Východní
okraj karbonské výplně plzeňské pánve lze sledovat v údolí Berounky mezi Bukovcem a Roudnou. Kromě karbonu
se na modelaci terénu výrazně uplatňují i starokvartérní
říční terasy. Délka trasy je asi
Vycházku,
zahrnující náročnější pohyb po příkrých svazích, začneme na konečné autobusu na Bílé Hoře. Zručskou
cestou vyjdeme severovýchodním směrem a za posledními domky vejdeme do lesa.
Vpravo v lese jsou patrné pozůstatky šachtic a odvaly
po těžbě černého uhlí (A) (49°46´52,7´´N;
13°24´48,5´´E). Na haldách můžeme najít lupky s nepříznivě zachovalou flórou,
kousky načervenalých pelosideritů a také kousky černého lesklého uhlí.
Vrátíme
se zpět na okraj zástavby a mezi domky odbočíme doleva se svahu. Plochý terén
vytváří štěrkem pokrytá pleistocénní říční terasa z doby mindelského
glaciálu (B) (49°46´48,1´´N; 13°24´24,4´´E). Pokud zde
jsou nějaké výkopy, stojí za to si je prohlédnout, neboť mezi kameny této
terasy se často vyskytují tzv. hrance. Z ostrohu nad svahem je rozhled na protější,
pravý břeh Berounky. Velký meandr řeky severně od nápadného Chlumu má vyvinut
pět stupňovitých teras pleistocénního toku (donau, günz, mindel 1, mindel 2, riss), jejich reliéf je
však zastřený zalesněním.
Pod
hranou terasy vystupují ve strmém svahu rozpadavé arkózy kladenského souvrství,
které jsou dalším cílem exkurze. Po cestě sejdeme na říční nivu a po okraji
lesa nebo louky podél toku se vrátíme proti proudu řeky pod prudký svah. Řeka
se zde zařezává do nárazového břehu. Obejdeme svah po pěšině
a podél úpatí svahu zahneme
vpravo. Dostaneme se jen několik metrů nad úroveň říční nivy pod skalní
stěny, místy s menšími převisy (C) (49°46´45,9´´N;
13°24´49,1´´E).
Ve
skalní stěně nejblíže řece tvoří bázi výchozu nafialověle hnědý, ve vyšší části
uhelnou příměsí šedočerný pevný tuf.
Odpovídá polohám tufů, které v plzeňské a zejména v radnické pánvi tvoří
významný stratigrafický horizont mezi spodní a svrchní radnickou slojí. Nad ním
vycházejí tenké rozpadavé slojky černého uhlí, výše překryté šedými prachovci. Ještě
vyšší, převislou část stěny tvoří rozpadavé, jemnozrnné až hrubozrnné arkózy,
u kterých si můžeme všimnout zřetelně vyvinutého šikmého zvrstvení. Za
pozornost stojí i selektivní vyvětrávání některých poloh jemnozrnných arkóz,
které dodává skalním stěnám hrubě
jamkovitý (voštinový) ráz. O několik desítek metrů dále od řeky je u
dalšího výchozu patrné ústí štoly, která sledovala uhelné lupky. Sled vycházejících sedimentů je přiřazován na
základě nalezené flóry radnickým vrstvám (tj. staršímu členu kladenského
souvrství), nicméně novější údaje ukazují spíše na
poněkud menší stáří. V prachovcích je možno najít nepříznivě zachovalou
flóru, z převládajícími rýhovanými kmínky
stromovitých přesliček rodu Calamites. Za
zmínku stojí i malý suťový proud, zachovaný na okraji skalisek směrem k řece.
Vrátíme
se k zákrutu řeky a jdeme po pěšině proti proudu asi
O
několik metrů níže ve svahu již vystupují černošedé, slabě metamorfované
břidlice svrchního proterozoika, které tvoří bezprostřední podloží karbonských
sedimentů. Nápadný je úklon vrstev. Karbonské sedimenty leží prakticky
vodorovně, prekambrické břidlice mají nápadný sklon k severu.
Vrátíme
se zpět na louku, pokračujeme po jejím okraji k jihu a za objektem
Ministerstva vnitra vyjdeme na širší cestu. Po
Pěšinou
podél řeky projdeme údolím kolem metabazaltových (spilitových) skalek asi
Na
opačnou stranu od silnice je směrem k Roudné
nápadné široké a ploché údolí Berounky. Vznik až zde až
Přes
Zadní Roudnou, která částečně stojí na nejnižší würmské říční terase, dojdeme až ke kostelíku U Všech
Svatých (CH) (49°45´30,4´´N; 13°22´45,6´´E). Vršek je
tvořen pískovci nýřanského souvrství, zatímco
v jeho severním sousedství v ulici Na Hrádku vystupuje drobný
ostrůvek sedimentů svrchního proterozoika. Izolovaný výskyt proterozoika, které
tvoří podloží karbonu, je vysvětlován jeho hrástovitým
výzdvihem a erozním obnažením. Rozdílný geologický podklad a přítomnost zlomů
vedla ke vzniku známého pramene.