Kambrium u Rejkovic

Okolí Rejkovic v údolí Litavky poskytlo v posledním desetiletí řadu nových poznatků o spodních polohách jineckého souvrství, které, na rozdíl od bližšího okolí Jinců, jsou zde dobře odkryty. Tyto vrstvy obsahují pozoruhodnou, dříve neznámou faunu, která umožnila nové a podrobnější stratigrafické členění spodní části jineckého souvrství. Řada lokalit však již byla sběratelskou činností zcela vykořistěna nebo dnes leží na soukromých pozemcích a je tudíž nepřístupná. Vycházka je dlouhá asi 5 km a zahrnuje náročnější pohyb v příkrých svazích a po okrajích polí.

Z Rejkovic, které leží na trati Zdice - Protivín, se vydáme po silnici na Felbabku. Za rybníkem u Hejdova Dvora odbočíme vlevo na polní cestu. Hned pod silnicí v zářezu cesty vystupují spodní polohy jineckého souvrství, odpovídající starší části zóny Eccaparadoxides pusillus (A) (49°48´32´´N; 13°57´50´´E). Hnědožluté až šedozelené prachovce a pískovce jsou faunisticky poměrně chudé a fauna v nich obvykle není ani příznivě zachována. Nicméně odtud pocházejí nálezy trilobitů neznámých z vyšších poloh jineckého souvrství, zejména menšího druhu Acadolenus snajdri. K nejběžnějším nálezům patří pleury a části krunýřů vůdčího druhu Eccaparadoxides pusillus.

Po cestě obejdeme rybník a na rozcestí se dáme úvozem vpravo. Hned na jeho počátku je v zatrženém svahu suť pevných, místy vápnitých pískovců (B) (49°48´30´´N; 13°57´49´´E). Patří stejné stratigrafické úrovni jako lokalita předchozí. Můžeme zde nalézt drcenou, avšak trojrozměrně dobře zachovanou faunu. Zvláštností je hojný výskyt drobných obolidních brachiopodů a jehlic hub.

Dáme se cestou v úvozu vpravo do mírného svahu. Výše ve svahu podél cesty je několik větších jam v hnědofialových prachovcích, jež v některých polohách obsahují hojnou, většinou úlomkovitou faunu (C) (49°48´28´´N; 13°57´39´´E). Na rozdíl od jiných zkamenělin na Jinecku jsou zde otisky pokryty žlutým povlakem limonitu a jsou proto sběratelsky velmi vyhledávané. Vzácní nejsou ani celí trilobiti.

Celé společenstvo odpovídá mírně hlubokému mořskému prostředí. Převažují trilobiti, ostatní skupiny živočichů (ramenonožci, ostnokožci) jsou mnohem vzácnější. K nejběžnějším druhům patří trilobit Ellipsocephalus vetustus se slabě členěným hlavovým štítem, jemně ostnitý větší druh Conocoryphe cirina a vzácněji i Acadolenus snajdri s krunýřem nesoucím krátké trny. Prachovce obsahují hojně také vůdčího paradoxidního trilobita Eccaparadoxides pusillus, který je rovněž znám z kambria skryjsko-týřovického a umožňuje vzájemnou korelaci obou oblastí.

Vrátíme se k silnici a zahneme vlevo na Felbabku. Asi po 1100 m před okrajem vsi v zatáčce odbočíme vpravo na lesní cestu, která stoupá do prudkého svahu. V cestě hned u silnice vystupují hrubozrnné slepence střední části jineckého souvrství, dříve oddělované jako samostatná zóna Stromatocystites pentangularis. Asi o 150 m výše ve svahu přijdeme k několika velkým jámám s množstvím suti po těžbě sběratelů (D) (49°48´45´´N; 13°57´0´´E). Vystupují zde vyšší polohy jineckého souvrství zóny Paradoxides gracilis. Šedozelené prachovce obsahují velké množství zbytků tohoto velkého vůdčího druhu - pleury, kranidia a hypostomy, vzácné nejsou ani nálezy úplnějších částí krunýřů. Běžní jsou i další trilobiti zmíněné zóny, zejména Conocoryphe sulzeri a Ptychoparia striata. Vzácnější jsou drobní agnostidní trilobiti, z nichž převládá Peronopsis integra. Poměrně běžné jsou destičky pralilijice Lichenoides a téky terčovce Stromatocystites. I v prosbíraném haldovém materiálu je zde možno nalézt množství zkamenělin. Fosilie jsou obvykle pokryty hnědomodrými povlaky hydroxidů manganu, které dodávají zkamenělinám z Jinecka typický vzhled.

Od jam se vrátíme na silnici, po které sejdeme asi 200 m zpět směrem k Rejkovicím. U osamoceného kamenného patníku zahneme vlevo na lesní cestu do mírného svahu nad silnicí. Stezka běží asi 500 m rovnoběžně se svahem až na rozcestí, které přejdeme přímo. Překonáme nehlubokou roklinku s menšími výchozy jineckého souvrství za ní se na dalším rozcestí dáme mírně vlevo (nikoliv úplně vlevo, kam ubíhá další lesní cesta). Cesta mírně stoupá a můžeme v ní na mnoha místech pozorovat drobné výchozy břidlic jineckého souvrství. Asi 300 m za roklí cesta začíná prudčeji stoupat, stáčí se a dále již běží po vrstevnici. V cestě i v jejím okolí si můžeme všimnout menších výchozů a drobných skalek patřících vulkanitům komárovského komplexu, které již stářím náleží do spodního ordoviku (E) (49°48´56´´N; 13°57´40´´E). Zahneme kolmo doprava z mírného svahu a přijdeme do míst, kde se mírný svah prudce lomí a přechází do příkrého srázu. Podél hrany svahu a o něco níže ve srázu můžeme najít menší i větší výchozy výlevných vulkanických hornin andezitového složení komárovského komplexu. Vulkanity mají šedozelenou barvu a v některých polohách obsahují četné bílé vyrostlice plagioklasu. Andezity a výše ve svahu jejich tufy nejeví vrstevnatost, patrná je však kulovitá odlučnost a hráškovitý rozpad.

Spustíme-li se svahu (nejlépe menší strží), dostaneme se ze spodnoordovického vulkanického komplexu zpět do hornin kambrického stáří. Podloží andezitových výlevů tvoří asi 2 m mocná poloha ohrazenického slepence (F) (49°48´56´´N; 13°57´45´´E). Slepenec je složen téměř výhradně z křemenných a buližníkových valounků a tvoří nejvyšší člen středního kambria v Brdech. Nápadné, místy až převislé skalky v podloží slepence již tvoří prachovce a jemnozrnné pískovce jineckého souvrství. Směrem do podloží pískovců ubývá a začínají převládat šedozelené prachovce a břidlice. V pískovcích odtud fauna známa není, avšak již na nedalekém Vystrkově jsou ve stejných vrstvách hojní drobní lingulidní ramenonožci druhu Lingulella havliceki. Prachovce faunu rovněž prakticky neobsahují. Pokud chceme sbírat zkameněliny z nejvyšší části jineckého souvrství, sejdeme do spodní části svahu nad osamocenou usedlostí a podél větší skalní stěny pokračujeme k jihozápadu k Rejkovicím. Na jižním konci pruhu skalek vystupují deskovité prachovce, které chovají typickou faunu nejvyšší části jineckého souvrství (G) (49°48´52´´N; 13°57´52´´E). Zcela převládají asi 1-2 cm velké krunýře trilobita Ellipsocephalus hoffi. Zachování však není tak příznivé jako na Vystrkově nebo na Koníčku, tedy lokalitách proslulých plochami i s více úplnými jedinci. Většinou se objevují jen hlavové štíty a pleury, poměrně často je však možné nalézt i úplné jedince. Doprovodná fauna je nehojná, běžnější jsou jen pleury a části krunýřů velkého paradoxidního trilobita Rejkocephalus lyelli. Druhová chudost spolu s četným výskytem jedinců je vysvětlována postupným změlčováním, zhoršováním životních podmínek v moři a přežíváním jen několika druhů nejodolnějších živočichů. Nízká diverzita mělkovodní fauny je ostatně pro kambrické fauny charakteristická.

Se svahu sejdeme do údolní nivy Litavky k zemědělské usedlosti a po silnici vpravo se dostaneme na silnici, po které dále vpravo přijdeme na železniční zastávku v Rejkovicích.