Terasové sedimenty u Bukovce

Štěrky a písky náplavů řek z ledových dob jsou příznivě odkryty severně od Chlumu při severovýchodním okraji Plzně. V jádru mohutného meandru Berounky zůstalo zachováno několik terasových stupňů, jejichž štěrkopísky byly těženy pro stavební účely.

Vycházku začneme na konečné autobusu v Bukovci. Za železničním viaduktem zahneme vlevo podél trati, asi po 1 km projdeme Chlumkem a v ostré zatáčce silnice odbočíme vpravo na polní cestu. Asi po 700 m přijdeme na okraj rozsáhlé, z části zavezené pískovny (A) (49°46´55,6´´N; 13°25´44,2´´E). Při jejím východním okraji přímo pod cestou jsou dosud odkryty písky a štěrky pleistocénní říční terasy. Jejich mocnost je zhruba 5 m a jsou nápadné svou načervenalou barvou. Střídají se polohy jemnozrnnější s převahou písčité frakce s polohami hrubozrnných štěrků. Mocnost písčitých poloh je do 40 cm; místy je patrné šikmé zvrstvení, které je důkazem ukládání za silného proudu. Polohy hrubozrnných štěrků mají čočkovitý charakter, někdy s doškovitým uspořádádním plochých valounů. Jejich velikost je 5-10 cm, výjimečně až 50 cm. Vedle křemene se uplatňují i valouny vyvřelin (granitoidů), svrchnoproterozoických metabazaltů a vřetenovité valouny proterozoických sedimentů. Nehojné jsou oválené kusy prokřemenělých dřev (araukaritů) vyplavených z karbonských sedimentů. V polohách písků je patrné páskování světlejších a červenavě zbarvených poloh, které vznikalo až druhotnou impregnací oxidy železa.

Na jižním okraji pískovny je možno sledovat přímé skalní podloží terasy. Je tvořeno silně zvětralými (vybělenými) fylitickými břidlicemi svrchního proterozoika se střípkovitým až roubíkovitým rozpadem. Hrana břidlic leží 2-3 m pod úrovní dnešního terénu.

Odkrytá terasa tvoří výrazný stupeň v terasovém systému plzeňských řek. Leží pod úrovní vysokých teras, ale výrazně nad terasami nízkými. I když chybí jakékoliv paleontologické datování, z morfostratigrafické pozice ji klademe do starší fáze raného pleistocénu - do staršího mindelu (stáří asi 500 000 let). V jádře meandru jsou dobře vyvinuty i starší a mladší terasy, jejich morfologie je však zastřena lesním porostem. Jsou však částečně pozorovatelné z protějších břehů řeky, buď z bělohorské terasy, nebo z opačného (východního) směru od Malochovy skalky u Druztové.

Po lomové cestě sejdeme po odkraji bývalé pískovny dále do jádra meandru. Cesta náhle prudce klesá o několik metrů níže. Vpravo se odkrývá pohled na další několik metrů vysoké, postupně se sesouvající stěny pískovny (B) (49°47´4,3´´N; 13°25´54,3´´E). Štěrkopísky, které zde vystupují, mají mocnost asi 5 m a leží opět na skalním podkladu z prekambrických fylitických břidlic, jak je patrné na dně pískovny. Ve stěnách pískovny jsou místy patrné polohy jen hrubě oválených a často téměř ostrohranných valounů, které se střídají s mírně šikmo uloženými polohami hrubozrnných písků a štěrčíků. Valouny jsou z velké části tvořené proterozoickými silicity a metabazalty, žilným křemenem a proterozoickými břidlicemi. Při pozornější prohlídce valounů je však možno nalézt materiál exotičtější a z větší vzdálenosti, např. červenavě zbarvené ortoruly z podhůří Šumavy. Roztroušené jsou velké bloky spilitů, které jeví vyhlazení povrchu vodním proudem a někdy i mělké erozní jamkování.

Terasa vznikala později než terasa ve vyšší části pískovny. Vytvářela se v průběhu risského glaciálu před asi 200 tis. roky. Je možno si všimnout, že červené zbarvení štěrkopísků této nižší terasy je méně intenzívní než u vyšších teras. Jde to obecný rys štěrkopísků – čím jsou starší, tím je jejich červené probarvení intenzívnější. Vyjdeme-li vlevo na okraj lesa, vidíme louku, která se mírně svažuje až k toku řeky. Je zřejmé, že nejmladší würmská terasa zde chybí (C). Rovněž holocenní aluviální niva zde není příliš patrná. Vracíme-li se zpět po lesní cestě vycházející z klínu lesa zpět k Chloumku, můžeme si vlevo všimnout již odkrytého skalního podloží z proterozoických hornin. Výškový rozdíl mezi oběma terasami je nepatrný a je zastřen erozí a lesním porostem.

Po lesní cestě se vrátíme k jižnímu okraji horní pískovny a po cestě se vracíme na Chlumek. Projdeme-li lesíkem, vyjdeme na rozsáhlou plochu jižně od lesa až železniční trati. Plocha reprezentuje povrch svrchní mindelské terasy (D). Podíváme-li se k SZ, vidíme, že na stejné výškové úrovni leží plošina Bílé Hory na druhé straně řeky. Pokud bychom přešli trať v Bukovci, i pod lesem severně od Chlumu bychom nalezli valouny v ornici a zářezech polních cest a na mezích. Patří štěrkům starokvarterních říčních teras, v menší míře z období günzkého glaciálu (za širokou zatáčkou trati změrem k Plzni) nebo výše (okolo okraje lesa Chlumu) říční terase z rozhraní pliocénu a pleistocénu (glaciál donau).