3.3.4 Oddělení: Vřeckovýtrusné houby, vřeckaté houby, askomycety –

Ascomycota

 

- úplná absence bičíku

- houbová vlákna – hyfy tvořící mycelium, nepravé mycelium – pseudomycelium, pučivé u kvasinek

- buněčná stěna vícevrstevná, tvořená chitinem a polysacharidy

- zásobní látkou glykogen

- tvoří askospory, v útvarech – vřecka (ascus)

- typy vřecek (podle vrstev buněčné stěny a otevírání):

1) protunikátní – jednovrstevná stěna, není žádný otevírací aparát, otevírají se po uzrání vřecek prasknutím

2) unitunikátní – stěna dvouvrstevná, 2 typy otevírání – operkulátní – otevírají se víčkem

      - inoperkulátní – otev. se štěrbinou

3) bitunikátní – stěna dvouvrstevná, jedna vrstva praskne a vysune se druhá vrstva s výtrusy a ta se otevírá štěrbinou.

- askogenní hyfy – hyfy tvořící dvoujaderné mycelium

- většina tvoří plodnice – tvořené nepravým pletivem plektenchymem

- stroma – kompaktní somatická struktura, která nese plodnice a sklerocia (útvary na přečkání nepříznivých podmínek

 

- plodnice (ascokarp) – typy:

1) Kleistothecium – primitivní, obal naplněný vřecky (výtrusy), nemá otevírací aparát

2) Perithecium – lahvicovitý tvar, na bazální části vřecka s výtrusy, mezi nimi sterilní buňky (parafýzy), u ústí vřecka sterilní buňky, vlákna (perifýzy), nosič – stroma

3) Apothecium – největší, výtrusorodá vrstva (hymenium) nese vřecka proložená parafýzami.

- nepohlavní rozmnožování – pomocí konidií (drobné částice typu spor, které vzn. na sporangiích (konidiofory).

Konidie mohou být    – thalické – vzn. fragmentací stélky (dělení a odlamují se fragmenty) nebo

 – blastické – vzn. pučením.

- konidiofory – útvary nesoucí konidie, seskupují se do útvarů  1. pyknida – uvnitř jsou konidie, ven jsou vypouštěny otvorem, 2. acervulus (klubíčko), 3. sporodochium (ložisko), 4. korenie (tlustý svazek, přimknou se k sobě),

 

- anamorfa – houba s nepohl. rozmn. pomocí konidií

- teleomorfa – houba ve stadiu pohl. rozmn.

- holomorfa = anamorfa + teleomorfa, celý životní cyklus,

 

- pohlavní rozmnožování – z výtrusů (askospory) vyklíčí přehrádkované vícebuněčné mycelium, může se nepohlavně rozmnožovat pomocí konidií. Za příhodných podmínek se na myceliu vytváří samčí (antheridium) a samičí (ascogon) gametangia. Ascogon je zakončen výběžkem trichogyn. Pohl. proces – gametogamie – antheridium se přimkne na trichogyn a dojde k plasmogamii, vzn. dikaryotické mycelium, které vytváří plodnice – askogenní hyfy.

Hákování – roste tak dikaryotické mycelium, terminální buňka vytvoří háček se 2 jádry, rozdělí se a začne se tvořit buněčná přehrádka, oddělí novou terminální buňku. Podmínka úspěšné karyogamie. Karyogamií vzn. diploidní buňka, redukčně se dělí a vzn. vřecko.

- vytváří se plodnice – charakteristická stavba a tvar, má výtrusorodou vrstvu (hymenium) – tvorba výtrusů ve vřeckách.

 

Pododdělení: Taphrinomycotina (syn. Archiascomycotina)

3.3.4.1 Třída: Neolectomycetes

Řád: Neolectales

 

3.3.4.2 Třída: Pneumocystidomycetes

Řád: Pneumocystidales

 

3.3.4.3 Třída: Schizosaccharomycetes

Řád: Schizosaccharomycetales

 

3.3.4.4 Třída: Taphrinomycetes

Řád: Protomycetales

Řád: Taphrinales

- parazité vyšších cévnatých rostlin

- napadají pletivo stromu, vzn. nádor a dojde ke zmlazení větviček (čarověník)

R: Taphrina deformans

- způsobuje hypertrofickou kadeřavost listů

- nevytváří plodnice, jen vřecka, pučivé pseudomycelium,

- nejdříve saprofyt (je na povrchu větve), parazit až když dojde k somatogamii – dikaryotické mycelium proniká skrz kutikulu do pletiva, kde se množí a vzn. vřecka. Ty vyrůstají ven z pletiva a otevírají se na kutikule nebo na listu, z vřecka se vysypou askospory, které klíčí na pučivé pseudomycelium.

Taphrina betulina – způsobuje zmnožení větví a tvorbu čarověníků.

 

Pododdělení: Saccharomycotina (syn. Hemiascomycotina)

3.3.4.5 Třída: Saccharomycetes

Řád: Saccharomycetales (syn. Endomycetales)

- primitivní houby,

- pučivé pseudomycelium

- nepohl. rozmn. pučením, konidie blastické, vzn. pouze vřecka s askosporami ne plodnice

- pohl. proces – somatogamie (splývají spolu 2 stélky)

 

R: Saccharomyces cerevisiae – kvasinka pivní

- zkvašuje cukry na etanol

- haplo-diplontní cyklus, může se rozmnožovat pohl. i nepohl. pučením

- izomorfická rodozměna

Životní cyklus: zralé vřecko s askosporami, pokud se askospory dostanou na substrát bohatý na cukry vzn. pseudomycelium, které se dělí pučením.

Pohl. proces – somatogamie – splynou 2 mycelia – dikaryotická fáze – karyogamie a vzn. diploidní pseudomycelium, které pučí nepohlavně a z každé buňky vzn. vřecko, které nese 4 výtrusy.

 

R: Dipodascus – dvojvřecko

- kvasinky rozkládající organickou látku na etanol a oxid uhličitý

 

Pododdělení: Pezizomycotina

 

3.3.4.6 Třída: Laboulbeniomycetes

Řád: Laboulbeniales

 

 

 

3.3.4.7 Třída: Eurotiomycetes

Řád: Eurotiales (inkl. Elaphomycetales)

R: Penicillium – plíseň štětičková

- anamorfa,

Eurotium – teleomorfa

P. chrysogenum – štětičkovec žlutavý – produkuje penicilin

- nepohl. rozmn. pomocí konidií

- pohl. proces – gamentangiogamie, askospory vznikají v kleistotheciu,

 

R: Aspergillus – kropidlák

- houba na organickém substrátu, potravinách, biotechnologicky k výrobě kys. citronové (A. niger – k. černý)

- obsahují velké množství toxinů, způsobují onemocnění – aspergilózy – onemocnění traktu, kůže.

A. flavus – k. žlutý

- na zapařených plodech podzemnice olejné, produkuje karcinogenní alfatoxin

 

Řád: Onygenales (inkl. Ascosphaerales)

 

3.3.4.8 Třída: Pezizomycetes

- plodnice typu apothecií, vzácně i kleistothecií, event. tuberothecií

- vřecka – unitunikátní, operkulátní

 

Řád: Pezizales (inkl. Tuberales)

- typy plodnic – gymnokarpní – plodnice trvale otevřena

- hemiangiokarpní – zpočátku uzavřená a po dozrání vřecek se otevírá

- angiokarpní – trvale uzavřená a otevírá se po uzrání vřecek prasknutím

 

R: Tuber – podzemní plodnice tuberothecium, výtrusorodá část (gleba)

Peziza badia – řasnatka hnědá – porůstá čerstvou lesní zem bez mechu

Morchella – smrž – hymenium je barevné, jedlý

Verpa bohemica – kačenka česká

Tuber aestivum – lanýž letní

Choiromyces – bělolanýž

- vytváří podzemní plodnice, teplejší klima, pod duby, na vyhledávání se používají prasata (ve Francii), u nás se vyskytuje bělolanýž – aromatický, jako koření.

Gyromitra – ucháč – jedovatý, jarní aspekt okrajů listnatých lesů (topolů).

 

3.3.4.9 Třída: Leotiomycetes

- plodnice – apothecia, hysterothecia nebo erysifální perithecia

- vřecka – unitunikátní

 

Řád: Padlí – Erysiphales

- obligátní a vysoce specializovaní parazité rostlin

R: Podosphaera leucotricha – padlí jabloňové

   Blumeria graminis – padlí obilní

   Oidium quercinum – padlí dubové – anamorfa, bílé povlaky

 

 

Řád: Helotiales

R: Monilia fructigena – hlízenka ovocná – anamorfa, moniliová hniloba jabloní a hrušní

    M. laxa – napadá peckovice

    Bulgaria inquinans – klihatka černá

   Heyderia paludosa – čapulka bahenní

   Leotia lubrica – patyčka rosolovitá

 

Řád: Rhytismatales

- intracelulární mycelium, konidie v pyknidách

R: Rhytisma acerinum – svraštělka javorová

   Colpoma quercinum – štěrbinatka dubová

 

3.3.4.10 Třída: Lecanoromycetes

- apothecia, vřecka unitunikátní až bitunikátní

- lichenizované typy diskomycetů

Řád: Gyalectales

 

Řád: Lecanorales (inkl. Peltigerales, Pertusariales, Teloschistales)

- lichenizované houby,

R: Collema – huspeník

Acarospora fuscata – drobnovýtruska hnědavá - obr. zde

Alectoria ochroleuca – vousatec žlutozelený - obr. zde

Baeomyces rufus – malohubka růžová - obr. zde

Bryoria fuscescens – vousatec hnědavý - obr. zde

Candelariella vitellina – svícníček žloutkový - obr. zde

Cetraria islandica – pukléřka islandská - obr. zde

Chrysothrix chlorina – prášenka žlutá - obr. zde

Cladonia arbuscula – dutohlávka lesní - obr. zde

Cladonia chlorophaea – dutohlávka hnědozelená - obr. zde

Cladonia digitata – dutohlávka prstitá - obr. zde

Cladonia fimbriata – dutohlávka třásnitá - obr. zde

Cladonia foliacea – dutohlávka listovitá - obr. zde

Cladonia furcata – dutohlávka rozsochatá - obr. zde

Cladonia gracilis – dutohlávka štíhlá - obr. zde

Cladonia incrassata – dutohlávka rašelinná - obr. zde

Cladonia macilenta – dutohlávka vyzáblá - obr. zde

Cladonia rangiferina – dutohlávka sobí - obr. zde

Cladonia rangiformis – dutohlávka bodavá - obr. zde

Cladonia squamosa – dutohlávka šupinatá - obr. zde

Cladonia subulata – dutohlávka šídlovitá - obr. zde

Cladonia sulphurina – dutohlávka sírová - obr. zde

Cladonia uncialis – dutohlávka hvězdovitá - obr. zde

Cladonia verticillata – dutohlávka přeslenitá - obr. zde

Dibaeis baeomyces – malohubka růžová - obr. zde

Diploschistes scruposus – džbánovka drsná - obr. zde

Evernia prunastri – větvičník slívový - obr. zde

Flavocetraria nivalis – pukléřka sněžná - obr. zde

Hypocenomyce scalaris – strupka lasturnatá - obr. zde

Hypogymnia physodes – terčovka bublinatá - obr. zde

Hypogymnia tubulosa – terčovka rourkatá - obr. zde

Imshaugia aleurites – terčovka moučnatá - obr. zde

Lassalia pustulata – pupkovka puchýřkatá - obr. zde

Lecanora rupicola – misnička skalní - obr. zde

Lepraria jackii – prášenka Jackova - obr. zde

Letharia vulpina – větvičník žlutý - obr. zde

Lobaria pulmonaria – důlkatec plicní - obr. zde

Melanelia disjuncta – terčovka drobkovitá - obr. zde

Parmelia saxatilis – terčovka skalní - obr. zde

Parmelia sulcata – terčovka brázditá - obr. zde

Parmeliopsis ambigua – terčovka rozestřená - obr. zde

Peltigera praetextata – hávnatka obetkaná - obr. zde

Petrusaria amara – děratka hořká - obr. zde

Phlyctis argena – měchýřkovka stříbřitá - obr. zde

Physcia adscendens – terčovník odstávavý - obr. zde

Physcia dubia – terčovník růžicovitý - obr. zde

Physcia tenella – terčovník tenounký - obr. zde

Platismatia glauca – pukléřka sivá - obr. zde

Porina aenea – hrbolovka bronzová - obr. zde

Porpidia crustulata – porpidie roztroušená - obr. zde

Pseudevernia furfuracea – terčovka otrubčitá - obr. zde

Psilolechia lucida – šálečka žlutá - obr. zde

Ramalina calicaris – stužkovec vidličnatý - obr. zde

Rhizocarpon geographicum – mapovník zeměpisný - obr. zde

Rhizocarpon lecanorinum – mapovník misničkovitý - obr. zde

Stereocaulon vesuvianum – pevnokmínek vesuvský - obr. zde

Trapeliopsis granulosa – změnověnka zrnitá - obr. zde

Usnea florida – provazovka rozkvetlá - obr. zde

Usnea longissima – provazovka nejdelší - obr. zde

Xanthoparmelia cospersa – terčovka posypaná - obr. zde

Xanthoparmelia loxodes – terčovka růžicovitá - obr. zde

Xanthoria parietina – terčník zední - obr. zde

 

Řád: Lichinales

- pouze lichenizované typy, často rostou v extrémních podmínkách (Arktis, pouště), epifyticky na mechorostech nebo jiných lišejnících.

R: Ephebe lanata – na skalách, černé povlaky, fotobiontem Stigonema.

 

3.3.4.11 Třída: Sordariomycetes

- perithecia, vřecka unitunikátní nebo pseudoprototunikátní

 

Podtřída: Hypocreomycetidae

Řád: Hypocreales

- zástupci často tvoří sclerocia, parazité i saprofyté

R: Claviceps purpurea – paličkovice nachová – životní cyklus

   C. paspali – produkuje LSD jako vedlejší produkt metabolismu

   Nectria cinnabarina – rážovka rumělková -  růžové tečky na stromu, anamorfa – Tubercularia vulgaris

   Cordyceps – housenice – parazit hmyzu

 

Řád: Microascales

 

Podtřída: Sordariomycetidae

Řád: Diaporthales

 

Řád: Ophiostomatales

R: Ophiostoma novo-ulmi – ofiostoma jilmová, anamorfa Graphium ulmi

- způsobuje onemocnění, grafiózu jilmů, odumírání, prorůstá cévní svatky dřevin, ucpává cévní svazky, neexistuje přípravek na vyléčení, pomůže jen zmlazování, často přenášeny hmyzem, může být i smrková, borovicová

 

Řád: Sordariales

R: Sordaria – hnojenka

   Chaetomium – chlupatec

 

Podtřída: Xylariomycetidae

Řád: Xylariales (incl. Diatrypales)

- vytváří stromata, plodnice perithecia

- vřecka inoperkulátní

R: Xylaria longipes – dřevnatka dlouhonohá

   Xylaria polymorpha – d. kyjovitá

   Xylaria hypoxylon – d. parohatá

   Hypoxylon fragiforme – dřevomor červený

   Diatrype – korovitka

 

Řády nejasného postavení v rámci třídy Sordariomycetes

Řád: Meliolales

Řád: Phyllachorales

 

3.3.4.12 Třída: Dothideomycetes

Řád: Capnodiales

 

Řád: Dothideales

R: Mycosphaerella – tečkovka, teleomorfa

Anamorfa – Cladosporium herbarum, způsobuje čerň obilnou

 

Řád: Hysteriales

Řád: Myriangiales

Řád: Patellariales (syn. Lecanidiales)

Řád: Pleosporales

 

3.3.4.13 Třída: Arthoniomycetes

Řád: Arthoniales (incl. Opegraphales)

 

3.3.4.14 Třída: Chaetothyriomycetes

Řád: Chaetothyriales

Řád: Verrucariales

 

Řády nejasného postavení v rámci pododdělení Pezizomycotina

Řád: Mycocaliciales

Řád: Ostropales (incl. Graphidiales)

Řád: Pyrenulales

(Řád: Caliciales)

 

 

 

 

 

Lichenes – lišejníky, lichenizované houby

 

- ekologicky definovaná skupina

- komplexní org. ze 2 složek:  mykobiont + fotobiont (fyko-/cyano-)

- kontrolovaný parazitismus na řasových b., evolučně primárně parazitismus

- výměna látek:  fotobiont: produkty fotosyntézy,  mykobiont: roztoky minerálních látek

 

Mykobiont

- převládající složka (vzácně obě složky rovnoměrně), určuje morfologický tvar lišejníku (vzácně jej určuje řasa - homeomerická stélka)

- převážně Ascomycetes, Basidiomycota – lichenizace vzácná

-  různé morfotypy či jiné lišejníky s různými fotobionty

- není specifičnost k 1 fotobiontovi

- cefalodia – při setkání s 2(3) fotobionty

- opatřuje řase vodu a minerální látky z podkladu

 

Fotobiont

- menší počet druhů řas a sinic nežli hub

- cyanobionti (méně často) – Chroococcus, Gloeocapsa, Nostoc, Scytonema, Stigonema

- fykobionti – zelené řasy (kokální, vláknité) – Trebouxia, Coccomyxa, Myrmecia, Trentepohlia atd.; Xanthophyceae - r.  Heterococcus; Phaeophyceae – r. Petroderma

- tvorba živin pro houbu i sebe, sinice – vazba atm. N2

 

stélka:

- homeomerická (vláknitá, rosolovitá)  x  heteromerická (korovitá, lupenitá, keříčkovitá)

- 1 druh může tvořit více typů stélek

 

Heteromerická stélka:

korová vrstva – b. mykobionta, tvoří pseudoparenchymat. tkáň; vždy na svrchní straně, někdy na spodní

řasová vrstva (gonidiová) – obě složky (myko- i fotobiont) – b. mykobiota tvoří haustoria (inter- či intracelulární) či netvoří

dřeňová vrstva – hyfy mykobionta a dutiny

 

cyfely = při nerovnoměrném růstu korové a dřeňové vrstvy → průlom korové vrstvy dřeňovou tkání - význam: výměna plynů, vodní režim

 

Rozmnožování

NEPOHLAVNÍ - společné šíření obou složek:

fragmentace stélky

soredie – kulovité shluky houbových hyf s buňkami fotobionta, roztroušeně na povrchu stélky, nebo vznik v sorálech

isidie - válcovité výrůstky z povrchu stélky se zachovanou heteromerickou stavbou

fylidie - lupenitá obdoba isidií

schizidie - odtržení povrchu stélky s fotobiontem

 

POHLAVNÍ - pouze mykobiont (askospory nebo bazidiospory)

- závislé na opětovném setkání s fotobiontem

- mnoho druhů lišejníků se pohlavně nerozmnožuje

 

Výskyt, význam

- hl. extrémní stanoviště (pionýrské druhy) – malá konkurenceschopnost ostatních org.

- řada druhů kosmopolitních

- kameny, skály, borka stromů, půda, listy (tropy)

- bioindikátory

- Cetraria islandica – plicní čaje; proti nachlazení

- některé lišejníkové kyseliny (usnová, everniová) – dermatitidy

- potrava (zvěř i čl.), výroba barviv, parfémů; některé jedovaté