Kvartér na Borech a v centru Plzně

Reliéf plzeňské kotliny je dnes silně pozměněn městskou zástavbou, antropogenními uloženinami a silničními tahy, nicméně i v samotném centru města lze sledovat morfologii kvartérních říčních teras.

Exkurzi začneme na Borských polích (A). Rozsáhlou plošinu s nadmořskou výškou okolo 350 m n. m. tvoří jen několik metrů mocná říční terasa pliocénního nebo časně kvartérního (donau) stáří, jíž budují hnědočervené štěrkopísky písky s polohami jílů. V polích, příkopech a při stavebních pracích je možné najít materiál této terasy, obvykle s dobře opracovanými valouny nejrůznějších hornin, které jsou většinou místní provenience. Reprezentují uloženiny průtočných jezer a řek, plynoucích k severu v ploché krajině před asi 1-2 mil. let.

Na místě dnešního dálničního přivaděče v Kaplířově ulici (B) bylo při stavebních výkopech odkryto podloží této, zde asi 3-4 mocné pliocénní či raně kvartérní říční terasy. Podloží tvoří slabě zpevněné šedé a žlutavé štěrkopísky. Velikost valounků je obvykle 3-5 cm, většinou jsou polozaoblené až zaoblené. Nejčastější je křemen a buližník, méně stabilní složky (horniny, živce) jsou nehojné. Střídají se hrubší a jemnější polohy, odkryty byly i polohy šedavých plastických jílů, o kterých se předpokládá, že reprezentují spláchnuté a v tišinách uložené rozvětralé eluvium proterozoických břidlic. V píscích byly také patrné polohy železivců. Jsou to rozhraní, na kterých docházelo ke srážení hydroxidů železa, tzv. „limonitu“ , která stmelil písek a valounky to neobyčejně pevného hnědého slepence. Polohy železivců někdy sledují vrstevní rozhraní nebo prochází i napříč vrstvami. Takové železivce jsou po vyvětrání běžné jako valounový materiál v sutích a říčních štěrcích. Štěrkopísky nepochybně reprezentují náplavy řek a průtočných jezer ukládané v relativně ploché tercierní krajině. Dokládá to čočkovitý vývoj poloh štěrkopísků a šikmé a gradační zvrstvení v těchto polohách, které vznikalo rozmyvy již uložených náplavů při změnách rychlosti a množství vody v korytě řeky.

Přítomnost více než 5-6 metrů (podle geologického průzkumu celkem až 20 m) mocného sledu pod mladším pozdně terciérními uloženinami dokládá střídání erozní a kumulační aktivity toků, snad podmíněné klimaticky. Stáří těchto štěrkopísků není prokázáno. Je však důvodné předpokládat pozdně miocénní stáří, neboť jíly z těchto nebo starších poloh poskytly na jiných místech nálezy flóry, která dokládá stáří středního miocénu až (?) pliocénu.

Kaplířovou ulicí se dostaneme na Klatovskou třídu; křižovatka leží jen o několik metrů níže než Borská pole. Plochý, zcela zastavěný reliéf je budován fluviálními říčními štěrky nejstarší říční terasy přiřazované glaciálu donau z rozhraní terciéru a kvartéru, tedy terasy, která v Kaplířově ulici tvoří pokryv miocénních štěrkopísků. Terasa zaujímá téměř celou plochu Bor (C). Její štěrky a písky jsou nápadné hnědočerveným zbarvením a liší se tak od čerstvěji a méně nápadně zbarvených štěrků teras nižších stupňů. Štěrkopísky terasy stupně donau byly v minulosti těženy jako stavební surovina na mnoha místech v Plzni: k nejznámějším a největším patřila Chvojkova pískovna na Slovanech, v jejímž vytěženém prostoru byl v minulých letech vybudován plavecký bazén a park

Jdeme-li po Klatovské třídě do centra města, na křižovatce s Dobrovského ulicí začínáme více klesat. Zde nejvyšší terasa končí a ulice až za Chodské náměstí vede po kvartérních deluviálních (svahových) uloženinách na úroveň asi 330 m n. m. Za mostem přes železniční trať se dostaneme na další terasu, která je označována jako střední a vznikla v průběhu mindelského glaciálu (D). Její dnešní povrch leží asi 325 m n. m.

Klatovská třída se začíná znovu svažovat za křižovatkou s Americkou třídou a u Synagogy se dostává na úroveň spodní říční terasy z doby risského glaciálu (E). Její báze leží 10-14 m nad hladinou dnešních řek. I když je reliéf maskován navážkami, centrum města v klínu mezi Mží a Radbuzou od zimního stadionu až po plzeňské výstaviště leží na této terase. Rovněž plochu Náměstí Republiky tvoří spodní terasa, i když její mocnost dosahuje jen několika decimetrů či dokonce i někde chybí a domy stojí přímo na skalním podloží. To v centru města tvoří arkózy svrchního karbonu. Štěrkový materiál nejnižší terasy je velmi pestrý. Valouny dosahují až 50 cm v průměru a bývají málo zaobleny. V současné době jsou štěrkopísky risské terasy patrné v travnatém svahu na křižovatce mezi Pobřežní a Jízdeckou ulicí.

Štěrky poslední doby ledové - würmského glaciálu – až na výjimky leží pod úrovní hladiny plzeňských řek.

Kvartérní terasy vzhledem k sypkosti štěrků a písků rychle podléhají erozi, a to i v umělých odkryvech (bývalých pískovnách). Jsou však dobře patrné mělce pod povrchem při nejrůznějších výkopech v ulicích a na staveništích. Tam je možno sledovat rychlé střídání velikosti zrna sedimentů, typy zvrstvení i další texturní znaky. Ukládání štěrkopísků probíhalo v mělkých a stále se překládajících a měnících se korytech. Písek nesený větry vyhlazoval valouny na povrchu náplavů, vytvářel na nich žlábky a hrany. Takto tvarované valouny (hrance) lze porůznu nalézt ve štěrkovém materiálu, zvláště z vyšších a starších teras.