Lycopodiophyta (plavuně)

 

Název:

- dle toho, že spóry jsou nesmáčivé, proto se jimi obalovaly pilulky, aby se neslepily, používaly se na zasypací prášky a pudry

- po zapálení prudce hoří, používaly se na ohňostroje

- v lidovém léčitelství - proti cuchání vlasů, proti zlým silám, děvče, které má kolem pasu plavuň, má úspěch u chlapců

 

rozšíření:

- po celé Zemi,  nejvíce v tropické Americe, v mírném pásu většinou složkou lesní vegetace, dnes všechny bylinné, dříve (silur, karbonu až perm) stromovité (až 30m)

- chráněné rostliny

 

Vývoj:

- vývoj z Rhyniophyt

- v siluru a devonu patrně 2 souběžné vývojové větve:

1. nízké byliny - plavuňotvaré, vranečkotvaré

2. dřeviny - dnes šídlatky -

v obou větvích - 2 skupiny:

a) listy bez jazýčků - eligulátní - plavuňotvaré

b) listy s jazýčkem - ligulátní - vranečkotvaré, šídlatkotvaré

 

Charakteristika:

S- stonek  - vidličnatě větvený - nečleněný  v internodia, plný

                - má vodivá pletiva – protostélé, aktinostélé, sifonostélé - střed prázdný, eustélé                                               

 - listy - úzké, malé, vyrůstají ve spirále, mají jednoduchý svazek cévní

            - původu enančního (emergence pokožkových pletiv)

                           telomového ( základ z telomu)

           - na svrchní straně často šupinovitý jazýček (ligulu)

           - trofofyl - zelený - asimilační fce

              sporofyl - nezelený, hnědý, na něm sporangia

              trofosporofyl - zelený, nese sporangia

- trofosporofyly nebo sporofyly od trofofylů jsou jen málo odlišené, většinou tvoří více            nebo méně oddělené soubory - výtrusné klasy - strobily

- sporangia - jednopouzdrá - izo- , heterosporní, umístěna na bázi listu (sporofylu) n. v jejich                        úžlabí

- dnešní plavuně - spóry, které klíčí mimo rostlinu

 

G - prothalium - prokel - nese anteridia  (spermatozoidy - biciliátnípolyciliátní) a archegonia

 

2 třídy:

1. Lycopodiopsida

- stromy až byliny, listy bez liguly (jazýčku), s jedinou nevětvenou žilkou

- sporangia izosporická - nejpůvodnější třída plavuní

1. řád:  Drepanophycales

1. řád: Lycopodiales (plavuňotvaré)

 

- 480 druhů

- plazivé byliny, vidličnatě větvené, druhotně netloustnou, listy jehlicovité, jeden svazek cévní, nemají jazýček, sporangia izosporická v paždí trofosporofylů

- prothalia - řepovitá, nezelená, vyvíjejí se několik let, ponořena v zemi - v antheridiích na straně ponořené -  dvoubičíkaté spermatozoidy,  archegonia blíže k povrchu

 

Zástupci:

Lycopodium clavatum - prokel hlízovitý, bezbarvý, v povrchových buňkách symbiotická houbová vlákna (mykorrhiza)

Lycopodium annotinum

Huperza selago

 

Nepohlavní rozmnožování:

- opadavé pupeny  v úžlabí lístků na konci větví

 

2. Tř. Selaginellopsida

 

- byliny mechovitého vzrůstu, vyhynulé stromovité

- původní typy - izosporní, odvozenější heterosporní, nejodvozenější typy - primitivní semennost

- megasporangia - původně více megaspor, ale došlo k redukci na 1 megasporu, která vyplňovvala celé megasporangium, megaprothalium začalo růst uvnitř megaspory - roztržení - na megaprothaliu vzniklo jedno megasporangium, prasklé umožnilo vniknutí spermatozoidu a vznik zygoty přímo na mateřské rostlině nebo hned po jejím opadnutí

- listy - většinou opatřeny ligulou (pajazýčkem)

 

4 řády:

 

1. Protolepidodendrales

2. Lepidodendrales

3. Selaginellales - z něj vznikly 1. a 2.

4. Isoetales

--------------------------------------

 

2. Lepidodendrales

 

- až 30m, vidličnatě větvené, proto-, sifono-, eustélé

- druhotně tloustly , na kmeni listové stopy

- jednoduché úzké listy s lifulou

- soubory sporofylů - šištice, klasy na konci větví

- sporangia - heterosporní

 

Zástupci:

Lepidodendron

Sigillaria (pečetník)- nazvaná podle tvaru jizev listových

 

Stromovité plavuně se v mělké půdě udržovaly mohutným válcovitým oddenkem, na nichž teprve vyrůstaly kořeny - zkamenělé pařezy s těmito oddenky = stigmaria

- uhelnatění - základem tohoto pochodu je rovnice rozkladu buničiny:

- tlak- kde je 1m silná vrstva černého uhlí - musel být rostlinný nános v tloušťce 12m

 

 

3. Selaginellales (vranečkotvaré)

 

- byliny několik cm, dichotomicky větvené

- proto- plekto-stélé, druhotně tloustnou

- listy - malé s jedním CS, vstřícné, ve šroubovici, křižmostojné, čtyřřadé, s ligulou (jazýčkem)

- výtrusné klasy - heterosporní sporangia v trofosporofylech v koncových šišticích:

1. samičí -megasporangia - 4 megaspory - 1 dozrává, ve spodní části klasu na makrosporofylech (= výtrusný list)

2. samčí - mikrosporangia - 4 mikrospory - na mikrosporofylech  v horní části klasu, klíčí ještě ve výtrusnici

- saprofyté

- prothalia - nezelená, vyvíjí se přímo v mega- a mikrosporách - což připomíná semenné rostliny

- spermatozoidy - biciliátní

- heterosporní - různovýtrusé

- prokel - pohlavně rozlišen, a velmi redukován, takže se vyvíjí v bláně výtrusu

 

Zástupci:

Selaginella selaginoides

 

4. Isoëtales (šídlatkotvaté)

 

- bažinné nebo zcela ponořené byliny

- stonek - hlízovitý, druhotně tloustnoucí, protostélé

- listy - na příčném průřezu příhrádkované (4 příhrádky), svazčité, dlouhé, v růžici

         - na spodině horní strany mají jamku (fovea) a nad ní jazýček - v dutině jsou sporangia a jí kryje indusium = kožovitý útvar

         - vnější nesou v jamce samicí megasporangia, vnitřní - samčí mikrosporangia - nejvnitřnější jsou sterilní

- oboje prothalia zůstávají uvnitř sporangií, v bláně výtrusu

- spermatozoidy – polyciliátní

 

Zástupci:

Isoetes lacustris