Ordovik u Olešné a Zaječova

 

V okolí Olešné a Zaječova se nachází některé významné lokality spodního ordoviku. Jsou zde příznivě odkryty sedimenty třenického, mílinského a spodní části klabavského souvrství s typickými fosilními faunami. Mnohé lokality jsou proslavené mineralogicky. Trase exkurze je asi 12 km dlouhá.

Z rozcestí v Olešné se vydáme nejprve po silnici ke Komárovu. Hned za okrajem obce je vpravo od silnice starý lom, dnes asi do výše dvou metrů zavezený odpadem (A) (49°47´6,6´´N; 13°48´51,3´´E).

Lom je jednou z nejcennějších lokalit českého spodního ordoviku. Vystupují zde silicity a červené prachovce mílinského souvrství a olešské vrstvy, které zde reprezentují spodní část klabavského souvrství. Vrstevní sled je silně tektonicky postižen. Vytváří zde asymetrickou antiklinálu, s mírně ukloněným jv. křídlem avšak strmým až  svislým křídlem severozápadním.  V lomu je odkryto sz. křídlo antiklinály. Proto zde 170 cm mocná lavice šedých silicitů vytváří svislou stěnu lomu, za kterou místy vystupují podložní červenohnědé silicity. Za mohutnou lavicí silicitů vystupuje asi 40 cm mocný sled několika lavic červenohnědých silicitů památných výskytem  trilobitové fauny. Poloha byla těžena  sběrateli od  roku 1977 a dnes je jen obtížně sledovatelná v prudkém svahu lomu. Z charakteristických trilobitů jsou zde druhy Holubaspis perneri a Parapilekia olesnaensis, celkem je odtud známo 19 druhů trilobitů. Poloha je charakteristická výskytem orthidního ramenonožce Jivinella incola a je známa i z jiných míst, nikde jinde v ní však trilobiti nejsou tak hojní jako zde. Trilobiti zde byli nalezeni již v roce 1914 Celdou Kloučkem a dodnes je tato fauna jednou  z nejbohatších faun tohoto stáří v Evropě. Původní naleziště leželo o několik desítek metrů dále k SV. Zde býval lom na silniční štěrk, kde byla antiklinála silicitů odkryta v čelní stěně. Lom je dnes zaniklý, byl zavezen odpadem a povrch byl zalesněn.

Vrátíme se do Olešné a po silnici projdeme přes křižovatku a zahneme poněkud vlevo mezi domky ve vsi. Po chvilce dojdeme k  menšímu rybníku ležícímu v mělkém údolí jižně od obce. Předeme po jeho hrázi a po louce se přijdeme k malému lesíku ležícímu v lukách. Lesík leží v úžlabině vzniklé hornickou činností. Při jeho severním okraji je doposud otevřené ústí štoly (B) (49°46´13,9´´N; 13°48´39,1´´E).

důlního cechu Marie. Bylo zde těženo asi 1,6 m mocné lože oolitické hematitové rudy, upadající pod 50° k jihu. Původně bylo ložisko těženo šťáhlavskými hutěmi. Po jeho zavalení bylo ložisko znovu otevřeno roku 1841 rožmitálským hutním úřadem. Šachta, která je dnes zavalená, dosáhla rudy v hloubce 20 metrů. Samotná štola byla 244 m dlouhá, ale byla částečně zavalená již v 19. století. Ústí však bylo znovu vyčištěno a je dnes otevřené. V jejím okolí jsou četné menší, dnes zarostlé haldy, na kterých je možno nalézt hnědočervené tufy, které jsou silně proniklé hematitem. Patří vyšší části klabavského souvrství, jak dokládá nehojná fauna ramenonožců patřících rodům Celdobolus a Palaeglossa. Stopy po haldách, patrných ještě před 20 lety výše ve svahu, jsou po aplanaci hald a zatravnění zcela nezřetelné.

Od lesíka přejdeme k lesu vlevo a podél jeho okraje dojdeme až na vrchol plochého návrší zvaného Mílina (C) (49°46´16,7´´N; 13°48´50,5´´E). Tento nevýrazný vrch je významným paleontologickým nalezištěm českého spodního ordoviku. V řadě menších lomů na jeho vrcholu je v antiklinálním ohybu odkryta nejvyšší část třenického souvrství, celá mocnost mílinského souvrství a spodní část klabavského souvrství. Lokalita je stratotypem mílinského souvrství, které se podle vrchu jmenuje.

Třenické souvrství je vyvinuto jako minimálně 30 m mocná jednotka. Tvoří ji šedozelené, světlé hrubozrnné droby, místy s polohami rozložených hematitizovaných valounů. Mílinské souvrství, které zde má mocnost asi 20 metrů, je tvořeno lavicemi a deskami šedozelených a hnědočervených silicitů, oddělených od sebe tenkými vložkami jemnozrnných drob. V nadloží nejvyšší lavice silicitů vystupuje asi 5 m mocný sled rudohnědě zbarvených drob, které vzhůru přechází do rudohnědých prachovců klabavského souvrství.

Třenické souvrství zkameněliny neobsahuje. V silicitech mílinského souvrství je možno nalézt fosilní faunu. Tvoří ji jehlice křemitých hub a drobné misky lingulátních ramenonožců rodů Leptembolon a Orbithele. Bohatší fauny, s nápadným ramenonožcem rodu Jivinella incola a vzácnými trilobity jsou známy jen z tenké, několik centimetrů mocné vložky, kterou zde objevil prof. Celda Klouček ve dvacátých letech dvacátého století. Podstatně bohatší fauny s trilobity jsou známy asi 1 km severněji v lomu na okraji vesnice Olešná (viz první zastávka), kde ve stejně staré poloze jsou hojní trilobiti rodů Parapilekia, Holubaspis, Celdometopus, Hemibarrandia, Ceratopyge, Apatokephalus, Harpides a další. Vzácní jsou i jablovci rodů Paleosphaeronites a Echinosphaerites. Tato poloha je na Mílině špatně vyvinuta a odkryta a trilobiti z ní nejsou známi. Báze klabavského souvrství obsahuje hojné, ale nenápadné zkameněliny. Je to orthidní ramenonožec Jivinella slaviki, velké jehlice křemitých hub a lingulátní ramenonožci Leptembolon testis a Orbithele undulosa, výše se vyskytuje i význačný sifonotretidní ramenonožec Celdobolus mirandus. Celý vrstevní sled představuje sedimenty mělkovodního prostředí nedaleko břehu. Po počáteční ordovické mořské záplavě došlo počátkem mílinského souvrství k regresi. Projevila se zjemněním zrna sedimentů a převahou chemogenní sedimentace. Po opětovné transgresi na počátku klabavského souvrství se obnovilo ukládání hrubozrnnějšího klastického materiálu, který se vlivem postupujícího zahlubování a vzdalování se břehu zjemňoval.

Vrch Mílina je i významným nalezištěm některých neobvyklých nerostů. Na puklinách drob a silicitů jsou hojné radiálně paprsčité bezbarvé nebo bílé agregáty fosforečnanu wavellitu, méně časté jsou smolně lesklé, nazelenalé nebo čiré polokulovité agregátu variscitu. Vzácný je zlatožlutý kakoxen v tenkých kůrách na puklinách drob a hnědočerné povlaky hydroxidů manganu. Modročerné povlaky a kůry s ledvinitým povrchem byly dřívějšími autory uváděny jako minerál wad, moderní revize však ukázaly, že patří minerálu lithioforitu.

V návrší se vrátíme na silnic a pokračujeme na Zaječov. Vlevo před lesem se v ornici pole vzácně vyskytují konkrece uvolněné z břidlic dobrotivského souvrství (D) (49°46´10,9´´N; 13°49´6,5´´E).Vzácně obsahuje ramenonožce Paterula circina a zbytky machaeritidů rodu Plumulites. Na nejvyšším místě silnice, v krátkém úseku, ve kterém silnice prochází lesem, se můžeme vpravo všimnout malého lomu v bílých křemenných pískovcích  libeňského souvrství, tzv. řevnických křemencích (E) (49°46´7,1´´N; 13°49´5,6´´E).V lůmcích zde byly těženy křemence pro stavební účely. Fosilie zde bohužel neobsahují. Křemence tvoří podélný hřbet ve směru JZ-SV vpravo od silnice, který reprezentuje jádro synklinály. Křemence  můžeme  znovu vidět ve zchátralých výchozech vlevo od silnice (F) (49°45´58,5´´N; 13°49´44,2´´E). o asi 800 m dále po silnici k Zaječovu. Vlevo v lese bychom nalezli  výchozy silicitů dalšího antiklinálního pruhu tremadockých usazenin.  Ve výchozech v okolí a v průkopu u stožáru  na vrcholku Hromovky (577,1 m n .m.) (G) (49°46´14,6´´N; 13°49´22,5´´E) jsou nepříliš dobré výchozy silicitů mílinského souvrství a hrubozrnných drob souvrství třenického. Faunu zde obsahují nehojně a je kromě vždy přítomných lingulátních ramenonožců tvořena pouzejehlicemi křemitých hub.  Silicity tvoří podélný hřbet Hromovky, který pokračuje několika lesíky k SV i na druhou stranou tektonicky založené deprese (s potokem a malým rybníčkem) za kterou silicity tvoří vrchol tektonické hrásti Jiviny.

Vrátíme se na silnici a pokračujeme vlevo na Zaječov. Zajímavostí je, že v  polích (dnes bohužel přeměněných na pastviny) pod silnicí lze nalézt v ornici pestře, červeně nebo žlutě zbarvené železité křemeny. Na křižovatce na začátku Zaječova odbočíme vpravo na Těně a projdeme až k hrázi rybníka, po které se dostaneme přes potok. Pod hrází rybníka jsou v břehu potoka výchozy tektonicky postižených výchozů silicitů mílinského souvrství (H) (49°45´44,4´´N; 13°50´2,1´´E), ve kterých jsou velmi hojné jehlice křemitých hub. Pokud bychom se pustili po proudu potoka níže, dostaneme se asi po 100 m k nápadné břežní nátrži na pravém břehu potoka (CH) (49°45´45,9´´N; 13°50´6,4´´E), V nárazovém břehu a v korytu potoka zde vystupují k severu ukloněné červenohnědé droby a prachovce olešských vrstev klabavského souvrství. Patří střední až vyšší části sledu těchto červenohnědých usazenin a obsahují běžné fosilie, především Celdobolus mirandus a Leptembolon testis. Místní pozoruhodností je poloha bohatá na různé typy ichnofosilií. Jsou zde zachovány stopy po lezení a rytí trilobitů a kapkovitá doupata po blíže neznámých bezobratlých. Dokládají přítomnost organismů, které v červenohnědých usazeninách nejsou zachovány a ukazují na to, že kromě lingulátních ramenonožců bylo mořské dno osídleno i jinými živočichy.

Vrátíme se k hrázi rybníka, přejdeme původní koryto a dostaneme se po okraji lesa na mírně se svažující pole. Na poli nad potokem a dalším poli za polní cestou lze vzácně nalézt acháty, které vyvětrávají z kambrických vulkanitů ležících na vyvýšenině dále k jihu.

Jsme na místě zvaném Na Hrbku (I) (49°45´31,3´´N; 13°50´7,2´´E). Vlevo v cípu lesa jsou četné jámy po zaniklém dolu Hrbek, haldy byly i na poli pod malým lesíkem na vyvýšenině. Odtud byl popsán fosforečnan kakoxen, vzácný zde nebyl ani beraunit, oba ze skupiny vodnatých fosforečnanů. Dnes jsou haldy v lese zcela zarostlé a minerály zde těžko najdeme.  Mnohé další haldy byly aplanovány, neboť ležely na místě dnešních polí. V dole byly těženy oolitické železné rudy, které dodnes, společně s dalšími ukázkami usazených hornin klabavského souvrství, můžeme nalézt v ornici na polích. Vyjdeme na polní cestu mezi poli a dáme se směrem k Zaječovu. Okolo několika chat se dostaneme ke klášteru Svatá Dobrotivá. V zářezu cesty v samotné blízkosti kláštera (J) (49°45´54,7´´N; 13°50´25,1´´E) opět vystupují rudohnědé silicity mílinského souvrství. Patří stejnému strukturnímu pruhu  silicitů jako na zastávce H, který patří jižnímu křídlu zaječovské synklinály. Stejné rudohnědé silicity  s nehojnými ramenonožci lze nalézt na původní Barrandově lokalitě u školy, kam se dostaneme, když na křižovatce, ke které nás cesta od kláštera přivede, zahneme vpravo a za můstkem přes potok vlevo. V malém lůmku, dnes částečně zavezeném (K) (49°45´59,9´´N; 13°50´38,7´´E), vystupují celistvé rudohnědé silicity mílinského souvrství. Lůmek je s velkou pravděpodobností lokalitou, ze které pochází materiál některých druhů popsaných J. Barrandem a u kterých je uvedeno jako naleziště „St. Benigna“. Je  proto škoda, že je částečně zavezený a chátrá. Vpravo od lůmku můžeme nalézt slepence, které tvoří bazální polohy tohoto souvrství.  Slepence jsou mocné jen několik metrů a leží na kambrických vulkanitech; třenické souvrství na tomto místě chybí. Vlevo, výše podél cesty jsou menší výchozy prachovců spodní části klabavského souvrství, vyvinutých ve facii tzv. olešských vrstev. Tvoří přímé nadloží silicitů stejně jako na předchozích lokalitách.

Vrátíme se na silnici a pokračujeme k velkému kamenolomu (L) (49°45´53´´N; 13°50´51´´E), Ve čtyřech etážích lomu jsou těženy vulkanické horniny, které patří vulkanickému strašickému komplexu. Tento vulkanický komplex, stejně jako severnější komplex křivoklátsko-rokycanský je svrchnokambrického stáří a vznikl výlevem láv na souši. Na rozdíl od komplexu křivoklátsko-rokycanského však má komplex strašický horniny bazičtější, které odpovídají albitickým až bazaltoidním andezitům a bazaltům. Celkově je však strašický komplex nepříznivě odkryt a zdejší lom je jeho nejlepších odkryvem. V lomu se můžeme setkat jednak z masivními horninami, v horních patrech jsou i polohy s mandlovcovitou texturou láv, které svědčí o vysokém obsahu těkavých složek v lávě. Ve středu lomu probíhá několik metrů mocná poloha zelenavých a červenohnědě zbarvených tufů, často gradačně zvrstvených. Dokládají explozívní a subaerický charakter vulkanismu. V puklinách a dutinách andezitů je možno nalézt krystalky kalcitu, jaspisové výplně, v polohách s mandlovcovou texturou lze nalézt i menší našedlé acháty. Většina hornin, zejména pak tufové polohy, jsou silně proniklé hematitem.

Z lomu se vrátíme ke škole v Zaječově a po cestě do svahu dojdeme po 460 m na silnic ze Zaječova do Horní Kvaně. Po silnici se vydáme do kopce, na křižovatce zahneme vlevo a za můstkem přes potok v hlubokém příkopu zahneme na pole vpravo. Ve svahu je na poli patrný podélný hřbet, jehož směr je přibližně kolmý na silnici. Na jeho vrcholu (M) (49°46´12,0´´N; 13°51´36,7´´E) asi 170 m východně od silnice, lze v ornici nalézt růžové až bělavé silicity mílinského souvrství. Výchozy zde žádné nejsou. Jak ukázal výkop, skalní podloží leží asi 2 metru pod oranicí. Poloha s trilobity, popsaná v Olešné a na Mílině, je jde však mimořádně bohatá na fosilie, především na orthidního ramenonožce Jivinella incola, který je zde velmi  příznivě zachovaný a jehož hrubě žebrované misky jsou esteticky působivé.  Kromě něj je hojný i  druh Poramborhis klouceki. Ostatní druhy  a trilobiti jsou podstatně vzácnější. Významná je přítomnost velkého lingulátního ramenonožce Thysanotos siluricus, který je znám i ze stejně starých usazenin Estonska, Polska a dokonce až z Iránu.  I zde je v nadloží silicitů několik metrů mocná poloha rudohnědých prachovců olešských vrstev s hojnou faunou lingulátních ramenonožců, výše vystřídaná tufy komárovského vulkanického komplexu s nehojnou faunou.

Popojdeme po poli dále k východu k malému lesíku na jeho okraji.  Na konci pole pod  svahem vystupují rudy šáreckého stáří, které zde tvoří polohu v tufech komárovského komplexu (N) (49°46´10,5´´N; 13°51´45,5´´E). Byly zde těženy několika štolami, které byly zastiženy hlubokými výkopy při melioračních pracích počátkem osmdesátých let 20. století. Výchozy tufů jsou patrné v korytu potoka asi 130 m jz. odtud.

Po okraji lesíka a louce se po dalších 200 m východně dostaneme k mělkým opuštěným jámám v březovém háji (O) (49°46´12,0´´N; 13°51´56,0´´E). Těženy zde byly ohrazenické slepence, které tvoří nejmladší sedimentární jednotku jineckého kambria. Pokud se pustíme po zoraném poli (dnes bohužel přeměněného na pastvinu) směrem k lesu na  JV, v oranici můžeme při opatrném pozorování nalézt kousky prachovců s trilobitem Ellipsocephalus hoffi. Representuje nemladší horizont s mořskou faunou známý v jineckém kambriu. Pokračujeme-li až k lesu, v rýze při jeho okraji lze nalézt v silně rozvětralých prachovcích nehojnou faunu zóny Paradoxides gracilis (P) (49°46´8,4´´N; 13°52´9,0´´E). Pozoruhodné jsou zde zbytky drobných chitinózních větviček, považovaných za primitivní graptolity. Vstoupíme-li do lesa, povrch stoupá a v suti se objevuje velké množství slepencových valounů. Patří tzv. zóně Stromatocystites pentangularis, tedy vložce hrubozrnných klastických sedimentů ve vyšší části jineckého souvrství.  Přítomnost středního kambria v dotyku s ordovickým komárovským komplexem svědčí o tektonickém styku obou jednotek. Strašický komplex, normálně vyvinutý v nadloží jednotek středního kambria, zde vlivem výstupu jižní kry chybí.

Po cestě se vrátíme do osady Horní Kváň a po silnici se dostaneme zpět do Zaječova na autobus.