Ordovik u Komárova

Jižně od Komárova byla v minulém století těžena četná menší ložiska železných rud, svojí genezí spjata s vulkanismem komárovském komplexu. Byl zde větší počet menších důlních cechů, po kterých je doposud možno nalézt zbytky hald a šachtic. Mnohá důlní díla zanikla úplně a údaje o nich jsou dostupné jen v práci M. V. Lipolda z roku 1863. Exkurze vede na několik polozapomenutých důlních děl a měří asi 10 km.

Z Komárova projdeme přes Chaloupky po silnici na Malou Vísku. Silnice prochází lesem, po mírné zatáčce vychází z lesa do luk. Na tomto místě zabočíme podél lesního okraje vlevo. V lese je množství jam a zejména rozsáhlá povrchová dobývka, která je po jižní a východní straně lemována mohutnými odvaly. Patří jednomu z největších dolů v okolí Komárova, nazývanému „Hlava“ (A) (49°46´52,8´´N; 13°52´18,0´´E).

Vzrostlé stromy dokládají, že těžba zde zanikla již v minulém století, nicméně dodnes jsou patrné odvodňovací příkopy, skrývkové haldy i malé haldičky rudy připravené k odvozu. Ty jsou patrné zejména při sv. okraji dobývacího pole. Rudou železa, která zde byla těžena, je siderit. Jeho celistvé agregáty tmelí pyroklastický materiál v tufech, které patří komárovského komplexu. Vznik rud časově spadá do vyšších částí klabavského souvrství. Stáří je doloženo paleontologickými nálezy. V rozvětralých polohách sideritizovaných tufů zde byla nalezena pozoruhodná fauna ramenonožců. Nejhojnější je jemně žebrovaný a silně klenutý menší druh Nereidella pribyli, vzácnější jsou větší a hrubě žebrované misky druhů Ferrax ooliticus, Prantlina desiderata. Mezi vzácnosti patří Styxorthis tuffogena a Prantlina bohemica. Kromě ramenonožců se jen velmi vzácně vyskytli trilobiti Pliomerops lindaueri, Caudillaenus aff. advena sp. a levotočivý plž Mimospira helmhackeri. Místy se vyskytují i drobné jehlice křemitých hub. Nepřítomnost většiny druhů na jiných místech v pánvi ukazuje, že životní podmínky zde byly specifické. Společestvo s těmito druhy pravděpodobně žilo v depresích a zátokách mezi vyvrženým vulkanickým materiálem.

Fauna z dolu Hlava byla známa již J. Barrandovi. Mezi jeho materiálem se nachází i překrásně zachovalé misky velkého ramenonožce Prantlina desiderata v plochých limonitických konkrecích. Materiálu bylo původně dostatek k tomu, aby byl posílán do sbírek i v zahraničí, např. jsou i ve sbírkách Přírodovědeckého muzea v Londýně. Přesné místo jejich původu bylo až do roku 2008 neznámé. Dnes víme, že konkrece pochází z vrstvených tufů, které vystupují v nenápadných skalkách při jv. okraji odklizu.

Z lesa se vrátíme na silnici, dojdeme do Malé Vísky a za prvními domky zahneme vlevo na polní cestu. Ta nás dovede asi po 600 m do místo, kde se vlevo k cestě přimyká nevysoký pahorek, za kterým leží mělká, dnes již téměř zavezená jáma (B) (49°46´50,0´´N; 13°52´45.9´´E).

Jsme na místě dalšího dolu na železnou rudu ve vulkanitech komárovského komplexu. Důl „Zuzana“, po kterém zde jsou jen velmi skrovné zbytky, těžil hematitové rudy v silně tektonicky postiženém sledu hornin. Proto v jámě vystupují křemenné pískovce, které jinak tvoří až vysoké nadloží rudních poloh. Místo je památné paleontologicky. I zde byla ve vulkanické sérii nalezena fauna, je však odlišná od fauny klabavského souvrství z předchozí lokality. Je zastoupená pouze orthidním ramenonožcem Ranorthis lipoldi. Dnes zde však najít zkameněliny je vyloučené.

Většina rudních poloh těžených na Komárovku v historické době měla malou mocnosti a lokální rozsah. Polohy rud jsou omezeny na nejvyšší část klabavského souvrství, šárecké souvrství a na spodní část souvrství dobrotivského. Dodnes je v kamení na polích v oblasti mezi Malou Vískou, Komárovem a Těněmi na západě možno nalézt různé typy oolitových ferolitů, především sideritového a hematitového složení. Časté jsou i vulkanické horniny čedičového typu, původně s porézní nebo mandlovcovitou texturou nebo tufy, aglomeráty a aglutináty s karbonátovým tmelem. Vrstevní sledy jsou proměnlivé, s častým střídáním poloh různé zrnitosti a různého petrografického složení. V hematitem proniklých tufech ve svrchní části klabavského souvrství, tedy ze stejné úrovně jako se nacházíme, byla na několika dalších místech v okolí Komárova nalezena charakteristická fauna, tvořená ramenonožci rodů Celdobolus, Nocturnellia, Ranorthis, úlomků mechovek a ulit plže Modestospira. Ze šáreckého souvrství v této oblasti fauna známa není vůbec. V břidlicích dobrotivského souvrství, které tvoří nadloží vulkanického komplexu, je bohatá fauna známa ze štoly u Kozojed, uváděná J. Barrandem jako „St. Benigna“ podle kláštera Svatá Dobrotivá.

Po cestě pokračujeme dále do údolí až přijdeme do vsi Neřežín. Zahneme vlevo na silnici, na okraji lesa zahneme vpravo podél lesa až dojdeme na širokou lesní cestu. Na ní zahneme znovu vpravo a po asi 350 m přijdeme na křižovatku lesních cest. V lese na mírném svahu nad cestou si již můžeme všimnout hald, jam i donedávna otevřených šachtic (dnes zakrytých mříží), které patří ložisku Jedová Hora, označovaném také jako Dědova hora (C) (49°47´26,4´´N; 13°53´16,5´´E). Nově zde je zastávka naučné stezky.

V jednom z největších rtuťových dolů v Čechách zde byla těžena jemnozrnná až zemitá rumělka. Ojediněle obsahuje inkluze chalkopyritu. Nerosty tvoří hydrotermální žíly převážně S-J směru. Nerudní složkou žil je křemen, dolomit, baryt a siderit. Baryt z tohoto dolu je pověstný. Krystaly různého tvaru jsou bílé, růžové, žluté i karmínové. Krystalizace barytu předcházela i následovala vznik rumělky a jeho tvarová pestrost svědčí o kolísání genetických podmínek rud. Mineralizace je vázána na diabasové tufy a lože železných rud ve vulkanické sérii a nepochybně souvisí se spodnoordovickou vulkanickou aktivitou podél komárovského zlomu. V lese si můžeme všimnout i několika větších hald, na kterých lze nalézt různé ukázky sedimentárnách rud a tufitů, které rudní polohy doprovází. V tufech lze fosilie nalézt jen velmi vzácně. Drť z misek lingulátního ramenonožce Numericoma byla nalezena na haldách v blízkosti nápadné otevřené šachty. Výskyt tohoto taxonu dokládá stáří odpovídající klabavskému souvrství.

Po lesní cestě se vrátíme na silnici a odbočíme vpravo na Mrtník. Mineme hráz nádrže Záskalská. Údolí ze zužuje, protože skalní podloží je tvořeno křemenci řevnickými, které na rozdíl od podložních hornin jen neochotně podléhají erozi. Vpravo podél silnice pod hrází vystupují tyto řevnické křemence libeňského souvrství (D) (49°47´44,1´´N; 13°52´30,0´´E) v mocných lavicích. Výchozy jsou i v protější straně údolí i v korytě samotného potoka. Křemence vznikaly v nadloží vulkanického komplexu. Ukládaly se v době, kdy na tomto místě vulkanická aktivita již ustala a pokračovala jen dále na SV. Křemence hojně obsahují tzv. skolity. Jsou to vertikální chodbičky, reprezentující obytné rourky neznámých měkkotělých organismů.

Po silnici se dostaneme do Mrtníku a pokračujeme dále ke Komárovu. Cesta vede okolo dvou rybníků. Nad hrází spodního Červeného rybníka si nad stezkou můžeme všimnout tufů komárovského vulkanického komplexu, které zde mají typický hráškovitý rozpad (E) (49°48´13,5´´N; 13°51´56,2´´E).