Ordovik v jádře plzenecké brachysynklinály

 

Exkurze vede mladšími jednotkami ordoviku v  plzenecké syklinále. Celkové délka pěší exkurze je asi  8 km.

Z náměstí ve Starém Plzenci projdeme směrem na Letkov přes most nad Úslavou a pokračujeme po silnici k Letkovu. Asi po 400 m za hřbitovem odbočíme vpravo na polní cestu, která nás po dalších asi 100 m dovede do malého lomu v lese (A) (49°42´40,7´´N; 13°27´42,4´´E). V lomu a dalších menších lůmcích dále v lese jsou odkryty svrchnokambrické sedimenty pavlovského souvrství. Tvoří je slepence a hrubozrnné  droby s hojnými nazelenalými vulkanickými skly. Jsou považovány za uloženiny jezer, do kterých byl přívaly splachován materiál z okolního terénu, budovaného prekambrickými horninami i svrchnokambrickými vulkanity. Proto je petrografické složení souvrství pestré. Úklon vrstev je poměrně prudký k JV. Stejně jako na jiných místech v pavlovském souvrství i zde fosilie chybí, přesto tyto horniny byly až do padesátých let považovány za droby třenického souvrství spodnoordovického stáří.

Z lomu po lesní cestě projdeme asi 200 m k SV a na místě, kde lomy končí, zahneme vpravo do mírného svahu. Již ve svahu jsou patrné staré důlní odvaly a počet jam a nízkých hald se postupně zvětšuje dále do mírného svahu (B) (49°42´45,0´´N; 13°27´58,0´´E). Když přejdeme lesní cestu, dostaneme se k největší haldě, na jejímž jižním konci je hluboká jáma. Jsme na místě zvaném "Hora". V 19. století zde byly těženy celistvé i oolitické pelosiderity klabavského souvrství. Toto souvrství reprezentuje nejstarší ordovickou jednotku u Starého Plzence. Kromě okrově šedých pelosideritů, které zvětráváním mění barvu na červenohnědou, je možno na haldách nalézt i jílovité břidlice a hrubozrnné pískovce. Oolity v pelosideritech tvoří milimetrové laminy a smouhy, jen řidčeji i mocnější polohy. V horninách jsou hojné bělavé úlomky fosfatických misek několika druhů lingulátních ramenonožců, nalezeni byli i nepříznivě zachovalí graptoliti. Nejčastějšími, ale jen úlomkovitými zkamenělinami jsou okrouhlé, asi 1 cm velké misky ramenonožců Elkania lineola a Paldiskites sulcatus. Těžba rudy na tomto místě byla zmiňována M. V. Lipoldem již v roce 1863. V porovnání s další lokalitou dnešní vycházky, zastávkou "U Blažeje", vyšší podíl písčité příměsi na tomto místě ukazuje na vznik v mělkovodnějším prostředí blíže bývalému břehu.

Od haldy přejdeme mýtinu k jihu a asi po 100 m vyjdeme na V-Z hřbet. Zde jsou v několika zašlých lomech odkryty křemenné pískovce libeňského souvrství  v litofacii řevnických křemenců. Jsou to pevné horniny šedobílé až bílé barvy, bez zřetelného zvrstvení (C) (49°42´51,0´´N; 13°27´28,0´´E). Křemence mívají na povrchu hnědooranžovou nebo hnědou barvu,  která vznikla zvětráváním. Pro svoji pevnost a snadnou oddělitelnost  byly křemence  těženy v mnoha malých lomech jako stavební  nebo dlažební kámen. Na tomto místě křemence fosilie neobsahují. Fauna byla  nalezena u mělkého lůmku asi 250 m k JZ (D) (49°42´37,6´´N; 13°27´21,9´´E). V jedné z malých jam  je odkryto několik poloh závalkovitých křemenců, které obsahují hojnou, ale velmi úlomkovitou faunu typickou pro řevnické křemence. Z trilobitů převládají pleury a úlomky hlavových štítů druhů Dalmanitina cilinensis, Stenopareia panderi, Zbirovia arata, Primaspis oxitron, Selenopeltis buchi haglasta, hojní jsou orthidní ramenonožci rodů Hirnantia index a Saukrodictya porosa a izolované destičky ostnokožců. Blízkost rud klabavského souvrství a křemenců je dána tektonicky. Mýtinou, přes kterou jsme přešli, probíhá podélný pokles, podél kterého jižní kra s křemenci poklesla o více než 200 m vůči kře severní. Díky tomu šárecké a dobrotivské souvrství zde na povrch vůbec nevychází. Vrátíme se na lesní cestu, vyjdeme z lesa směrem na Starý Plzenec, zahneme vlevo podél lesa a po jeho okraji se po 750 m dostaneme k místu, kde se okraj lesa stáčí k severu.

Při okraji lesa je velká halda, ze kterou leží v lese leží nápadná jáma (E) (49°42´42,8´´N; 13°28´29,7´´E). Nacházíme se na místě zvaném "Na Kocandě", kde byly v 19. století pokusně dobývány železné rudy. Na haldě jsou vyvezeny slídnaté pískovce a pevné černošedé břidlice a prachovce, na puklinách s povlaky sloučenin Fe a Mn. Břidlice patří vinickému souvrství, které tvoří nejmladší zachované ordovické souvrství v plzenecké brachysynklinále. Fauna není ani hojná ani dobře zachovaná; kromě hyolitů jsou nejčastější drobní lingulátní ramenonožci Paterula bohemica a rod Anx, z trilobitů jsou známi zástupci rodu Zelizskella.

Sejdeme přes pole a louky k JV do širokého údolí s chatovou osadou. Na křižovatce s křížkem se dáme vpravo po polní cestě vedoucí se svahu. V cestě samotné a v křovinatém svahu vlevo nad cestou jsou malé výchozy černošedých jílovitých břidlic, silně zvětralých a drobně se rozpadávajících. Zde byla těsně po 2. světové válce zjištěna N. Kalatem fauna charakteristická pro vinické souvrství, význačná drobným trilobitem Cyclopyge rediviva, mlži, hyolity a malými ramenonožci (F) (49°42´29,3´´N; 13°28´48,1´´E).  Vrstvy jsou téměř vodorovně uloženy, neboť se nacházíme v jádru brachysynklinály a jsou nejmladšími ordovickými sedimenty v okolí Starého Plzence. Je zajímavé, že až do Kalatova nálezu byly černošedé břidlice tvořící jádro synklinály považovány za podstatně starší usazeniny, patřící tzv. osecko-kváňským vrstvám, v dnešním pojetí odpovídající dobrotivskému souvrství.

Po cestě pokračujeme dolů do údolí až vyjdeme u prvních domků plzenecké Malé Strany. Vlevo za prvním domkem tvoří písčité, silně slídnaté prachovce letenského souvrství  nápadné skalky (G) (49°42´14,2´´N; 13°28´19,1´´E). Mají nerovné vrstevní plochy a místy obsahují drobné čočky slídnatých pískovců. Zkameněliny se v nich vyskytují mimořádně vzácně; v celé plzenecké syklinále jsou známa jen tři místa, která poskytla faunu letenského souvrství. Jedno nich leží v hluboké, dnes téměř zavezené strži v protějším svahu údolí. K nejhojnějším fosiliím v letenských prachovcích patří trilobit Dalmanitina socialis doprovázený dalšími druhy trilobitů, ramenonožci a konuláriemi.

Projdeme okolo domků a zahneme vlevo do svahu turistické cesty vedoucí k rotundě. V cestě samotné a ve výchozech vlevo od cesty vystupují černošedé slídnaté prachovce letenského souvrství, zde mírně ukloněné k SZ (H) (49°42´11,9´´N; 13°28´17,5´´E). Jak dokládá tento úklon, z jádra synklinály jsem se již dostali do jejího jižního křídla Za posledním domkem je pod prachovci odkryta mocná poloha křemenných pískovců, kterou lze považovat za nejvyšší lavici řevnických křemenců libeňského souvrství. Tyto křemence se v terénu výrazně morfologicky uplatňují a  vytváří podélné hřbety. Zde hřbet plzenecké Hůrky a k severovýchodu  dále vrcholy Sutice  a Skalice v jižním křídle synklinály, v křídle severním vrcholy Stradiště a Čiliny. Měkčí usazeniny nad křemenci vytváří morfologickou depresi, kterou jsme prošli v předchozí části exkurze. Pěkné ukázky křemenců libeňského souvrství najdeme ve zdivu rotundy sv. Petra a Pavla  z druhé poloviny 10. století a v základech zdiva kostelů v hradišti.

Projdeme staroplzeneckou Malou Stranou a za kostelem vyjdeme na silnici k Letkovu, kde jsme exkurzi začali. Přejdeme ji a po silnici se vydáme ke Koterovu. Silnice stoupá a znovu mírně klesá do malého mělkého údolí. Zde odbočíme vlevo podél zašlého sadu  a pak po okraji pole znovu vlevo směrem zpět na Starý Plzenec. Nápadná je morfologie krajiny. Jsme na  rovné ploše starokvarterní říční terasy mindelského stáří, která je od současné níže ležící říční nivy oddělena prudkým svahem. Podél okraje terasy dojdeme na místo, kde je v  porostu patrná kulatá betonová jímka na vodu (vodítkem je i telegrafní sloup). Vlezeme na svah do hustého křovinatého porostu. Jímka stojí na počátku mělké a krátké úžlabiny, která odděluje od svahu úzký a krátký, hustě zarostlý hřbítek nad nivou Úslavy. I když místo je velmi obtížně přístupné, je zde jedna z nejzajímavějších paleontologických lokalit Plzenecka (CH) (49°42´21,8´´N; 13°27´17,2´´E). Na ostrohu a svazích nad nivou Úslavy je řada menších výchozů tmavých slídnatých prachovců letenského souvrství stejných jako jsme viděli na předchozích zastávkách. Ve třech tenkých polohách pískovců o mocnosti 6 až 22 cm na samém konci ostrohu je poměrně bohatá fauna. Kromě ramenonožců charakteristických pro letenské souvrství, zejména druhu Saukrodictya porosa, Gelidorthis gelida,  Drabovia sp.  a Ptychopeltis incola, jsou hojné konulárie, plži rodů Grandostoma, Bucanella, Lophospira a Sinuitopsis a další fosilie. Z trilobitů byli nalezeni Stenopareia panderi, Cekovia transfuga, Primaspis primordialis, Prionocheilus mendax, Selenopeltis buchi a pro souvrství typický druh Dalmanitina socialis. Fauna je pozoruhodná zejména svojí velkou geografickou odlehlostí od bohatých lokalit tohoto souvrství na Berounsku. Současně je skutečně i nejzápadnější paleontologickou lokalitou Barrandienu vůbec. Pokud se vydáme podél svahu níže  po proudu Úslavy, v nárazovém břehu říčního meandru  o 100 m západněji  (I) (49°42´23,5´´N; 13°27´12,9´´E)  vystupují starší polohy letenského souvrství nebo již nejvyšší polohy podložního souvrství libeňského. Jsou to polohy šedavých křemenných pískovců, které se střídají s polohami jemných jílovitých břidlic. Na tomto místě v nich kromě nezřetelných stop po lezení blíze neznámých organismů další fosilie známé nejsou.