3.2.5 Oddělení: Heterokontophyta (syn. Heterokonta,
Chromophyta, Ochrophyta)
Charakteristika:
- chlorofyl a + c, často barvivo fukoxantin
- zásobní látkou je chrysolaminaran, olej a volutin
- všechny typy stélek,
- bičíkatá stádia se 2 bičíky
Typy stélek:
1) monádoidní (bičíkatá) – jednojaderná, jednobuněčná, stélka bičíkovců
2) améboidní (rhizopodiální) – jednobuněčná, jednojaderná i mnohojaderná (plazmodium), měňavkovitá stélka řas, tvoří panožky (pseudopodia), měňavkovitý pohyb
3) kokální (buněčná) – jednobuněčná, jednojaderná
4) kapsální (gloeodendrální, tetrasporální) – přechod mezi 2) a 3), kokální buňky ve slizu, vzájemně spolu nekomunikují
5) coenoblastická kokální – kokální stélka vícejaderná, dochází k dělení jádra, ale ne k dělení buněk
6) vláknitá (trichální) – může se větvit – větvená vláknitá (heterotrichální) nebo se větví do útvaru (tvar listu hlávkového salátu) – lupenitá
7) vláknitá nevětvená mnohojaderná = sifonální – makroskopická velikost
8) vláknitá větvená mnohojaderná = sifonokladální
3.2.5.1 Třída: Zlativky – Chrysophyceae
- žlutozelená barva
- stélka – monadoidní, rhizopodiální, kokální, kapsální, trichální
- bičíkovci (chrysomonády) žíjící ve schránkách – lorikách (u rodu Dinobryon z celulosních mikrofibril, u rodu Synura křemičité šupiny)
- rozmnožování – dělením buňky nepohlavně, pohlavně izo a anizogamie
- stomatocysty – endogenní cysty, v nich zlativky přečkávají nepříznivé období, křemitá buněčná stěna s jediným otvorem uzavřeným zkřemenělou zátkou
- stigma (světločivná skvrna v chloroplastu)
- zásobní látky – olej, volutin, chrysolaminaran a polyfosfátová zrna
- 2 bičíky – delší s matigonematy – pohyb, kratší na bázi s fotoreceptorem – fototaxe
- diktyozóm – dvacet rovnoběžných, lehce prohnutých měchýřků, má syntetickou a exkreční funkci
- často mixotrofní výživa
- sladkovodní biotopy, brakické vody, moře, u nás složkou fytoplanktonu v čistějších vodách, přemnožení – zhoršení kvality pitné vody (zápach rybího tuku)
- mořské zlativky (silikoflageláty) – charakteristická vnitřní křemičitá kostra
Řád: Chromulinales
Rod: Chromulina – žije v neustonu (společenstvo žijící v povrchové blance vody), s 1 bičíkem, způsobuje olejový film na hladině vody, produkuje zapáchající látky,
Rod: Uroglena – bičíkovci v kolonii, bez schránky, bez šupinek
Rod: Dinobryon – tělo kryté lorikou (polysacharidová), tvoří keříčkovité kolonie, v planktonu
Dinobryon divergens – součást rybničního fytoplanktonu, kolonie, jehož buňky žijí v nálevkovitých celulósních lorikách
Řád: Hibberdiales
Lagynion cystodinii – epifyt (žije přisedle na jiných vláknitých řasách, buňka žije v lorice, otvorem vystupují panožky
Řád: Hydrurales
Hydrurus foetidus – Rybenka zápašná, Vodochvost
- kapsální stélka, hnědožluté
barvy, vůně rybího tuku, tvoří silné keříčkovité kolonie obklopené slizem, na kamenech, na jaře a na podzim ve velice čistých
vodách (horské potoky).
3.2.5.2 Třída: Synurophyceae
Rod: Mallomonas – velký bičíkovec, křemičité šupiny vybíhající v ostny.
Rod: Synura - kytičkovité kolonie, buňka má 2 bičíky a povrch buňky je kryt křemitými šupinami.
3.2.5.3 Třída: Dictyochophyceae
Řád: Dictyochales (syn. Silikoflagellata)
Rod: Dictyocha – vnitřní křemitá kostra hvězdicovitého tvaru, v minulosti horninotvorný význam
Řád: Pedinellales
Řád: Rhizochromulinales
3.2.5.4 Třída: Pelagophyceae
- mořští bičíkovci s jediným bičíkem nebo dvěma nestejně dlouhými bičíky, kokální, sarcinální a vláknité řasy. Strukturou buněk podobné zlativkám.
Řád: Pelagomonadales
Řád: Sarcinochrysidales
Řád: Parmales
3.2.5.5 Třída: Phaeothamniophyceae
Řád: Phaeothamniales
- příbuzné s hnědými řasami
Phaeothamnion confervicola – sladkovodní, v tůních a
jezerech
3.2.5.6 Třída: Hnědé řasy – Fucophyceae
(syn. Phaeophyceae)
- mnohobuněčné řasy, dominantní jsou mořské
- tvoří stichoblast (rhizoid, kauloid, fyloid)
- funkční diferenciace pletiv na epidermis, asimilační pletivo (fotosyntetické), mechanické pletivo (podpůrné) a primitivní vodivé pletivo (primitivní sítkovice)
- měchýřky s plynem – umožňují plavání, udržují těžké stélky chaluh v optimální poloze ve vodě,
- fotosyntetické barvivo – fukoxantin, chlorofyl a + c
- zásobní látky – olej,
mannitol, chrysolaminaran
- buňky produkují
i fukosan – fenol, bakteriostatické účinky,
odpuzuje četné býložravce.
- součástí buněčné stěny celulóza a alginové kyseliny (algináty se uplatňují v lékařství, farmacii a potravinářství)
- patří mezi největší rostliny a producenty organické hmoty
- rozmnožování – nepohlavně zoosporami nebo fragmentací stélky, pohlavně izo, anizo a oogamie.
- 2 bičíky (spory)
- častá rodozměna
- při rozmnožování vylučují feromony – chemotakticky lákají spermatozoidy k vaječným buňkám,
-mořské, porůstají v souvislém pásu skalnatá mořská pobřeží až do 50 m (litorál a sublitorál), sladkovodní (např. Lithoderma)
Řád: Ectocarpales
- izomorfická
rodozměna
- pohl. rozmn. – izogamie.
Životní cyklus:
Na haploidním gametofytu vzn. gametangia, z nich se uvolní gamety, kopulací samičí a četných samčích gamet vzn. planozygota (pohyblivá, bičíkatá). Z planozygoty vyklíčí diploidní sporofyt se sporangii. Sporofyt produkuje 2-bičíkaté zoospory, ze kterých vyrůstají nové gametofyty.
Nepohlavně se mohou rozmnožovat pomocí zoospor.
R: Ectocarpus –
drobná chaluha s heterotrichální stélkou
R: Lithoderma – ve sladkovodních tocích, jezerech
Řád: Sphacelariales
Řád: Dictyotales
- izomorfická
rodozměna
- makroskopické rozměry
- stélka je dichotomicky větvěná, tečkovaná,
- pohl. rozmn.
– oogamie
Životní cyklus:
Haploidní gametofyt nese gametangia jednoho pohlaví (dvoudomé rostliny). Samčí gametangia (anteridia) a samičí g. (oogonia) produkují gamety, splynutím gamet vzn. zygota, z které vyroste diploidní sporofyt. Na něm se tvoří sporangia, ve kterých po redukčním dělení vznikají čtyři bezbičíkaté haploidní tetraspory. Dvě z nich vyklíčí v samčí a dvě v samičí gametofyt.
Dictyota dichotoma – v litorálu v Itálii, Chorvatsku, hnědá, tuhá.
Padina pavonia
– dělá vějířky, hojná ve Středozemním moři, stélky mírně zvápenatělé.
Řád: Cutleriales
Řád: Laminariales
- heteromorfická rodozměna (gametofyt je potlačen)
Životní cyklus:
Na fyloidu se vytvoří zdrsnatiny se sporami, ze sporangií se po redukčním dělení uvolňují spory, ze kterých vyklíčí haploidní gametofyt (vláknitý, mikroskopický). Vláknité gametofyty nesou četná samčí a samičí gametangia, v každém z nich se vyvíjí jediná gameta (spermatozoid nebo oogonium). Vaječná buňka produkuje feromon, kterým vábí spermatozoid, k oplození dochází v ústí samičího gametangia, vzniklá zygota se hned dělí a vyrůstají nové sporofyty (mnoholeté).
Laminaria digitata – přirůstá k podkladu rhizoidy, válcovitý kauloid nese fyloid, který se každé jaro obnovuje, fyloidy prstovitě rozvětvené.
Laminaria saccharina – fyloid celistvý, v moři v evropské části severního Atlantiku.
Nereocystis lutkeana – patří k největším rostlinám moře, až 40 m dlouhá stélka, v sublitorálu na tichooceánském pobřeží USA.
Macrocystis pyrifera – nejmohutnější, až 50 m a 300 kg, na dně zakořeněná fyloidem, pak roste obrovský, dlouhý kauloid a na povrchu dlouze kopinaté fyloidy.
Řád: Fucales
R: Fucus – Bubulák
- stélka makrothalus, gametofyt jako samostatná rostlina chybí, vegetativní stélka – diploidní sporofyt.
Životní cyklus:
Na stélce se vytváří receptakula (výrazné bradavice), stélka zbytní, uvnitř uložené konceptakulum (vlastní gametangia – samčí anteridia, samičí vaječná buňka). K oplození dochází buď přímo v oogoniu nebo mimo, vaječná b. se vykutálí ven a je oplodněná dvoubičíkatou samčí gametou a opět vyklíčí na diploidní sporofyt.
Fucus vesiculosus
– vidličnatě větvené, na větvičkách dvojice plovacích měchýřků, plodné
konce větví jsou zbytnělé, bradavičnatě zhrublé – receptakula.
Na povrchu receptakula ústí otvory dutinek – konceptákulí, ponořených ve stélce. Litorál evropského
pobřeží Atlantského oceánu.
Fucus serratus
– zubaté fyloidy
R: Sargassum – v povrchových
vodách Sargasového moře, rozmnožování fragmentací stélky.
R: Ascophyllum
3.2.5.7 Třída: Různobrvky – Tribophyceae (syn. Xanthophyceae,
Heterokontae)
- všechny typy stélek od monadoidní po sifonální, bičíkovci mají 1 bičík krátký a druhý dlouhý,
- tvoří paralelní vývojovou větev zeleným řasám, liší se tím, že nikdy nevytváří škrob jako zásobní látku,
- fotosyntetické pigmenty – chlorofyl a + c, β-karoten, diatoxantin, diadinoxantin, vaucheriaxantin a heteroxantin
- zásobní látkou olej a chrysolaminaran
- rozmnožování kokálních různobrvek - buď tvoří aplanospory (nepohyblivé spory) nebo pomocí zoospor (1dlouhý a 1 krátký bičík). Buněčný obsah v aplanospoře se mnohonásobně rozdělí, stěna praskne a vysypou se kokální buňky. Pokud je aplanospora dokonalá kopie dceřinné buňky – autospora.
Řád: Chloramoebales (syn. Heterochloridales)
Řád: Rhizochloridales
Řád: Heterocapsales
Řád: Mischococcales
R: Goniochloris – v planktonu, dominantně žijí v půdě – půdní řasy,
Ophiocytium capitatum
Characiopsis pyriformis
Řád: Tribonematales
R: Tribonema – buněčná stěna složená ze 2 dílů (H-kusy), nevětvená vlákna
Řád: Botrydiales
R: Botrydium granulatum – na bahně vypuštěných rybníků, jako špendlíky, zakončené rhizoidem, mnohojaderná sifonální stélka.
Řád: Vaucheriales
R: Vaucheria – Posypanka
Klasický zástupce sifonální stélky.
Životní cyklus:
Nepohlavně se rozmnožuje pomocí synzoospor (speciální zoospory) – pouze při tvorbě synzoospor se vytvoří buněčné přehrádky. Z buněčného obsahu vznikne 1 mnohojaderná mnohobičíkatá zoospora (kolik jader, tolik bičíků).
Pohlavní rozmn. – oogamie – na stélce oogonium (1 i
více vaječných buněk) a anteridium (řada bičíkatých
gamet), splynou a vzn. diploidní zygota, po redukčním
dělení vyroste nová posypanka.
3.2.5.8 Třída: Eustigmatophyceae
- zoospory mají 1 bičík
- fotosyntetické pigmenty – chlorofyl a, β-karoten, violaxantin, vaucheriaxantin
- většina druhů sladkovodních i půdních
Chlorobotrys regularis – v rašelinných tůňkách, v buňkách nápadné červené krůpěje obsahující karotenoidy
3.2.5.9 Třída: Rozsivky – Bacillariophyceae
(syn. Diatomae,
Diatomophyceae)
Podtřída: Coscinodiscophycideae
- jednobuněčné řasy, jednojaderné (jádro diploidní), samostatně žijící nebo v koloniích
- fotosyntetické pigmenty – chlorofyl a + c, β-karoten, fukoxantin, diatoxantin a diadinoxantin,
- zásobní látkou je olej, chrysolaminaran, volutin,
- nepohlavní rozmnožování dělením, při kterém vzn. 2 dceřinné buňky. Dělení vede k postupnému zmenšování rozměrů buněk (vždy dorůstá menší miska), původní rozměry se obnoví při pohlavním procesu, ke kterému jsou buňky připraveny až po dosažení kriticky malých rozměrů.
- pohlavní rozmn. – oogamie u centrických rozsivek – samčí spermatozoid s pleuronematickým bičíkem kopuluje s nepohyblivou vaječnou buňkou a vzniká zygota (auxospora), ta se hned vyvíjí.
- izogamie
u penátních rozsivek – jako gamety vystupují celé
protoplasty buněk, vzn. auxospora, která se hned vyvíjí.
- na povrchu buňky dvoudílná křemičitá schránka – frustula (téka, z SiO2), je produkovaná buněčnou stěnou, kruhová krabička s paprsčitou (radiální) souměrností – centrické rozsivky nebo podlouhlá krabička s bilaterální souměrností – penátní rozsivky,
- frustulu tvoří 2 misky, horní miska – epitéka, dolní miska – hypotéka,
- horní i dolní plocha misky – epi a hypovalva, boční (okrajová) část – pleura, valvární (horní, zepředu) nebo pleurální (boční) pohled,
- raphe – umožňuje pohyb po substrátu, štěrbina nebo trubice ve frustule rozsivek,
- septa – jsou na vnitřní ploše pleury, křemité výběžky, směřují do nitra buňky (Tabellaria)
- střední žebro –
u Fragillariophycideae
celistvé u Naviculales
a Cymbelales
proraženo štěrbinovou raphe – centrální a terminální noduly (u Eunotiales krátké raphe na koncích frustul, Cocconeis a Achnanthes –
štěrbinové raphe pouze na jedné z frustul, Bacillariales a Surirellales – kanálkové raphe)
- nejrozšířenější skupina řas, osidlují všechny biotopy, vodní prostředí, půda, periodicky smáčené skály, termální vody, součástí aeroplanktonu (součástí atmosféry, obsahuje i specifické rozsivky), na spodní straně ledových ker (Antarktida), v našich vodách tvoří perifyton (nárostová společenstva v tekoucích vodách),
- indikátory znečištěné vody,
- v minulosti z rozsivek vznikla křemelina (diatomit) – sedimentované horniny z křemitých frustul sladkovodních nebo mořských rozsivek – filtrace, absorbční materiál ve farmaceutickém průmyslu, izolační materiál
Podtřída: Coscinodiscophycideae
- centrické, mořské i sladkovodní
Řád: Coscinodiscales (syn. Centrales)
Melosira varians – perifyton, hladké théky, vláknité kolonie
Aulacoseira granulata – hojný druh v sladkovodním planktonu větších vodních nádrží
Cyclotella – misky jsou výrazně kulaté, jako Petriho miska
Řád: Biddulphiales
Řád: Rhizosoleniales
Rhizosolenia longiseta – v planktonu sladkých vod
Řád: Chaetocerales
Podtřída: Fragillariophycidae
(syn. Araphidineae)
- penátní rozsivky s bilaterální symetrií frustul, raphe chybí, střední žebro – pseudoraphe nemá viditelnou strukturu, sladkovodní i mořské
Řád: Fragillariales
- v planktonu
a metafytonu sladkovodních rybníků, tůní, potoků, kde
často tvoří dominující skupinu rozsivek
R: Diatoma
R: Fragilaria
R: Tabellaria –
v horských potocích, sdružují se do pseudovláken
Asterionella formosa
Podtřída: Bacillariophycidae
- penátní rozsivky, různá stavba raphe
Řád: Eunotiales
- krátké raphe na koncích frustul
R: Eunotia – druhy žijí v oligotrofních nebo dystrofních sladkovodních biotopech s nízkou konduktivitou (tj. nízkou koncentrací rozpuštěných elektrolytů).
Řád: Naviculales
- štěrbinové raphe na obou miskách, sladkovodní, aeroterestrické i mořské druhy,
R: Navicula – Loděnka
R: Pinnularia
R: Cymbella
R: Gomphonema
Řád: Achnanthales
- penátní rozsivky se štěrbinovou raphe na jedné misce, na druhé misce pseudoraphe
R: Achnanthes ve
sladké i mořské vodě, hojná A. lanceolata
R: Cocconeis – ve sladké i mořské vodě, pomocí misky, která je opatřena raphe, přisedá k povrchu rostlin nebo jiných řas.
Řád: Bacillariales
- penátní rozsivky s kanálkovou raphe
R: Bacillaria
R: Nitzschia
Řád: Epithemiales
- penátní rozsivky s kanálkovou raphe
Řád: Surirellales
- penátní rozsivky s kanálkovou raphe
R: Surirella
3.2.5.10 Třída: Chloromonády
– Raphidophyceae (syn.
Chloromonadophyceae)
- velcí bičíkovci (2 bičíky),
- chlorofyl a + c
- trichocysty – vymrštitelná,
- mukocysty – tělíska produkující sliz,
– výživa mixotrofně,
- používají se jako indikátory acidifikace vody – horské potoky,
- výskyt v čistých rybnících a tůních s mírně kyselou vodou – sladkovodní chloromonády,
- mořské chloromonády – v klidných vodách mořských zálivů, můžou být toxické (red tide)
Vacuolaria virescens – v kyselých vodách, nemá tyčinkovité trichocysty
Gonyostomum
semen – má tyčinkovité trichocysty,
v kyselých vodách