Sylabus k přednášce Systematická botanika 1

 

1. Impérium: Archea (syn. Archaebacteria)

 

2. Impérium: Prokarya (syn. Prokaryota)

 

2.1 Říše: Baktérie – Bacteria

2.1.1 Oddělení: Sinice – Cyanobacteria (syn. Cyanophyta,

         Cyanoprokaryota)

 

-         gramnegativní bakterie

-         fotosyntetické pigmenty – chlorofyl a, b-karoten, xantofyly a fykobiliny

-         zásobní látky – sinicový škrob (a-1,4 glukan), cyanofycinová zrnka (polymerovaný arginin a kys. asparaginová), polyfosfátové granule – volutin

-         rozmnožování – nepohlavní r. dělením buněk (exocyty, nanocyty), klíčením artrospor (akinet) nebo pomocí hormogonií. Pohlavní rozmnožování - transformace

-         buněčná stěna – vícevrstevná (slizový obal – glykokalyx), peptidoglykan

-         aerotopy (plynové vezikuly) – umožňují planktonním sinicím vznášet se ve vodě, reversibilní

-         heterocyty  (heterocysty) – slouží k fixaci plynného dusíku

-         akinety (artrospory) – trvalé spory, slouží k přežití nepříznivých podmínek

-         karboxyzómy – fixují CO₂ pro fotosyntézu enzymem ribóza-1,5-karboxyláza

-         fotosyntetický aparát nemá chloroplast, je rozptýlený na tylakoidech, fykobilisomy

-         pravé a nepravé větvení sinice – determinační znak

-         heteropolární a izopolární struktura vlákna

-         známy z prekambria (4,5 mld let) – stromatolity

-         ekologie sinic a jejich adaptabilita - osidlují všechny stanoviště, snášejí prudké změny teploty a rychlou ztrátu vody (od horkých pouští po antarktické pobřeží)

-         epizoické druhy (rostou na jiných organismech – živočichové) – lenochod, lední medvěd

-         vodní květ – je výsledkem přemnožení planktonních sinic ve vodách s nadbytkem dusíkatých a fosforečnanových živin. Projevuje se v letním období, způsobuje velké problémy ve zdrojích pitné vody nebo koupalištích, přehradách. Tvoří ho druhy rodu Microcystis, Anabaena, Aphanizomenon, Planktothrix aj.

-         symbioza sinic

 

2.1.1.1 Třída: Cyanophyceae

 

řád: Chroococcales – kokální stélka, nemají akinety ani heterocyty, dělí se prostým dělením buňky

 

Microcystis aeruginosa – planktonní druh, tvoří vodní květ - toxiny, kokální buňky ve slizových koloniích, pohyb ve vodním sloupci zajišťují aerotopy.

Woronichinia naegeliana – planktonní druh, součást vodního květu, oválné buňky na slizových stopkách tvoří kulovité kolonie.

Aphanothece stagnina – planktonní druh, slizovité kolonie

Chroococcus turgidus

Chamaesiphon incrustans – kyjovité buňky porůstají ponořené rostlinné substráty v tekoucích vodách, výrazná polarita, na jednom konci se oddělují exocyty (exospory), kterými se rozmnožují.

 

řád: Oscillatoriales – trichální stélka, nemají ani akinety ani heterocyty, mohou mít aerotopy, rozmn. se pomocí hormogonií

 

Oscillatoria limosa – drkalka, nemá slizovou pochvu, ani kalyptru, roste v řídkých neslepených shlucích mezi řasami. Buňky má širší než delší.

Phormidium autumnale  - trichomy ve slizových pochvách, ty jsou mezi sebou slepené a sinice porůstají ponořené substráy kožovitým povlakem. Má kalyptru, buňky jsou delší než širší. Sladkovodní druh, v litorálu i v mírně proudící vodě, kde tvoří souvislé, mnohovrstevné povlaky.

Leptolyngbya sp. – tenké trichomy

 

řád: Nostocales – trichální stélka, mají akinety, heterocyty a často i aerotopy

 

Nostoc sp. – kolonie olivově zeleného slizu, nevětvené trichomy s heterocystami, rostou na dně mělkých tůní, na vlhké zemi a mezi mechy.

Anabaena sp. – trichomy přímé nebo šroubovitě vinuté, v planktonu, součást vodního květu, heterocyty, akinety.

Aphanizomenon flos-aquae – součást vodního květu, heterocyty, akinety, kolonie připomínají drobné jehličí šedozelené barvy.

Tolypothrix sp. – roste epifyticky na ponořených substrátech v tůních nebo horských potocích. Vlákna se nepravě větví a některé druhy mají žlutě zbarvené pochvy.

Nodularia sp. – akinety, heterocyty, aerotopy, některé druhy planktonní – tvoří vodní květ, půdní druhy bez aerotopů, jeden druh se vyskytuje i v termálních vodách.

 

Řád: Stigonematales – trichální stélka, pravé větvení, mají heterocyty, nemají aerotopy, akinety, vyhledávají k životu dost extrémní podmínky

 

Stigonema – na skalách, silné slizové vrstvy zabraňují vysychání.

Hapalosiphon – na rašeliništích.

Mastigocladus laminosus – termální sinice žijící v horkých pramenech (vydrží teplotu 62 °C, Karlovy Vary).