Kambrium na Vystrkově

Vrch Vystrkov je klasickou lokalitou Jinecka. Na jižním svahu je odkryt v mnoha výchozech sled svrchní části jineckého souvrství. Po sběratelích zde je řada lůmků a jam, které dodnes poskytují pozoruhodné paleontologické nálezy. Celá trasa exkurze měří asi 6 km.

Z jineckého železničního nádraží se vydáme do centra Jinců a za centrem obce odbočíme vlevo okolo kostela do mírného kopce směrem na Ohrazenice. Po asi 900 m nás silnice zavede k okraji lesa na severním okraji polesí Vystrkova. Vejdeme do lesa a po lesních cestách a pěšinách vyjdeme po až lesní cestu stoupající do svahu. Míjíme lesní studánku, za kterou cesta prudce stoupá. V lese na těchto místech nápadně přibývá větších kamenů a místy množství skalnaté suti v lese vytváří celé hromady (A) (49°46´45´´N; 13°57´43´´E).

Křemenné slepence, které tvoří většinu kamenů, patří ohrazenickému souvrství, nejmladšímu členu jineckého kambria. Vznikaly v mořském prostředí. Na plochách kamenů jsou patrné vrstvy a laminy vytříděného materiálu o různé velikosti zrna, od velikosti zrn písku do poloh tvořených několikacentimetrovými a většinou dobře opracovanými valouny. Dokládají dynamiku mělkovodního mořského prostředí s měnící se rychlostí proudů. Valouny jsou tvořeny bělavým křemenem a černými buližníky prekambrického stáří. Fauna z ohrazenického souvrství známa není.

Cesta nás zavede na dobře znatelnou pěší cestu nad prudkým jz. svahem Vystrkova.

Pod cestou v prudkém svahu s řadou menších skalek je na svahu řada starých i nových jam a lůmků po činnosti sběratelů ve svrchních polohách jineckého souvrství (B) (49°46´35,1´´N; 13°57´37,9´´E).

V šedozelených prachovcích, místy s polohami jemnozrnných pískovců je místy hojná fauna, zastoupená téměř jen jediným druhem trilobita, druhem Ellipsocephalus hoffi. Patří k nejmladší zóně Rejkocephalus – Lingulella jineckého souvrství. Jeho asi 2 cm dlouhé krunýře jsou zde nalézána poměrně často i úplné, přesto častější jsou izolované cephalony a tělní články trupu. Místy tvoří tito trilobiti i skupinky několika jedinců. Mnohem vzácněji je zde přítomen i další druh trilobita, velký paradoxidní druh Rejkocephalus lyelli. Jiná fauna chybí, pokud nepočítáme ojedinělé stopy po pohybu zachovalé v prachovcích. Nejsnáze nalezneme celé jedince trilobita Ellipsocephalus hoffi mezi drobnými kamínky a v suti okolo jam. Snaha najít fosilie v čerstvých prachovcích je většinou neúspěšná, neboť fosilie se dobře oddělují jen v mírně rozvětralých horninách, které byly divokým sběrem většinou vytěženy.

V suti nad a pod cestou, v přímém nadloží prachovců s trilobity je možno nalézt vrstevnaté pískovce, které obsahují velké množství drobných misek lingulátního ramenonožce Lingulella havliceki. Misky bývají vyklenutou stranou orientovány vzhůru a dokládají ukládání v podmínkách mírného proudu v mělkovodním prostředí. Druh reprezentuje nejmladší fosilii jineckého kambria. Pískovce dokládají další změlčování mořského prostředí a zhoršování životních podmínek pro rozvoj mořské fauny. Nadložní pískovce a výše ležící ohrazenické slepence již faunu neobsahují.

Po cestě se vydáme šikmo svahem po pěšině směrem na Jince. Projdeme okolo skalisek na malé skalní plošině a hned u nich odbočíme šikmo vlevo do svahu. Asi 50-80 m nad cestou můžeme při troše pozornosti narazit na zbytky nízkých haldiček, za kterými pokračuje prudký svah vzhůru (C) (49°46´34,2´´N; 13°57´47,1´´E). Pokud za haldami narazíme na vývrat nebo mělké jámy po činnosti sběratelů, můžeme z hnědofialových prachovcích často nalézt části velkého trilobita Paradoxides gracilis, který je charakteristický po další vyšší polohy jineckého souvrství (zónu Paradoxides gracilis).

Pokud se vrátíme na ploché haldičky, můžeme na nich nalézt faunu další zóny v podloží právě navštívené zóny Paradoxides gracilis (D). V prachovcích jsou zde hojné úlomky velkého paradoxidního trilobita Paradoxides rugulosus doprovázené dalšími charakteristickými druhy Conocoryphe sulzeri a Ptychoparia striata. Mnohem zajímavější fauna zde byla nalezena v pevných vápnitých pískovcích šedé barvy. V pevných pískovcích, kdysi vystupujících ve dně jam vykopaných sběrateli, se hojně vyskytují celé téky terčovce Stromatocystites pentangularis, často ve skupinách několika jedinců vedle sebe. Vzácné jsou zbytky pralilijic rodu Akadocrinus jani. Jejich zachování je unikátní, neboť terčovci se obvykle nalézají jen jako nejasně ohraničené shluky drobných destiček. Zde jsou terčovci úplní a dokládají rychlé zakrytí pískem při jeho náhlém přínosu. Patrné je i různé prohnutí a deformace jejich ték, které svědčí o flexibilitě těla těchto pozoruhodných ostnokožců. Kromě terčovců a trilobitů je zde možno nalézt vzácného lingulátního ramenonožce Westonia bohemica. Pozoruhodné jsou také vzácné, až jako prst tlusté stopy protínající kolmo vrstevnatost prachovců. Jsou to výplně chodbiček a doupat po měkkotělých avšak blíže neznámých červovitých organismech.

Z hald se vrátíme sejdeme zpět na pěšinu, po které podél okraje lesa a po polní cestě dojdeme na okraj bývalého vojenského cvičiště na východním mírném svahu Vystrkova. Nad polní cestou je možno si všimnout mělkých jam a suti (E) (49°46´46,8´´N; 13°58´5,8´´E). Vystupují v nich šedozelené prachovce zóny Paradoxides gracilis. Z těchto míst pochází řada pozoruhodných nálezů trilobitů a ostnokožců. Významný je Etoctenocystis, reprezentující specifickou skupinu malých ostnokožců, která do nálezů na Jinecku byla známa jen ze Severní Ameriky. Vzácní jsou ostnokožci rodů Stromatocystites, Lichenoides, Akadocrinus, Vyscystis a další. Známi jsou i hyoliti. Nejčastější jsou však paradoxidní trilobiti druhu Paradoxides gracilis a to i v juvenilních jedincích.