Tepelsko-barrandienská jednotka

Tepelsko-barrandienská jednotka (TBU) zahrnuje autochtonní nemetamorfované až slabě metamorfované komplexy prekambrických a spodnopaleozoických hornin. Prekambrické horniny byly zvrásněny a metamorfovány v průběhu kadomského vrásnění. Po uložení spodnopaleozoických jednotek (kambria a ordoviku až spodního středního devonu) došlo k variskému vrásnění, doprovázeného průniky menších tělech granitoidů. Některé části TBU jsou zakryty platformními sedimenty a vulkanity svrchopaleozoického a terciérního stáří.

Na západě se TBU stýká s horninami moldanubické zóny v tektonické linii českého křemenného valu, mariánskolázeňského zlomu a granitoidů borského plutonu. Na kontaktu se saxothuringikem na severu a severozápadě leží mariánskolázeňský komplex, karlovarský pluton a terciérní vulkán Doupovských hor. Na jihu tvoří kontaktní zónu z moldanubikem výběžky středočeského plutonu (klatovská apofýza). Směrem k východu pokračuje západní část TBU do centra Českého masivu a stává se homogenní částí Bohemika.

Tepelsko-barrandienská jednotka je tvořena celkem šesti strukturními patry. Nejstarší jsou prekambrické jednotky neoproterozoického stáří. Její mořské sedimenty jsou buď nemetamorfovány nebo slabě až středně metamorfovány; intenzita metamorfózy rychle narůstá při okrajích TBU na západě a severozápadě. Více než 98% proterozoika patří kralupsko-zbraslavské skupině, tvořené sledem pelitů, metapelitů s lydity a tělesy vulkanitů.

Další strukturní patro tvoří kontinentální molasa kambrického stáří na jihovýchodním okraji TBU, na kterou navazuje svrchnokambrický acidní a intermediální vulkanismus.

Sled mořských usazenin (zpočátku klastických, později karbonátových) ordovického až devonského stáří tvoří další strukturní patro. Leží na prekambrických kadomsky konsolidovaných horninách nebo kambrických jadnotkách. Významný je ordovický a silurský bazický submarinní vulkanismus. V další etapě vývoje TBU pronikají granitoidní horniny a v menší míře i gabroidní intruze variského stáří do prekambrických komplexů, zejména při okrajích TBU. Kontinentální sled molasy karbonského stáří (westphal-stephan) leží na varisky již konsolidovaném podkladu. Projevy variského vrásnění se v nich projevují spíše nepřímo, např. spadem materiálu variských vulkánů do sedimentárních pánvi, synsedimentární tektonikou a postsedimentární poklesovou tektonikou. Kromě karbonu tvoří malou část plochy TBU i tenké a plošně omezené relikty platformních uloženin říčního a jezerního původu, kterým je přisuzováno terciérní stáří (především oligocén a miocén) a relikty vulkanitů geneticky souvisejících s Doupovským vulkanickým centrem.

Hlavními regionálně-geologickými jednotkami TBU našeho území jsou:

Barrandienské proterozoikum

Rozsáhlá centrální část TBU je tvořena souborem aleuropelitů a jejich metamorfních ekvivalentů a hojných produktů submarinního vulkanismu bazaltového až ryolitového složení. Tvoří podloží všech ostatních jednotek. Intenzita metamorfózy hornin TBU stoupá k západu a severozápadu. V centrální části a na jihovýchodě TBU jsou jednotky nemetamorfované. Stratigraficky starší je kralupsko-zbraslavská skupina, tvořená několik kilometrů mocným sledem aleuropelitů a vulkanitů hlubokomořského původu. Mladší štěchovická skupina je omezena jen na jihovýchodní část TBU a tvoří ji mělkovodní mořské usazeniny. Tektonikcká stavba je výsledkem kadomského vrásnění a následného variského přepracování. Zvrásnění celků je na jihovýchodě mírné, k severozápadu je intenzivnější. Tektonická stavba je poměrně jednoduchá ze střídajících se antiklinoriálních a synklinorálních pásem ve směru JZ-SV. Paralelní s tímto směrem jsou i zlomy, který sloužily jako přívodními dráhy submarinního prekambrického vulkanismu.

Tepelské krystalinikum

Zahrnuje menší oblast na severozápadě TBU vymezenou vyšším stupněm metamorfózy hornin proterozoického stáří. Tvoří je metapelity a metapsamity (fylity, svory a pararuly) s metamorfózou rychle narůstající k severozápadu, od biotitové zóny až do zóny kyanitové a rutilové. V jádru krystalinika jsou přítomny ortoruly a drobné granitové masívy (lestkovský, polomský). Z tektonického hlediska vytváří tepelské krystalinikum rozsáhlé antiklinorium.

Domažlické krystalinikum

Zahrnuje menší oblast na jihozápadě TBU vymezenou vyšším stupněm metamorfózy hornin proterozoického stáří; přechod to proterozoika Barrandienu je plynulý. Jižní hranici tvoří klatovský zlom, na severu krystalinikum přechází do tepelského krystalinika. Kromě fylitů, svorů a pararul jsou přítomny i metabazity (amfibolity, zelené břidlice). Významná jsou tělesa granitoidních hornin (babylonský masív, mráčnicko-jesenický masív, borský masív, kladrubský masív) a doprovodných pegmatitů.

Čistecko-jesenický pluton

Pluton je složený ze dvou intruzí při severním okraji TBU o celkové rozloze až 1000 km². Starší (450 Ma) kambrickou intruzi tvoří tiská žula. Mladší (450-328 Ma) východnější intruzi tvoří menší těleso (32 km²) čisteckého granodioritu, u kterého se předpokládá až variské stáří. (stáří fenitů čisteckého masivu je jen 289 Ma). Obě intruze jsou velmi homogenní.

Kdyňsko-stodský plutonický komplex.

Komplex leží v jihozápadní části TBU. Kdyňský pluton tvoří jižní část komplexu, o rozloze 81km², složenou z mafických hornin (dioritů a gaber). Plášť tvoří amfibolit. Kontaktní metamorfóza je vysokoteplotní a překrývá starší metamorfní struktury. Severní část tvoří výrazně severojižně protažený stodský masív, o délce asi 25 km a rozloze asi 90 km². Tvoří jej biotiticko-amfibolické granodiority. Stáří komplexu je kambrické (530-455 Ma). Kontaktní aureola stodského masívu překrývá regionální metamorfózu okolních prekambrických hornin TBU.

Kladrubský pluton

Pluton je složený ze dvou intruzí při západním okraji TBU. Hlavní východní část plutonu o rozloze 26km² tvoří kladrubský pluton z biotitického granodioritu. Jeho stáří je variské (360-330 Ma).

Sedmihorský masív

Masív má výraznou ringovou strukturu. Leží při jihozápadním okraji kladrubského plutonu o rozloze 16,5 km². Má výraznou zonální stavbu s biotitického granitu při okraji až turmalinického granitu v centru, která podmiňuje i výraznou geomorfologickou strukturu území. Masív je variského stáří (305-290 Ma).

Štěnovický masív

Masív leží jižně od Plzně. Je oválný, slabě protažený k severovýchodu, o rozloze asi 27km² s nevýraznou zonální stavbou. Tvoří jej amfibolicko-biotitický granodiorit s vysokým obsahem xenolitů. Je variského stáří (385-332 M). Kontaktní aureola je úzká.

Poběžovický masív

Menší masív, ležící mezi českým křemenným valem a mariánskolázeňským zlomem je protažený severovýchodním směrem o ploše 84km². V jihozápadní části je omezený západočeským zlomovým pásmem. Má zonální stavbu s gabrem v centru a diority při okraji. Významné jsou žíly pegmatitů. Kontaktní aureola je silně vynivuta, s cordieritickými rohovci. Předpokládá se kambrické stáří.

Brdské a skryjsko-týřovické kambrium

Kambrické horniny tvoří nemetamorfované terrestrické, říční a jezerní a mořské klastické sedimenty v jihovýchodní části TBU. Reprezentuji molasu kadomského vrásnění. Omezení je tektonické. Střední kambrium tvoří mořské sedimenty s hojnými fosiliemi.

Křivoklátsko-rokycanský a strašický komplex

Vytváří dvě protažená tělesa z subearických svrchnokambrických vulkanitů. Severnější křivoklátsko-rokycanský komplex tvoří intermediální až kyselé vulkanity (paleoryolity až paleandezity). Jižnější strašický komplex je bazičtější (paleoandezity). Jižní výběžky křivoklátsko-rokycanského komplexu zasahují až na jihovýchod od Plzně.

Paleozoikum pražské pánve

Vyplň pražské pánve tvoří nepřerušený sled nemetamorfovaných, mořských, nejprve siliciklastických, od siluru karbonátových sedimentů s doprovodnými projevy bazické submarinní až subearické vulkanické činnosti. Lží mezi starým Plzencem jihovýchodně od Plzně aý k Brandýsu nad Labem, kde se noří pod platformní křídové sedimenty. Stáří výplně je spodní ordovik až střední devon. V závěru sedimentace se objevuje flyšoidní vývoj, který indikuje nástup variského vrásnění. Významný je obsah fosilií. Paleozoická výplň tvoří složitou synklinoriální strukturu s osou ve směru JZ-SV, podélnými přesmyky a složitou příčnou až chaotickou poklesovou tektonikou, zejména v západní části.

Limnický permokarbon

V centrální a severovýchodní západní části TBU jsou přítomny relikty platformních sedimentů permokarbonského stáří. Tvojí je klastické usazeniny řek a jezer z hojnými slojemi černého uhlí. Omezení pánví je tektonické nebo erozní; původně tvořily souvislý sedimentační prostor. Výplňě pánví leží subhorizontálně a jsou postiženy synsedimentární i postsedimentární radiální tektonikou. K významným reliktům patří plošně největší plzeňská pánev, manětínská pánev a pánev kladensko-rakovnická. K menším patří radnická, merklínská, holoubkovská, mirošovská pánev a řada drobných reliktů.

Terciérní relikty

V centrální části TBU jsou zachovány denudační relikty říčních a jezerních sedimentů terciérního stáří (oligocénu a miocénu). Tvoří je štěrky, písky, křemence a ojediněle i jílovce s fosilní flórou. Reprezentují uloženiny řek a jezer tekoucích k severu do podkrušnohorských pánví.

Terciérní vulkanity

V severní a severozápadní šásti TBU jsou rozesety relikty terciérních vulkanitů, geneticky souvisejících v aktivitou Doupovských hor. Tvoje je relikty lávových příkrovů, výplně žil, podpovrchové výlevy i výplně diatrem. Relitky tvoří především bazické až ultrabazické horniny (trachybazalty, bazalty, bazanity, ojediněle i trachyty).