Saxothuringikum

 

Saxothuringikum (saska-durynská zóna) zahrnuje paraautochtonní  krystalinické komplexy konsolidované v průběhu kadomského vrásnění. Na něm leží plášť spodnopaleozoických hornin, které prošly slabou variskou metamorfózou. Zóna je z větší části na území Německa; v České republice je přítomna na severozápadě Čech, kde k ní náleží řada krystalinických jednotek  Krušných hor, variské granitoidní masivy Krušných hor a Slavkovského lesa a  některé další jednotky. 

Zóna má výraznou příkrovovou stavbu. Na konci variského vrásnění do komplexu hornin pronikly pozdně variské granitoidy.  Některé části saxothuringika jsou zakryty  platformními sedimenty a vulkanity svrchopaleozoického a terciérního stáří.

Na západě se zóna stýká mariánskolázeňským zlomem  s horninami moldanubické zóny. Na kontaktu saxothuringika a tepelsko-barrandienské zóny je přítomný mariánskolázeňský metabazitový komplex. Tento komplex, tvořený metabazity oceánského dna,  pokračuje do podloží terciérního vulkanického komplexu Doupovských hor a sleduje  průběh litoměřického hlubinného zlomu dále k severovýchodu.

 

Hlavními regionálně-geologickými jednotkami Saxothuringika našeho území jsou:

 

Krušnohorské krystalinikum

Rozsáhlá východnější část  krušnohorsko-durynské oblasti, na jihu omezené litoměřickým zlomem, na západě příčnou depresí Vogtlandu, na severu omezené saskou kotlinou a Labským břidličným pohořím. Součástí je i krystalinikum Opárenského údolí.  Tvoří je  fylity a svory až do výše metamorfovaných metapelitů (pararul, migmatitů), ortorul a granitů.  Tektonicky je krystalinikum členěno na řadu synklinál a antiklinál, s převažující  brachyantiklinální stavbou  s osou sklánějící se  se k Z-JZ. Zahrnuje řadu dílčích  antiklinál, označovaných jako klenby (kateřinohorská, annaberská, saydská aj.)

 

Svatavské krystalinikum

Zahrnuje menší oblast vymezenou  zlomovými systémy SV-JZ směru a zlomy ve směru SSZ-JJV. Velká část je skryta pod terciérními sedimenty. Tvoří je fylity a svory s hojnými polohami kvarcitů. Části krystalinika byly ovlivněna kontaktní metamorfózou  karlovarského plutonu.

 

Smrčinské krystalinikum

Zahrnuje oblast na SV ohraničenou chebskou pánví a  doprovodnými zlomy. Tvoří je  nepřerušený metamorfní profil of téměř nemetamorfovaných, tzv. fykodových břidlic, přes  fylity až do pararul. Stáří jednotek je převážně spodnopaleozoické. V jádru krystalinických jednotek vystupují ortoruly a  smrčinský pluton s relativně širokým kontaktním dvorem. Tektonicky tvoří dílčí elevaci, tzv. smrčinské antiklinorium.

 

Chebsko-dyleňské krystalinikum

Menší oblast ležící  západně od chebské pánve a celkově jz. od mariánskolázeňského zlomu. Tvoří ji  fylity a svory paleozoického stáří. Tektonicky vytváří  asymetrické synklinorium.

 

Slavkovské krystalinikum

Je reliktem metamorfovaného pláště  karlovarského plutonu. Je silně ovlivněno kontaktní metamorfózou. Tvoří je pararuly  až svory s polohami erlanů a kvarcitů, u kterých je předpokládáno prekambrické stáří. Na více místech  jím prorážejí tělesa variských granitoidů. Tektonicky vytváří klenbu v plášti karlovarského plutonu.

 

Vogtlandsko-saské paleozoikum

Zasahuje na naše území u Aše a okolí Kraslic. Tvoří je  pelity s polohami lyditů a karbonáty kambrického až silurského stáří. Největší část sledu je ordovického stáří, s polohami kvarcitů. oolitických rud a tufů v pelitech a metapelitech. Na ně navazuje vulkanismus devonského a spodnokarbonského stáří. Známy jsou i relikty ofiolitů. Celý sled je slabě regionálně metamorfován  ve facii zelených břidlic, s projevy kontaktní metamorfózy   v dosahu karlovarského (nejdecko-eibenstockého) a smrčinského plutonu. Tektonicky vytváří  monoklinálně zapadající křídlo synklinoria

 

Mariánskolázeňský metabazitový komplex

Tvoří trojúhelníkové území v. a sv. od Mariánských Lázní o rozloze asi 230 km2 tvořené horninami silně metamorfovaného ofiolitového komplexu. Je interpretováno jako  fragment oceanické kůry, vmezeřený mezi  kladskou jednotku (=saxothuringickum) a  nadložní tektonicky přesunutý okraj tepelsko-barrandienské zóny. Horniny, které jej budují, jsou peridotity a serpentinity na severozápadě. V jejich nadloží jsou komplexy hornin s metagabry, amfibolity a menšími tělesy eklogitů, místy s pararulami a leukokratními ortorulami. Komplex probíhá v podloží mladších hornin v délce asi 100 km  směrem na VSV až k údolí  Labe u Žernosek.

 

Karlovarský pluton

Tvoří těleso protažené ve směru S-J, tvořené dvěma intruzivními komplexy. Starší jižní část  (karlovarský masív) o rozloze asi 600 km2 tvoří tzv. horské žuly (dvojslídý porfyrický granit), mladší část (tzv. nejdecko-eibenstocký masív) o rozloze  900 km2 budují tzv. krušnohorské žuly, které proráží starší karlovarský masív. Stáří plutonu je variské (332 – 275 Ma).  Pluton má širokou kontaktní aureolu. Střední část je překryta terciérními sedimenty. Významné je Sn-W zrudnění ve vrcholových partiích žulových dómů.

 

Smrčinský masív

Je součástí fichtelberg-smrčinského plutonu, který vytváří eliptické těleso protažené ve směru Z-V rozládající se z větší části na území Bavorska. Starší i mladší masívy tvoří dvojslídé granity. Stáří plutonu je variské (310 – 285 Ma).  Masív má širokou kontaktní aureolu.

 

Kladská jednotka

Tvoří  denudační relikt  na kontaktu mariánskolázeňského komplexu a okolních  krystalinických jednotek (slavkovského krystalinika, chebsko-dyleňského krystalinika a moldanubické zóny). Tvoří ji metabazity, metapelity  a krystalické vápence metamorfované do biotitové až andaluzitové facie. Předpokládáno je spodnopaleozoické stáří hornin. Tektonicky představuje  jednotku, nad níž byly ve formě příkrovu nasunuty horniny mariánskolázeňského komplexu.

 

Chebská pánev

Pánev o  rozloze 300 km2, omezená zlomy na východě, ostatní hranice jsou dány lokálními zlomy nebo jsou transgresní. Výplň tvoří jezerní jíly, písky a štěrky, v malém množství i sloje hnědého uhlí  vzniklé ve střech etapách (eocén,oligocénu až spodním miocénu a ve svrchním pliocénu). Významné jsou projevy poslední neovulkanická fáze v pleistocénu (Komorní a Železná hůrka).

 

Sokolovská pánev

Pánev o rozloze více než 200 km2 vyplněná terciérními sedimenty o mocnosti až  400 m. Pánevní podloží buduje karlovarský pluton, omezení pánve je tektonické, zejména hlubinným litoměřickým zlomem podél jižního okraje pánve a příčnými zlomy. Terciérní vyplň vznikla v několika etapách  (eocén,oligocénu až spodním miocénu). Nejstarší eocénní tvoří říční stěrky a pískovce starosedelského souvrství. Mladší etapy tvoří  oligocenní-miocenní souvrství jezerního původu silně ovlivněná vulkanismem Doupovského komplexu. Významné jsou sloje hnědého uhlí, mocné až 32 m. Nejmladšími sedimenty pánve jsou jezerní jíly a jílovce miocénního stáří, tzv. „cyprisové souvrství“.