Kambrium u Týřovic a Skryjí

Okolí Týřovic je klasickou oblastí s fosilními nálezy nejstarší mořské fauny u nás. Údolí Karáskovského potoka poskytuje dodnes jeden s nejkrásnějších profilů, několikrát zmíněný v geologických průvodcích a leží zde i některé klasické lokality of Barrandových dob. Nejstarší horniny středního kambria vystupují na několika místech severně od Skryjí.

Z Týřovic projdeme po silnici na Rakovník a asi po 650 m odbočíme vlevo k menšímu lesíku vybíhajícímu do polí a luk. V lese je řada jam a haldiček po těžbě. Jsme na návrší „Na kamenných hůrkách“ (A). Dodnes jsou zde patrné jámy po těžbě pískovců a slepenců pro stavební účely. Nejlepší odkryvy jsou zejména při horní hraně svahu nad potokem. Stejné horniny tvoří protější vrch Mileč, na kterém paleontologické lokality zanikly s těžbou pískovců. Vrch však dal slepencům a pískovcům stratigrafický název.

V lůmcích „Na kamenných hůrkách“ vystupují milečské slepence a pískovce (A) (49°58´41,4´´N; 13°46´20,5´´E). Jsou transgresívním členem z počátku středního kambria. Štěrky a písky se ukládaly v mělkém moři nedaleko břehu na původně členitém reliéfu z hornin prekambrického stáří. Valounový materiál je monotónní, kromě valounů světlého křemene jsou běžné tmavé valounky prekambrických buližníků. Poměrně dokonalé zaoblení valounů dokládá aktivní abrazní a třídící činnost vln a proudů, některé polohy jsou tvořeny velikostně vytříděnými valouny, místy je patrné šikmé zvrstvení. Vrstvy zde dosahují asi 10 m mocnosti. Fauna je v milečských slepencích a pískovcích poměrně vzácná a vyskytuje se ve vyšších polohách vrstev. Převládají nevalně zachovalé misky orthidního ramenonožce Pompeckium kuthani, mnohem vzácnější jsou ramenonožci Jamesella perpasta a Jamesella quadrata. Z trilobitů je nejčastější hlavové štíty menšího druhu Ellipsocephalus vetustus, podstatně vzácnější jsou i jiné druhy (Perneraspis conifrons, Ptychoparioides torifrons a blíže neurčení paradoxidní trilobiti). Vzácnou složkou fauny jsou helcionellidní měkkýši s kápovitými ulitami rodů Helcionella a Latouchella. Zachování fauny není valné, misky a krunýře jsou úlomkovité a často i různě deformované. Fosilie jsou nejstarší mořskou faunou ve skryjské oblasti, zřetelně odlišnou od fauny mladších skryjských břidlic. Proto u ní bylo kdysi předpokládáno spodnokambrické stáří. Zbytky paradoxidních trilobitů však jednoznačně ukazují na spodní část středního kambria.

Fosilie zde byly nacházeny v době těžby stavebního kamene. Jejich popisy proslul R. Růžička (1939) v době mezi dvěma světovými válkami. Dnes fosilie můžeme porůznu, spíše však jen vzácně nalézt v jemnějších pískovcích v suti a v malých jámách při vrcholu pahorku. Je možno je považovat za nejstarší mořské fosilie na našem území. Nejspíše nalezneme misky ramenonožců kontrastující rezavou barvou s barvou pískovců.

Z návrší se vydáme po hraně svahu lesem a po překonání mělké strže nás cesta přivede k mělkým jámám vysoko ve svahu, pod kterými jsou nápadné osypy hrubé suti. Jsem na lokalitě „Pod trním“(B) (49°58´29,9´´N; 13°46´41,0´´E).

Tato lokalita, neznámá J. Barrandovi je poprvé zmiňovaná J. F. Pompeckým v roce 1895. V zalesněném svahu nad levým břehem Karáskovského potoka vystupuje ve spodní části skryjských břidlic asi půl metru mocná poloha drobových pískovců. Její průběh ve svahu je dobře patrný z řady jam a příkopů. Pískovec poskytl unikátní nálezy trilobitů. Kromě převládajícího druhu velkého druhu Germaropyge germari je zde vzácnější druh Ptychoparia striata, nehojní jsou ostnokožci Lichenoides priscus a Stromatocystites pentangularis, hojné jsou úlomky paradoxidních trilobitů a vzácněji i misky orthidních ramenonožců. Udávané jsou i nálezy medúzovců.

Pozoruhodné je zachování trilobitů. Běžně jsou nalézáni celí jedinci, bohužel vlivem zrnitosti pískovce nepříliš příznivě zachovaní, bez jemných detailů krunýře. Nalezeni byli spíše ve spodních partiích pískovcové polohy, někdy i ve skupinách několika jedinců. Jejich hromadný výskyt a úplnost je vysvětlována rychlým pohřbením pod mocnou vrstvou písku. Živí trilobiti byli sneseni spolu s pískem do hlubších partií pánve a vzápětí překryti mocným nánosem písku, který neumožnil jejich vyhrabání. Trilobiti zahynuli na tomto místě, nejedná se tedy o exuvie nebo naplavené části krunýřů. U některých jedinců byli dokonce nalezeny i úpony nožiček na vnitřní straně krunýře.

Lokalita zasluhuje přísnou ochranu, i když zvětralé části pískovcové lavice jsou dnes nenávratně odtěženy. V literatuře je mnohokrát zmiňována, i proto, že je jednou z mála lokalit, kde byl hojně nalézán druh Germaropyge germari.

Od jam se vydáme po lesní cestě na dno údolí, projdeme chatovou osadou u ústí rokle a po polní cestě vyjdeme na statní silnici u mostu. Řeku prozatím nepřejdeme a vydáme se po silnici směrem k Týřovicím. Silnice nás po asi půl kilometru přivede k nevysokým silničním zářezům budovaným jemnými šedavými břidlice. Jsme na lokalitě „Pod hruškou“ (C) (49°58´13,4´´N; 13°46´47,3´´E). Je to jedna z klasických lokalit J. Barranda. Lokalita nese jméno podle staré hrušně rostoucí ještě v polovině 80. let minulého století. Ve skalkách u silnice i výše ve svahu a mělké roklince západněji vystupují svrchní polohy skryjských břidlic. Jejich mimořádně jemné zrno umožnilo zachování i velmi drobných detailů fosilií. Toto bylo známo již sběratelům od 40. let 19. století. V břidlicích byla objevena hojná fauna vývojových stadií trilobitů, především druhu Sao hirsuta. Jsou odtud známa larvální stadia od protaspidního (larva bez trupových článků) přes meraspidní ((larva s neúplným počtem článků) až k holaspidním stadiím. Kromě významného druhu Sao hirsuta je zde hojný druh Agraulos ceticephalus, méně časté jsou druhy Eccaparadoxides rohanovicus a Solenopleurina tyrovicensis. Všechny tyto druhy jsou výskytem omezeny na vyšší část skryjských břidlic a osídlovaly spíše hlubší mořské prostředí. Vzácně zde byl nalezen Luhops expectans. Kromě trilobitů polymeridních jsou zde hojní i trilobiti agnostidní s Pleuroctenium granulatum, Condylogyge rex, Peronopsis cuneifera, Phalacroma bibullatum a Phalagnostus nudus. Velmi bohatá asociace agnostidních trilobitů byla nalezena o něco výše podél silnice, na dnes již na zaniklé lokalitě. Kromě trilobitů je v břidlicích hojný karpoid Trochocystites bohemicus. Jeho volné destičky mají typický polygonální vzhled, zatímco nálezy celých ték jsou velmi vzácné.

Po silnici se vrátíme zpět na most, přejdeme Berounku a za mostem se vydáme do prudkého s svahu pokrytého sutí skryjských břidlic. Pod svahem je jeden z informačních panelů naučné stezky.

Jsme na asi nejznámějším nalezišti trilobitů u Skryjí, podle osady dole u řeky označované jako Luh (D) (49°58´9,1´´N; 13°46´20,8´´E). Vystupují zde střední a vyšší polohy skryjských břidlic v četných malých výchozech a v množství drobných jam a lůmků po činnosti sběratelů. Nápadné jsou dlouhé suťové osypy na svazích, dosahující až k silnici u mostu. Vystupují zde pevné, deskovitě odlučné břidlice s velmi hojnými fosiliemi. Nejhojnější je velký paradoxidní trilobit Hydrocephalus carens. Z tohoto druhu jsou časté pleury, části cephalonů, volné líce, rostrální desky a hypostomy. Vzácností nejsou ani celí jedinci až 20-25 cm dlouzí. Kromě tohoto druhu je zde možno nalézt i další typické menší druhy trilobitů, jakými jsou Sao hirsuta, Parabailiella granulata, Agraulos ceticephalus a z agnostidů druh Phalagnostus nudus. Opět velmi vzácný je Luhops expectans, nazvaný podle tohoto naleziště. Hojné nálezy trilobitů a jejich částí umožnily studium anomálních jevů na krunýřích, např. srostlých žeber, nepravidelností ve stavbě hlavových či pygidiálních štítů, různé naduřeniny na povrchu krunýřů apod. Tyto jevy, dobře ukazující na životní projevy trilobitů byly z tohoto i jiných nalezišť shrnuty v souborné práci Šnajdrem (1978). Kromě trilobitů je jiná fauna nehojná. Vzácné jsou drobné kuželovité schránky akrotretidního ramenonožce Luhotreta pompeckji a vzácně i orthidního ramenonožce Bohemiella romingeri. Hyoliti a další fauna je vzácná. Ze spodní části svahu pochází nálezy problematického druhu (pravděpodobně sabellitidního kroužkovce) Volborthella tenuis bohemica a ve střední části svahu byl nalezen vzácný eokrinod ze skryjsko-týřovické oblasti, drobný druh Luhocrinus monicae.

Vyšplháme se na horní hranu svahu a po polní cestě se vydáme ke kostelu ve Skryjích. Překvapivě rovná plocha polí okolo cesty je pleistocénní říční terasou, jak o tom svědčí četné oválené valouny z původních říčních štěrků v ornici (E) (49°58´7´´N; 13°46´17´´E). Projdeme po cestě okolo domku v polích, za ním odbočíme vlevo, přejdeme pole a po hraně nad boční roklí se po asi 120 m dostaneme na nevelké místo pokryté sutí po sběratelích. Drobné lůmky leží těsně pod hranou říční terasy. Jsme na lokalitě sběrateli zvané „U třešně“. Pochází z ní bohatá fauna z vápnitých konkrecí i břidlic, místy jsou zde přítomny i polohy jemných štěrčíkových slepenců (F) (49°58´1,0´´N; 13°46´17,2´´E). Po okraji křovinatého svahu a polní cestě se odtud vrátíme do Skryjí.