Údolí Úslavy na jižním okraji
Plzně má dosud zachovalý přirozený charakter se systémem kvartérních říčních
teras i typickou morfologií říčních údolí. Nedlouhá vycházka nás dovede i ke
stopám po dolování pyritu a těžbě stavebního kamene v samotné Plzni.
Za konečnou trolejbusu v Božkově přejedeme most přes Úslavu a na bývalé návsi odbočíme vlevo podél potoka na
cestu mezi domy. Ta nás rozsáhlou aluviální nivou dovede až k ústí potoka do
řeky. Dosud široké údolí se zde nápadně zužuje do říční průrvy. I když je její
vzhled silně pozměněn lidskými zásahy (břehy řeky jsou uměle upravené, je zde
cesta, lávka a mohutné potrubí), přesto si údolí zachovává mnohé původní rysy.
Plochá aluviální niva před průrvou vpravo i vlevo je
tvořena povodňovými hlínami, které leží na fluviálních písčitých štěrcích
vyplňujících říční údolí. Štěrky vznikaly v posledním glaciálu (würm), povodňové hlíny se začaly vytvářet asi před 5-7 tisíci lety splavováním ornice v důsledku
odlesňování a počátků zemědělské činnosti.
Vlevo v meandru řeky je na protějším břehu nápadný
prudký sráz, budovaný proterozoickými břidlicemi.
Proud řeky je nejsilnější přímo pod srázem, naráží do skalisek a boční erozí
údolí rozšiřuje. Protější, pravý břeh řeky je mírně vyvýšený nad plochou údolní
nivu. Vzniknul usazováním hrubších částí za povodní a vytváří tzv. agradační val. Dále od koryta se ukládal jemnější, bahnitý
materiál a aluviální niva je proto nižší. O akumulační činnosti řeky bylo možno
se přesvědčit v roce 2002. Na aluviální nivu vlevo tehdy silný proud vynesl
rozsáhlý, několik desítek metrů dlouhý jazyk štěrků původně vyplňujících říční
koryto.
Průrva, kterou řeka protéká, vznikla postupným zužováním
a posléze proříznutím šíje z proterozoických hornin (A) (49°44´9,3´´N;
13°25´4,7´´E). Tok řeky se tak zkrátil; původní mohutný meandr würmského stáří vytvořil veliký zalesněný amfiteátr za
dnešní střelnicí. Říční koryto meandru se postupně zaneslo, avšak dodnes, byť v
regulované podobě, je zde patrná jeho část jako sníženina s příkopem a tůněmi
podél severního okraje střelnice. Na proříznuté šíji ve výši jen několika metrů
nad hladinou řeky lze pozorovat písčité štěrky říční terasy risského
stáří.
Po lávce přejdeme na levý břeh. Za průrvou se údolí opět
nápadně rozšiřuje, tok řeky zde byl uměle napřímen a regulován. Po levé straně
cesty se rozkládají rozsáhlé nivní močály, zarostlé bujnou vegetací. Aluviální
nivu ukončuje prudký svah bývalého nárazového břehu řeky na boku údolí.
Za
průrvou zatočíme vlevo na cestu a vyjdeme do ulice Na Vyhlídce, kterou
pokračujeme kolem dětského hřiště západním směrem. Na konci ulice přímo proti
domu č. 2 sejdeme na pěšinu spadající příkrým svahem zpět do údolí. Po levé
straně cesty vzápětí vystupují šedé jílovité břidlice blovického
souvrství svrchního proterozoika. Sejdeme po pěšině na malé zarostlé hřiště pod
strmým svahem (bývalým nárazovým břehem Úslavy) a za
ním si můžeme všimnout železných vrat,
která zavírají ústí štoly směřující pod železniční trať (B) (49°44´9,3´´N; 13°25´4,7´´E).
V okolí vystupují šupinkovitě se
rozpadající černošedé grafitické jílovité břidlice blovického
souvrství. Zde byly v minulosti těženy kamenečné břidlice a v malé
místní huti se zde na konci 19. století vyráběl melanterit (zelená skalice). Na
stěnách štoly byly nalezeny jedny z nejlepších výkvětů melateritu
v Čechách, často uváděné i v odborné literatuře. V žilkách křemene
s pyritem byl vzácně zjištěn i galenit, červenohnědý až červený sfalerit a
chalkopyrit. Břidlicemi zde proráží několik strmě upadajícíh
žil silně rozpadavých porfyritů variského stáří. Jejich směr kopíruje původní
vrstevnatost břidlic.
Zprava
obejdeme stavební areál a dostaneme se k mostu přes Úslavu.
Přejdeme na druhou stranu, projdeme přes Rolnické náměstí a před školou zahneme
vlevo na cestu. Zanedlouho se dostaneme ke hřištím, za nimiž jsou nápadné haldy
a dvě velké jámy. Vzdálenější, větší z jam má na dně dvě jezírka (C) (49°44´33,4´´N; 13°24´28,6´´E). Původně zde byly
lomy na stavební kámen, ale po ukončení těžby bylo celé území upraveno na park
s množstvím cizokrajných dřevin.
Východní
stěna zadního lomu je tvořena mohutnými kvádrovitě rozpukanými arkózami. Jsou to usazené horniny složené z křemene,
draselných živců a v menší míře i dalších nerostů (slíd, plagioklasů). Tmel je
křemitý nebo kaolinitický. Arkózy patří nýřanským vrstvám kladenského souvrství svrchního karbonu a
jsou uloženy s velmi mírným sklonem k východu. V blízkosti skalní stěny v
jižní části jámy vystupují proterozoické jílovité
břidlice. Jejich kontakt s pískovci svědčí o přítomnosti zlomu, při kterém
severní kra s arkózami poklesla oproti jižní kře
s proterozoickými břidlicemi. Důkazem zlomu je i
pramen, který vytéká ve svahu a napájí jezírka. Směrem k řece tvoří okraj
parku lomové odvaly z neupotřebeného kamene a
skrývky.
Z lomu se po schodech a cestě dostaneme mezi panelové domy sídliště Lobzy, které bylo postaveno již na plochém reliéfu
budovaném písčitými štěrky spodní terasy mindelského
glaciálu (D). Exkurzi ukončíme na nedaleké zastávce trolejbusu.