Ordovik u Medového Újezda, Holoubkova a Mýta

V okolí Holoubkova je možno sledovat transgresi ordoviku přes starší poklad, pestrý faciální vývoj nejstarších členů ordoviku i stopy po intenzivní těžbě železných rud v minulém století. Celé trasa pěší exkurze měří asi 15 km.

Exkurzi začneme v Holoubkově. Ze železniční stanice projdeme zpět pod viaduktem na silnici vedoucí na Medový Újezd. Po celkem asi 2,5 km se dostaneme na rozcestí v Medovém Újezdě. Zde zahneme vlevo po silnici, přejdeme můstek přes potok a zahneme vpravo na pěšinu. Po několika metrech přijdeme pod strmou stráň bývalého lomu (A) (49°46´28,1´´N; 13°43´7,6´´E). Jsme v jádře antiklinály, ve které je odkryt styk středního kambria a spodního ordoviku, s dvěmi skrytými diskordancemi. Od silnice se proti proudu potoka dostáváme do stále vyšších stratigrafických jednotek.

Nejstarším odkrytým celkem jsou jílovité břidlice s polohami slídnatých pískovců a prachovců, se zřetelnou laminací, vystupující těsně nad cestou. Patří jineckému souvrství středního kambria. V blízkosti silnice je úklon mírný, neboť jsme v jádře antiklinály, dále je úklon stále strmější. Fauna je v jílovitých břidlicích a prachovcích sice hojná, nicméně je druhově chudá. Převládají nepříznivě zachovalé misky inartikulátního ramenonožce Lingulella matthewi, podstatně vzácnější jsou větší misky ramenonožce Lindinella kordulei. Trilobiti jsou velmi vzácní a jsou zastoupení paradoxidním druhem Rejkocephalus lyelli a druhem Ellipsocephalus hoffi.

V břidlicích jsou časté horizontální i vertikální stopy po vrtavé a pohybové činnosti živočichů na původním bahnitopísčitém dně. Některé mohou být i doupaty původních lingulidních ramenonožců. Faunistické společenstvo ukazuje na nepříznivé podmínky pro rozvoj bentosního života, které je vysvětlováno pravděpodobně sníženou salinitou vody.

V nadloží břidlic vystupuje asi 5 m mocná lavice světle šedých křemitých pískovců ohrazenického souvrství. Pískovce neobsahují žádné fosilie a jsou pravděpodobně plážového původu. Jejich vznik souvisí s regresí a změlčováním moře na konci středního kambria. Svrchní kambrium zde chybí. Po uložení ohrazenických pískovců došlo k ústupu moře a vynoření. Po dlouhém období svrchního kambria a nejstaršího ordoviku došlo počátkem ordoviku k další rozsáhlé transgresi. Pozůstatkem je lavice slepence a následující, asi 14 metrů mocný sled hrubozrnných drob třenického souvrství. Mezi kambrickými a ordovickými sedimenty sice není úhlová diskordance, výrazný je však rozdíl ve zpevnění.

Ohrazenické pískovce jsou silně zpevněné, droby třenického souvrství jsou nápadně rozpadavé. Slepenec na bázi ordovického sledu je tvořen valouny prekambrických buližníků, křemene a svrchnokambrických vulkanitů. Zdrojovou oblastí byl předordovický reliéf s okrytými prekambrickými horninami a tělesy vulkanitů křivoklátsko-rokycanského a strašického komplexu, které poskytly i železo, jež tvoří hematitový tmel slepenců. Do nadloží dochází ke zjemňování zrna pískovců, pískovce jeví lepší vrstevnatost a ojediněle se objevují i misky velkého lingulátního ramenonožce Hyperobolus feistmanteli, který je pro třenické souvrství význačný. Vzácněji se vyskytuje i další menší druh Orbithele secedens. Zachování misek obou druhů je však nevalné, na vrstevních plochách jsou patrné jen jako nezřetelné a špatně zachovalé otisky. Sedimenty třenického souvrství ukazují na mělkovodní prostředí plážového charakteru. Po jejich uložení znovu došlo k přerušení sedimentace a vynoření nad hladinu.

Projdeme však dále k východu. Ve východní stěně lomu (B) (49°46´28,3´´N; 13°43´12,4´´E) si všimneme výchozů červenohnědě zbarvených usazenin spodní části klabavského souvrství, tzv. olešských vrstev. Jejich výchozy pokračují i dále ve svahu k východu. Na bázi klabavského souvrství je 0,5 až 1 metr mocná poloha štěrčíkového slepence. Výše se materiál zjemňuje a výchozy patří prachovcům a prachovitým břidlicím, místy se zelenými vulkanickými skly. Styk s podložním třenickým souvrství je diskordantní, neboť zde chybí souvrství mílinské. V prachovcích je hojná, avšak úlomkovitá fauna tzv. leptembolonového společenstva, ve které zcela převažují inartikulátní ramenonožci druhů Leptembolon testis, Celdobolus mirandus, Dactylotreta prisca a Orbithele undulosa. Hojní jsou i mikroskopičtí konodonti. Červená barva sedimentů je způsobena jemně rozptýleným hematitem v hornině, který vznikal lateritickým zvětráváním na blízké pevnině.

Diskordance dokládají jednak regresní událost i tektonický neklid mezi kambriem a spodním ordovikem a další regresi v době sedimentace mílinského souvrství.

Vrátíme se zpět na silnici, zabočíme vpravo a projdeme pod železničním viaduktem a po silnici se dostaneme na státní silnici na Prahu. Po ní se dáme vpravo, projdeme pod dálnicí po silnici k motorestu. Před ním však zahneme vpravo po zbytku asfaltové silnice. Pole, které je vlevo od silnice, tj. severně od dálnice až k polní cestě lemované křovinami dále k západu, jsou známé lokality šáreckého a dobrotivského souvrství. Jsou-li pole zoraná, je na nich možno nalézt křemité a jílovité konkrece šáreckého a dobrotivského souvrství (C) (49°47´28,3´´ N; 13°43´34,6´´E). Zatímco pevné křemité konkrece šáreckého souvrství obsahují velmi hojné zkameněliny, především trilobita Trinucleoides reussi i jiné druhy trilobitů, dále měkkýše, hyolity, konulárie a zástupce mnoha dalších skupin, měkčí a obvykle menší a plošší konkrece uvolněné z jílovitých břidlic dobrotivského souvrství jsou na zkameněliny podstatně chudší. Převládají v nich nálezy trilobitů Placoparia zippei, Ectillaenus benignensis a Ormathops novaki, častí jsou i hyoliti, mlži a z plžů opět zástupci rodu Tropidodiscus. Velmi bohaté nálezy pocházejí také ze svahů dálničních zářezů, dnes již nenávratně rekultivovaných.

Vrátíme se a projdeme okolo motorestu a za ním zahneme vpravo na lesní cestu stoupající k severozápadu. Asi po 230 m od rozcestí před motorestem zabočíme vlevo na lesní cestu po které se dáme přímo do svahu. Cesta nás po 500 m přivede k vrcholu hřbetu Mýtského vrchu (538 m n. m.). Za cestou jsou v drobných lůmcích odkryty šedavé řevnické křemence libeňského souvrství středního ordoviku (D) (49°47´47,7´´ N; 13°42´54,6´´E). V polohách drobně závalkovitých křemenců lze nalézt druhově chudou a nepříznivě zachovalou trilobitovou faunu, odlišnou od běžné faunistické asociace řevnických křemenců. Na rozdíl od jiných lokalit (např. lomů na nedalekém vrchu Rumpálu) se zde vyskytuje hojně trilobit Placoparia petri spolu s druhy Prionocheilus mendax, Dalmanitina cilinensis, Stenopareia panderi s doprovodnou faunou ramenonožců a ostnokožců. V polohách křemenců jsou zde i vertikální obytné chodbičky po červech, tzv. skolity. Lokalita je jednou z mála v Barrandienu, kde lze faunu řevnických křemenců sbírat přímo na výchozech. Křemence vyplňují jádro ploché synklinály, a protože jsou odolnější než podložní jílovité sedimenty, tvoří zalesněný hřbet přibližně východozápadního směru.

Po lesní cestě se dáme západním směrem až na silnici do Těškova. Po dalších 200 m dojdeme do zatáčky silnice, která prořezává plochý pahorek. V malém lůmku vlevo jsou odkryty alterované bazaltické horniny ordovického stáří (E) (49°47´43,1´´N; 13°42´29,0´´E). Zatímco ve stěnách lůmku jsou bazalty masivní, drobně zrnité a se zřetelnou kulovitou odlučností, na polích u silnice lze nalézt i ukázky s mandlovcovou texturou. Původní dutiny po plynech jsou vyplněny kalcitovými mandlemi, které po vyvětrání dodávají hornině hrubě porézní charakter. Podobných drobných těles je v okolí více a v polích je možno si všimnout několika plochých pahorků tvořených těmito bazalty.

Po silnici dojdeme do Těškova, zahneme vlevo po silnici a pokračujeme na Holoubkov. Asi 600 m za okrajem Těškova lze na polích vpravo i vlevo od silnice nalézt křemité konkrece šáreckého souvrství, zde velmi fosiliferní (F) (49°47´34´´N; 13°41´32´´E). V konkrecích jsou hojní zejména trilobiti Trinucleoides reussi a Ormathops atava, běžná je i další fauna, z níž vyniká orthidní ramenonožec Euorthisina moesta.

Po silnici pokračujeme až k rozcestí před dálničním mostem. Asi po 450 metrech v silniční zatáčce odbočíme po lesní cestě do lesa (vlastně pokračujeme rovně, protože silnice zahýbá vpravo). Vpravo najdeme rozsáhlé pinkové pole se zbytky starých hald a hlubokými, dnes zčásti zavezenými jámami (G) (49°46´50,9´´N; 13°40´50,5´´E). Jsme na místě zvaném "V Ouzkém", kde byla v 19. století těžena sedimentární železná ruda. Vznikala na počátku ordovické transgresi a tvoří bázi třenického souvrství. Od roku 1794, kdy byla těžba otevřena, zde byly těženy celistvé hematity, jedny z nejkvalitnějších v Barrandienu vůbec. V době maxima těžby zde pracovalo až 300 lidí. Naspodu ložisek je vyvinut slepenec (zde nazývaný peckář) z buližníkových a porfyrových valounů, mocný až 10 m. Tmel mezi valouny byl vytloukán jako ruda. V nadloží slepenců leží celistvá ruda, tzv. ocelka. Její hematit je kovově lesklý, namodrale hnědý, silně prostoupený křemenem. Drobné dutiny v rudě bývají vystlány krystalky křemene, v některých je možno nalézt i menší, dokonale vyvinuté čiré krystaly barytu. Celé nepříliš mocné ani plošně rozsáhlé ložisko je silně tektonicky postiženo, jeho původně souvislý průběh je porušen četnými mladšími příčnými zlomy. Proto bylo těženo množstvím menších důlních děl v celém údolí mezi Chlumem a Holoubkovem a zbytky hald jsou patrné i na protilehlé straně silnice i blízké dálnice. V lesích mezi pinkovým polem a vrcholem Vydřiduchu lze při pečlivém pozorování nalézt i další důlní odvaly.

Lokalita je významná především paleontologicky. Pochází odtud jedna z nejbohatších spodnoordovických (tremadockých) faun ve střední Evropě, mnohokrát zmiňovaná v odborné literatuře. I když mnohé zkameněliny byly známy již J. Barrandovi, nejvýznamnější nálezy pochází z let 1924-1926.

Významní avšak vzácní jsou zde trilobiti Holubaspis perneri, Hemibarrandia holoubkovensis, Parapilekia ferrigena a Holoubkocheilus granulatus. Ramenonožci jsou hojnější, s mnoha druhy, mezi kterými převládají Poramborthis grimmi a Acrotreta grandis. Zachování fauny ukazuje na mělkovodní prostředí, s aktivní činností vln a mořských proudů, která misky ramenonožců nakupily do malých čočkovitých akumulací. Vzácní jsou jablovci a plži. Na povrchu větších valounů ze slepence je možno nalézt i drobné síťkovité povlaky patřící druhu Marcusodictyon exspectans. Tento druh patří mezi tzv. problematika, neboť není známé jeho postavení v zoologickém systému. Najít fosilie na haldách v okolí pinek vyžaduje trpělivost s notnou dávku štěstí.

Časté jsou zde však temně hnědofialové a okrové páskované křemité hematity. Bývají sběrateli vyhledávané jako tzv. železité křemeny, nikdy však nedosahují takové barevné pestrosti jako železité křemeny v okolí Cheznovic. Jejich jemné páskovaní má nejspíše biogenní původ. Reprezentují tzv. stromatolity, jejichž páskování vzniká cyklickým růstem sinic.

Pokud však chceme navštívit nadloží rud v okolí Holoubkova, dojdeme zpět na náměstí v Holoubkově a po státní silnici se dáme vlevo směrem na Plzeň. Po 1600 m sejdeme ze státní silnice vlevo na lesní cestu, která odbočuje se státní silnice poněkud šikmo na místech, před kterým silnice vbíhá do lesa a překračuje potok. Lesní cesta zahýbá vpravo, my však pokračujeme přímo do lesa a asi po 130 m vyjdeme nad levý vysoký břeh potoka Chýlava (zvaný též Úzký nebo Vydřidušký potok). Jsme na místě zvaném Zavírka (H) (49°45´40,9´´N; 13°40´5,9´´E). Zdejší lokalita je vyhlášena Přírodní památkou. Ve svahu nad potokem jsou přirozené výchozy šedožlutých jílovitých břidlic klabavského souvrství. Zdejší břidlice poskytly jednu z nejbohatších a nejlépe zachovalých faun spodních poloh tohoto souvrství, reprezentovanou téměř výlučně graptolity. Kromě vůdčího Corymbograptus v-similis jsou zde i druhy rodů Expansograptus, Acrograptus a Tetragraptus, vzácně se vyskytuje i jiná fauna, z níž převládají drobní ramenonožci. Vzhledem k ochraně lokality zde sběr fosilií není povolen ve výchozech, faunu však můžeme vzácně nalézt i na střípcích břidlic v suti.

Graptolitová faunu ukazuje na výrazné prohloubení moře z období od třenického souvrství do souvrství klabavského. Původní mělkovodní a bohatá fauna s ramenonožci, jablovci a trilobity, která je známa z předchozí lokality u Holoubkova byla nahrazena faunou otevřeného a hlubokého moře, na jehož dně žilo jen málo organismů. Většina fosilií patří graptolitům, tedy koloniálním živočichům, kteří se vznášeli ve volné vodě a na dno se dostali po odumření. Mezi uložením rud u Holoubkova a břidlic v Zavírce došlo k zahloubení moře nejméně o 100 až 300 m.