Kambrium na Vinici u Jinců

Svah Vinice na pravém břehu Litavky u Jinců poskytuje možnost vidět téměř souvislý profil jineckým souvrstvím středního kambria. Lokalita je však přísně chráněná a sběr zkamenělin je nutno omezit na vykopanou suť na haldách či sbírat na povolených místech. Exkurze je dlouhá asi 4 km.

Z nádraží v Jincích jdeme po červené a modré turistické značce do Čenkova, za přejezdem přes železniční trať pokračujeme cestou vlevo a za mostem přes Litavku odbočíme opět vlevo na polní cestu. Po 200 m zabočíme vlevo po okraji pole na stezku, která nás přivede ke strmému křovinatému srázu nad řekou pod cípem pole. Četné zářezy, drobné lůmky a suťové osypy představují svědectví o činnosti sběratelů v nejnižší části jineckého souvrství.

Jinecké souvrství u Jinců představuje téměř modelový příklad transgresně-regresního cyklu jak z litologického, tak z faunistického hlediska. Na bázi (A) (49°46´55,3´´N; 13°59´50,2´´E), u níž se nacházíme, budují jinecké souvrství pískovce, dokonce s tenkými polohami slepenců. Výše se sedimenty zjemňují, pískovcové polohy jsou nahrazovány prachovci a prachovitými a jílovitými břidlicemi. Nad nimi dochází k několika epizodám zvýšeného přínosu prachového nebo písčitého materiálu, který ve svrchní části jineckého souvrství počíná převažovat a objevují se pískovcové lavice. Nad nimi již leží pískovce nadložního ohrazenického souvrství bez fosilií.

Symetrickému litologickému cyklu odpovídá i sled faun. Spodní polohy mají jen druhově velmi chudou faunu obolidních ramenonožců, kteří se zarývali do písčitého dna v neklidném mělkovodním mořském prostředí. S prohloubením moře a se zjemněním usazenin se poprvé objevují trilobiti, mezi nimiž převládají druhy rodů Ellipsocephalus a Rejkocephalus. S dalším zahlubováním počínají přibývat velcí paradoxidní trilobiti, zvyšuje se podíl agnostidních trilobitů, objevují se ostnokožci a druhová pestrost fauny dosahuje svého maxima. Do nadloží se celý sled facií a faun postupuje v opačném pořadí – po poměrne bohaté předcházejícíc trilobitové fauně se jako poslední trilobiti znovu objevují zástupci rodů Ellipsocephalus a Rejkocephalus a celý cyklus uzavírají společenstva s hojnými drobnými obolidními ramenonožci, avšak již bez trilobitů.

Samotný styk jineckého souvrství s podložním souvrstvím chumavsko-baštinským leží jižněji od místa na kterém se nacházíme a je zakryt svahovými sedimenty. Zde odkryté spodní polohy jineckého souvrství jsou tvořené žlutavými pískovci a prachovci, ve středu profilu vystupuje poloha slepence. Z lokality pochází nejstarší fauna z jineckého souvrství. Spodní polohy pískovců obsahují význačná mělkovodní společenstva s velkými obolidními ramenonožci. Misky převládajícího druhu Westonia fatkai tvoří čočkovitá hnízda, hojné jsou různé stopy dokládající, že dno bylo bohatě osídleno zahrabávajícími se měkkotělými živočichy. V nadloží pískovců leží necelé 2 m mocná poloha slepence, nad kterou jsou sedimenty již jemnozrnnější (B) (49°46´58,2´´N; 13°59´45,5´´E). Z těchto výše ležících okrových prachovců a zejména odvápněných konkrecí žluté barvy je známa nejstarší trilobitová fauna jineckého souvrství s trilobity Ornamentaspis lepida, Ellipsocephalus vetustus, Conocoryphe robusta, Rejkocephalus milani aj. Tato fauna není známa ze žádného jiného místa na Jinecku. Trilobity dobrovází hojní a velmi drobní lingulátní ramenonožci rodů Botsfordia, Luhotreta a Lingulella, vzácní jsou hyoliti a kalcichordáti. Nejbohatší polohy s trilobity byly sběrateli vykopány navdory tomu, že již leží v chráněném území.

Svahem nad řekou pokračujeme sotva znatelnou stezkou nad budovy pily (C) (49°47´0,8´´N; 13°59´32,2´´E). Zde vystupují menší skalky jemných šedozelených břidlic a prachovců s bohatou trilobitovou faunou. Hojní jsou zde agnostidní trilobiti rodů Onymagnostus a Doryagnostus, jsou zde velcí paradoxidní trilobiti s vůdčím druhem Eccaparadoxides pusillus a v tenké poloze se zde vyskytl i drobný trilobit Dawsonia bohemica. Fauna má hlubokovodní ráz a žila v době, kdy mořská transgrese na Jinecku dosahovala maxima.

Pokračujeme stezkou dále a asi po 300 m sejdeme na plochou říční nivu Litavky, nad kterou vystupují nápadná skaliska (D) (49°47´5,4´´N; 13°59´12,7´´E). Patří středním polohám jineckého souvrství a jsou tvořena sledem prachovců a tenkých poloh jemnozrnných pískovců s nehojnou trilobitovou faunou, nejčastěji s trilobitem Hydrocephalus minor.

Po stezce vedoucí šikmo srázem se dostaneme na lesní cestu asi v polovině svahu Vinice a dáme se na ní doleva. Ve svahu pod cestou si můžeme všimnout řady mělkých jam se sutí po činnosti sběratelů. V suti lze záhy nalézt hojné zbytky zkamenělin, téměř výlučně trilobitů (E) (49°47´13´´N; 13°59´9,4´´E). Břidlice patří vyšší části jineckého souvrství (zóna Paradoxides gracilis), mají olivově zelenou barvu a na puklinách jsou pokryty tmavě hnědomodrými povlaky, charakteristickými pro zkameněliny z okolí Jinců. V břidlicích této zóny převládají pleury, kranidia a další části krunýřů trilobita Paradoxides gracilis, méně hojné jsou části krunýřů dalších druhů trilobitů, mezi nimiž jsou proslulé druhy Conocoryphe sulzeri a Ptychoparia striata a dále drobné štíty agnostidního trilobita Peronopsis integra. Výjimkou nejsou ani nálezy celých jedinců. Pozůstatky jiných živočišných skupin jsou vzácnější. Za zmínku stojí např. nálezy pozoruhodných velkých korýšů rodu Tuzoia. Možno je možno nalézt destičky pralilijice Lichenoides a protažené schránky hyolitů.

Nejvyšší zóna jineckého souvrství, biozóna Ellipsocephalus - Rejkocephalus je na Vinici odkryta velmi nepříznivě a její paleontologicky nejbohatší lokality leží uvnitř veřejnosti nepřístupného území Brd (Koníček, Vystrkov).

Po cestě se vrátíme zpět na nádraží do Jinců.