Za
nejstarší geologickou jednotku v širším okolí Plzně jsou považovány horninové
komplexy moldanubika (moldanubické
zóny). Představují celek tvořený vesměs silně metamorfovanými krystalinickými
komplexy, kterými pronikají plutony a masivy hornin žulového typu variského
stáří. Moldanubikum je považováno za staré
prekambrické jádro Českého masivu. Některé názory předpokládají, že horninové
komplexy moldanubika vznikaly až před 1 mld. let; moderní údaje však potvrzují
spíše menší stáří a některé horninové komplexy jsou nepochybně staropaleozoické.
Z
petrografického hlediska je moldanubikum poměrně
jednotvárným celkem. Člení se na dvě skupiny (dříve označované též jako série).
Převážnou část - tzv. jednotvárnou (monotónní) skupinu moldanubika - tvoří
silně přeměněné krystalické břidlice, hlavně plagioklasové pararuly, které
často přecházejí až v migmatity; v menší míře
jsou zastoupeny svory. Tyto horniny jsou považovány za katazonálně
metamorfované pelitické usazeniny hlubokého moře.
Různorodější
je pestrá skupina moldanubika. Obsahuje četné vložky hornin, které představují
metamorfní ekvivalenty mělkovodních usazenin (pískovců, vápenců, železných rud), vulkanitů a
zřejmě i hlubinných vyvřelin. Hlavní masu skupiny opět tvoří plagioklasové
pararuly, ale dále jsou přítomny vložky kvarcitických rul, kvarcitů,
grafitických břidlic, erlanů, skarnů,
mramorů, amfibolitů, granulitů a hadců. Pestrá skupina se vyskytuje v několika
víceméně souvislých pruzích. Plzni nejblíže leží pruh západní, táhnoucí se z Oberpfalzer Wald v Bavorsku
přes Klatovy, Sušici, Strakonice, Tábor a Votice do údolí Sázavy. Tento pruh je
označován jako pruh sušicko-votický. Druhým jižnějším pruhem je pruh
krumlovský.
Vrásnění
a rekrystalizace hornin v moldanubiku zcela
zničila možné makrofosilie. Dosavadní nálezy mikrofosilií jsou problematické a ukazovaly by spíše na
mladší, snad dokonce i prvohorní stáří. Rovněž geochemická data ukazují na
paleozoické stáří alespoň některých komplexů. I proto není vzájemné postavení
jednotlivých skupin a horninových celků moldanubika vždy jednoznačně
interpretované. Tektonické ohraničení moldanubika také neumožňuje jednoznačně určit,
zda je moldanubikum starší nebo stejně staré jako tepelsko-barrandienská oblast
(tzv. bohemikum). Některé interpretace geofyzikálních údajů předpokládají, že moldanubikum je od jihovýchodu na bohemikum nasunuto. Podél
významné linie oddělující obě tyto jednotky od sebe, tzv. středočeského švu,
vystoupily v průběhu variského vrásnění spousty granitoidního magmatu a
vytvořily mimořádně komplikované těleso granitoidních a gabroidních
hornin, tzv. středočeský pluton.
Literatura:
Mísař et al. (1983)