Kamenečné břidlice u Hromnic

 

Významným průmyslovým odvětvím na Plzeňsku byla ve druhé polovině 19. století produkce kyseliny sírové. K její výrobě byly využívány břidlice s vysokým obsahem jemně rozptýleného pyritu, tzv. kamenečné („vitriolové“) nebo kvalitnější kyzové břidlice. Největší ložisko v blízkosti Plzně se nacházelo v Hromnicích.

hromnické návsi vyjdeme po silnici na Žichlice a po několika minutách se dostaneme pod prudké svahy hald. V ohybu silnice odbočuje vlevo do svahu cesta (zelená turistická značka), která nás zhruba po 300 m dovede na vyhlídkovou plošinu s informační tabulí (A) (49°51´1,1´´N; 13°26´49,4´´E).

Zde se otevírá pohled na dnes asi 50 metrů hluboký a téměř 200 m dlouhý povrchový odkliz, který představuje největší povrchovou dobývku kamenečných břidlic v okolí Plzně. Stěny lomu jsou místy zbarveny černošedě a šedě původní barvou břidlic, která je dána vysokým obsahem grafitické příměsi vzniklé z původního organického materiálu v usazeninách. Hnědé a žlutavé zbarvení způsobují druhotně vznikající nerosty, zejména hydroxidy a sírany železa. Mineralogický obsah břidlic je chudý: z primárních nerostů je zde významný pouze křemen, slídy, grafit a pyrit. Zrnka pyritu jsou velmi malá, mají velikost setin až desetin milimetru. Rozkladem pyritu však vznikají zajímavé druhotné nerosty - alofán, sádrovec, melanterit a uváděna je i ryzí měď. Místy jsou patrné žíly křemene. Břidlice leží téměř vodorovně, při jižním okraji odklizu mají mírný úklon k jihu, při severním okraji k severu.

Na vznik kamenečných břidlic panovaly různé názory, nejpravděpodobnější vyslovil na počátku 20. století F. Slavík. Ten předpokládá, že kamenečné a kyzové břidlice vznikaly v hlubokomořském prostředí vnášením sulfidů z termálních roztoků doprovázejících vulkanickou činnost do jílovitých břidlic. Význam nepochybně měl i vysoký podíl organických látek v usazeninách, díky němuž některé partie kamenečných a kyzových břidlic mají charakter až masivních pyritových poloh a vytvářejí tzv. litý kyz.

Těžba v hromnickém odklizu je doložena již v roce 1578, ve stejné době se kamenečné břidlice těžily i u Čivic, Darové a Chomle. V 18. století je zmiňována těžba i z Plas a Chrástu. V prvních desetiletích 19. století těžba prudce stoupla, a to především zásluhou dvou mužů - E. F. Anthona (1813-1875) a J. D. Starcka (1770-1841). Zejména Starck založil v Břasích a Kaznějově řadu závodů, jejichž provoz byl závislý na těžbě kamenečných břidlic. V roce 1802, kdy Starck zakoupil hromnický závod, se kamenečné břidlice těžily štolami. Povrchový odkliz vzniknul až v roce 1828 a kolem roku 1870 bylo dokonce nutno část hald ze západní strany odklizu přemístit na sever. Vrcholu těžby bylo dosaženo právě v této době, ale v dalších dvaceti letech došlo ke krizi. V roce 1874 bylo na Plzeňsku 13 závodů s těžbou asi 80 tis. tun břidlice ročně (z toho 40 tis. tun v Hromnicích), o dvacet let později byly v provozu jen 3 závody a těžba poklesla na desetinu. Zastavena byla náhle roku 1893, poslední závod na výrobu kyseliny sírové zanikl roku 1898.

Odvodňovací štola byla po zastavení těžby zavalena a v odklizu se vytvořilo jezírko s kolísavou úrovní hladiny, dlouhé 200 m a široké 75 m. Dodnes prosakující dešťová voda vymývá sírany, které se pak hromadí v jezírku na dně jámy. Proto má voda v letních měsících načervenalou barvu. Není však bez života. Kromě řas můžeme ve vodě nalézt larvy hmyzu a běžné jsou vodní ploštice. Voda je silně kyselá s pH 2,6-2,8 a v zimě zamrzá později než běžné vodní nádrže. Vysoká kyselost břidlic je rovněž příčinou, proč haldy jsou buď zcela holé, nebo porostlé jen chudou vegetací, které ani vysoká kyselost půdy nevadí (bříza, borovice, vřes, borůvka, trávy, mechy).

Celé území je od roku 1975 chráněné jako přírodní i technická památka. Původní návrh ochrany pocházel již z roku 1952, ale byl odložen kvůli záměru vybudovat zde skládku. Je nebezpečné pohybovat se mimo vyznačené trasy, neboť hrozí zřícení do lomu.

Při zpáteční cestě si můžeme vlevo od cesty všimnout pomníčku se třemi sochami: sv. Johannem, Sv. Jakubem a Kristem (B) (49°50´54,0´´N; 13°26´45,4´´E). Německý nápis na pomníku "Jesus du Wellt Heiland segne dieses Mineralwerk behutte es vor allen Ungluck und leite alles zu dessen Besten" (Ježíši, spasiteli světa, žehnej tomuto dolu, chraň ho před veškerým neštěstím a řiď všechno k jeho prospěchu) je datován rokem 1814. Pokud sejdeme na silnici, projdeme na náves kde zahneme vpravo a ješt jednou  vpravo mezi domky. Po 300 m vyjdeme na rozcestí dvou polních cest. Zde zahneme do lesa a po asi 170 m přijdeme na plošinu, ze které je vůbec nejlepší pohled na celé jezírko (C) (49°51´3,2´´N; 13°26´33,9´´E).