Ordovik v jádře plzenecké brachysynklinály
Exkurze vede mladšími jednotkami ordoviku v plzenecké syklinále.
Celkové délka pěší exkurze je asi
Z
náměstí ve Starém Plzenci projdeme směrem na Letkov přes most nad Úslavou a
pokračujeme po silnici k Letkovu. Asi po
Z
lomu po lesní cestě projdeme asi
Od
haldy přejdeme mýtinu k jihu a asi po
Při
okraji lesa je velká halda, ze kterou leží v lese leží
nápadná jáma (E) (49°42´42,8´´N;
13°28´29,7´´E). Nacházíme se na místě
zvaném "Na Kocandě", kde byly v 19. století pokusně dobývány železné
rudy. Na haldě jsou vyvezeny slídnaté pískovce a pevné černošedé břidlice a
prachovce, na puklinách s povlaky sloučenin Fe a Mn. Břidlice patří vinickému
souvrství, které tvoří nejmladší zachované ordovické souvrství v plzenecké brachysynklinále. Fauna není ani hojná ani dobře
zachovaná; kromě hyolitů jsou nejčastější drobní lingulátní ramenonožci Paterula bohemica a rod Anx, z trilobitů jsou známi zástupci rodu Zelizskella.
Sejdeme
přes pole a louky k JV do širokého údolí s chatovou osadou. Na křižovatce s
křížkem se dáme vpravo po polní cestě vedoucí se svahu. V cestě samotné a v
křovinatém svahu vlevo nad cestou jsou malé výchozy černošedých jílovitých
břidlic, silně zvětralých a drobně se rozpadávajících. Zde byla těsně po 2.
světové válce zjištěna N. Kalatem fauna
charakteristická pro vinické souvrství, význačná drobným trilobitem Cyclopyge rediviva, mlži,
hyolity a malými ramenonožci (F) (49°42´29,3´´N; 13°28´48,1´´E). Vrstvy
jsou téměř vodorovně uloženy, neboť se nacházíme v jádru brachysynklinály a
jsou nejmladšími ordovickými sedimenty v okolí Starého Plzence.
Je zajímavé, že až do Kalatova nálezu byly černošedé
břidlice tvořící jádro synklinály považovány za podstatně starší usazeniny,
patřící tzv. osecko-kváňským
vrstvám, v dnešním pojetí odpovídající dobrotivskému
souvrství.
Po
cestě pokračujeme dolů do údolí až vyjdeme u prvních
domků plzenecké Malé Strany. Vlevo za prvním domkem
tvoří písčité, silně slídnaté prachovce letenského souvrství nápadné skalky (G) (49°42´14,2´´N; 13°28´19,1´´E). Mají nerovné vrstevní plochy a místy obsahují
drobné čočky slídnatých pískovců. Zkameněliny se v nich vyskytují mimořádně
vzácně; v celé plzenecké syklinále
jsou známa jen tři místa, která poskytla faunu letenského souvrství. Jedno nich leží v hluboké, dnes téměř zavezené strži v
protějším svahu údolí. K nejhojnějším fosiliím v letenských prachovcích patří
trilobit Dalmanitina socialis doprovázený
dalšími druhy trilobitů, ramenonožci a konuláriemi.
Projdeme
okolo domků a zahneme vlevo do svahu turistické cesty vedoucí k rotundě. V
cestě samotné a ve výchozech vlevo od cesty vystupují černošedé slídnaté
prachovce letenského souvrství, zde mírně ukloněné k SZ (H) (49°42´11,9´´N; 13°28´17,5´´E). Jak dokládá tento úklon, z jádra synklinály
jsem se již dostali do jejího jižního křídla Za
posledním domkem je pod prachovci
odkryta mocná poloha křemenných pískovců, kterou lze považovat za nejvyšší
lavici řevnických křemenců libeňského souvrství. Tyto
křemence se v terénu výrazně morfologicky uplatňují a vytváří podélné hřbety. Zde hřbet plzenecké Hůrky a k severovýchodu dále vrcholy Sutice a Skalice v jižním křídle synklinály, v
křídle severním vrcholy Stradiště a Čiliny. Měkčí usazeniny nad křemenci vytváří morfologickou
depresi, kterou jsme prošli v předchozí části exkurze. Pěkné ukázky křemenců
libeňského souvrství najdeme ve zdivu rotundy sv. Petra a Pavla z druhé poloviny 10. století a v
základech zdiva kostelů v hradišti.
Projdeme
staroplzeneckou Malou Stranou a za kostelem vyjdeme
na silnici k Letkovu, kde jsme exkurzi začali.
Přejdeme ji a po silnici se vydáme ke Koterovu.
Silnice stoupá a znovu mírně klesá do malého mělkého údolí. Zde odbočíme vlevo
podél zašlého sadu a
pak po okraji pole znovu vlevo směrem zpět na Starý Plzenec. Nápadná je
morfologie krajiny. Jsme na
rovné ploše starokvarterní říční terasy
mindelského stáří, která je od současné níže ležící
říční nivy oddělena prudkým svahem. Podél okraje terasy dojdeme na místo, kde je v porostu patrná
kulatá betonová jímka na vodu (vodítkem je i telegrafní sloup). Vlezeme na svah
do hustého křovinatého porostu. Jímka stojí na počátku mělké a krátké úžlabiny,
která odděluje od svahu úzký a krátký, hustě zarostlý hřbítek nad nivou Úslavy. I když místo je velmi obtížně přístupné, je zde
jedna z nejzajímavějších paleontologických lokalit Plzenecka
(CH) (49°42´21,8´´N; 13°27´17,2´´E). Na ostrohu a svazích nad nivou Úslavy je řada menších výchozů tmavých slídnatých prachovců letenského souvrství stejných jako jsme viděli na
předchozích zastávkách. Ve třech tenkých polohách pískovců o mocnosti 6 až