Exkurze v Klatovech
V Klatovech a
blízké okolí je možno pozorovat vyvřelé horniny jižního konce středočeského
plutonu. Středočeský pluton je rozsáhlé a složité magmatické těleso Českého
masívu o rozloze přibližně 3200 km2. Většina jeho hornin je
variského stáří i když jsou v něm zastoupeny i
horniny starší. Od Říčan na SV zasahuje až do okolí Klatov, kde jsou odkryty jeho nejtypičtější
horniny, patřící do skupiny tzv. tonalitů. Exkurze v tzv.
klatovském výběžku je asi
2 km dlouhá.
Exkurze začneme
v lomech při sv. okraji města. V opuštěných lomech
za hřbitovem (A) (49°24´1,2´´N; 13°17´53,2´´ E) je odkryt
v několik metrů vysokých lomových stěnách granodiorit tzv. klatovského typu.
Je to drobnozrnný biotitický granodiorit tmavošedé barvy s drobnými
vyrostlicemi živce do 1 cm.
V tomto tělese se objevují tělesa
středně zrnitého biotitického granodioritu. Je poněkud světlejší (světle
šedý) a odlišuje
se většími vyrostlicemi draselného živce, které mohou dosahovat až 2
cm. Vzácněji jsou v něm patrné drobné krystalky
amfibolu. V hornině jsou četné xenolity biotitických rohovců a bazické
pecky. V obou typech hornin se hojně objevují až 50 cm mocné žíly světlé žuly
a aplitů. V lomových stěnách stojí za povšimnutí poměrně nepravidelná balvanitá odlučnost granodioritu, s více
či méně vodorovnými puklinami. Zvětráváním
se hornina se rozpadá na hrubý žulový písek, tzv. žulové eluvium. To je dobře
patrné ve stěně za jezírkem blíže garáží.
Granodiority tvoří jz. výběžek (apofýzu)
středočeského plutonu. Výběžek má tvar k JZ se
postupně zužujícího klínu, který odděluje proterozoické
horniny Barrandienu na SZ od moldanubika Šumavy
na JV. Plášť apofýzy je výrazně kontaktně metamorfován. Tvoří jej kontaktní rohovce a rohovce, které
v granodioritech bývají přítomny jako xenolity.
V apofýze je
možno rozlišit několik typů
granitoidů. Nejstarší je klatovský granodiorit, velmi variabilní
mineralogicky i texturně. Hojně uzavírá
útržky okolních hornin. Granodiorit protínají menší tělesa hrubozrnné biotitické žuly, u které
s předpokládá mladší stáří.
Z lomu projdeme okolo
centra města na Kdyni. Za koncem města, kousek před odbočkou na Nýrsko, zahneme
vpravo po cestě k výraznému zalesněnému pahorku Hůrka
(498 m
n. m.). Na sv. okraji je možno vidět kulovitě rozvětrávající klatovský
granodiorit. Z této horniny je postaven sloup na podstavci
v blízkosti vodojemu. Sloup je tvořen šedým granodioritem. Ve vyhlazené
horní části sloupu je dobře patrný asi 10 cm velký xenolit hnědozeleného rohovce.
Xenolit má zřetelný, asi 1 cm
široký kontaktní lem z biotitu.
Zajímavější
je však těleso biotitického granitu, které tvoří vlastní vrchol Hůrky a jižní
svahy pahorku (B) (49°23´37,9´N; 13°16´24,0´´E). Je protažené
ve směru V-Z, o délce asi 700 m a šířce asi 600 m. V jižní části je
těleso porušeno zlomem. Hornina je hrubozrnná bělavě šedá biotitická žula,
která zvětráváním nabývá okrovou barvu. Biotitu
je poměrně málo, jen do 5%, a ojedinělý je i muskovit. Živce jsou zastoupeny kyselými plagioklasy a
mikroklinem. Styk hornin je intruzívní. Mladší žula pronikla do klatovského granodioritu.
Četné jsou drobné kalcitové žilky a na styku hornin jsou projevy drcení (mylonitizace). Granity můžeme pozorovat v zalesněném
svahu nad vodojemem, kde byly těženy v malých lůmcích
a dnes zaniklých pískovnách. Stejná hornina vystupuje na povrch i na sv.okraji Bezděkova a dvě menší protažená tělesa leží při
severním okraji Klatov (Křesťanský vrch).
Jižně od
Hůrky, za silnicí na Kdyni a podél silnice na Nýrsko (C) můžeme v suti na
polích nalézt ukázky tzv. perlové ruly. Je to silně metamorfované hornina
patřící moldanubiku Šumavy. Zde tvoří jednu
z ker uzavřených ve větším tělese klatovského granodioritu. Hornina je zřetelně břidličnatá, silně rozpadavá. Střídají
se v ní pásky
s větším či menším podílem živcových zrn (idioblastů).
Základní hmota horniny je tvořena z biotitu, muskovitu (do 1mm,
patrný i makroskopicky) a křemene. Snadno větrá a jen vzácně tvoří výchozy.
Větší stáří perlové ruly je zřejmé i z toho,že
její uzavřeniny jsou časté v biotitických granodioritech na Hůrce.