V průběhu
nejmladších glaciálů vznikaly na Šumavě (podobně jako v Krkonoších a
v Jeseníkách) malé horské ledovce. Po jejich ústupu se na těchto
místech vytvořila známá jezera. Na české straně je jich pět (Černé, Čertovo,
Laka, Prášilské a Plešné),
na bavorské straně pak tři (Velké a Malé Javorské a Roklanské).
Výbornou možnost studovat glaciální jevy nám poskytuje největší z nich,
dobře přístupné Černé jezero na Železnorudsku.
Vycházku
zahájíme na Špičáckém sedle, odkud dojdeme po žluté
turistické značce na hráz Černého jezera. Jezero je velké 18,5 ha, hluboké
Geologické podloží v okolí Černého i
nedalekého Čertova jezera tvoří silně metamorfované krystalické břidlice, které
patří granátickému biotiticko-muskovitickému svoru s
polohami bělošedých kvarcitů. Svory jsou stříbřitě lesklé, bělavě šedé horniny
se zřetelnou břidličnatostí (foliací). Obsahují velmi hojné, několik centimetrů
mocné polohy, čočky a žilky bezbarvého až mléčně bílého křemene. V okolí
Špičáku a Černého jezera tyto vložky někde dosahují decimetrových až metrových
rozměrů. Výchozy svorů s foliací přibližně SZ-JV směru lze sledovat podél cesty k jezeru. Z
regionálně-geologického hlediska patří svory šumavskému moldanubiku,
které je součástí monotónní skupiny moldanubika.
Ochlazení na
počátku pleistocénu vedlo v oblasti Černého a Čertova jezera ke vzniku ledovců
v prameništích na severním a východním svahu Jezerní hory. V průběhu posledního
würmského glaciálu (možná již i během předchozího risského glaciálu) se vytvořily dva ledovce. Větry
západního směru svívaly sníh z plochého navrší Jezerní hory a Svarohu a ten se následně hromadil ve sníženinách na
severním a východním svahu. K tomu přispěla i podstatně nižší horní hranice
lesa a nízká nadmořská výška sněžné čáry v glaciálech. V době risského glaciálu ležela v asi
Na stáří vzniku
ledovců byly vysloveny různé názory. V risském
glaciálu sice dosáhlo horské i kontinentální zalednění v Evropě svého
maximálního rozsahu, jeho stopy však nejsou v oblasti Černého a Čertova jezera
dobře patrné. Důvodem mohla být i suchost klimatu (ve střední Evropě byla tzv.
chladná step), která neumožnila tvorbu dostatečného množství sněhu pro vznik
ledovců.
Würmský ledovec
Černého jezera však po sobě zanechal jezerní stěnu s typickou karovou modelací.
Horní hrana leží ve výšce 1200-
Původní
reliéf byl však přímou činností ledovců pozměněn jen částečně. Po jejich ústupu
převzala hlavní roli znovu vodní eroze, mrazové zvětrávání a gravitační pohyby.
Mrazové sruby na Svarohu a Jezerní hoře jsou nejvýše
Další akumulace
glacigenního materiálu jsou zachovány ve formě
morénových valů, které zasahují až do výšky
Čelní morény
navazují na valy bočních morén. Vnější čelní moréna zasahuje do výšky
Pro tvorbu
ledovce Čertova jezera byly méně příznivé podmínky. Sníženina na svahu Jezerní
hory byla více otevřena k jihovýchodu a plošina, na kterou se svíval sníh, byla
menší. Proto modelace karové stěny není tak výrazná.
Zatímco Černé
jezero je odvodňováno do Úhlavy a tedy do Severního
moře, voda z Čertova jezera vytéká potok do řeky Řezné a přes Dunaj do
Černého moře. Mezi oběma jezery tudíž prochází hlavní evropské rozvodí. To bylo
v minulém století prokopáno
Černé jezero je
velmi cenné i z botanického a zoologického hlediska. Na dně roste vzácná
šídlatka jezerní (Isoetes lacustris) a
v okolí rostou další, arkto-alpínské a alpínské
druhy rostlin ve vitálním jedlo-buko-smrkovém lese.
Podobně význačná je i fauna bezobratlých, zejména brouků a měkkýšů.