Moldanubická zóna

Moldanubická zóna zahrnuje v západních a jihozápadních Čechách dvě oblasti: dílčí oblast Českého lesa a západní část hlavní moldanubické oblasti v jižních Čechách.

Vymezení moldanubika Českého lesa na východě je dáno zlomovou zónou českého křemenného valu a borským plutonem. Na jihu pokračuje do hlavní moldanubické oblasti. Omezení na severu je dáno tektonickým kontaktem s krystalinikem saxothuringika; je dané pokračováním litoměřického hlubinného zlomu. Na západě se moldanubické komplexy bavorského moldanubika noří pod mezozoický platformní pokryv na uzemí Německa. Část hlavní moldanubické oblasti na jihu Čech je na severu a severozápadě omezena středočeským hlubinným zlomem, jehož povrchovým projevem je složitý komplex plutonitů středočeského plutonu. Na jihu hlavní oblast moldanubika pokračuje do Bavorska a Rakouska, kde se noří pod platformní pokryv a uloženiny alpidní předhlubně.

Hlavními regionálně-geologickými jednotkami moldanubické zóny na našem území jsou:

Moldanubikum

Velká část moldanubické zóny je tvořena rozsáhlými pararulovými a migmatitovými komplexy, která mají vložky pestrých hornin, zejména kvarcitů, krystalických vápenců, grafitických rul, skarnů a amfibolitů. Vytváří buď tzv. monotónní skupinu, ve která jsou vložky jsou vzácné, a pestrou skupinu, ve které jsou vložky významné. Pestrá skupina vytváří dva velké pruhy: severnější pruh sušicko-votický a jižnější pruh krumlovský. Předpokládané stáří moldanubickým komplexů je prekambrické, i když je velmi pravděpodobné, že alespoň části pestrých skupin mají spodnopaleozoické stáří. Tektonicky je moldanubikum velmi složité, předpokládá se deformace různého stáří; poslední souvisí s variským vrásněním. Vrásové osy mají směry S-J i V-Z, rozeznávány jsou až čtyři fáze deformačních pohybů.

Významná jsou tělesa až 20 km dlouhým granulitů, která tvoří masív Blanského lesa, prachatický, křišťanovský a lišovský masív. Budují je především světlé granulity; tmavé granátické granátické a pyroxenické granulity tvoří jen čočky nebo polohy ve světlých granulitech. Pravidelně jsou doprovázeny peridotity a granátickými peridotity. Granulity jsou interpretovány jako tělesa, která byla tektonicky vytlačena vzhůru z hlubokých pater zemské kůry v průběhu variského vrásnění.

Dalším významným typem těles jsou ortoruly. Jsou tvořeny dvojslídými ortorulami (tachovská ortoruly, kašperské ortoruly, bechyňská ortoruly, radonická ortoruly a hlubocké ortoruly) nebo biotitickými a biotiticko-amfibolickými ortorulami (starosedelské ortoruly a mirotické ortoruly). Velikost rulových těles je v kilometrovém řádu. Ortoruly jsou interpretovány jako tělesa vzniklá metamorfózou z granitoidních hornin. Některé mohou být i troskami zemské kůry která je starší nežli je většina hornin moldanubické zóny.

Rozvadovský masív

Vytváří nepravidelné těleso v severní části moldanubika Českého lesa o velikosti asi 50 km² , tvořené dvojslídými, biotitickými až cordieritickými granity. Stáří masívu je prevariské nebo raně variské.

Borský pluton

Pluton leží při okraji TBU mezi tachovským a mariánskolázeňským zlomem. Je tvořen S-J protaženým tělesem z převážně porfyrického biotitického granitu až granodioritu o rozloze 265 km². V severní části leží široký pás tonalitů, křemenných dioritů a dioritů. Kontaktní aureola je zastřena zlomovým omezením. Stáří plutonu je variské.

Mutěnínský pluton

Drobný pluton o ploše jen 6 km²je ringovou intruzí lokalizovanou v moldanubiku Českého lesa. Tvoří jej centrální diority a ferrodiority lemované okrajovými křemennými diority. Na východě je pluton omezený zlomovým pásmem českého křemenného valu. Stáří intruze je variské.

Dratotínský peň

Drobný eliptický peň o ploše je 8 km² je ringovou intruzí lokalizovanou v moldanubiku Českého lesa v blízkosti zlomového pásma českého křemenného valu. Tvoří jej horniny gabrového charakteru (nority, gabronority, wehrlity) lemované při okrajích biotiticko-amfibolickým dioritem. Stáří je variské.

Středočeský pluton

Středočeský pluton je rozsáhlé těleso o celkové ploše 3200 km² ve směru JZ-SV oddělující TBU od moldanubické zóny. Má přibližně trojúhelníkovitý obrys s rozměry 150 x 100 km. Leží v prostoru předpokládaného středočeského hlubinného zlomu. Je tvořeno řadou samostatných intruzí, zejména tonalitového charakteru, z nichž do západních Čech zasahují výběžky na klatovsku (klatovská apofýza) a písecku tvořené biotitickým a biotiticko-amfibolickým granodioritem blatenského typu. Blatenský granodiotit tvoří těleso o celkové ploše 850 km², které je dále členěno na řadu lokálních facií: červenský granodiorit, zavlekovské granodiorit. zvíkovský granodiorit, kozlovický granodiorit, klatonský granodiorit). Při severním okraji středočeského plutonu na nepomucku a příbramsku jsou vyvinuty biotitické okrajové granity na ploše přibližně 100 km². V centrální části plutonu jsou vyvinuty amfibolicko-biotitické sázavské tonality na ploše asi 710 km² opět s řadou lokálních facií: zalužanským granodioritem, kozárovickým granodioritem, těchnickým granodioritem a bohutínským tonalitem. Durbachitické plutonity v plutonu zastupují durbachity typu Čertova břemena. Jsou to porfyrické biotiticko-amfibolické granodiority a syenodiority. Ve východní části plutonu jsou přítomna tělesa muskovitických a turmalinických granitů (říčanský granit). V plášti plutonu jsou zachovalé relikty hornin proterozoika a staršího paleozoika. Stáří plutonu je převážně variské, s hodnotami kolísajícími mezi 324 až 360 Ma. Kontaktní aureola je dobře vyvinuta na severozápadním okraji v horninách TBU. Na kontaktu s horninami moldanubické zóny je vyvinuta rozsáhlá migmatitizace. V plutonitech je vyvinuta Au + Sb mineralizace. V plášti plutonu je významná Ag-Pb-Zn mineralizace (Příbramsko, Kasejovicko aj.).

Svrchní křída a terciér jihočeským pánví

Zahrnuje tektonicky omezené zbytky pánevní výplní na spojnici Vodňamy – dolní tok Lužnice. Výplně pánví omezených synsedimentárními zlomy, tvoří západnější pánev budějovickou a východnější pánev třeboňskou. Tvoří je říční a jezerní sedimenty (jílovce a pískovce) reprezentující svrchní křídu (santon). Jíly obsahují určitelnou fosilní flóru. Terciérní výplň je rovněž jezerní a říční, rázu štěrkopísků, přecházející až do uhelných jílů a lignitů. Přítomny jsou i diatomové jíly. Mladší tercierní jednotky jsou opět tvořeny štěrky a písky. Celková mocnost křídy a terciéru v pánvích dosahuje až 500 m, z toho mocnost terciéru je nižší, jen asi 200 m. Uložení jednotek je vodorovné.