Elipsovité až kopinaté buňky nebo široce lineární, s konci zaoblenými, zašpičatělými nebo mírně hlavičkovitými. Štěrbinová raphe je jen na jedné z misek, hypovalvě (rod Achnanthes). Sladkovodní, epifytická. Alkalofilní a reofilní druh , především v čistých vodách.
Stélka trsovitá, až několik cm dlouhá, z hlavního (centrálního) vlákna vyrůstají v pravidelných odstupech klubkovité přesleny hustě rozvětvených bočních větví. Centrální vlákno nápadně hrubší.
V rychlejších až pomaleji tekoucích vodách, většinou rašelinných, v čistých až mírně znečistěných vodách.
(Fragilaria reicheltii)
Schránka vybíhá do 3 ramen, tři malé chloroplasty jsou umístěny v bazích ramen a jádro leží v centrální části. Zástupci rodu Centronella bývají nacházeni v planktonu eutrofních jezer, kde se mohou velmi namnožit.
Stélka keříčkovitá, vlákna bohatě rozvětvené. Hlavní vlákno do 130 um široké, vedlejší vlákna do 22 um široké a 2-5krát tak dlouhé. V litorálu tekoucích vod, často a hodně.
Podlouhlé buňky, u mnoha druhů ohnuté, bez středového zářezu. Chloroplast je podélný a je složený z radiálních lišt. Pyrenoidů bývá větší počet, uloženy jsou podélně v ose buňky nebo nepravidelně po celém chloroplastu.
Podlouhlé buňky, u mnoha druhů ohnuté, bez středového zářezu. Chloroplast je podélný a je složený z radiálních lišt. Pyrenoidů bývá větší počet, uloženy jsou podélně v ose buňky nebo nepravidelně po celém chloroplastu.
Buňky jsou uprostřed výrazně zúžené, sinus je čárkovitý. Semicely jsou poloelipsovité, pólové konce tupě uťaté. Při pohledu shora jsou buňky elipsovité. Buněčná stěna je jemně pórovitá. Nachází se v horských bažinách a rašelinných jezírkách.
Kosmopolitní bentická rozsivka. Jedna z nejhojnějších rozsivek, místy se objevuje masový výskyt v horských oblastech, v tekoucích vodách, především v pramenech. Rozšířená a hojná je ale také v nížinách.
Buňky hlavního vlákna zřetelně soudečkovité, 50-90-(125) um široké a 0,5-2-krát tak dlouhé. Chloroplast páskovitý, pokrývá asi třetinu vnitřního obvodu buňky. Boční vlákna v obryse široce vejcovité, často kruhovité, zřídka elipsovité. Koncové buňky vláken vlasovitě vytáhnuté.
V stojatých a tekoucích vodách, většinou na jaře a na podzim, hojně.
Buňky hlavního vlákna zřetelně soudečkovité, 50-90-(125) um široké a 0,5-2-krát tak dlouhé. Chloroplast páskovitý, pokrývá asi třetinu vnitřního obvodu buňky. Boční vlákna v obryse široce vejcovité, často kruhovité, zřídka elipsovité. Koncové buňky vláken vlasovitě vytáhnuté.
V stojatých a tekoucích vodách, většinou na jaře a na podzim, hojně.
Zvětšeno 200x
Buňky hlavního vlákna zřetelně soudečkovité, 50-90-(125) um široké a 0,5-2-krát tak dlouhé. Chloroplast páskovitý, pokrývá asi třetinu vnitřního obvodu buňky. Boční vlákna v obryse široce vejcovité, často kruhovité, zřídka elipsovité. Koncové buňky vláken vlasovitě vytáhnuté.
V stojatých a tekoucích vodách, většinou na jaře a na podzim, hojně.
Zvětšeno 400x.
Buňky velké, elipsovité, 107-205 x 48 až 107 um, na apexech 34-53 um, istmus 13-31 um. Každá polovina po bocích s dvěma širokými, zlehka dovnitř přehnutými laloky se zaoblenými rohy. Zářez mezi bočním a koncovým lalokem užší. Koncové laloky na okrajích zaoblené, apikální zářez úzký a hluboký. Buněčná stěna s hustými póry. Každá polovina buňky má uprostřed 3 vydutiny, tvořící trojúhelník, uprostřed s velkým pórem.
V rašeliništích, rašeliných a bažinatých březích jezer a jezírek, lučních ostřicových močálů s železitými bakteriemi, pH 5,3-7,4.
Kosmopolitní rozsivka, hojná až velmi hojná, zpravidla epifytická, často na žabím vlasu (Cladophora) nebo na vyšších rostlinách. Preferuje kyselé stojaté i tekoucí vody s nízkou konduktivitou, zamokřené louky.
Kosmopolitní druh, který má extrémně velkou ekologickou valenci. Vyskytuje se v mořské a brakické vodě, v čistých sladkých vodách se střední a vyšší konduktivitou, snáší i vody velmi znečištěné.
Kosmopolitní rozsivka, není příliš hojná, zřejmě vlivem rostoucí eutrofizace biotopů. Preferuje oligotrofní vody s nízkými hodnotami konduktivity, například prameny a menší toky.
Kosmopolitní druh vyskytující se především v litorálu, v pramenech. Masově se může vyskytovat ve vodách s nízkou konduktivitou, v menší míře ve vodách se středními hodnotami konduktivity.
Kosmopolitní rozsivka, hojná především ve vodách s vysokými hodnotami konduktivity, ale ne příliš znečištěných. Charakteristicky se vyskytuje ve velkých tocích.
Kosmopolitní druh, vyskytující se především ve vodách se středními hodnotami konduktivity, ale také ve vodách s nízkým obsahem solí. Hojný ve stojatých a tekoucích vodách nížin, horských a subalpínských oblastech, méně hojný v alpínských oblastech.
Trsovité, dlouhé, tmavě zbarvené stélky připomínající koňské žíně jsou v pravidelných intervalech uzlovitě ztluštělé. Dosahují délky 15-20 cm. Nacházejí se v rychleji až prudce tekoucích vodách, spíše čistých, přichyceny na kamenech.
Acidofilní druh, který upřednostňuje mírně kyselé prostředí. Vyskytuje se ale nejen v kyselých vodách rašelinišť, ale i v prostředí s neutrálním pH. Zřejmě dává přednost chladnějšímu podnebí. Příležitostně bývá nacházen také v planktonu. Je to kosmopolitní druh.
Buňky v idealizovaném obryse přibližně kruhovité, 85-164 x 78-153 um, na apexech 35-60 um, sinus mezi polovinami široce otevřený, istmus 11-28 um. Dva zářezy mezi bočními laloky dolů zaokrouhlené, krátké a široké. Výběžky bočních laloků dvojhroté. Střední lalok oddělený od bočních hlubokým, ostrým zářezem, apex polokruhovitě konkávní, vybíhá do dvou krátkých laloků se dvěma hroty. Buněčná stěna pórovitá, chloroplasty s malým počtem pyrenoidů.
V rašeliništích, rašelinných a utrikuláriových jezírkách, ostřicových bažinách, v litorálu oligotrofních jezer, pH 3,5 až 8.
Buňky mírně oválné, 200-366 x 165 až 300 um, na apexech 48-72 um, středový sínus uzavřený a úzký, istmus 26-43 um. Boční laloky s různě hlubokými zářezy až do 4. řádu od středového (polárního) laloku oddělené dvěma výraznými hlubokými zářezy. Konce bočních laloků posledního řádu s dvěma hroty. Střední (apikální) lalok o něco delší než boční laloky, apex široký, s široce otevřeným zářezem. Buněčná stěna hustě pórovitá. Chloroplast s početnými drobnými pyrenoidy.
V oligotrofních až dystrofních vodách, rašelinných a ostřicových močálech, vodních příkopech a jezírkách, pH 4,9 až 7,5, nejhojněji se vyskytující druh.
Buňky mírně oválné, 200-366 x 165 až 300 um, na apexech 48-72 um, středový sínus uzavřený a úzký, istmus 26-43 um. Boční laloky s různě hlubokými zářezy až do 4. řádu od středového (polárního) laloku oddělené dvěma výraznými hlubokými zářezy. Konce bočních laloků posledního řádu s dvěma hroty. Střední (apikální) lalok o něco delší než boční laloky, apex široký, s široce otevřeným zářezem. Buněčná stěna hustě pórovitá. Chloroplast s početnými drobnými pyrenoidy.
V oligotrofních až dystrofních vodách, rašelinných a ostřicových močálech, vodních příkopech a jezírkách, pH 4,9 až 7,5, nejhojněji se vyskytující druh.
Buňky (18,6-)20,5-28(-30,7) um široké a 0,5-2(-3)krát tak dlouhé.
V pramenech, kyselých nebo alkalických potocích, říčkách nebo v ostatních tekoucích vodách.
Buňky (18,6-)20,5-28(-30,7) um široké a 0,5-2(-3)krát tak dlouhé.
V pramenech, kyselých nebo alkalických potocích, říčkách nebo v ostatních tekoucích vodách.
Buňky (18,6-)20,5-28(-30,7) um široké a 0,5-2(-3)krát tak dlouhé.
V pramenech, kyselých nebo alkalických potocích, říčkách nebo v ostatních tekoucích vodách.
Vegetativní buňky jsou dlouhé, válcovité, nejméně dvakrát tak dlouhé než široké. Chloroplast je jeden, široce deskovitý, s jedním, dvěma i více pyrenoidy. Více než 100 druhů.
Vyskytuje se především v mírně slaných vodách, dále v litorálu jezer, rybníků, v periodicky vysychajících malých jezírkách. Druh byl ale pozorován také v tekoucích vodách.
Vlákna jsou v místě přehrádek nezaškrcovaná nebo jen mírně zaškrcovaná, na koncích se postupně zužují. Slizové pochvy jsou silné, bezbarvé. Buňky jsou modrozelené, přibližně stejně dlouhé jako široké, ke konci vlákna se prodlužují. Koncové buňky jsou kuželovité a mají kalyptru.
Vláknitá sinice s izopolární stélkou, vlákna se vyskytují jednotlivě nebo tvoří shluky. Na povrchu je vždy různě silná bezbarvá pochva. Vlákna se nepravě větví. Aerotopy, akinety, heterocyty nejsou. Vyskytuje se především v čistých, oligotrofních vodách – v pramenech nebo potocích, v metafytonu a perifytonu.
Buňky jsou válcovité, mnohonásobně delší než široké, na koncích mírně zúžené a tupě zakončené s 4-5 bradavičkami. Chloroplasty jsou páskovité, nástěnné s větším počtem nepravidelně rozložených pyrenoidů. Na koncích je zřetelná vakuola s krystalky sádrovce. V litorálu jezer, jezírek, rybníků, v močálech, v rašeliništích.
Druh je pravděpodobně kosmopolitní, vyskytuje se ve vnitrozemských vodách se středními a vyššími hodnotami konduktivity. Nalezen byl také ve vřídlech a minerálních vodách (Karlovy Vary).
Vegetativní buňky válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo 2- až vícekrát delší než širší. Buněčná stěna celistvá. Příčné přepážky mezi buňkami jednoduché nebo prstencovité. Chloroplasty 1-15, při stěně, úzce páskovité, na okraji lalokovité, spirálně stočené, s více pyrenoidy. Jádro se nachází ve velké středové vakuole a má různý tvar. Popsáno je téměř 300 druhů, které se určují především podle způsobu rozmnožování (konjugace-spájení). Konjugace je buď žebříčkovitá nebo žebříčkovitá a boční a nebo boční. Zygoty leží v jednom vláknu, druhé vlákno je zpravidla prázdné.
V pomalu tekoucích vodách, v příkopech, lesních a lučních kanálech, rybnících a v jiných zarostlých stojatých vodách.
Vegetativní buňky válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo 2- až vícekrát delší než širší. Buněčná stěna celistvá. Příčné přepážky mezi buňkami jednoduché nebo prstencovité. Chloroplasty 1-15, při stěně, úzce páskovité, na okraji lalokovité, spirálně stočené, s více pyrenoidy. Jádro se nachází ve velké středové vakuole a má různý tvar. Popsáno je téměř 300 druhů, které se určují především podle způsobu rozmnožování (konjugace-spájení). Konjugace je buď žebříčkovitá nebo žebříčkovitá a boční a nebo boční. Zygoty leží v jednom vláknu, druhé vlákno je zpravidla prázdné.
V pomalu tekoucích vodách, v příkopech, lesních a lučních kanálech, rybnících a v jiných zarostlých stojatých vodách.
Zvětšeno 1000x
Vegetativní buňky válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo 2- až vícekrát delší než širší. Buněčná stěna celistvá. Příčné přepážky mezi buňkami jednoduché nebo prstencovité. Chloroplasty 1-15, při stěně, úzce páskovité, na okraji lalokovité, spirálně stočené, s více pyrenoidy. Jádro se nachází ve velké středové vakuole a má různý tvar. Popsáno je téměř 300 druhů, které se určují především podle způsobu rozmnožování (konjugace-spájení). Konjugace je buď žebříčkovitá nebo žebříčkovitá a boční a nebo boční. Zygoty leží v jednom vláknu, druhé vlákno je zpravidla prázdné.
V pomalu tekoucích vodách, v příkopech, lesních a lučních kanálech, rybnících a v jiných zarostlých stojatých vodách.
Zvětšeno 400x
Vegetativní buňky válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo 2- až vícekrát delší než širší. Buněčná stěna celistvá. Příčné přepážky mezi buňkami jednoduché nebo prstencovité. Chloroplasty 1-15, při stěně, úzce páskovité, na okraji lalokovité, spirálně stočené, s více pyrenoidy. Jádro se nachází ve velké středové vakuole a má různý tvar. Popsáno je téměř 300 druhů, které se určují především podle způsobu rozmnožování (konjugace-spájení). Konjugace je buď žebříčkovitá nebo žebříčkovitá a boční a nebo boční. Zygoty leží v jednom vláknu, druhé vlákno je zpravidla prázdné.
V pomalu tekoucích vodách, v příkopech, lesních a lučních kanálech, rybnících a v jiných zarostlých stojatých vodách.
Zvětšeno 1000x
Stélka trsovitá nebo keříčkovitá, dlouhá do 5 cm, ojediněle i více. Boční větve početné, jednotlivé nebo po dvou proti sobě, na koncích zúžené, ale bez dlouhých hyalinních vlasů. Buňky 5-7-15 um široké a několikrát tak dlouhé. Velmi variabilní druh.
V tekoucích a stojatých vodách i subaericky, beta až alfa mezosaprobní.
Kosmopolitní druh vyskytující se ve vnitrozemských vodách se střední konduktivitou, masového výskytu dosahuje v silně eutrofizovaných vodách. Hojná je také v tekoucích vodách horských potoků.
Kosmopolitní rozsivka, bývá součástí bentosu a planktonu jezer a rybníků, vyskytuje se řidčeji než dříve. Doposud byla nalézána především v oligotrofních vodách se středními hodnotami konduktivity.
Schránky úzce válcovité, s rovnoběžnými boky, 16-20 x 8-10 um, hladké, světlohnědé až hyalinní. Apex zúžený do krátkého hrdélka, širokého 2-3 um a vysoké 1 um, antapex zaoblený. Chloroplasty bez pyrenoidů.
V eutrofních, často i rašelinných vodách, jednotlivě.
Rod Trachelomonas se vyznačuje schránkou, lorikou, která má v apikální části otvor pro bičík. Tento otvor je obvykle lemován límečkem nebo je zde lorika alespoň zluštělá. Lorika může být ornamentována, může nést různé výběžky či trny, bývá také hnědě zbarvená vlivem impregnace sloučeninami manganu či železa. Buňka obvykle obsahuje 2 nebo více chloroplastů s pyrenoidy nebo bez, paramylonová zrna jsou drobná nebo chybí. Kosmopolitní rod jehož druhy se nejčastěji vyskytují v mělkých teplých vodách s vysokým obsahem organických látek, solí manganu a železa, zatímco obsah kyslíku je spíše nižší.
Vláknitá řasa, jejíž stélka je nevětvená, bez slizu. Vlákna bývají jedním koncem přichycená k pokladu. Jednotlivé buňky jsou morfologicky téměř stejné, kromě buněk bazálních a koncových. Chloroplast je nástěnný, korýtkovitý až prstencovitý, s jedním nebo více pyrenoidy. Zástupci se nejčastěji vyskytují v litorálu stojatých nebo pomalu tekoucích vod, v rychlejších vodách jsou přichycené k podkladu. Také v půdě a v kalužích.
Vegetativní buňky jsou válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo i více než dvakrát tak dlouhé než široké. Obvykle dva hvězdicovité chloroplasty umístěné ve středu buňky, na každém z nich je pyrenoid. Jádro leží mezi chloroplasty. Známo je asi 100 druhů.