Ordovik v okolí Starého Plzence a Sedlece

Exkurze vede po nejznámějších paleontologických lokalitách Staroplzenecka. Pěší trasa je dlouhá asi 11 km.

Z náměstí ve Starém Plzenci projdeme po silnici směrem na Černice a před železničním viaduktem odbočíme vpravo. Ulice a posléze polní cesta nás asi po 950 km dovede pod prudký, několik metrů vysoký svah zarostlý akáty, který se prudce zahýbá k jihu.

Nacházíme se na místě známém jako paleontologické naleziště "U Blažeje" (A) (49°42´1,8´´N; 13°27´26,7´´E). Zde byly na počátku 20. století těženy šedozelené jílovité břidlice klabavského souvrství spodního ordoviku, ze kterých J. V. Želízko v roce 1921 popsal pozoruhodnou faunu. Kromě velkých větevnatých graptolitů druhu Holograptus tardibrachiatus jsou odtud známé početné nálezy dvouvětevných graptolitů Didymograptus simulans i keříčkovité rabdosomy dendroidních graptolitů rodů Dendrograptus a Callograptus. Další fauna je tvořena miskami ramenonožců Paldiskites sulcatus a Mytoella pusilla, velmi vzácní jsou trilobiti rodů Asaphellus a Bohemopyge. Výjimečné zachování graptolitů a úplnost trilobitů svědčí o hlubším a klidném mořském prostředí. Polohy s faunou stratigraficky patří do středních poloh klabavského souvrství, do biozóny Holograptus tardibrachiatus, která je paleontologicky zvláště bohatá v severním okolí Rokycan. I když dnes jsou výchozy zarostlé travou a křovinami, mělce pod povrchem lze již sbírat v nezvětralém skalním podloží, fosilie jsou však celkově vzácné. Protější pozvolný svah údolíčka, směřujícího jižně pod železniční trať, je budován horninami svrchního proterozoika, neboť údolím prochází zlom. Název lokality „U Blažeje“ je proto, že v blízkosti stával ve středověku kostel; jeho pozůstatky jsou sotva patrné asi 190 m jihovýchodně na plošině kvartérní terasy (49°42´56,8´´N; 13°27´32,0´´E).

Po stejné cestě se vrátíme do Starého Plzence. Přes náměstí pokračujeme přes most nad Úslavou a za mostem zahneme na cestu po okraji říční nivy. Cesta za posledním domkem vchází do dubového lesa.

Jsme pod prudkým svahem zvaným "Černá Stráň", která je nejvýznamnějším odkryvem ordoviku ve Starém Plzenci (B) (49°42´10,3´´N; 13°28´43,0´´E). V západní části Černé stráně (ve svahu nad domky) vystupují starší polohy letenského souvrství, s polohami pískovců a prachovců bez zkamenělin. Množství poloh pískovců klesá do podloží a v úrovni cesty, na které se nacházíme, pískovce již chybí úplně. Je to dáno úklonem vrstev a několika zlomy, podle kterých západní část Hůrky poklesla vůči části východní, u které se nacházíme. Ve svahu nad cestou vystupují velmi jemné, černošedé jílovité břidlice dobrotivského souvrství s poměrně bohatou faunou. Významný je malý cyklopygidní trilobit Cyclopyge umbonata bohemica. Vzácnější jsou další druhy trilobitů: Mytoella oriens, Dindymene plasi, Degamella princeps, Ormathops inflatus, Placoparia zippei, Eccoptochile mariana aj. Z ramenonožců jsou hojné jemně žebrované misky druhu Benignites primulus a drobný, kruhovitý a pro souvrství typický druh Paterula circina. Z ostatních skupin jsou časté konulárie, plži, kalcichordáti rodů Mitrocystella a Anatiferocystis, fylokaridní korýš Caryocaris wrighti i další fosilie. Známé jsou dokonce i otisky stélek řasy Krejciella a známí jsou i graptoliti. Častá přítomnost celých trilobitů, morfologie jednotlivých druhů i litologie dokládá ukládání sedimentů v hlubokovodním prostředí s měkkým bahnitým dnem. Odpovídá tzv. cyklopygidní biofacii, pro kterou je význačná převaha planktonních trilobitů z hypertrofovanýma očima, a která je svým rozšířením omezena na oblast hlubokého šelfu při okrajích dávných ordovických kontinentů. Jako velmi významná paleontologická lokalita je "Černá Strán" chráněna a není zde dovoleno amatérsky sbírat fosilie. Od počátku sedmdesátých let je i zastávkou naučné stezky okolo Starého Plzence.

Pokračujeme po cestě dále. Cesta se větví, my odbočíme poněkud vlevo do svahu a cesta nás dovede na okraj chatové kolonie na východním okraji Hůrky. Nežli k ní přijdeme, můžeme navštívit další lokalitu dobrotivského souvrství. Vpravo od cesty, po které jsme šli, je pod dráty vedení průsek, který šikmo protínají dvě mělké rokle. I když jsou hustě zarostlé, ve svahu těchto roklí vystupují opět černošedé břidlice dobrotivského souvrství. Faunu neobsahují nijak hojně, přesto zde lze nalézt ulity plžů, hyolity a trilobita Placoparia zippei (C) (49°42´9,5´´N; 13°29´4,1´´E).

Chatovou osadou, ke které nás cesta dovedla, projdeme na silnici Sedlec-Tymákov a sejdeme na náves Sedlece. Za zmínku stojí, že v této rozsáhlé chatové kolonii byla v materiálu vyneseném z až 30 m hlubokých studní nalezena velmi bohatá fauna dobrotivského souvrství (D), s takovými význačnými druhy jakými jsou trilobiti Eoharpes benignensis, Dionide jubata, Corrugaragnostus morei a Pricyclopyge binodosa longicephala a graptolit Cryptograptus tricornis. Dokládá, že zalesněné svahy Hůrky a chatová kolonie z velké části leží na dobrotivském souvrství, které pokračuje dále k SV na vrch Sutice.

Před můstkem v Sedleci odbočíme vlevo na cestu a podél potoka se dostaneme do chatové osady, na jejímž konci u soutoku potoků je můstek, po kterém se dostaneme na levou stranu potoka. Přímo proti můstku je ústí strže označené cedulí chráněného území. Jsme na významném a dnech chráněném paleontologickém nalezišti, přírodní památce Sedlecká rokle (E) ( 49°41´59,4´´N; 13°30´5,1´´E). V úzké rokli v lese vystupují nejstarší ordovické uloženiny plzenecké brachysynklinály. Zde odkryté spodní polohy klabavského souvrství jsou tvořeny střídáním hnědofialových jílovitých břidlic a jemných jílovitých břidlic světlešedého zbarvení. Hojný je hrubý písčitý materiál přinášený z rozrušovaných kambrických ryolitů, jak dokládají jen mírně zaoblené vyvětralé krystalky šesterečného křemene, hojné v písčitých polohách. V rokli vystupuje i poloha našedlého pískovce, dnes již téměř vytěžená. V břidlicích je nehojná fauna tvořená lingulátními ramenonožci rodů Spondyloglossa, Dactylotreta a Orbithele, velmi pozoruhodná je však fauna z našedlého pískovce. Zde byla, jako na jediném místě v Barrandienu, zjištěna graptolitová fauna obsahující i zástupce rodů Clonograptus a Hunnegraptus. Přítomnost těchto rodů dokládá pozdně tremadocké stáří polohy. Doprovodná graptolitová fauna je již blízká faunám známým z jiných míst v Barrandienu, s rody Tetragraptus, Corymbograptus a Acrograptus, a dendroidními graptolity druhů Callograptus undosus, Dendrograptus mergli a Desmograptus callograptoides. Zachování dokládá, že rhabdosomy byly splaveny spolu s pískem do dnešního místa, neboť materiál je velmi úlomkovitý.

Přejdeme zpět přes lávku a po asi 100 m přejdeme po další lávce přes potok tekoucí od Tymákova. Po polní cestě dojdeme až k okraji lesa. Svah louky vytváří nápadný dejekční kužel (F) (49°42´4´´N; 13°30´5´´E), který vznikl uložením materiálu vyplavovaného z rokle v lese.

V úžlabině šikmo vedoucí svahem v lese vystupují šedozelené jílovité břidlice klabavského souvrství, tvořící nadloží poloh odkrytých na předcházející zastávce (G) (49°42´6,2´´N; 13°30´8,5´´E). V břidlicích převládají graptoliti. Nehojně je možno nalézt úlomky rabdosomů druhů Corymbograptus v-similis, C. holubi a Tetragraptus quadribrachiatus, vzácní jsou lingulátní ramenonožci. Naproti tomu jsou velmi hojné provazovité stopy po měkkotělých organismech, kontrastující tmavším zbarvením na vrstevních plochách. Naleziště je jedním z typických míst s výskytem biozóny Corymbograptus v-similis, která tvoří podloží poloh odkrytých na nalezišti "U Blažeje". Pokud projdeme vpravo po svahu asi 120 m do údolí Lhůtského potoka, ve svazích nad ním najdeme výchozy stejných břidlic, zde prakticky bez fosilií (H) (49°42´4,1´´N; 13°30´14,7´´E).

Pokračujeme zpět podél okraje lesa k severu. Asi po 200 m dojdeme k prudkému svahu, kde několik metrů nad aluviem potoka leží zřetelné ústí štoly. Ve svahu vystupují prachovce a jílovité břidlice svrchní části šáreckého souvrství, upadající pod 30° k SZ (CH) (49°42´12´´N; 13°30´1,7´´E). Spodní polohy šáreckého souvrství ani svrchní polohy klabavského souvrství zde nejsou zachovány, styk obou jednotek je tektonický. V prachovcích a břidlicích jsou hojné zploštělé hnědočerné oolity pelosideritu. Polohy bohaté na oolity byly na tomto místě jako chudé rudy železa těženy štolou, dodnes otevřenou výše ve svahu. V břidlicích samotných jsou kromě hojných provazovitých stop fosilie velmi vzácné.

Výchozy prachovců jsou v severní části protknuty několik metrů mocnou žilou masivních porfyrů (I) (49°42´14´´N; 13°30´1´´E). Podobných žil je v plzenecké brachysynklinále větší počet, jejich mocnost je obvykle jen několik decimetrů. Stáří porfyrů je pravděpodobně variské a při výstupu často využívaly starší zlomové line. Další žíly porfyrů v okolí Starého Plzence vystupují ve svahu nad Úslavou severozápadně od Starého Plzence, tvoří drobné skalky nad nivou na západním okraji Sedlce a slabá žíla porfyrů je známa z lomů na západním okraji Tymákova.

Projdeme dále podél okraje lesa okolo široké úžlabiny vbíhající do lesa z cípu louky a asi po 500 m dojdeme pod prudký vysoký svah, do kterého vzhůru vybíhá mělká erozní rýha. Ve vyšší části svahu vystupují černošedé jílovité břidlice dobrotivského souvrství (J) (49°42´24,7´´N; 13°29´53,9´´E). Patří mladším polohám souvrství nežli jsou odkryté na Černé stráni. Břidlice jsou jen slabě tektonicky postiženy a jsou uloženy téměř vodorovně. Ve vyšší části svahu obsahují i četné drobné konkrece s příznivě zachovalou faunou. Břidlice obsahují poměrně hojně druhově bohatou faunu včetně stratigraficky významného graptolita Hustedograptus teretiusculus. Z trilobitů převládá druh Ormathops infaustus, známé jsou i nálezy celých jedinců vzácných druhů jakými jsou Girvanopyge occipitalis, Ellipsotaphrus monophthalmus, Parabarrandia crassa a zástupci rodů Eccoptochile a Eccoptochiloides. Poněkud odlišnou faunu mají vyšší písčitější polohy s konkrecemi, kde je běžný trilobit Coplacoparia borni, Ormathops infaustus a Selenopeltis macrophthalma. Pozoruhodné jsou nálezy kalcichodátů patřících rodům Mitrocystites, Mitrocystella, Anatiferocystites a druhu Bohemiaecystis bouceki. Do nedávné doby byl pouze odtud známý kalcichordát Prokopicystis mergli, kterýje zde je poměrně častý v jediné tenké poloze jemných černošedých břidlic. Další faunistickou zajímavostí tohoto místa je výskyt spirálně stočeného nautilidního hlavonožce Trocholites fugax. Ostatní faunistické skupiny jsou rovněž hojné, převládají konulárie Metaconularia imperialis, hyoliti, lingulátní ramenonožci aj. Celkem zde bylo nalezeno 55 druhů. Ráz fauny dokládá hlubokovodní mořské prostředí s bahnitým dnem. Asociace fosilií je dosti odlišná od typické fauny dobrotivského souvrství jaká je známa z okolí Prahy, Malých Přílep nebo Mýta. Podobná odlišná asociace, dokonce se stejnými litologickými rysy a výskytem hlavonožce Trocholites, kalcichordátů Prokopicystis a Bohemiaecystis byla zjištěna v roce 1994 v dálničním zářezu u Ejpovic. Zde střídání poloh s různými faunami ukazuje na okraj cyclopygidní biofacie a přechod do méně hlubokého moře se stabilnějším písčitějším dnem směrem k severu.

Vrátíme se na údolní nivu potoka a pokračujeme dále k severu. Na místech, kde potok protéká nápadně zúženou údolní nivou, vyjdeme na zarostlou polní cestu, od níž vpravo leží pole. Zúžení je způsobeno tím, že po obou stranách potoka vystupují křemenné pískovce a křemence libeňského souvrství, kterými se potok musel prořezat. Vpravo na poli je možné nalézt v křemencových valounech typickou faunu řevnických křemenců libeňského souvrství (K). Štíty trilobitů i misky ramenonožců jsou velmi úlomkovité a nepříznivě zachovalé v hrubozrnném křemenném pískovci. Převládají úlomky typických druhů především trilobitů Dalmanitina cilinensis, Deanaspis linol, Stenopareia panderi, Primaspis oxitron, Selenopeltis buchi haglasta a ramenonožci Hirnantia index a Ptychopeltis incola.

Po polní cestě pokračuje dále až k menšímu lesíku, kterým vpravo prochází polní cesta. Zahneme na ni a asi po 400 m se dostaneme mezi poli až k lesu, ve kterém vlevo leží mělký zarostlý lom.

V lomu vystupují lavice typických řevnických křemenců, oddělených tenkými polohami velmi jemných černošedých jílovitých břidlic (L) ( 49°42´35´´N; 13°30´7,1´´E). Pokud bychom pokračovali dále po cestě, dostaneme se na vrchol zalesněného vrchu Sutice, kde jsou další lomy, ve kterých byly těženy křemence stejného stáří. V lomech se vzhledem k lavicovitému a deskovitému vývoji křemenců dělaly dlažební kostky a používaly se jako stavební kámen. Pruh křemenců pokračuje k severovýchodu až na vrch Skalice u Tymákova. Vrátíme se zpět na silnici z Tymákova do Sedlece a půjdeme směrem k Tymákovu.

Před zemědělským areálem lze na poli vpravo od silnice nalézt kousky břidlic a prachovců vinického souvrství (M) (49°43´1,4´´N; 13°30´0,2´´E). Tvoří i skalní podloží pod areálem. Je nejmladším ordovickým souvrstvím v okolí Starého Plzence. Z areálu a z výkopu studny za areálem pochází poměrně bohatá fauna dokonce i s nálezy celých trilobitů. Významní jsou trilobiti Dalmanitina proaeva, Zeliszkella deshayesi a Marrolithus senftenbergi, vzácněji se vyskytla i další fauna včetně pro souvrství typického druhu Aegiromena aquila. Naděje na nálezy je však malá. Vinické souvrství díky snadnému větrání jílovitých břidlic tvoří plochou krajinu v okolí Tymákova a šance nalézt fosilie je jen v příležitostných výkopech.

Za křižovatkou silnic v Tymákově pokračujeme na Ejpovice. Za posledními domky vlevo odbočuje polní cesta, která nás po 200 m přivede k nenápadné pískovně v mírném svahu (N) (49°43´26,1´´N; 13°30´13,7´´E). V pískovně jsou odkryté silně kaolinizované arkózy karbonského stáří. Patří drobné tektonické kře, která je známa jako letkovská pánvička. Bohužel v roce 2015 byla pískovna „rekultivována“ a jediný výchoz karbonu letkovské pánvičky tak zanikl. Letkovská pánvička je z  historického hlediska zajímavá těžbou kaolinu a asi 1,4 m mocné sloje černého uhlí nýřanského souvrství. Po těžbě jsou dodnes patrné malá haldy a jámy na okraji lesa sv. od Letkova, dnes ležící od našeho místa již za dálnicí.