Karbon v okolí Radnic

Zvláštností radnické pánve byla těžba uhlí povrchovým způsobem, neboť sloje leží v malé hloubce. Haldy starých dolů nám poskytují zajímavý materiál pro sběr zkamenělin. Těžba v radnické pánvi, byť s občasnými přestávkami, trvala až do poloviny osmdesátých let 20. století. Jako poslední byl na konci 70. let otevřen lom Ovčín u Přívětic.

Z Radnic se vydáme po silnici na Vejvanov. V zářezech v údolí potoka západně od Chomle vystupují silně rozvětralé proterozoické metabazalty (A) (49°51´30,8´´N; 13°37´37,3´´E), které tvoří podloží karbonských uloženin. Rybníček vpravo od silnice ve vyšší části údolí se jmenuje Malíkovec. Z jeho okolí, z dnes blíže neznámého místa (B) pocházejí otisky štíra Cyclophthalmus senior, popsaného již roku 1835 známým českým přírodovědcem Augustýnem Cordou. Podle tohoto přírodovědce jsou pojmenovány význačné stromy karbonského stáří – kordaity.

Projdeme po hlavní silnici Chomlí. Za vsí vpravo od silnice vidíme zbytky haldu bývalého dolu David (zvaný také Ferdinand a Pokrok), který v nevelké hloubce těžil asi 3,5 m mocnou spodní a 5,3 m mocnou svrchní sloj radnického souslojí. Celková mocnost karbonu zde dosahuje asi 100 m. Dojdeme-li ke zbytku haldy (C) (49°51´47,7´´N; 13°38´36,5´´E), je zde dosud možno ve vypálených lupcích nalézt typické zkameněliny rostlin radnických vrstev, kterými jsou otisky kmenů plavuní rodů Lepidophoios a Sigillaria, otisky přesliček i různé typy listových vějířů kapraďosemenných rostlin. Nejčastějsíímo fosilemi jsou kořenové části stromovitých plavuní, tzv. apendices. Odborně se označují jako Stigmaria phycoides. U silnice vlevo od odbočky k dolu se nachází památník obětem důlního neštěstí v roce 1934, při kterém zahynulo 14 horníků (D) (49°51´51,7´´N; 13°38´40,4´´E).

Od haldy se vrátíme do Chomle, kde odbočíme na polní cestu vedoucí k jihu. Ve Skomelně odbočíme zpět na Radnice a celkem se po 4 km dostaneme na křižovatku, kde pokračujeme rovně k velikému, dnes rekultivovanému a zaplavenému odklizu lomu Ovčín. Na jeho severním svahu (E) (49°50´48,5´´N; 13°36´41,7´´E) je odkryto tektonicky vyzdvižené podloží tvořené rozvětralými, rezavě zbarvenými prekambrickými spility, které budují nápadný hřbet. Dále k západu jsou rekultivované haldy hlušiny. V mírném, černě zbarveném východním svahu odklizu vystupuje lesklé páskované černé uhlí radnického souslojí, jehož kousky je zde možno sbírat, místy jsou patrné proplástky šedých jílovců.

Odkliz pochází z nedávné doby, těžba zde začala v roce 1979. Těžily se zde obě sloje radnického souslojí, které jsou oddělené 8-12 metrů mocnou polohou tufů, tufitických jílovců a jílovců, místy se svislými kmeny stromovitých plavuní. V jejich nadloží zde leží jemné jílovce a jíly vzniklé splachy jemného vulkanického popela do jezera. Jílovce v nejvyšší části obsahují bohaté doklady o životě v karbonském jezeře. Nejsou zde zachovány zbytky těl živočichů. Velmi hojné a rozmanité jsou však stopy po jejich aktivitě otištěné do původně bahnitého dna. Známé jsou stopy po plavání ryb, které reprezentují různě vyvinuté vlnovkovité linie, někdy se stopami po zabořování párových ploutví do bahna. Velmi různorodé a hojné jsou stopy po lezení a šlápoty drobných členovců. Stopy po obratlovcích byly popsány pod názvy Undichna, Lunichnium a Gracilichnium. Jsou známy např. stopy po lezení krytolebců po dně, u kterých jsou zřetelné srpkovité otisky ocasu, stopy po prstech i celkové otisky obrysu těla, když se obojživelník na dně položil a odpočíval. Z geologické situace je zřejmé, že jezero bylo hluboké jen několik metrů. Zdejší společenstvo stop je jednou z nejbohatších ichnocenóz tohoto typu a stáří na světě.

Změny v zastoupení různých stop v profilu dokládají postupné osídlování dna. Nejprve se objevují členovci a až později i obratlovci. Zbytky těl živočichů jsou velmi vzácné, neboť těla členovců byla pravděpodobně pozřena při dně lovícími rybami a krytolebci. Mrtvolky obratlovců rozkladné plyny vynesly na hladinu a kyselá reakce vody v sedimentu chemicky rozložila i případné zbytky schránek či kostí. Ze stejného důvodu nejsou zachovány ani zbytky rostlinstva, které jsou jinak časté v podložních i nadložních polohách uhelných slojí a tufů.

Jílovce s ichnofosiliemi jsou již dnes odkryty velmi nepříznivě ve východním svahu odklizu na uhelnými slojemi (F) (49°50´47,6´´N; 13°36´41,3´´E).

Pokud dojdeme na jižní okraj odklizu, v blízkém okolí silnice lze nalézt kousky žlutavých tufů, tzv. bělku (G) (49°50´41,5´´N; 13°36´34,9´´E). Bělka obsahuje rostlinné společenstvo poříční bažiny zachovalé na místě svého růstu. Tím se liší od většiny nálezů karbonské flóry ve světě, kde byly zbytky rostlin splaveny do jezer a pohřbeny mimo místo růstu. Zde u Radnic se situace odlišná. Sopečný popel ze vzdálené (odhaduje se 60-100 km) sopečné erupce doslova na místě pohřbil karbonský prales. To umožňuje jeho rekonstrukci do pozoruhodných detailů. Máme zde zachovalé pařezy a polámané kmeny s větvičkami a jejich olistěním a epifitickými rostlinami. Víme, co bylo „bylinným“ podrostem a které výtrusné šištice patří k jakému druhu rostliny. Jsou to doslova karbonské „Pompeje“. Dokonce, jako velké vzácnosti, zde byli nalezeny zbytky pavoukovců a křídlo obrovské pravážky, které sopečný popel pohřbil na místě.

Lokalita je dnes již světově proslulá a je srovnávána s podobnou lokalitou v Číně. Velké výkopy zde byly prováděny v letech 2007 a 2009 a to i na druhé, jižní straně silnice.

Ve zbytcích bělky je možno najít fosilie. Můžeme zde nalézt lísky kapradin Corynepteris angustissima, Pecopteris aspidioides a Sphenophyllum majus společně se větvičkami a lístky stromovitých plavuní Lepidodendron lycopodioides a Lepidophloios acerosus. Běžné jsou přeslenovité lístky křovité přesličky Sphenophyllum. Častá je také zuhelnatělá rostlinná drť. Celkem zde bylo nalezeno asi 30 biologických druhů rostlin. Bohatý dokladový materiál z této lokality je dnes uložen a částečně vystaven ve sbírkách Národního muzea v Praze.