínu, smaltinu). U nás je velmi hojný v Jáchymově, Abertamech a v Potůčkách, často společně s erytrínem.

2.8 Silikáty

Základní stavební jednotkou silikátů je tetraedr SiO₄, s kyslíky ve vrcholech tetraedru. Způsob vzájemného spojení tetraedrů se projevuje fyzikálně-chemickými vlastnostmi silikátů. Struktura silikátů je proto základem podrobnějšího dělení této skupiny.

2.8.1 Nesosilikáty

Tetraedry jsou volné, nejsou navzájem spojeny.

Olivín

(Mg,Fe)₂SiO₄. Rombická soustava. Je izomorfní směsí forsteritu a fayalitu. Obvykle tvoří hrubě zrnité agregáty a izolovaná zrna. Dobře omezené krystaly jsou jen v erlanech, mramorech a trhlinách dunitu. Má olivově zelenou až jasně zelenou barvu, může být i hnědý až černý. Je skelně lesklý, štěpnost je zřetelná podle 001. T = 7; h = 3.2-4.4. Drahokamový olivín zelené barvy je chryzolit.

Vznik: Je významným nerostem magmatických hornin, zejména bazických a ultrabazických. Může i převládat; dunity jsou tvořeny téměř jen olivínem, v peridotitech činí obsah olivínu 70-80%, v hazburgitech asi 65% a lherzolitech asi 50%. Jako vyrostlice je hojný v ultrabazických a bazických efuzivech. V menší míře je v granulitech a některých amfibolitech.

Výskyt: Vyskytuje se jako tmavý nerost v olivinických gabrech, zejména troktolitech (Kdyňský masív). Největší množství olivínu se však vyskytuje v ultrabazických horninách (peridotitech). Nejvýznamnější nálezy u nás pocházejí z ultrabazických pecek, v bazaltoidech, kterými byly přineseny k povrchu. Takové olivíny jsou u nás zejména ve Smrčí a Podmoklic u Semil. Velké vyrostlice olivínu jsou známy také z bazanitů u Konstatinových Lázní a z neovulkanitů Českého Středohoří (Kostomlaty, Radobýl, Kamenický Šnov aj.).

Využití: Olivín se využívá jako drahý kámen od starověku. Proslulé je naleziště Topazos na ostrově Zebirget v Rudém moři.

Granáty

Granáty jsou kubické nesosilikáty s obecným vzorcem A₃B₂(SiO₄)₃; A = Ca, Fe²⁺, Mg, Mn²⁺; B = Al, Cr³⁺, Fe³⁺, Ti, V³⁺ a Zr. Krystaly jsou často dokonale vyvinuty. Tvoří je dodekaedry (110), ikositetraedry (211) či jejich kombinace. Jsou neštěpné, velmi tvrdé (T = 7-7,5) a hustota kolísá podle složení (h = 3,6 -4,3). Jsou křehké, s nerovným lomem. Lesk je skelný až mastný. Barva je závislá na chemickém složení a kolísá i v rámci jednotlivých odrůd. Grosulár, Ca₃Al₂(SiO₄)₃ je obvykle žlutavý, červeně hnědý a zelený. Pyrop Mg₃Al₂(SiO₄)₃ je červený, purpurový až fialový. Almandin Fe₃Al₂(SiO₄)₃ je červenofialový. Andradit Ca₃Fe₂(SiO₄)₃ je zelený, hnědý až hnědočervený. Spessartin Fe₃Al₂(SiO₄)₃ je oranžově červený, červený až hnědý a tmavne větráním. Uvarovit Ca₃Cr₂(SiO₄)₃ je smaragdově zelený. Barevné odrůdy se využívají jako drahé kameny.

Vznik: Granáty jsou charakteristickými nerosty metamorfovaných hornin. Podle typu metamorfózy a dostupnosti látek vznikají odpovídající odrůdy. Granáty s obsahem Ca jsou významné pro karbonatické metamorfované horniny za přínosu Si (erlany, taktity). V regionálně metamorfovaných pelitech převládají granáty o almandinovém složení. Granáty s obsahem Mg jsou charakteristické pro ultrabazické horniny, ve kterých doprovází olivín a někdy i diamanty. Granáty s obsahem Fe jsou významné pro skarny. Ve vyvřelých horninách jsou granáty zejména v pegmatitech (andradit). Jako stabilní nerosty se granáty koncentrují v aluvích, ze kterých bývají rýžovány (např. pyropové štěrky v Českém Středohoří).

Výskyt: Granáty almandinového složení jsou u nás všeobecně rozšířeny v metapelitech, zejména ve svorech (Zlatý Chlum u Jeseníku, Tábor, Čáslavsko, Železnorudsko); pěkné krystaly almandinů jsou známé z pegmatitů z Dolních Borů. Andradit je významný pro skarny, zejména v Měděnci, Malešově a ve Vlastějovicích. Grosulár je znám z mnoha míst výskytů erlanů a taktitů v okolí Sušice, Hazlova u Chebu; proslulé jsou až 10 cm velké červenohnědé grosuláry (tzv. bludovit) z Bludova, Žulové a Vápenné ve Slezsku. Pyrop je znám ze štěrků v Českém Středohoří, do kterých se dostal rozvětráním serpentinizovaných peridotitů. Barva krvavě červeného pyropu, tz. českého granátu je podmíněna vyšším obsahem Cr₂O_3. Zrna dosahují běžně velikosti 2-3 mm, výjimečně přes 6 mm; největší nalezený měl rozměry 35 x 18 mm. Jsou rýžována z aluvií až 7 m mocných u Měrunic a Třebenic. Kromě pyropů obsahují bohatou minerální asociaci, tzv. „zadní kamének“, ve kterém byly nalezeny i dva diamanty.

Využití: Granáty almandinového a pyropového složení jsou broušeny jako drahé kameny. Český granát je hlavním drahým kamenem našeho území, rýžovaným již za Rudolfa II.

Zirkon

ZrSiO_4. Tetragonální soustava. Tvoří dlouze až krátce prizmatické krystaly omezené dipyramidami. Je různě zbarven. Kromě bezbarvých, čirých zirkonu je rozlišován červený až oranžově hnědý hyacint, žlutý jargon; má mnoho dalších barevných odstínů. Lesk má mastný až diamantový. T = 7,5; h = 4,6. Větší a barevně atraktivní odrůdy jsou využívány jako drahé kameny.

Vznik: Je typickou akcesorií kyselejších intruzivních hornin (granitů, syenitů) a pegmatitů, většinou jen v drobných zrnech. Jako odolný nerost se akumuluje v asociaci tzv. těžkých minerálu v aluviích a mořských plážích.

Výskyt: U nás doprovází pyrop ve štěrcích v Českém Středohoří (Třebenice, Měrunice). Drahokamové odrůdy jsou rýžování ze štěrků na Srí Lance (Ratnapura), Barmě a Thajsku.

Andalusit

Al₂(SiO₄)O. Rombická soustava. Tvoří hrubé sloupcovité krystaly, často s uhlíkovým pigmentem nahromaděným do kříže (tzv. chiastolit). Je nejčastěji červenohnědý nebo narůžovělý, obvykle neprůhledný. Má skelný lesk, a bílý vryp. T = 6,5-7,5; h = 3,2.

Vznik: Je význačným nerostem pegmatitů a kontaktních rohovců. Vyžaduje z hmot Al₂(SiO₄)O nejnižší tlaky a nižší teploty.

Výskyt: U nás je znám v radiálních shluků z Dolních Borů, z pegmatitů v Písku, u Protivína a Humpolce. Velké vyrostlice chiastolitu v kontaktních rohovcích jsou známé na Pancíři v Železné Rudě, u Sobotína, v plášťových horninách středočeského plutonu aj.

Kyanit

Al₂(SiO₄)O. Rombická soustava. Dříve zvaný i disten. Triklinická soustava. Vytváří dlouhé sloupce štěpné podle {100}. Je modrý až šedozelený. Lesk je skelný až perleťový. Tvrdost ve směru prodloužení je 5, kolmo má tvrdost 7; h = 3,6.

Vznik: Vyskytuje se v podmínkách regionální metamorfózy pelitů bohatých na Al, většinou ve svorech a rulách. Vyžaduje z hmot Al₂(SiO₄)O vyšší tlaky a nižší teploty. Zůstává v asociaci těžkých minerálů v sedimentech jako nápadný modrý minerál.

Výskyt: Krásné krystaly jsou známé v křemenných čočkách na Pancíři, v Sobotíně, na Domažlicku, u Frymburka na Lipně a na řadě dalších míst.

Sillimanit

Al₂(SiO₄)O. Rombická soustava. Vytváří jemně vláknité, plstnaté až celistvé agregáty, často jemně prorůstající s křemenem, biotitem, cordieritem a muskovitem. Je bezbarvý, bílý a šedý.

Vznik a výskyt: Je typický vysokometamorfní minerál, v kontaktně metamorfovaných Al horninách a vysoce metamorfovaných pelitech.Vyskytuje se v pararulách moldanubika jako horninotvorný minerál. Vyžaduje z hmot Al₂(SiO₄)O vyšší tlaky a vysoké teploty.

Topaz

Al₂(SiO₄)(F,OH)_2. Rombická soustava. Vytváří krátce až dlouze sloupcovité krystaly, někdy značné velikosti. Vytváří i nepravidelná zrna a sloupcovité agregáty. Je průhledný a průsvitný, se skelným leskem. Je bezbarvý, nažloutlý, namodralý i v dalších barevných odstínech. T = 8; h = 3,56. Je oblíbeným a široce používaným drahokamem, ceněným pro barvu, tvrdost, průhlednost a vysoký lesk.

Vznik: Topaz je typickým pozdně magmatickým nerostem v kyselých magmatitech, za dočasné migrace F a OH. Je významný v cínonosných žulách, místy je dokonce horninotvorný. V pegmatitech, zejména draselných a sodno-litných, tvoří někdy překrásné krystaly společně se záhnědou, slídami, živci a dalšími nerosty. V greizenech Sn-W a doprovodných žilách je běžným nerostem. Zůstává jako odolný nerost v náplavech

Výskyt: U nás je horninotvorným nerostem v tzv. topazolitu na některých cínonosných ložiskách (Cínovec, Krupka). Nejlepší krystaly topazu jsou u nás z Horního Slavkova, poměrně pěkné, modré, asi 1 cm velké topazy jsou známé z Přebuzi v Krušných Horách. .

Využitá: Topaz je vyhledávaný drahý kámen. Nejkvalitnější topazy jsou z rýšovisk v Brazílii, Mexiku a na Srí Lance (Ratnapura).

Staurolit

Složitý alumosilikát s Fe²⁺ Mg a Zn. Jednoklonná soustava. Tvoří sloupcovité, až 5 cm velké krystaly s hrubým povrchem, často křížovitě prorostlé. Je tmavohnědý až hnědočerný. T = 7-7,5; h = 3,7. Jako odolný nerost zůstává v aluviích.

Vznik a výskyt: Je velmi charakteristický pro svory vzniklé se sedimentů s vyšším podílem Fe.

U nás je hojný ve svorech Jeseníků, u Žlutic, u Horšovského Týna a dalších místech. .

Titanit

CaTi(SiO₄)O, může obsahovat podíly Sn, Nb a Mn. Jednoklonná soustava. Hojně tvoří klínovité krystaly menší velikost. Je žlutý, hnědý, vzácněji i růžový a bezbarvý. Má až diamantový lesk. T = 5-5,5; h = 3,5.

Vznik a výskyt: Je význačnou akcesorií vyvřelých hornin. Nejlepší ukázky jsou z alpských žil na Čáslavsku (Markovice, Kozohlody) a u Šumperka (Krásné). Drobné krystaly jsou běžné na puklinách žul a granodioritů, na kterých jsou často jsou doprovázené chloritem; u nás např. Pecerary a Štěnovice.

Nekrásnější ukázky psaníčkovitých a silně lesklých krystalů jsou v alpských žilách ve Wallis (Švýcarsko), v Zillertalu (Tyrolsko) a dalších místech Alp.

2.8.2 Sorosilikáty

Sorosilikáty jsou tvořeny konečnou skupinou tetraedrů, nejčastěji diortogrupou se dvou tetraedrů SiO_4, tj. Si₂O₇.

Vesuvian

Chemicky složitý alumosilikát s Mn a Mg. Rombická soustava. Krystaly jsou prizmatické, až 5 cm velké, často ve vějířovitých agregátech. Je hnědý, zelený, vzácněji v jiných barevných odstínech. T = 6,5-7; h = 3,3-3,4.

Vznik. Je charakteristickým nerostem kontaktů karbonátových hornin s intruzívními horninami (granity, pegmatity) s tzv. taktitech a je významným nerostem regionálně metamorfovasných karbonatických hornin (mramorů, erlanů a skarnů).

Výskyt: U nás je znám z erlanů v Hazlově u Chebu (tzv. egeran), nejpěknější ukázky jsou v tmavozelených sloupcovitých krystalech v Žulové a Vápenné ve Slezsku. V pestré sérii moldanubika je znám z okolí Sušice.

Epidot

Složitý alumosilikát s Ca, Fe³⁺. Jednoklonná soustava. Krystaly jsou krátce až dlouze sloupcovité, často hluboce rýhované. Agregáty stébelnaté, zrnité až celistvé. Je tmavě zelený až žlutozelený. T = 6,5; h = 3,3-3,5.

Vznik: Epidot je význačný a nápadný nerost alpských žil. Vyskytuje se na trhlinách granodioritů. Hlavně je charakteristický pro mezozonálně metamorfované horniny (zelené břidlice, glaukofanity, granátické amfibolity), ve kterých může být horninotvorným nerostem.

Výskyt: U nás se vyskytuje v dutinách některých pegmatitů a na puklinách žul (Liberec, Maršíkov). Pěkné krystaly jsou znám z alpských žil na Čáslavsku (Kozohlody), Šumpersku (Krásné) a u Sobotína.

Prehnit

Složitý alumosilikát s Ca. Rombická soustava. Většinou tvoří tabulkovité agregáty a kůry v dutinách. Je čirý, bílý, nazelenalý, má skelný lesk. T = 6,5; h =2,9.

Vznik: Je významný pro alpské žíly. U nás je znám z trhlin v amfibolitech v Markovicích u Čáslavi, Krásném u Šumperka aj.

2.8.3 Cyklosilikáty

U cyklosilikátů jsou tetraedry SiO₄ rozmístěny v kruzích nad sebou, např. u berylu je šestičetný kruh s velkými kanály, do kterých mohou vstupovat ionty Na⁺ , K⁺, Cs⁺ aj. Důsledkem je sloupcovitý krystalový habitus.

Turmalín

Skupina chemicky složitých borosilikátů, s obsahem Ca, K, Na, Li, Cr aj. Trigonální soustava. Turmalíny vytváří krátké až dlouhé, zaobleně trojboké sloupce s podélným rýhováním na plochách hranolu, zakončené plochou trigonální pyramidou nebo plochou spodovou; oba konce jsou morfologicky různě vyvinuté. Velikost krystalů může být až několik metrů. Časté jsou i jehličkovité a stébelnaté krystaly, agregáty jsou paprsčité, celistvé i rozptýlené. Vyskytuje ze v řadě barevných odrůd. Nejčastější je černý skoryl, bohatý Fe3+. Elbait je souborné označení pro barevné odrůdy turmalínu; achroit je bezbarvý, rubelit je růžový, verdelit je zelený, indigolit je modrý. U elbaitu je běžné zonální zbarvení. Lesk má skelný, je neštěpný. Je silně pyroelektrický a pleichroický. T = 7, h = 3,0-3,2. Mnohé elbaity jsou ceněny jako drahokamy.

Vznik: Turmalíny vznikají téměř výhradně v pegmatitech, skoryl je častá akcesorie kyselých magmatitů. Elbait je významný v pegmatitech bohatých na Na a Li (asociace nl).

Výskyt: Skoryl je u nás znám z pegmatitů a kyselých žul na mnohých místech. Jako akcesorie kyselých žul je znám ze Sedmihoří, v žulách Krušných hor a Smrčin. V pegmatitech je skoryl častý na Písecku, Liberecku, u Dolních Borů aj. Elbaity jsou známy z Li-pegmatitů z Nové Vsi u Českého Krumlova, ze Sušice, z Dobré vody u Velkého Meziříčí a nověji v Bližné a Chvalovicích v jižních Čechách. Ve světě jsou krásné elbaity z pegmatitů na Madagaskaru, Mosambiku, Namibii. Tenké krystaly pochází z ložisek v USA (Haddam, San Diego, Pale aj.). Světovou špičku reprezentují elbaity z Brazílie (na mnoha místech v oblasti Minas Gerais).

Cordierit

(Mg,Fe)₂Al₃(AlSi₅O₁₈). Rombická soustava. Krystaly jsou krátce sloupcové, většinou vytváří zrna a zrnité agregáty. Je bezbarvý, namodralý, šedý nebo hnědý. Je průsvitný, neštěpný. T = 7=7,5, h = 2,6.

Vznik a výskyt: Je významným nerostem kontaktních rohovců a silné regionální metamorfózy. U nás je přítomen v rulách v oblasti moldanubika (Pelhřimovsko, Jihlavsko, Dyleň) a v kontaktních rohovcích v plášti středočeského plutonu (Tehov) a žul v západní části Krušných hor.

Beryl

Be₃Al₂(Si₆O₁₈) s řadou dalších prvků, např. Na, K, Rb, Li aj. Hexagonální soustava. Krystaly jsou dlouhé hexagonální sloupce zakončené plochami spodovými. Obecný beryl je slabě žlutozelený, neprůhledný a skelně lesklý. Drahokamové odrůdy jsou průhledné a pestře zbarvené. Smaragd je sytě zelený, akvamarin je světle modrý, vorobjevit je růžový, heliodor je žlutý. Barevnost je někdy zonální. Je neštěpný. T = 7,5-8; h = 2,65-2,91. Dnes je vyráběn i synteticky.

Vznik: Beryl je produktem kyselého žulového magmatismu. Vyskytuje se v pegmatitech, aplitech, řídce i v alpských žilách.

Výskyt: Nejvýznamnější jsou u nás výskyty v Na a K-Na pegmatitech. Největší ukázky obecného berylu (až 1 m dlouhé krystaly) jsou známy z Poběžovicka. Drahokamové beryly (heliodor, akvamarin) pochází z pegmatitů na Písecku a v Maršíkově. Z Li-pegmatitů jsou beryly známé z Nové Vsi u Českého Krumlova a z řady lokalit na Moravě. Pěkné čiré beryly byly nalezeny v lomu u Krásna. Světové ukázky smaragdu pochází zejména a Habachtalu v Rakousku, v Egyptě z historických smaragdových dolů El Kassir v Núbii, a dnes na řadě míst v Brazílii (oblast Bahia) a Kolumbii (oblasti Muzo a Chinor). Beryly se hledají i náplavech na Srí Lance a v Nigerii.

2.8.4 Inosilikáty

Inosilikáty jsou silikáty s řetězovým uspořádáním tetraedru, bud v řetězcích jednoduchých nebo dvojnásobných. Typický je sloupcovitý, jehlicovitý až vláknitý habitus.

2.8.4.1 Pyroxeny

Pyroxeny jsou inosilikáty s jednoduchým dvoučlánkovým řetězem tetraedrů SiO₄ okolo velkých kationtů Mg, Fe a Al. Obvykle jsou jednoklonné (klinopyroxeny) nebo kosočtverečné (ortopyroxeny). Štěpné roviny obvykle svírají úhel blízké 90°.

Diopsid

(Ca,Mg)(Si₂O₆)_. Jednoklonná soustava. Tvoří sloupcovité krystaly, zrna a zrnité masy. Obyčejně je zelený, se skelným leskem a s bílým vrypem. Je dokonale štěpný podle {110}. T = 6; h = 3,3.

Vznik a výskyt: Je význačným nerostem kontaktní metamorfózy karbonatických hornin (erlanů, taktitů). Bývá horninotvorným nerostem v intermediálních a bazických horninách (gabrech, pyroxenitech, peridotitech). U nás jsou nejlepší ukázky v mramorech a erlanech od Českého Krumlova, Třebíče, a v taktitech ve Vápenné a Žulové ve Slezsku.

Hedenbergit

(Ca,Fe)(Si₂O₆). Jednoklonná soustava. Krajní člen izomorní řady s diopsidem s řadou podobných vlastností. Vytváří sloupcovité a stébelnaté krystaly a agregáty tmavozelené až černé barvy.

Vznik a výskyt: Je hojný ve skarnech a erlanech; u nás ve Vlastějovicích, Líšné, Malešově aj.

Augit

(Ca,Na)(Mg,Fe)Si₂O_6. Monoklinická soustava. Většinou vytváří krátce sloupečkovité krystaly a zrna. Často je zdvojčatělý. Barva augitu je zelenočerná až černá. Lom je lasturnatý, lesk skelný, je neprůhledný. T = 5,5-6; h = 3,20-3,33.

Vznik: Je horninotvorným nerostem intruzívních bazických hornin. Mnohem častěji je významným nerostem bazických efuziv (čedičů) a jejich tufů. Největší krystaly jsou v bazanitech a jejich tufech. Při kontaktní metamorfóze se augit rozkládá a vzniká obecný amfibol.

Výskyt: Pěkné krystaly augitu jsou u nás známé z tufů z Paškapole u Bořislavi v Českém Středohoří, u Krásného dvora u Žatce a z neovulkanitů Vlčí Hory u Černošína. V dobře vyvinutých krystalech je augit, zejména jako titanem bohatý augit (titanaugit), hojně přítomen v neovulkanitech Doupovských hor a na mnoha dalších místech Českého Středohoří. Krystaly augitu jsou hojné v tefře recentních sopek (např. Vesuv, Stromboli, Etna).

Enstatit

Mg₂(Si₂O₆). Rombická soustava. Tvoří zrnité masy a radiálně paprsčité agregáty. Je našedlý, olivově zelený až hnědý. Lesk má skelný. T = 5,8; h = 3,2.

Vznik a výskyt: Vyskytuje se převážně kusový v bazických a ultrabazických horninách. U nás v bílých sloupečkovitých krystalech v serpentinitech u Mohelna, Křemže, na Kutnohorsku aj.

Jadeit

(Na,Ca)(Al,Mg,Fe³⁺)(Si₂O₆). Vytváří velmi tuhou, celistvou horninu ze zplstnatělých mikroskopických vláken. Barva je bílá, šedá až smaragdově zelená. Má matný až skelný lesk. T = 6-6,5; h = 3,14-3,43. Je značně houževnatý a využívaný na výrobu kamenných nástrojů.

Vznik a výskyt: Je typickým nerostem nízkoteplotní a vysokotlaké metamorfózy. Nejvýznamnější výskyty jsou v Barmě a Tibetu.

2.8.4.2 Amfiboly

Amfiboly jsou inosilikáty s dvojitým dvoučlánkovým řetězem tetraedrů SiO4, ve kterých se periodicky opakuje skupina čtyř tetraedrů, která má složení (Si₄O₁₁)^6-. Jsou význačně pseudohexagonální, se štěpnými rovinami svírajícími asi 124°. Obvykle jsou jednoklonné (klinoamfiboly) nebo kosočtverečné (ortoamfiboly).

Tremolit

Ca₂Mg₅(Si₄O₁₁)₂(OH)₂. Monoklinická soustava. Tvoří dlouze prizmatické sloupečky a jehlice, často vláknité agregáty a masy. Je bezbarvý, šedý a nazelenalý, se skelným až hedvábným leskem. Je průsvitný a křehký. T = 5-6; h = 2,95-3,13.

Vznik: Je produktem regionální metamorfózy (zelené břidlice, granátické amfibolity) a bývá přítomen v alpských žilách.

Výskyt: U nás jsou pěkné ukázky tremolitu v erlanech a mramorech na Písecku, Chýnově v okolí Českého Krumlova na Železnobrodsku aj.

Využití. Vláknité odrůdy se těží a spřádají na azbestová vlákna.

Aktinolit

Ca₂(Mg,Fe)₅(Si₄O₁₁)₂(OH)_2. Monoklinická soustava. Tvoří sloupcovité, zrnité a paprsčité agregáty, nejčastěji zelené. Je dokonale štěpný, křehký. T =5-6; h = 3,0-3,2. Může ve vláknech vyplňovat pukliny (aktinolitový azbest) nebo jako plsťovitě propletená vlákna vytváří celistvé houževnaté masy vyhledávané jako surovina na výroku kamenných nástrojů a ozdobných předmětů (nefrit).

Vznik: Je produktem nízkoteplotní metamorfózy na kontaktech a v erlanech. (zelené břidlice, granátické amfibolity) a bývá přítomen v alpských žilách.

Výskyt: U nás je pěkný aktinolit v aktinolitových a mastkových břidlicích u Sobotína na Šumpersku, v metabazikách na Kraslicku, Železnobrodsku a Mariánskolázeňsku. U Kasejovic a Sobotína je formě aktinolitového azbestu.

Využití: Vláknité odrůdy se těží a spřádají na azbestová vlákna.

Obecný a čedičový amfibol

Chemicky složité alumosilikáty s vysokým obsahem Fe³⁺ a Ti^4+. Monoklinická soustava. Podle chemismu se vydělují čtyři skupiny. Fe-Mg-Mn amfiboly, Ca–amfiboly, Na-Ca amfiboly a alkalické amfiboly, které se označují samostatnými názvy. Čedičový amfibol (kaersutit) je charakteristický vyšším obsahem Ti. Oba vytvářejí krátce až dlouze sloupcovité krystaly. Vytváří také stébelnaté, zrnité i kusové agregáty. Barva je nejčastěji černohnědá nebo černozelená. Je křehký, dobře štěpný podle {110}, štěpné plochy svírají úhel 124°. Jeví výrazný pleochroismus. T = 5-6; h = 2,9-3,6.

Vznik: Amfibol obecný je významný metamorfní nerost, který je horninotvorný (amfibolity). Amfibolové vyrostlice jsou hojné v neovulkanitech a jejich tufech.

Výskyt: Pěkné krystaly čedičového amfibolu se vyskytují v terciérních neovulkanitech a jejich tufech, u nás na Vlčí Hoře u Černošína, u Lovosic, Lukova a dalších místech v Českém Středohoří. Obecný amfibol je všeobecně rozšířený nerost v metabazikách Mariánskolázeňska, Kdyňska, u Bělé nad Radbuzou, v pestré sérii moldanubika, v krystaliniku u Letovic a na mnoha dalších místech.

2.8.5 Fylosilikáty

Fylosilikáty mají tetraedry umístěné v plošných sítích. Výsledkem je tabulkovitý nebo šupinatý habitus a výtečná štěpnost, která je dána větší mezirovinnou vzdáleností mezi vrstvami tetraedrů.

Mastek

Mg₃Si₄O₁₀(OH)₂. Triklinická soustava. Krystaly jsou drobné, tence tabulkovité, agregáty jsou jemnozrnné až celistvé. Je světle zelený, bílý.. Lesk má perleťový až mastný. Je dokonale štěpný podle {001}. Je nerozpustný v kyselinách. T = 1; h = 2,58-2,83.

Vznik: Je hojným nerostem hydrotermální přeměny ultrabazických hornin a serpentinitů. Vzniká z olivínu a nerostů Mg působením roztoků bohatých na obsah CO₂. Je hlavní složkou mastkových břidlic a krupníků.

Výskyt: U nás tvoří krupníky u Sobotína. Velká ložiska jsou na Slovensku (Hnúšťa, Smolník). Jako produkt rozkladu serpentinitu je znám z Křemže v jižních Čechách.

Využití: Jako separační materiál a plnidlo v chemickém průmyslu. Plavený a barvený je tzv. krejčovská křídla.

2.8.5.1 Slídy

Slídy je souborné označení pro rozsáhlou skupinu (asi 40 druhů) monoklinických fylosilikátů s proměnlivým chemickým složením. Jsou pseudohexagonální, s intenzivním leskem na plochách dokonalé štěpnosti. Lupínky slíd jsou pružné. Barva, tvrdost a hustota kolísá podle chemického složení. Slídy jsou velmi hojnou součástí magmatických a metamorfovaných hornin a jako klastický materiál jsou přítomny v sedimentech.

Muskovit

KAl₂(Si₃Al)O₁₀(OH)₂. Tzv. světlá slída tvoří tabulky a šupinky od milimetrové do decimetrové velikosti, někdy je i celistvá. Je bezbarvý, světle šedý až nahnědlý. Má perleťový lesk. Je ohebný a elastický. T = 2,5 – 3; h = 2,77-2,88. Jemně rozptýlený v hornině je sericit, nazelenalý od Cr je fuchsit.

Vznik: Je význačný nerost kyselých vyvřelých hornin (muskovitických granitů) a zejména pegmatitů, ke kterých vytváří velké tabulky. Bývá i v greizenech s mineralizací Sn-W. Velmi rozšířen je ve fylitech a svorech a některých rulách.

Výskyt: Velké tabulky muskovitu jsou u nás na mnoha výskytech pegmatitů; v Písku, Kříženci (tabulky až 30 cm velké) a v Poběžovicích. Muskovitické granity jsou u nás ve smrčinském, stodském a krkonošsko-jizerském masívu, v moldanubickém plutonu (mrákotínská žula) aj. Muskovit je stabilní, všeobecně rozšířenou klastickou složkou v sedimentech a jejich metamorfních ekvivalentech. Tvoří podstatnou složku fylitů a svorů na našem území.

Biotit

K(Mg,Fe,Mn)₃(Si₃O₁₀)(OH)₂. Tzv. tmavá slída tvoří tabulky nebo krátké sloupečky šestibokého obrysu. Je černý, tmavohnědý, červenohnědý až zelený. Má perleťový lesk. T = 2,5-3; h = 2,7-3,4. Rychle zvětrává.

Vznik: Je významným nerostem vyvřelých hornin (granitoidů, syenitoidů i gabroidů). Nejhojnější je v různých typech biotitických, dvojslídých a amfibolicko-biotitických granitoidů. Tvoří charakteristickou složku okrajových zón pegmatitových žil. Jako významná součást metapelitů, zejména pararul.

Výskyt: U nás nejlepší ukázky biotitu jsou z pegmatitů na Poběžovicku, Písecku, Dolních Borů, Mladotic aj. V neovulkanitech vytváří až 2,5 cm velké vyrostlice červenohnědé barvy (tzv. rubelan).

Lepidolit

Slída s vyšším obsahem Na a Li, charakteristická fialově růžovou nebo hráškovou barvou. Je významným nerostem Li-pegmatitů, u nás v Rožné na Moravě, na Sušicku, v Nové Vsi u Českého Krumlova aj.

Cinvaldit

Tmavá litná slída šedé, nažloutlé nebo nazelenalé barvy, z výrazným perleťovým leskem. Je charakteristickým minerálem Sn-W greizenů a Li-pegmatitů. U nás se vyskytoval v krásných ukázkách v Cínovci, Horním Slavkově, Krupce a v Nové Vsi u Českého Krumlova.

Flogopit

KMg₃(Si₃O₁₀)(OH)₂. Makroskopicky podobný biotitu, jen poněkud světlejší. Je významnou slídou ve vyvřelých horninách bohatých na Mg (gabra, pikrity) a v krystalických dolomitických vápencích. U nás nejznámější výskyt je v tzv. heřmanovských koulích, ve kterých jádro z flogopitu je obaleno antofylitem.

Glaukonit

Chemicky složitý alumosilikát strukturně blízký slídám. Vytváří drobná kulovitá zrnka. Je nápadný modrozelenou až žlutozelenou barvou a slabým magnetismem.

Vznik a výskyt: je základní složkou tzv. zelených písků. Takové sedimenty vznikaly v mělkovodním mořském, slabě redukčním prostředí z některých silikátů (živců, biotitu, pyroxenů). U nás je glaukonit významnou příměsí v pískovcích křídového stáří na Kladensku a v Poohří.

2.8.5.2 Jílové nerosty

Illit

Složitý draselný alumosilikát ze skupiny jílových nerostů. Je celistvý, extrémně jemnozrnný, bílý. Je převažujícím jílovým minerálem v břidlicích a mnoha dalších sedimentárních horninách, někdy vytváří oolity. Je rovněž hlavní složkou hlubinných mořských jílů. V počáteční fázi regionální metamorfózy je nahrazen jemně šupinatým muskovitem (sericitem).

Využití: Je významnou keramickou surovinou.

Montmorillonit

Složitý alumosilikát z Ca, Na a Mg ze skupiny jílových nerostů. Tvoří jemnozrnné agregáty. Je narůžovělý, šedý až světle hnědý. Má schopnost sorbce vody a při prudkém zahřátí expanduje.

Vznik a výskyt: Vzniká rozvětráváním čedičových tufů, sopečných popelů a sopečných skel. Je podstatnou složkou takto vzniklých bentonitů. U nás je významný v permokarbonských tufech v Českém masívu a v terciérních tufech v Braňanech u Mostu a v Doupovských horách.

Využití: Je významnou keramickou a stavební surovinou, zejména pro výrobu expandovaného stavebního materiálu. Přítomnost montmorillonitu příznivě ovlivňuje sorbční schopnosti půd, tedy jejich zemědělskou kvalitu.

Kaolinit

KAl₂Si₂O₅(OH)₄. Triklinická soustava. Krystalky jsou drobné, tabulkovité či šupinkovité, neelastické, Obvykle je celistvý, zemitý. Často je plastický. Má bílou barvu, od příměsí je nažloutlý nebo hnědavý.

Vznik: Kaolinit je produkt zvětrání živců, zejména draselných, za kyselých podmínek. Tvoří samostatná kaolinová ložiska na hluboce zvětralých žulách a jejich přeplavených aluviích, např. arkóz.

Výskyt: U nás je kaolinit jako složka kaolinů a kaolinických hlín rozšířen v okolí Plzně (Horní Bříza, Kaznějov, Chlumčany), dále na Karlovarsku (Sedlec, Otovice), u Kadaně, Podbořan a na Znojemsku.

Využití: Je významnou keramickou surovinou.

2.8.5.3 Chlority

Chlority jsou hydrofylosilikáty z vyšším obsahem Mg, a Fe. Jsou to nerosty v mnohém připomínající slídy, vznikající rozkladem tmavých nerostů (pyroxenů, amfibolů, tmavých slíd). V sedimentačním prostředí mohou chlority bohaté na Fe vytvářet i ložiska železných rud. U nás k takovým patří chamosit z ordovickým mořských usazenin Barrandienu (Nučice) s význačnou oolitickou strukturou. Jiným chloritem je jasně zelený delessit, který vytváří nápadné povlaky na stěnách druhotně vyplněných dutin palaeobazaltů, např. na Kozákově v Podkrkonoší. Chlorit klinochlor tvoří nápadně tmavě olivě zelené povlaky na puklinách žul a je typickým nerostem alpských žil. Chlority jsou rovněž horninotvornými nerosty v metapelitech a některých metabazitech (chloritové břidlice)

Serpentin

Serpentin je označení pro směs antigotiru a chryzotilu. Antigorit je destičkovitý až šupinkovitý, zatímco chryzotil je vláknitý. Oba vznikají při autohydraci olivínu v peridotitech a pyroxenitech a jsou hlavními složkami serpentinitů (hadců). Serpentin může vytvářet výplně puklin a jako chryzotilový azbest je dobýván pro technické využití.

Výskyt: U nás je chryzotilový azbest znám z Mirovic u Biskupic. Výskyt serpentinu je spojen s výskytem hadců (okolí Mariánských Lázní, Mohelna a Křemže).

2.8.6 Tektosilikáty

U tektosilikátů jsou tetraedry navzájem pospojovány do prostorové trojrozměrné sítě. Do struktury vstupuje Al, jehož přítomnost umožňuje další vazby a vznik pestrých i složitých sloučenin.

Nefelín

(Na,K)AlSiO_4. Hexagonální soustava. Tvoří drobné sloupečkovité krystaly zakončené plochou spodovou. Je bezbarvý šedé až zelený. Lesk je mastný až skelný, vryp je bílý. T = 6; h = 2,55-2,67.

Vznik: Je významným nerostem alkalických intruzív i efuziv. Typicky je v olivinických nefelinitech, ve kterých je podstatným horninotvorným nerostem. Jeho přítomnost dodává horninám mastný lesk.

Výskyt: Nejlepší nefeliny jsou u nás známé z dutin efuziv na Podhorním vrchu u Mariánských Lázní a z Vinařické hory u Kladna. Nefelinity u nás tvoří asi 10% všech terciérních vyvřelin.

Leucit

KAlSi₂O_6. Kubická soustava. Za obyčejné teploty je jeho vnitřní struktura tetragonální (hraniční teplota je 605°C). Zevní tvar ukazuje na vyšší symetrii; vytváří dokonalé čtyřiadvacetistěny deltoidové {211}. Je průhledný nebo průsvitný, bílý, šedavý, se skelným leskem. Lom má lasturnatý. T = 5,5-6; h = 2,5.

Vznik: Je typický horninotvorný nerost alkalických bazických a méně často i kyselých hornin bohatých na Na a Al (leucitity, bazanity, některé čediče, znělce, trachyty).

Výskyt: Nejvýznamnější naše lokalita je Loučná v Krušných horách, odkud pochází až 20 cm velké fragmenty leucitových krystalů z žilné leucititické horniny. Jako horninotvorný nerost je leucit přítomný v efuzivech Doupovských hor a neovulkanitů jižní části Českého Středohoří.

2.8.6.1 Živce

Živce jsou nejdůležitější skupinou tektosilikátů. Jsou mimořádně rozšířené v zemské kůře a jsou nejvýznamnějšími nerosty vůbec. Tvoří podstatnou část hornin zemské kůry. Svými vlastnostmi podmiňují kvalitu půd.

Podle chemického složení se dělí na draselné či alkalické živce a živce sodno-vápenaté či plagioklasy. Podle souměrnosti se dělí na monoklinické a triklinické. Základní strukturou tvoří tetraedry SiO₄ a AlO₄ uspořádané do čtverců. Do velkých dutin mezi čtyřčetnými prstenci z tetraedrů vstupují kationty Na, K a Ca.

Živce se taví při teplotách okolo 1200°C, u draselných živců je teplota nižší. Využívají se jako keramické suroviny. Některé barevné živce se uplatňují jako ozdobné kameny.

Ortoklas

KAlSi₃O₈. Monoklinické soustava. Krystaly tlustě tabulkovité, protažené podle osy c. Je u něj známo větší množství dvojčatných srůstů: karlovarský, (podle {100}), bavenský (podle {001}) a manebašský (podle 001). Krystalové plochy jsou většinou matné. Je obvykle bezbarvý, bílý, nažloutlý až načervenalý. Má skelný lesk. Štěpnost je dokonalá podle {001} a {010}. T = 6; h = 2,56-2,62. Čirá odrůda ý z alpských žil je adulár.

Vznik: Je hlavním horninotvorným nerostem vyvřelých hornin, hlavně žul, alkalických žul, a syenitů, ve kterých vytváří vyrostlice, často zdvojčatělé. Je významným nerostem žulových pegmatitů.

Výskyt: U nás je ortoklas všeobecně rozšířen ve vyvřelých horninách. Pěkné vyrostlice jsou vyvětralé ze žul v okolo Lokte a Karlových Var a Bečova, o velikosti krystalů do 10 cm. Vytváří nápadné, v průřezech obdélníkovité vyrostlice v mnoha vyvřelých, zejména žilných horninách. Krásné krystaly ortoklasu jsou z pegmatitových dutin ve Strzegomi v Polsku. Ortoklas byl u nás předmětem těžby z pegmatitů na Poběžovicku, Písecku a Dolních Borech. Pěkné krystaly jsou z dutin žul v Březí u Říčan. Adulál je znám z alpské parageneze z Krásného u Šumperka.

Sanidin

KAlSi₃O₈. Monoklinická soustava. Vytváří tence tabulkovité krystaly se silně lesklými krystalovými plochami. Je významným nerostem výlevných hornin. Pěkné krystaly jsou známé z trachytů a ryolitů v sz. Čechách (Heřmanov u Teplé) , proslulé jsou fenokrysty v trachytu v Drachenfelsu v Německu.

Mikroklin

KAlSi₃O₈. Triklinické soustava. Mikroklin je draselný živec s mírně deformovanou strukturou odpovídající triklinické soustavě. Ostatní vlastnosti jsou blízké ortoklasu. Zelený mikroklin amazonit je někdy vyhledáván jako drahý kámen. Mikroklin je významný horninotvorný nerost v žulách, ortorulách a kyselých efuzivech. Častý je v pegmatitech. U nás je převládajícím draselným živcem v krystalinických horninách moldanubika.

Plagioklasy

Z izomorfní řadě plagioklasů se neomezeně mísí složka albitová (NaAlSi₃O₈) se složkou anortitovou (CaAl₂Si₂O₈). Mezičleny bývají označovány samostatnými názvy. Hranice mezi nimi tvoří poměrné zastoupení složek, vyjádřené % podílem anortitové složky (An).

Celá řada s hranicemi danými procentem An je tedy: albit (do An0-10), oligoklas (An10-30), andezin (An30-50), labradorit (An50-70), bytownit (An70-90), anortit (An90-100). Členy s převahou albitové složky jsou obecně světlejší nežli členy s vyšším An.

Vznik: Vznikají utuhnutím z magmatu. Obecně se plagioklasy s převahou albitové složky vyskytují jako horninotvorné nerosty v kyselých vyvřelých horninách (žulách, pegmatitech) zatímco v horninách bazických převládají plagioklasy s převahou anortitové složky. Plagioklasy jsou rovněž významnou složkou metapelitů (svor a pararul), metabazitů (amfibolitů) a ortorul. Téměř monominerální horniny z plagioklasu jsou označovány jako anortozity; pokud obsahují labradorit s perleťovým leskem, označují se jako larvikity.

Výskyt: Plagioklasy jsou u nás všudypřítomné v krystalinických komplexech, tělesech vyvřelých hornin (hlubinných, žilných i výlevných). Pěkné ukázky krystalů albitu (periklinu) jsou z trhlin granitových těles a alpských žil (Sobotín) a z greizenů v Horním Slavkově.

2.8.6.2 Zeolity

Zeolity jsou tektosilikáty z vodou vázanou ve velkých dutinách struktury tak, že ji lze zahříváním vypudit aniž by došlo k porušení krystalické struktury. Toho lze prakticky využít pro záměnu vody za jiné látky, která pak vstupuje do dutin ve struktuře a je tam vázána. Všechny zeolity se snadno taví. Chemicky jsou zeolity hydráty živců a foidů; vznikají za nižších teplot. Známo je asi 50 druhů.

Analcim

Na(AlSi₂O₆).H₂O. Kubická soustava. Krystaly jsou většinou omezeny čtyřiadvacetistěnem deltoidovým {211}, běžně dosahují několikacentimetrové velikosti. Vytváří drúzy a zrnité agregáty. Je většinou neprůhledný, bílý. Lesk má skelný, je bez štěpnosti, je však křehký. T = 5,5; h = 2,22,-2,29.

Vznik: Je pozdním nerostem alkalických vulkanitů, ve kterých zastupuje plagioklasy při nedostatku SiO₂. Velmi významně se vyskytuje v dutinách a trhlinách efuzívních hornin, ve kterých vytváří výplně spolu s dalšími zeolity. Může se vyskytnout i jako tmelový nerost jezerních usazenin.

Výskyt: U nás je analcim na řadě míst v Českém Středohoří (Most, Kadaň, Litoměřice). Znám je z paleobazaltů Kozákova v Podkrkonoší a z trhlin v paleozoických bazaltech v Barrandienu.

Natrolit

Na₂(Al₂Si₃O₁₀).2H₂O. Rombická soustava. Krystaly dlouze a jemně jehlicovité, též vytváří snopkovité, kulovité a radiálně paprsčité agregáty. Je bezbarvý až bílý nebo různě světle zbarven (nažloutlý, růžový aj.). Je skelně lesklý. Je dokonale štěpný podle {110}. T = 5-5,5; h = 2,2-2,6.

Vznik: Je charakteristickým minerálem dutin v neovulkanitech bohatých na Na (znělcích, trachytech). Vyskytuje se i na alpských žilách.

Výskyt: U nás nejkrásnější ukázky narůžovělého natrolitu pochází z Mariánské hory v Ústí nad Labem. Vyskytuje se v bohatých drúzách v dutinách čedičů na Špičáku u Mostu, v Soutěskách u Děčína, u Provodína u České Lípy a dalších místech severních Čech.

Laumontit

Ca₂(Al₄Si₈O₂₄).8H₂O. Monoklinická soustava. Tvoří protažené sloupcovité krystaly, nápadně křehké. Je bílý nebo nažloutlý, neprůhledný. Čerstvý má vysoký lesk. Štěpný je podle {110}. T = 3,5; h = 2,2-2,4.

Vznik: Od ostatních zeolitů se liší genezí. Je významným nerostem žil alpského typu a výplní podobného typu na trhlinách žul a pegmatitů.

Výskyt: U nás má výskyty na mnoha místech. Na trhlinách žul je znám ze Skutče, Šumperka, z Markovic u Čáslavi, ze Štěnovic aj. Hojný je i dutinách paleozoických bazaltů (diabasů) ve Praze-Malé Chuchli a u Karlštejna.

2.9. Organolity

Jsou nerosty odvozené z organických látek, nejčastěji soli organických kyselin. Většinou jsou chemicky málo odolné, vytváří drobné krystaly a jsou obecně vzácné.

Whewellit

CaC₂O₄.H₂O. Monoklinická soustava. Krystaly jsou drobné, sloupečkovité, většinou zdvojčatělé. Je čirý, průhledný nebo průsvitný. Má silný lesk a lasturnatý lom. T = 2,5; h = 2,23.

Vznik: Je významným organolitem v sedimentech uhelných slojí, na puklinách hornin a v dutinách konkrecí.

Výskyt: Krásné krystaly whewellitu pochází z dutin pelosideritů v Kladně a z terciérních usazenin v Bílině a Mostu.

Jantar

Jantar je fosilní pryskyřice terciérního stáří. Je žlutooranžové barvy, je měkká a lehká. Je hořlavý. Obsahuje zbytky fosilních živočichů (hmyzu, pavouků)a rostlin (lísky, květy). Většinou tvoří kapky, ploché deskovité tvary nebo hrudky, na povrchu matné a zvětralé. Až leštěním vynikne jeho charakteristická barva a průhlednost či průsvitnost.

Výskyt: Jantar je odedávna vyhledávanou surovinou a ozdobným kamenem. Původem je z eocénních lesů v oblasti dnešní Skandinávie. Odtud byl splavován do moře a byl uložen v třetihorních jílech východního Pobaltí. Z jílu je nově vyplavován a nalézán podél pobřeží Estonska, Litvy, Lotyška, Ruska, Polska a Německa.