V
údolí Zbirožského potoka je řada instruktivních lokalit středního kambria
a výchozů vulkanitů křivoklátsko-rokycanského vulkanického komplexu. Celá
trasa je dlouhá asi
Ze Skryjí se vydáme po
asfaltové silnici do údolí Zbirožského potoka k mlýnu Slapnice.
Silnice nás přivede přes můstek nad potokem. Pokračujeme po silnici až k
rozcestí na okraji lesa. Vpravo (na
levém břehu potoka) je odbočka na lesní cestu vedoucí po okraji lesa k několika
osamoceným chatám. Za chatami se všimneme prudké a hluboké strže. Vejdeme do
ní. Vpravo ve strži jsou viditelné velké zaoblené balvany, na protějším svahu
vystupují z menších výchozech hnědofialové a šedé
drobové pískovce. Výše v rokli tyto pískovce vytváří až několik metrů vysoké
svahy. Jsme na lokalitě sběrateli nazývané „U tří chat“ (A)
(49°57´26,6´´N; 13°45´4,6´´E).
V pískovcích a zejména
v polohách rezavě zbarvených dekarbonitizovaných pískovců je možno nalézt hojnou
ramenonožcovou faunu, doprovázenou vzácnějšími trilobity a případně i další
faunou. Jsme ve spodní části vrstevního sledu středního kambria u Skryjí.
Pískovce patří týřovickým pískovcům a slepencům a
tvoří podloží mocného
sledu skryjských břidlic. Litologie poloh s faunou a
distribuce fosilií v polohách svědčí o tom, že polohy pískovců výše ve svahy
vznikaly náhlými splachy písku a schránek z
mělčin do hlubších částí pánve. Za příčinu takových splachů
jsou považovány silné bouře, které zvíří materiál ze dna a proudy takto zvířený
materiál přenesou na jiné, obvykle hlubší místo. Takovým usazeným polohám říkáme
tempestity.
Jedna z poloh tempestitů zde poskytla velmi bohatou a zajímavou faunu.
Kromě převládajícího orthidního ramenonožce Pompeckium kuthani jsou
zde přítomni i lingulátní ramenonožci, nejhojněji
druh Lingulella agaue.
Vzácnější jsou velmi drobné nízce kuželovité misky druhu rodu Almohadella, donedávna známému jen z Maroka.
Zastupuje tzc. ceratretidní
ramenonožce, které kromě tohoto místa ze střední Evropy známi nejsou. Trilobiti
jsou nehojní, převládají druhy rodů Germaropyge, Lobocephalina a Ptychoparioides. Vzácní jsou měkkýši, zde
zastoupení rodem Helcionella a
Cambretina. Pozoruhodné jsou jemně žebrované
rourky, patřící snad nějakým neznámým červovitým živočichům.
Vrátíme se na cestu.
Pokračujeme dalších asi 600, po cestě přejdeme jednou potok. Jsme na místě
chatového tábora. Za jeho levým (tj. východním) okrajem vejdeme do lesa a
začneme stoupat do velmi prudkého svahu až se
dostaneme na turistickou cestu vedoucí mírně se svahu. My se však vydáme vlevo,
do svahu, až dojdeme k místu, kde cesta vychází s lesa. Zde zahneme vlevo na
další lesní cestu, která nás vyvede na úzký a mírně se svažující hřbet s loučkou vbíhající do lesa. Po
jeho temeni dojdeme až na hranu prudkého svahu. Zde je několik jam po
sběratelích (B)
(49°57´25,8´´N; 13°45´20,2´´E). V suti zde nalezneme velmi hojnou, avšak
převážně drcenou faunu trilobitů. Jsme na místě souborně označovaném jako
„Dlouhá hora“. Menší skalky leží při hraně svahu podél okraje lesa. Patří
vyšším polohám skryjských břidlic. Poměrně hojně
obsahují drobnější faunu, především trilobity Eccaparadoxides
pusillus, Conocoryphe
gerlinda, poměrně častí jsou agnostidní
trilobiti. V polohách o něco níže ve svahu je hojný orthidní
ramenonožec Bohemiella romingeri.
Dlouhá hora je
lokalita proslulá od
dob J. Barranda. Z blíže neznámé čočky
pískovců ležící v těchto místech pochází shluky úplných jedinců velkého karpoida Ceratocystis perneri hojně doprovázeného menším trilobitem Ctenocephalus coronatus a
další zajímavou faunou. Nové sběry v těchto čočkách zjistily i hojný výskyt
celých ték pozoruhodného ostnokožce Lichenoides priscus. Zachování ukazuje, že podobně jako
na předchozí lokalitě „U tří chat“ i zde se mimořádná fauna zachovala díky
rychlému pohřbení živých jedinců pískem při bouřích.
Vrátíme se na
turistickou cestu, ze které jsem předtím odbočili a
vydáme se vpravo směrem na Podmokly. Po
cestě si můžeme všimnout drobných výchozů podél cesty, fosilie však obsahují
poměrně vzácně. Dále o něco níže podél cesty (C)
jsou skryjské břidlice tmavší, pevnější a fauna je
méně hojná. Vyskytují se zde jsou
zde spíše větší druhy, především opět Eccaparadoxides
pusillus a Ptychoparia dubinka. V prudkém svahu podél
cesty a ve svahu nad cestou jsou četné výchozy a drobné lůmky
po sběratelích. Faunistický obsah je velmi rozdílný v různých
stratigrafických úrovních. Některé polohy (zejména pod cestou blíže Jezírku kam
se dostaneme po další cestě)
jsou paleontologicky velmi chudé, místy i zcela bez fosilií,
naproti tomu výchozy blíže Skryjím obsahují bohaté a
dobře zachovalé fauny. Nejbohatší polohy
patří vyšším partiím skryjských břidlic.
Po cestě po svazích
Dlouhé hory a podél úpatí vrchu Dubinky se dostaneme na úzkou plochou nivu
Zbirožského potoka. Cesta nás posléze přivede k přechodu přes potok u
menšího jezírka. Stěny údolí jsou zde sevřené a vytváří kaňonovité hrdlo,
kterým s drobným vodopádem protéká Zbirožský potok (D)
(49°56´48,2´´N; 13°45´0,6´´E). Toto místo zvané příhodně „Jezírka“
vzniklo díky rozdílné odolnosti kambrických sedimentů a kambrických vulkanitů.
Nad skryjskými břidlicemi, které doposud vytvářely
stěny a dno údolí leží
nejstarší příkrovy vulkanitů křivoklátsko-rokycanského komplexu.
Tento komplex se vytvořil ke konci svrchního kambria. V té době byly
mořské sedimenty vyzdviženy na souši a podléhaly erozi. Na tento podklad za začaly rozlévat lávové příkrovy z první vulkanické
fáze komplexu. Jsou to tmavé horniny celistvého vzhledu, bez zřetelných zrn
nerostů, často s deskovitým rozpadem. V některých partiích jsou patrné
stopy po tečení láv (tzv. fluidální textura).
Svým chemismem
vyvřeliny odpovídají andezitům a dacitům. Výlevy
magmatu umožnil systém zlomů SV-JZ
směru. První výlevy měly puklinový charakter a postupně vytvořily až
Skalní stěnu u jezírek
tvoří afanitické (celistvé) dacity první erupční
fáze. Lávové příkrovy této erupce vytvořily nepravidelný pruh při SZ okraji
vulkanického komplexu a zakryly sedimenty středního kambria. Tím je uchránily
před další erozí. V dacitových příkrovech zjistila Waldhausrová (1968)
dvě úrovně s tufy a mandlovcovitými lávami. Následná druhá erupční fáze je reprezentována tmavě modravými jemnozrnnými andezity. I když
částečně překrývají příkrovy starší erupční fáze, andezitové příkrovy se rozlévaly i dále k JZ a SV. Dalšími výlevy se posléze vytvořil až
Přívodní dráhy a subvulkanická tělesa charakteru ložních žil proráží
sedimenty středního kambria skryjsko-týřovické oblasti. Jedna z takových žil porfyritu
diskordantně proráží skryjské břidlice u Luhu.
Projdeme-li podél
skalisek vulkanitů, údolí se opět rozšiřuje. Je to způsobeno příčnými
poruchami, které celé území rozdělují do více drobných ker vůči sobě různě
posunutých. Cesta se zde opět dostává na území tvořeného vůči erozi méně
odolnými skryjskými břidlicemi.
Přejdeme potok a cesta
nás přivede k samotě Buchava u silnice se Skryjí do Podmokel. Vydáme se vlevo po silnici do mírného svahu a
brzy přijdeme s několika zchátralým a zasuceným
lomům. Jsme na klasické Barrandově lokalitě „Buchava“
(E)
(49°56´32,6´´N; 13°44´41,8´´E). Ve dvou větších a několika menších lůmcích vystupují svrchní polohy skryjských
břidlic. Břidlice jsou velmi pevné, místy s písčitějšími partiemi.
V několika neostře ohraničených polohách obsahují vápnité konkrece
s mimořádně příznivě zachovalou faunou. V břidlicích je velmi hojná a
poměrně bohatá fauna. Na rozdíl od „Luhu“ zde velcí paradoxididní
trilobiti nejsou příliš hojní. Převažuje zde Eccaparadoxides pusillus
doprovázený Conocoryphe gerlinda,
Lobocephalina emmrichi, Ptychoparia dubinka, Skreiaspis spinosa (od podobného druhu Agraulos ceticephalus
se liší trnem na glabele) a Ellipsocephalus
vetustus. Kromě trilobitů jsou zde poměrně hojní hyoliti. Mimo drobnějších druhů patřících rodům Buchavalites, Slapylites
a Parentilites je zde význačný až
Nejlépe zachovalá
fauna pochází z dekalcifikovaných vápnitých konkrecí, objevených zde
v roce 1975. Konkrece poskytly jednu z nejbohatších a nejlépe
zachovaných hyolitových faun na světě, proslulé
pracemi L. Marka. Fauna hyolitů a trilobitů odtud
byla však známa již J. Barrandovi. Moderní revize
kambrických hyolitů připravovaná L. Markem
z bývalé ČSAV bohužel nebyla nikdy publikována, zůstala jen
v rukopisné verzi. Marek v ní popsal jednu z nejbohatších hyolitových faun kambria, která kromě výše uvedených druhů
čítá i mnohé další nové rody a druhy. Většina druhů popsaných v monografii
pochází právě z této lokality.
Sběr fosilií na této
lokalitě je možný bez povolení, avšak stejně jako na jiných lokalitách v
Barrandienu i zde je možno sbírat pouze v suti.