Zelené jezírko o Berku

V severním okolí Plzně můžeme na mnoha místech narazit na pozůstatky po těžbě prekambrických pyritických břidlic. Jedno z nich se nalézá u Lité na Manětínsku. Krátká exkurze je dlouhá jen 2 km.

Z návsi Dolní Bělé se vydáme na Berk. V silničních zářezech jsou patrné výchozy rozvětralých proterozoických břidlic blovického souvrství. Za můstkem přes potok si můžeme za zahradou většího domu všimnout stěny z černého materiálu (A) (49°54´12,8´´N; 13°16´6,3´´E). Je to částečně stržená halda po těžbě kamenečných břidlic. Tmavá barva je dána vysokým podílem organické hmoty, jejímž původcem byly řasy, sinice a další mikroskopické organimy prekambrického moře. V materiálu hald jsou nápadné žluté plochy. Tvoří je výkvěty

železitých a hlinitých síranů alofánu, jarositu, melanteritu aj. Tyto nerosty vznikají rozkladem pyritu původně obsaženého v materiálu hald. Vzniká kyselina sírová a její reakcí vznikají většinou žlutavé sekundární nerosty.

Zahneme na cestu mezi domky a vydáme se údolím. Bohužel, celý areál byl okolo roku 2000 oplocen a těžební pole a zatopený oprám jsou v současnosti nepřístupné. Za plotem vlevo si můžeme všimnout hald i výchozů prekambrických břidlic, které byly předmětem těžby. Břidlice zde mají strmý úklon a jsou detailně provrásněné. Na dně vytěženého oprámu se vytvořilo tzv. Zelené jezírko (B) (49°54´18,6´´N; 13°16´14,3´´E). Barva vody, na rozdíl od Hromnického jezírka, zřejmě souvisí se zaniklou těžbou kaolinu v blízkém okolí a je způsobena jemně rozptýleným nerostem kaolinitem ve vodě.

Pokud pokračujeme dále k Líté, vlevo od silnice narazíme na další zarostlé haldy po těžbě. Dokládají, jak intenzivní rozvoj chemického průmyslu byl v severním Plzeňsku na konci 19. století.