Terciérní vulkanismus u Konstantinových Lázní

Konstantinovy Lázně leží nejblíže Plzni ze všech západočeských lázeňských středisek. V blízkosti obce se také nachází jeden z dobře dostupných a zároveň instruktivních odkryvů terciérních vulkanických hornin. Vycházka, spojená také s návštěvou zříceniny středověkého hradu Gutštejna, je dlouhá zhruba 10 km.

Z nádraží v Konstantinových Lázních vyjdeme po žluté značce do centra městečka. V parku můžeme v mramorovém pavilonu ochutnat jeden ze zdejších pramenů (A) (49°52´56,5´´N; 12°58´35,5´´E). Prameny byly známy od nepaměti, první dobrozdání o léčivosti sirného pramene obklopeného rašeliništěm je z roku 1809.

Vývěry minerálních vod souvisejí s třetihorním vulkanismem. Jsou vázány na zlomové systémy zhruba S-J směru, které jsou také současně výstupovými cestami hlubinného oxidu uhličitého. Prameny jsou mělkého původu, většina má hydrogenuhličitanový, vápenato-hořečnatý chemismus. Pouze v plošně malém území u Starých lázní, kde horninové podloží tvoří slabě grafitické fylity s příměsí pyritu, vyvěrají kyselky i prosté vody síranové s hodnotou pH 4,0. Chemismus kyselek je hydrogenuhličitanový, sodno-hořečnato-vápenatý. Využívají se k léčbě nemocí srdečních a cévních. Historicky byly nejprve využívány kyselky Starých lázní, kde byl v letech 1809-1812 postaven lázeňský dům. V období 1933-1934 bylo jímání minerálních vod rekonstruováno, kyselky byly zachyceny přímo na skalním podkladu (dokonce i štolou) a soustředěny do tří pramenů (Štolový, Žofie a Karel). V šedesátých letech byly jímky zlikvidovány a prameny se začaly jímat vrty. Nový vrt přímo v centru Konstantinových Lázní zastihl v hloubce 40 m pramen s vydatností 120-150 l za minutu. V jeho blízkosti byl v roce 1972 postaven nový lázeňský pavilon.

Od pramenů pokračujeme asi 300 m k jihu na rozcestí „U nádrže“. Zde začíná zeleně značená naučná stezka, zaměřená na faunu, flóru, geologii a pravěké osídlení Hradišťského vrchu. Vyjdeme cestou vpravo (proti směru naučné stezky) a zelená značka nás po necelém kilometru přivede do rozsáhlého, dnes již opuštěného lomu založeného v třetihorních výlevných horninách čedičového typu (B) (49°52´22,7´´N; 12°58´56,8´´E). Ve spodní etáži lomu, zaplavené dnes jezírkem, leží na haldách balvany nezvětralého leucitického bazanitu. Je to šedočerná, tvrdá a nepravidelně se rozpadající výlevná hornina ze skupiny bazaltů, u které jsou podstatnými horninotvornými nerosty základní celistvé hmoty bazické plagioklasy (labradorit) a augit. Na rozdíl od čediče je přítomen i nefelin a leucit. Nápadná je porfyrická struktura bazanitu. Vyrostlice tvoří smolně lesklé, až 10 cm velké krystaly augitu a především skelně lesklá, průsvitná, nepravidelně lomná a temně zelená až 2 cm velká zrna olivínu. Při chladnutí bazaltového výlevu došlo k rozpukání na mohutné, až 25 m vysoké pěti nebo šestiboké sloupce stojící kolmo k povrchu příkrovu. Sloupy dosahují průměru až 3 m a jsou nejsilnějšími mezi terciérními vulkanity v Čechách vůbec. Ve vyšší části sloupců je možno pozorovat balvanitý rozpad a tvorbu kamenité půdy s oválnými balvany. Samotné eluvium, které tvoří tenký zvětralinový plášť na bazanitech, je hrubě písčité až hráškovité.

Vyjdeme po bývalé svážné cestě do horního patra lomu. Ve strmé čelní stěně vystupují horniny odlišné (C) (49°52´20,3´´N; 12°59´8,21´´E). Nemají sloupcovitý rozpad, vyznačují se světlejší barvou a jsou podstatně poréznější. Patří následné erupci, při které vznikaly horniny tufového charakteru. Místy je možno v tufech pozorovat tmavé, až několik metrů velké uzavřené bloky celistvých bazanitů. Dutiny v tufech jsou místy vyplněny druhotnými nerosty, mezi kterými vynikají povlaky z drobných šedobílých krystalků zeolitů.

Vulkanismus Hradišťského vrchu (stejně jako jiných míst severozápadně od Plzně) lze spojovat s projevy druhé vulkanické fáze, zasahující daleko jižně od vulkanického centra stratovulkánu Doupovských hor. Stáří je pravděpodobně miocénní, asi 9 milionů let.

Z horní etáže se vrátíme na spodní okraj lomu a po zeleně značené cestě nad jeho severní hranou vyjdeme na vrcholovou plošinu Hradišťského vrchu. Hradišťský vrch má typický ráz stolové hory, převyšující o více než 100 m okolní krajinu, kterou budují fylitické břidlice svrchního proterozoika. Vrcholová plošina je lemována prudkými svahy se skalisky bazanitů. Je výrazně protažená západovýchodním směrem a dosahuje délky asi 1700 m při šířce maximálně 550 m. Vrch poskytoval přirozené útočiště lidem již v pozdní době bronzové. Podél hrany vrcholové plošiny probíhá val a i po celé ploše vrcholu jsou patrné úpravy terénu.

Od zastávky naučné stezky (č. 5) nad lomem nás cesta přivede na lesní cestu, na které zabočíme vpravo. Cesta sbíhá s mírného svahu k menšímu jezírku při okraji vrcholové plošiny. V hnědočerveně zbarveném eluviu tufů lze v cestě, zejména po dešti, nalézt 1-2 cm velké, krystalograficky dokonale omezené krystaly augitu (D) (49°52´8,45´´N; 12°59´42,0´´E). U zbytků valu s branou (zastávka č. 4), kam po značené trase přijdeme, opustíme naučnou stezku a po lesní cestě se dostaneme až na silnici. Dáme se vpravo a po necelém 1 km na křižovatce se silnicí z Okrouhlého Hradiště odbočíme vlevo na žlutou turistickou značku, po níž dojdeme do údolí potoka Hadovky.

Zde se na skále budované svrchnoproterozoickými fylity vypíná zřícenina gotického hradu Gutštejna. Hrad byl postaven počátkem 14. století, jako pustý se uvádí na konci 16. století. Kromě dochovaných obvodových hradeb a zbytků dvou paláců je nejnápadnější 20 m vysoká věž s výrazně zaoblenými rohy a ve skále tesaná sklepení (E) (49°51´6,7´´N; 13°0´59,6´´E). Fylity jsou stejného stáří jako břidlice blovického souvrství v okolí Plzně, liší se však vyšší stupněm metamorfózy. Zatímco v okolí Plzně je metamorfóza téměř neznatelná a odpovídá slabému stupni chloritové izogrády, v okolí Konstatinových Lázní se je intenzita podstatně vyšší a blíží se již biotitové metamorfní izográdě. Po žluté stezce se vydáme po proudu Hadovky. Podél cesty nalezneme četné výchozy fylitů. Cesta po necelých dvou kilometrech ústí do zaklesnutého kaňonu Úterského potoka. Úzká ale zřetelná plochou říční nivou se klikatí meandrující tok. U soutoku s Hadovkou je na nivě Úterského potoka hustý porost vzácné kapradiny pérovníku pštrosího (Matteuccia struthiopteris), zde chráněný přírodní památkou „Pod Šipínem“.