Terciér u Tuchořic na Lounsku

V okolí Tuchořic a Lipna se při jižním okraji chomutovsko-mostecké uhelné pánve vyskytují izolované výskyty sladkovodních vápenců. I když geneticky patří ke sledu pánevních sedimentů terciéru, byly od pánve nejprve tektonicky a následně i denudačně izolovány. Vyskytují se dnes v tektonicky zaklesných krách. Stáří sladkovodních vápenců je z počátku spodního miocénu (eegenburg). Vápence jsou v okolí Tuchořic známé již z minulého století, kdy zde byly těženy řadou menších lomů. Krátká exkurze vede obcí Tuchořice.

Z izolovaných bloku vápenců a travertinů lze vyčlenit dva hlavní faciální vývoje: travertiny a jezerní vývoj. První facii tvoří relikty travertinové kaskády v okolí horkých pramenů. Facie je okryta malým výchozem v jv. části Tuchořic (A) (50°17´12,6´´N; 13°39´56,3´´E) a je dnes přísně chráněnou paleontologickou lokalitou. Byla objevena roku 1860, ale upadla v zapomenutí a byla znovuobjevena v roce 1972. Z rozpadavých travertinů a zejména z poloh a čoček tmavých uhelných slínovců jsou známé zkameněliny, zejména obratlovců. Ze živočichů jsou odtud známé kosterní pozůstatky mnoha skupin malých i velkých savců (většinou jako zuby nebo izolované části kostí), plazů, zbytky ptáků a otisky brouků. Pozoruhodné jsou výlitky endokranií obratlovců.

Vznik travertinů se vysvětluje průnikem horkých vod vápencovými vrstvami křídového stáří. V horkých vodách, jejichž vznik nepochybně souvisí s třetihorní vulkanickou činností, se rozpouštěn uhličitan vápenatý, který při ochlazení vody na povrchu vytvářel karbonátové kaskády.

Hojné jsou enkrustované zbytky travin, listů stromů a jejich semena. Je pozoruhodné, že odtud chybí otisky ulit plžů, na jiných místech v okolí Tuchořic bezesporu nejhojnějších fosilií. Je to snad vysvětlitelné výrony plynů, vývěry horké vody a obecně jedovatým prostředím pro plže. Moderní výzkumy fauny z travertinů Tuchořic přinesl zjištění asi 34 druhů savců, vzácně i ptáků (Accipeter: káně). V jílech jsou hojné nálezy vodní želvy Chelidra. Mezi savci je neobvyklé zjištění vačnatců z čeledi Didelphidae (vačice), patříčí rodu Amphiperatherium. Významně zastoupeni jsou hmyzožravci, např. rejsci. Z hlodavců jsou hojné veverky Sciurus fissurae a Heteroxerus costatus, i další menší lesní hlodavci jakými jsou plchové a eomyidi. Známi jsou i zajícovití s druhem Prolagus vasconiensis. Vysoký počet plchovitých a veverek ukazuje na pralesní prostředí. Rovněž se zde vyskytuje neobvykle vysoké množství velkých šelem z okruhu čeledi Aphicyonidae. Spojují znaku medvědovitých a psovitých šelem. Dosahovali značné velikosti. Význačným je druh Amphicyon major. Hojné jsou i další skupiny šelem, které se stahovaly k jezírkům za zvířaty hromadně vyhledávajícími zdroje vody v suchých obdobích. Z prasatovitých (Suidae) je znám Palaeochoerus aurelianensis. Podobní prasatům, avšak vzrůstem větší, jsou sudokopytníci antrakotheridi (čeleď Antracotheriidae), v Tuchořicích zastoupeni druhem Brachyodus onoideus. Dosahoval velikosti až nosorožce a měl dlouhou a nízkou lebku. Nalezeny byli i kosterní pozůstatky nejméně čtyř rodů jelenovitých a několika typů nosorožců.

Z tuchořických travertinů je známo, byť jen ve fragmentech, více druhů rostlin subtropického charakteru. Z bezprostředního okolí horkých pramnů jsou doložené javory (Acer), ořešáky (Carya), jilmy, břestovce a příbuzné stromy (Ulmus, Zelkova, Celtis lacunosa), význačné jsou palmy (Phoenix bohemica a Livinstona macrophylla). Hojné jsou liány (Smilax, Toddalia). Bažinné formace v podloží vápenců poskytly chudě zastoupené stromy s tisovci rodu Glyptostrobus s zástupci routovitých (Rutaceae: dnes tropická čeled). Rostlinstvo odpovídá subtropickým podmínkám, ve kterých průměrné roční teplota neklesala pod 18°C.

Druhá, odlišná jezerní facie je výborně odkryta v lomu na severním okraji Tuchořic (B) (50°17´16,5´´N; 13°39´55,2´´E). Dostaneme se k ní po silnici ma Lipno. U posledních Tuchořických domků zahneme vlevo do krátké uličky a dále po stezce k bílé lomové stěně asi 130 m od silnice. Je zde zastávka naučné stezky Tuchořicemi. Stěnu tvoří vrstevnaté světlé béžové a hnědavé vápence, místy se rozpadající na drobné kousky. Vápence vznikaly v jezerech okolo traventinové kupy, ve kterých byl ukládán uhličitan vápenatý společně s napadaným organogenním materiálem. Některé polohy vápenců, zejména ze spodní části lomu, jsou doslova nabité ulitami plžů, a to zejména plžů suchozemských. Zřejmě reprezentují materiál spláchnutý z okolních lesů při prudkých deštích, podobně jak se tomu děje dnes při povodních. Po uhynutí plžů byla většina ulit do jezera splavena, jen menší zastoupení mají plži vodní. Mlžů je velmi málo. Většina plžů patří subtropickým a tropickým typům.

Měkkýšů bylo odtud popsáno více než 90 druhů. První práce o tuchořických měkkýších je již z roku 1861 (A. E. Reuss) a fauny byly několikrát revidovány (Slavík 1869, Klika 1891, Wenz 1917). Přesto tato malakofauna čeká na podrobnou a moderní revizi dodnes. Jiné fosilie (obratlovci, otisky rostlin) jsou ve vápencích mnohem vzácnější.

Význační plži jsou zástupci čeledi Oleacidae s rodem Poiretia. Čeleď je dnes tropická a vyznačuje se vysokými a silně lesklými ulitami. V jižní Evropě (v Dalmácii) žije dosud jeden ze zástupců čeledi. Hojní jsou zástupci čeledi Zonitidae, s plochými tenkými a lesklými ulitami, dnes čeleď s typicky lesními formami. Jsou zde i zástupci levotočivých klausilidních plžů (Serrulina schwageri, Constricta teniusculpta, Tryptichia vulgata), velmi podobní dnešním, i u nás žijícím klausilidům. Některé ulity jsou nápadně zdobené žebry (Acanthinula, Pyramidula). Jsou zde i velmi malé druhy rodu Vertigo (vrkoč), dnes typické pro vlhké bažinné louky a mechy na sutích. Z vodních forem jsou známé dodnes žijící rody Succinea (jantarka), Lymnaea (plovatka) a Gyraulus (točník). Ulity tvoří podstatnou část některých poloh vápenců. Velmi drobné ulity jsou výborně zachovalé v našedlých jílovcích mezi polohami deskovitých vápenců, odkud se dají získat i plavením.