Kambrické vulkanity u Těškova a Třebnušky

Ve svrchním kambriu byl Barrandien souší, na níž docházelo v pruhu mezi dnešními Rokycany a Křivoklátem k mohutným sopečným erupcím. Vznikly rozsáhlé suchozemské výlevy neutrálních a kyselých hornin, které dnes vytvářejí tzv. křivoklátsko-rokycanský vulkanický komplex. Na výlevy jsou vázány některé pozoruhodné mineralizace. Exkurze zahrnuje dvě míst od sebe dosti vzdálená a je nutno ji vykonat autem nebo na kole. Pro návštěvu lomů je třeba napřed si vyjednat povolení ke vstupu.

Exkurzi začneme v Těškově. Projdeme okrajem Těškova a pokračujeme na Lhotu pod Radčem. Hned za vsí po pravé straně v zářezu silnice vystupují vulkanické horniny kambrického stáří (A) (49°48´18,2´´N; 13°42´6,8´´E). Stejné jsou těženy ve velkém lomu „Kněžský vrch“ asi 700 m za Těškovem vpravo od silnice (B) (49°48´39´´N; 13°42´21´´E). Na obou místech se jedná o svrchnokambrické ryolity, dříve označované jako křemenné porfyry, které jsou typické pro jihozápadní části křivoklátsko-rokycanského komplexu.

K výlevům efuziv křivoklátsko-rokycanského komplexu docházelo ve čtyřech etapách, z nichž v nejmladší etapě vznikaly ryolity. Jsou to kompaktní horniny světlých, šedozelených až načervenalých odstínů, s častými vyrostlicemi křemene a živců. Výlevy dosahují mocnosti až 800 m. Některé partie mají felsitický charakter (sklovitý až perlitický sloh). Většina těles ryolitů vznikla z puklinových výlevů, ke konci vulkanické aktivity však vznikaly i pravé sopky charakteru stratovulkánů.

Ryolity mají makroskopicky zřetelné vyrostlice šedého šesterečného vyššího křemene. Vyrostlice nesou stopy otavení, které je patrné ve výbrusech, a které dokládají, že krystalované křemeny byly po nějakou dobu unášeny vystupujícím magmatem. Křemen a světlé, často růžové živce jsou obklopených celistvou šedozelenou nebo šedorůžovou základní hmotou. Celé těleso je rozpukáno strmě ukloněnými puklinami, které pravděpodobně souvisejí s jeho ochlazováním i s jednotlivými výlevy. Pozoruhodná je i nestejnoměrně vyvinutá, několik metrů mocná poloha laminovaných hnědofialových tufů s hojnými, velkými a paralelně ploše orientovanými tabulkovými krystaly jednoklonného živce.

Ryolitové výlevy protínají četné žíly a žilky křemene, často s drúzovými dutinami. V žilách jsou velmi časté drúzy dokonalých krystalů křemene (křišťálu), obvykle asi 1 cm velikých, většinou pokrytých na povrchu hnědými a červenými sloučeninami železa a manganu. V některých dutinách jsou i krystaly podstatně větší, až do velikosti 10 cm. Bývají dokonale krystalograficky omezené, pro svůj fialovým nádechem jsou považovány za ametysty. Nejpozoruhodnějšími minerály jsou však fosforečnany: nehojný je zde dufrenit, vytvářející tmavě olivově zelené až hnědé, drobné hroznovité agregáty, velmi krásné jsou ukázky zlatožlutého, jehličkovitého kakoxenu. Další fosforečnany jsou vzácnější a ve větším množství se vyskytly v prvních letech těžby v lomu. Nachází se zde minerál příbuzný wavellitu, od typických ukázek z barrandienského paleozoika se však odlišuje světle zelenou barvou i chemickým složením. V drobných kulovitých fialových až fialově šedých agregátech se vyskytuje strengit, stejně jako olivově zelený, průsvitný a sběratelsky vyhledávaný leukofosfit. Nalezen byl i velmi vzácný blankytně modrý kolbeckit obsahující skandium a některé další vzácné fosforečnany. Sulfidy jsou nehojné; kromě tenkých žilek pyritu je známa ve formě tenkých červených náletů i rumělka. Velmi nápadným a poměrně častým minerálem je trávově zelený zemitý nontronit, tvořící výplně dutin a žil. Větráním získává žlutozelenou barvu a ve vlhkém stavu je mazlavý. V dutinách jsou časté ledvinité agregáty limonitu a příbuzných minerálů, velmi pěkné jsou tmavě hnědé ledvinité agregáty goethitu a uváděny jsou i drobné ledvinité agregáty opálu hyalitu na křemeni. Vzácné jsou sírany, znám je baryt v drobných čirých krystalech a hydroniumjarosit v krásných drobných medově oranžových a lesklých krystalcích.

Zvláštností jsou hojné brekciovité výplně některých žil, tvořené pseudomorfózami křemene po kalcitu. Pseudomorfózy zachovávají typické krystalové tvary skalenoedrického kalcitu, známé jsou i drobné klence limonitizovaného karbonátu, pravděpodobně sideritu nebo ankeritu. Celkově je tato parageneze minerálů v Čechách i ve světě ojedinělá a lze ji jen vzdáleně srovnat s některými výskyty v zahraničí. Její vznik pravděpodobně souvisí s dozvuky vulkanické činnosti na konci kambria, neboť žíly s křemenem již nepronikají slepenci třenického souvrství na bázi ordovického sledu, které byly dobře odkryty těžbou v nejvyšší (dnes již zcela odtěžené) etáži lomu. Některé fosforečnany, především wavelit, kakoxen, barrandit, dufrenit a variscit jsou známé z početných nalezišť v blízkosti Cerhovic, Komárova a Olešné, kde jsou však přítomny na puklinách a v dutinách spodnoordovických drob a železných rud.

Kromě ryolitů jsou v nejvyšší etáži lomu vidět tektonicky zakleslé kry slepenců a brekcií. Patří třenickému souvrství spodního ordoviku, jak bylo prokázáno nálezy úlomků fosfatických misek lingulátních ramenonožců v jemnějších drobách tvořících tmel mezi valouny.

Pokud nás zajímají kambrické vulkanity, můžeme navštívit ještě jeden velký lom s těmito horninami. Od lomu v Těškově se vydáme po silnici na Lhotu pod Radčem, Plískov, Zbiroh a Přísednici. Za Přísednicí na křižovatce odbočíme vpravo a silnice nás přivede po asi 15 km k dalšímu velkému lomu v kambrických ryolitech (C) (49°53´18,2´´N; 13°43´44,4´´E). Jsou poněkud kompaktnější nežli v Těškově a hlavně u nich chybí četné křemenné žilky. Rovněž jsou i tmavší. Minerální složení je však totožné. V lomu je patrné tektonické porušení ryolitových těles, časté je vějířovité rozpukání a brekciovitý ráz některých poloh.

Ryolity se pro svoji tvrdost hodí jako vynikající materiál na štěrkové náspy, pod koleje železnice, do betonu a podobně. Materiálem z obou lomů se můžeme setkat na stavbách na mnoha místech v okolí Plzně a Berouna, např. velkými bloky z Těškovského lomu je vyloženo i koryto Klabavky v Ejpovicích.