Svrchní ordovik u Levína

Dálniční zářez z poloviny osmdesátých let severně od Popovic, v literatuře označovaný jako Levín, poskytuje jeden z nejlepších odkryvů českého svrchního ordoviku. Ve vysokém a prudkém svahu jsou odkryty vrstvy nejvyššího ordoviku, v západní části je odkryt tektonický kontakt s diabasy silurského stáří. Na místo se nejsnáze dostaneme z Levína, po polní cestě, která odbočuje ze státní silnice vpravo za posledními domky ve směru na Prahu. Po cestě se dostaneme na ploché návrší, na jehož jižním svahu je mohutný zářez dálnice D5.

Exkurzi začněme ve východní části svahu nevysoko nad silnicí. Vrstevní sled odkrytého ordoviku začíná šedými jílovitými břidlicemi a jílovci králodvorského souvrství, které se střípkovitě rozpadají. Jílovce vzácně obsahují zkameněliny drobné velikosti. Nad nimi leží pevnější polohy prachovců, které nehojně obsahují faunu. Sestává se z drobných misek plektambonitidníc ramenonožců Foliomena folium, Kozlowkites nuntius, miniaturních orthidních ramenonožců rodu Dedzetina a vzácně i další faunou. Nadloží je tvořeno opět rozpadavými jílovitými břidlicemi šedozelené barvy s hojnými karbonátovými konkrecemi a a drobnou, převážně trilobitovou a ramenonožcovou faunou. Převládají jemně žebernaté misky ramenonožce Chonetoidea tenerrima, hladké misky Cyclospira barrandei a lingulidní ramenonožec rodu Rafanoglossa. Význační jsou cyklopygidní trilobiti rodu Degamella a Microparia, výše se objevují i trilobiti jiných rodů (Amphitryon

, Phillipsinella, Tretaspis, Lonchodomas, Dysplanus, Zetillaenus) V konkrecích je možno vzácně nalézt překrásně, trojrozměrně zachovalou faunu, zatímco v břidlicích je fauna deformovaná zploštěním. Místy jsou hojní i graptoliti. Morfologie trilobitů, přítomnost cyklopygidních trilobitů a malé rozměry brachiopodů dokládájí relativně velkou hloubku (minimálně 100-200 m) a nepříznivé podmínky pro rozvoj bentosu na dně.

Následuje asi 2 m mocný sled jílovitých břidlic s hojnými chondrity a dalšími stopami po prolézání živočichů bahnem, ve kterém makrofosilie chybí. V jejich nadloží je vyvinuta poloha jílovitého vápence z neobyčejně bohatou faunou, mocná asi 20 cm. Poloha bývá pro hnědé zabarvení v rozvětralých partiích bývá nazývána "perník", vystupuje šikmo svahem pod skalkami ve středu stráně nad dálnicí. Taxonomická pestrost je velmi vysoká, jsou zde především trilobiti druhů Stenopareia oblita, Cryptolithus kosoviensis, Mucronaspis grandis, Duftonia morrisina, vzácnější jsou zástupci rodů Zetaproetus, Decoroproetus, Acantholoma, Primaspis, Staurocephalus a mnoho dalších, ramenonožci rodů Ravozetina, Salopina, Boticium, Jezercia, Leptaena, Proboscisambon, Aegironetes, Kozlowskites, hojní jsou cystoidi, eocrinoid Mespilocystites, úlomky mechovek, misky mlžů, plžů, konulárii, ostrakodů a další fauna. Ve druhovém složení této fauny se objevuje množství prvků do té doby v Čechách neznámých. Je zřejmé, že v této době byla možná migrace faun mezi oblastmi a kontinenty dříve geograficky izolovanými. V nadloží "perníku" vystupují šedé jílovité břidlice, již s podstatně chudší faunou. Kromě trilobita Mucronaspis grandis, několika druhů mlžů, konulárií a ostrakodů se jiná fauna nevyskytuje. Jejich mocnost kolísá od několika decimetrů do několika metrů na různých místech v pánvi. Nadloží břidlic tvoří vložka hrubozrnného diamiktitu, mocná jen 10-20 cm, která je bází nejvyššího ordovického souvrství kosovského. Pak následuje znovu sled siltových šedých břidlic bez fauny.

Následná, mocnější hnědavých diamiktitů je mocná více než 2 m. Složení diamiktitu je velmi pestré - klastický materiál je tvořen oválenými křemennými zrny, ostrohrannými úlomky prekambrických břidlic, různými ordovickými horninami, bazaltů, granitoidy, oolitickými rudami ordovického stáří a dokonce byly nalezeny fosilie ramenonožců, vyplavené ze starších ordovických sedimentů. Místy je v diamiktitech, které mají průměrnou velikostí zrna 1-2 mm, možno nalézt podstatně větší, až několik cm velké kameny, subangulární nebo i zcela ostrohranné. Tyto kameny mají někdy na svém povrchu paralelní rýhování, které je typické pro materiál ledovcového původu.

Diamiktity dokládají nástup výrazného ochlazení. Klastický materiál diamiktitů se dostal na dno uvolňováním z ledových ker a snad i ledovců, které plavaly a pomalu tály na mořské hladině. Je pravděpodobné, že písek a kameny pochází z původních mořských pláží. V zimě klastický materiál zamrzl do ledu a v letním období byl přenesen a táním ker uvolněn na otevřeném moři. Uvolněné větší kameny při svém dopadu na mořské dno zanechávaly ve svém okolí vyvýšený val a zprohýbaly podložní laminy.

Následuje sled kosovského souvrství, které je nejmladším souvrstvím českého ordoviku. Střídají se polohy pískovců a prachovců, v některých polohách s válcovitými stopami po činnosti živočichů. V nejvyšší části kosovského souvrství, zde bohužel nezachovalém, bývá vyvinuta poloha slepence. Jeho vznik souvisí z maximálním ochlazením v ordovické "době ledové" a tedy i maximálnímu eustatickému poklesu mořské hladiny. U Levína však svrchní část kosovského souvrství chybí, neboť za zlomem procházejícím šikmo svahem vystupují vyvřelé horniny bazaltového složení, které mají silurské stáří.