Spodní kambrium v údolí Litavky

 

Severně od Příbrami hluboce zaříznuté údolí Litavky protíná napříč pruhy usazenin kambrického a ordovického stáří, které budují Brdy a Hřebeny. Je zde proto řada názorných a geologicky cenných odkryvů a skalních defilé. Mezi Příbramí a Jinci jsou odkryty jednotky spodního kambria, které zde poskytly i nejstarší českou makrofaunu. Vycházku dlouhou zhruba 14 km zahájíme v Příbrami.

Z nádraží sejdeme vlevo pod autobusové nádraží a dále ke kruhovému objezdu, odkud pokračujeme severním směrem po silnici a cestě do 3 km vzdálených Trhových Dušníků. Po pravém břehu Litavky dojdeme na konec vsi, kde ve skalním defilé vpravo od cesty vystupují proterozoické, tmavě šedé bazalty („spility“), tvořící vložky v drobách a prachovcích blovického souvrství kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika (A).

Vyjdeme na silnici a pokračujeme 600 m k severu. Po levé straně mineme bývalý mlýn a za mostkem sejdeme po příkrém svahu k jeho bývalému odpadnímu kanálu. Skalní výchoz zde odkrývá tektonický styk proterozoika s brdským kambriem. V jižní části odkryvu vystupují zvrásněné, silně tektonicky postižené břidlice blovického souvrství, které byly nasunuty na bazální uloženiny spodního kambria. Ty zde představují žitecké slepence, jež tvoří nápadné masivní lavice (B).

Nazelenalé žitecké slepence jsou členem nejstarší prvohorní jednotky v Barrandienu - až 600 m mocného žitecko-hlubošského souvrství, které leží diskordantně na svrchním proterozoiku tepelsko-barrandienské oblasti. Jsou tvořeny polymiktními, nedokonale tříděnými slepenci s velmi pestrým valounovým materiálem. Význačný je podíl hlubinných vyvřelin (žul, monzonitů, aplitů a porfyrů), hojný je křemen, droby, buližníky a paleobazalty. O asi 100 - 200 m severněji vystupuje nad řekou další člen souvrství, slepence hlubošské. Od facie žiteckých slepenců se odlišují lépe vytříděnými valouny s převahou křemene a červeným zbarvením, které je způsobeno přítomností oxidů železa v základní hmotě.

Vznik slepenců žitecko-hlubošského souvrství je vysvětlován rychlými splachy občasných toků působících rychlou hloubkovou erozí na terén nechráněný vegetací a ukládáním nezralého materiálu v mezihorské depresi.

Ve strmých břežních nátržích  ostře zaříznutého koryta Litavky si můžeme všimnout kvartérních fluviálních jílovito-písčitých sedimentů, v nejvyšší části s nápadnou polohou povodňových hlín typických pro mladší čtvrtohory (holocén) (C).

Pokračujeme po silnici dále k severu, za Kardavcem odbočíme vlevo na pěšinu, až vyjdeme na silnici z Bratkovic do Hluboše. Severně od silnice je na pravém břehu řeky odkryt téměř úplný profil dalšího členu brdského kambria, souvrství sádeckého (D). To je tvořeno drobami,  drobovými pískovci s jílovitým tmelem, ojedinělé jsou vložky slepenců. Usazeniny se tvořily v kontinentálním sedimentačním prostředí aluviálních jezer, niv a řečišť, převážná část zrn pochází z hluboce denudovaných prekambrických žulových masivů.

Od bývalého hamru Paďousy pokračujeme po pravé straně řeky po okraji lesa kolem mohutných skal budovaných sedimenty sádeckého souvrství (E) asi 1 km až k prvním domkům, kde po pravé straně ve starém lomu vystupují zcela jiné horniny. Jedná se o jemnozrnné, zřetelně lavicovité holšinské slepence (F). Představují jednu z facií dalšího, holšinsko-hořického souvrství. Toto souvrství je v Brdech nejrozšířenějším členem spodního kambria, jeho mocnost silně kolísá od 300 do více než 1000 m. Vznikalo v podobných podmínkách jako souvrství sádecké, tedy v jezerech a na aluviálních plošinách říčních toků v podhůří horského pásma; některé části souvrství však mohly vznikat i v blízkosti mořského pobřeží. Další člen souvrství, pískovce hořické,  tvoří svah o něco severněji po pravé straně silnice skoro až k Čenkovu. Pískovce jsou tlustě lavicovité, šedé až bělošedé, složené z křemene s menším podílem živců. Ve svrchní části souvrství se objevují i úlomky ryolitových tufů a skel, které dokládají intenzivnější spodnokambrickou vulkanickou činnost.

Hořické pískovce v sobě obsahují zhruba 7 m mocnou vložku jílovitých paseckých břidlic, odkrytých dobře v lůmku u silnice 250 m za Medalovým mlýnem a ve svahu nad silnicí (G). Jejich báze ostře nasedá na podložní hořické pískovce, na jejichž vrstevní ploše jsou patrné drobné čeřiny. Následuje sled velmi jemných, světle hnědých jílovitých břidlic. Vyšší polohy obsahují více písčitého materiálu, po poloze prachovců následuje střídání světle šedých křemitých pískovců s břidlicemi a celý profil je zakončen masivními pískovci a slepenci holšinsko-hořického souvrství.

Právě v paseckých břidlicích byla nalezena na několika místech v Brdech nejstarší makrofauna na území České republiky. Tvoří ji pouze archaičtí členovci blízcí dnešním klepítkatcům a korýšům. Nejvýznamnější je merostomátní členovec Kodymirus vagans, vzácnější je o něco větší a hůře známý Kockurus grandis. Mezi primitivní korýše patří asi 1 - 2 cm velký Vladicaris subtilis, paleontologicky byly doloženy i zbytky vláknitých řas. Běžné jsou stopy po pohybu živočichů po bahnitém dně, které svědčí o přítomnosti i dalších, pravděpodobně jen měkkotělých organismů. Nepřítomnost trilobitů ani jiných zástupců mořské fauny ve společenstvech je vysvětlována prostředím se smíšenou (brakickou) vodou v laguně  nebo dokonce o jezerní prostředí se sladkou vodou.

Na lokalitě u Medalova mlýna je fauna v paseckých břidlicích mimořádně vzácná. Otisky krunýřů nejvýznačnějšího druhu Kodymirus vagans byly zjištěny jen ve spodní části břidlic. Nejlépe zachovalé, ale již velmi vzácně nalézané zbytky kodymirů pocházejí z úrovně nevysoko nad bází. Podstatně bohatší jsou nálezy z centrální, veřejnosti donedávna nepřístupné části Brd, kde byla stejná fauna nalezena v kopaných sondách několik metrů pod dnešním povrchem na horách Toku a Kočce. Význam fauny tkví zejména v tom, že je dosud nejstarší nalezenou nemořskou (brakickou nebo sladkovodní) faunou na světě. Je v tomto ohledu skutečně unikátní.

Pokračujeme po silnici až k mostu přes Litavku a před ním odbočíme na cestu vpravo. Ve starém lomu zde vystupují kloučecké slepence následujícího členu spodního kambria, souvrství kloučecko-čenkovského (H). Slepence obsahují především valouny křemene, menší množství buližníků a nestabilních složek, především porfyritů a vulkanických skel. Souvrství se ukládalo v kontinentálním prostředí v jezerech, říčních tocích a aluviálních kuželech v mezihorských depresích.

Čenkovské pískovce ani poslední člen brdského spodního kambria - souvrství chumavsko-baštinské již v údolí Litavky nemají instruktivní odkryvy. Vycházku ukončíme na nádraží v Jincích, nebo můžeme pokračovat na proslulou lokalitu odkrývající střední kambrium - stráň Vinici.